Bojujte na Šuplji Kamen - Fight on Šuplji Kamen

Bojujte na Šuplji Kamen
Část Srbská četnická organizace
datum27. května 1904
Umístění
Šuplji Kamen, blízko Kumanovo, Osmanská říše
(moderní R. Makedonie )
42 ° 06'14 ″ severní šířky 21 ° 48'19 ″ východní délky / 42,103889 ° N 21,805278 ° E / 42.103889; 21.805278
VýsledekOsmanské vítězství
Bojovníci
Srbská četnická organizaceOsmanská říše Osmanská armáda
Velitelé a vůdci
Anđelko Aleksić  †Hamdi Pasha
Síla
24N / A
Ztráty a ztráty
všichni mrtví4 mrtví
Fight on Šuplji Kamen se nachází v Republice Makedonie
Bojujte na Šuplji Kamen
Umístění Šuplji Kamen v Makedonské republice

Dne 27. května 1904 došlo k boj na Šuplji Kamen (srbština: борба на Шупљем Камену / borba na Šupljem Kamenu) mezi Srbská četnická organizace, srbská povstalecká frakce a osmanská armáda pod vedením Hamdiho Paši.

Předehra

Dne 25. dubna dvě pásma (četa ) asi 20 bojovníků ve vojvodech Anđelko Aleksić a Đorđe Cvetković složil přísahu při ceremoniálu Srbského výboru (Dr. Milorad Gođevac, Vasa Jovanović, Žika Rafajlović, Luka Ćelović a generál Jovan Atanacković ), s prota Nikola Stefanović při modlitbách.[1] Výbor připravoval vznik prvních kapel několik měsíců.[1] Chetnikové byli posláni do Poreče a 8. května vyrazili z Vranje, do Buštranje, které bylo rozděleno mezi Srbsko a Osmanskou říši.[2]

Dějiny

Chetnikové byli doprovázeni Vasilije Trbić, Který jim řekl, že nejlepším způsobem je projít Kozjak a pak dolů k Vardaru.[3] Oba vojvodové však chtěli nejrychlejší cestu přes Kumanovo pláně a pak na Četirac.[3] Podařilo se jim vstoupit na turecké území, ale následně byli vystaveni v obyčejných albánských a tureckých vesnicích a Osmanové se na ně ze všech stran uzavřeli a rozhodli se zůstat na Šuplji Kamen což jim místo setkání s armádou na pláních poskytlo jen malou obranu; za denního světla osmanská armáda snadno vylila bomby na kopec a 27. května zabila všech 24 Četníků.[4]

Podle srbských státních dokumentů byl počet obětí 24 Chetniks, a zaptı (Osmanské četnictvo ) a tři osmanští vojáci.[5] Srbský náměstek Ristić podle dokumentu jmenoval Žiku Rafajlović jako organizátorku kapely a že „taková dobrodružství a bezmyšlenkovité zrádné akce by měly být zastaveny“.[5]

Seznam mrtvých

  • Vojvoda Anđelko Aleksić Midinaca
  • Krsta Mihailović z Brezny poblíž Tetovo
  • Marko Veljković z Bukovljany poblíž Kumanovo
  • Đorđe Cvetković z Labuništa v Drimkol
  • Manojlo Anastasijević z Elovce poblíž Tetova
  • Micko Kuzmanović z Midinaca
  • Milan Drndarević z Prilep
  • Milutin Stojković z Jagodina
  • Stevan Šutović z Kuče
  • Koce Arizanović-Poreče
  • Jovan Radosavljević z Ibarskogu Kolašin
  • Toma Vasiljević z Dragačevy
  • Spira Pelivan z Tetova
  • Đorđe Jeleković z Vranje
  • Spasa Janković z Vranje
  • Proka Stojanović z Poreče
  • Stojan Novaković z Poreče
  • Bilan Čoković z Gostivar
  • Gruja Stevković z Gostivaru
  • Mihajlo Kocić z Valjevo
  • Đoše Kocević z Margary poblíž Prilepu

  • Vojvoda Anđelko Aleksić z Midinci

  • Manojlo Anastasijević-Bego, z Elovce poblíž Tetova

  • Krsta Mihailović, z Brezna poblíž Tetova


Reference

  1. ^ A b Krakov 1990, str. 150.
  2. ^ Krakov 1990, str. 154.
  3. ^ A b Krakov 1990, str. 155.
  4. ^ Krakov 1990, s. 161–164.
  5. ^ A b Viktor Novak (2008). Revue historique. 57. str. 359. Жика Рафаиловић

Zdroje