Bitva o Murino - Battle of Murino
Bitva o Murino | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Část Bitvy pro Plav a Gusinje | |||||||
![]() Murino v květnu 2011 | |||||||
| |||||||
Bojovníci | |||||||
![]() | Liga Prizren S pomocí: ![]() | ||||||
Velitelé a vůdci | |||||||
Marko Miljanov Todor Miljanov kněz Đoko | |||||||
Zúčastněné jednotky | |||||||
|
| ||||||
Síla | |||||||
3,000 | 10,000 | ||||||
Ztráty a ztráty | |||||||
36 mrtvých a 70 zraněných | 1,400 | ||||||
![]() ![]() Místo v moderní Černé Hoře |
Třetího dne Srbské Vánoce, 8. Ledna 1880, asi měsíc po bitva u Novšiće, kolem 10 000 pro-osmanských[1] Albánci zaútočili na černohorské síly v počtu 3000, vedené veliteli Marko Miljanov a Todor Miljanov a kněz Djoko,[2] v Murinu.[1] V této bitvě byly černohorské síly složeny z Bratonožići, Vasojevići a Moračani.[2] Albánci, mezi nimiž byli osmanští štamgasti (jako v předchozích bitvách),[2] měl 1400 obětí (mrtvých a zraněných), Černohorci 36 mrtvých a 70 zraněných.[2]
Podle černohorského knížete Nicholase byla porážka ustupujících osmanských sil tak zničující, že černohorské síly dokončily bitvu dříve, než padla noc, což obvykle nedělají.[3] Albánští nepravidelníci vypálili několik vesnic, z nichž několik (Velika, Ržanica a Pepić) patřilo kmenu Vasojevići.[4] Tato bitva byla považována za černohorskou pomstu za jejich porážku v bitvě u Novšiće. Hned po bitvě u Murina dostal Marko Miljanov zprávu, že Albánci se chlubí tím, že si udrželi Plav a Gusinje, ne bitvami, které vedli s Černohorci.[5] Některé zprávy uvádějí, že černohorští vojáci přinesli 221 nosů, které odřízli z mrtvých těl osmanských albánských nepravidelníků.[6]
Reference
- ^ A b Istorijski institut u Titogradu 1982, str. 66.
- ^ A b C d Dva Petrovića Njegoša: Vladika Danilo Petrović
- ^ Král Nikola I. 1969, str. 567.
- ^ Ippen 1916.
- ^ Istorijski zapisi. Istorijski institut u Titogradu. 1982. str. 71.
Црногорци су се добро осветили за пораз на Новшићу. У томе смислу карактеристично је обавјештење које је одмах послије боја на Мурини прибавио Марко Миљанов: „Албанци се једнако хвале што су уздржали Плав и Гусиње, а што се бојева тиче које су с нама чинили, њима се ни најмање не хвале.
- ^ Šarić, Blagoje (2005). Istorijske staze Šekulara. Pegaz. ISBN 978-86-7792-012-8.
О борбама за одбрану села Велике и бојевима на Новшићу и Мурини, односно Пепићу, Ровински је слао за лист «Руски курир» извештаје који имају велики значај као архивска грађа. То се погинулих Арнаута тиче он наводи да су борци «донели свом командиру Тодору Миљанову 221 нос. Носеви су пребројавани и о њиховом одсецању се прича тако једноставно, као о свакој обичној ствар To je vše, co byste chtěli vědět, co byste chtěli vědět, jaké to je.
Zdroje
- Vuković, Gavro; Tomović, Slobodan (1996). Memoari vojvode Gavra Vukovića. Obod. ISBN 978-86-305-0260-6.
- Dva Petrovića Njegoša: Vladika Danilo Petrović. Štamparija Petra Ćurčića. 1896.
- Istorijski institut u Titogradu (1982). Istorijski zapisi. Istorijski institut u Titogradu. str. 66.
- Král Nikola I. (1969). Cjelokupna djela. str. 567.
- Ippen, Theodor Anton (1916), Illyrisch-albanische forschungen (v němčině), München, Leipzig: Duncker & Humblot, OCLC 35691167