Bitva o Murino - Battle of Murino

Bitva o Murino
Část Bitvy pro Plav a Gusinje
Murino (crna gora) .jpg
Murino v květnu 2011
datum8. ledna 1880
Umístění
Velika, Plav, Černá Hora
42 ° 39'25 ″ severní šířky 19 ° 52'34 ″ východní délky / 42,656833 ° N 19,876166 ° E / 42.656833; 19.876166
VýsledekČernohorské vítězství
Bojovníci
 Černá HoraLiga Prizren
S pomocí:
 Osmanská říše
Velitelé a vůdci
Marko Miljanov
Todor Miljanov
kněz Đoko
Zúčastněné jednotky
  • Albánské nepravidelnosti
  • Osmanští štamgasti
Síla
3,00010,000
Ztráty a ztráty
36 mrtvých a 70 zraněných1,400
Battle of Murino sídlí v Černá Hora
Bitva o Murino
Místo v moderní Černé Hoře

Třetího dne Srbské Vánoce, 8. Ledna 1880, asi měsíc po bitva u Novšiće, kolem 10 000 pro-osmanských[1] Albánci zaútočili na černohorské síly v počtu 3000, vedené veliteli Marko Miljanov a Todor Miljanov a kněz Djoko,[2] v Murinu.[1] V této bitvě byly černohorské síly složeny z Bratonožići, Vasojevići a Moračani.[2] Albánci, mezi nimiž byli osmanští štamgasti (jako v předchozích bitvách),[2] měl 1400 obětí (mrtvých a zraněných), Černohorci 36 mrtvých a 70 zraněných.[2]

Podle černohorského knížete Nicholase byla porážka ustupujících osmanských sil tak zničující, že černohorské síly dokončily bitvu dříve, než padla noc, což obvykle nedělají.[3] Albánští nepravidelníci vypálili několik vesnic, z nichž několik (Velika, Ržanica a Pepić) patřilo kmenu Vasojevići.[4] Tato bitva byla považována za černohorskou pomstu za jejich porážku v bitvě u Novšiće. Hned po bitvě u Murina dostal Marko Miljanov zprávu, že Albánci se chlubí tím, že si udrželi Plav a Gusinje, ne bitvami, které vedli s Černohorci.[5] Některé zprávy uvádějí, že černohorští vojáci přinesli 221 nosů, které odřízli z mrtvých těl osmanských albánských nepravidelníků.[6]

Reference

  1. ^ A b Istorijski institut u Titogradu 1982, str. 66.
  2. ^ A b C d Dva Petrovića Njegoša: Vladika Danilo Petrović
  3. ^ Král Nikola I. 1969, str. 567.
  4. ^ Ippen 1916.
  5. ^ Istorijski zapisi. Istorijski institut u Titogradu. 1982. str. 71. Црногорци су се добро осветили за пораз на Новшићу. У томе смислу карактеристично је обавјештење које је одмах послије боја на Мурини прибавио Марко Миљанов: „Албанци се једнако хвале што су уздржали Плав и Гусиње, а што се бојева тиче које су с нама чинили, њима се ни најмање не хвале.
  6. ^ Šarić, Blagoje (2005). Istorijske staze Šekulara. Pegaz. ISBN  978-86-7792-012-8. О борбама за одбрану села Велике и бојевима на Новшићу и Мурини, односно Пепићу, Ровински је слао за лист «Руски курир» извештаје који имају велики значај као архивска грађа. То се погинулих Арнаута тиче он наводи да су борци «донели свом командиру Тодору Миљанову 221 нос. Носеви су пребројавани и о њиховом одсецању се прича тако једноставно, као о свакој обичној ствар To je vše, co byste chtěli vědět, co byste chtěli vědět, jaké to je.

Zdroje