Velika útoky (1879) - Velika attacks (1879) - Wikipedia
| Bitva o Veliku | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Část Bitvy pro Plav a Gusinje | |||||||
| |||||||
| Bojovníci | |||||||
 Knížectví Černé Hory | Liga Prizren podpora od:  Osmanská říše | ||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||
| Zúčastněné jednotky | |||||||
|
| ||||||
| Ztráty a ztráty | |||||||
| 85 mrtvých a 100 zraněných | 1,000 | ||||||
  Místo v moderní Černé Hoře | |||||||
Během provádění Kongres v Berlíně, když Knížectví Černé Hory obdržel Plav a Gusinje (spolu s dalšími místy) okolní albánská populace pod rouškou Osmanů zaútočila na černohorské síly ve Velice dvakrát, 9. října a 22. listopadu 1879. Osmané byli poraženi.
Pozadí
Podle rozhodnutí Berlínský kongres území Plav a Gusinje (pak Scutari Vilayet z Osmanská říše ) byly uděleny Černé Hoře. Osmané přesto neposkytli podmínky, aby Černá Hora převzala Plav a Gusinje. Oficiálně měli v úmyslu respektovat rozhodnutí kongresu, ale ve skutečnosti Osmané podporovali Liga Prizren založili, aby se také vyhnuli plnění závazků, které přijali na berlínském kongresu.[1][2] Osmanský guvernér Scutari poslal místnímu muslimskému obyvatelstvu Gusinje munici, aby odolávali Černé Hoře.[3]
Předehra
Až do října 1879 byly černohorské síly schopny bez odporu vpochodovat do Gusinje. Když Černá Hora připravovala síly na takovou výpravu, Osmanové zasáhli u Velké síly zastavit to, pod záminkou vyhnout se případným konfliktům. Osmanský vojenský důstojník Muhtar Pasha dorazil do Prizrenu v listopadu 1879, kde měl 15 praporů. Osmané informovali Černou Horu, že tyto síly budou použity pouze k zajištění mírového přesunu Plav a Gusinje do Černé Hory, což na základě těchto informací demobilizovalo některé její síly. Mezitím se v Gusinje shromáždilo kolem 15 000 albánských nepravidelníků.[4] Britové Velvyslanec v Istanbulu A. H. Layard informoval svou vládu, že Porte neudělal nic, aby zabránil přílivu ozbrojených skupin do oblasti Gusinje, a zdůraznil, že Porte bude nést odpovědnost za následky.[5]
Milovan Đilas zdůraznil, že severní albánské kmeny měl územní aspirace směrem k úrodné pláni podél řeka Lim v Plavu a Gusinje. Po kongresu v Berlíně bylo jejich cílem sestoupit do údolí, než nad ním oficiální instituce Černé Hory uchopí pevnou kontrolu.[6]
Události
9. října zaútočili albánští horalé na Černohorce mezi Ržanicí a Velikou ve Vasojevići a krvavý boj pokračoval do noci.[7] Černohorcům se podařilo přesunout Albánce přes hranice, což si Albánce a jejich několik tisíc bojovníků slabě uvědomovalo.[7] 22. listopadu zaútočili Albánci na strážní stanoviště Černé Hory 300 mužů poblíž Veliky, poté bylo připraveno 4 až 5 černohorských praporů.[7] Bratonožići a Moračani s yatagans přepadli Albánce zezadu a rozřezali je, což je donutilo uprchnout; Černohorci se chytili a dvě hodiny pobili.[7] Počet albánských obětí byl přibližně 1 000, zatímco Černohorci měli 85 mrtvých a 100 zraněných a bylo zabaveno asi 100 koní a spousta zbraní.[7] Mezi Albánci bylo mnoho uniformovaných osmanských štamgastů.[7]
Následky
Bitva u Novšiće
 | Tato část by měla obsahovat souhrn Bitva u Novšiće. |
Bitva o Murino
Třetího dne Pravoslavné Vánoce 8. ledna 1880 zaútočilo kolem 10 000 Albánců na černohorské síly v počtu 3000, vedené veliteli Marko Miljanov a Todor Miljanov a kněz Djoko ve Velice.[7] Albánci měli 1400 obětí (mrtvých a zraněných), Černohorci 36 mrtvých a 70 zraněných.[7] I zde byli mezi albánskými silami osmanští štamgasti.[7] V této bitvě byly síly složeny z Bratonožići, Vasojevići a Moračani.[7]
Reference
- ^ Glasnik Cetinjskih Muzeja. Bulletin des Musées de Cétigné. 1968. str. 170.
... Албанаца, постре- кавана је рд турских власти на отпор ради избјегавања уступаља Црнрј Гори одре одро Јило је оружаних еукоба црногорске војске са Албанцима, кар на Новшићима ...
- ^ Medunarodni naucni skup povodom 100-godisnijce ustanaka u bosni i hercegovini, drugim balkanskim zemjama i istonoj krizi 1875-1878. Akademija naukа. 1977. str. 297.
- ^ Istorijski časopis. Institut. 1961. str. 151.
... све да област Гусиња не припадне Црној Гори. Скадарски валија Хусеин-паша упу- ћивао је муницију у Гусиње да се раздијели становништву. .
- ^ Vuković, Gavro; Tomović, Slobodan (1996). Memoari vojvode Gavra Vukovića. Obod. ISBN 978-86-305-0260-6.
- ^ Office, Velká Británie. Zahraniční (1879). Další korespondence s ohledem na záležitosti Turecka. p. 103.
... místo pro Gusinje a že turecké orgány nepodnikly žádné kroky, aby zabránily odchodu těchto pásem. Okamžitě jsem nařídil siru A. Sandisonovi, aby tyto informace sdělil Sawasovi Pashovi a aby v tomto ohledu velmi důrazně promluvil s jeho Excelencí, přičemž jsem zdůraznil, že pokud by se v důsledku tohoto řízení něco stalo, bude za to odpovědná Porte.
- ^ Djilas, Milovan (1994). Izgubljene bitke. Prosveta. p. 513.
- ^ A b C d E F G h i j Dva Petrovića Njegoša: Vladika Danilo Petrović. Štamparija Petra Ćurčića. 1896.
(23) окт. ударе Арнаути на Црногорце између Ржанице и Велике у Васојевићима. Крвав бој потраја до поноћи, најпосле претерају Црногорци Арнауте преко границе. Ово слабо освести Арнауте и њих неколико хиљада. понове 22. нов. (4. дек) нападање на црногорску стражу од 300 људи код Велике. TAK сад ступе у акцију 4—5 црногорских батаљуна. Братoножићи и Морачини с јатаганима улете у Арнауте и стану их. сећи, на пто Арнаути окрену леђа. Црногорци их. вијаше и секоше два часа. Арнаута погибе до 1000. Прногорци имаше 85 иртвих и 100 рањених, добише 100 коња и доста оружја. Међу Арнаутима било је пуно преобучених низама. И ово не опамети ни Арнауте, ни патроне им у Цариграду. Трећи дан божића опет ударе око 10.000 Арнаута код Велике на 3000 Црногораца, које су предводиле војводе Мо Борба је трајала од 9 часова пре подне до мрака. Арнаути имаше мртвих и рањених 1400, 36рногорци 36 мртвих и 70 рањених И овде је константовано, де је не Усо се на црногорској страни борили Братoножићи, Васојевићи и Морачани. Нису се Арнаути ни на друге стране поштеније владали. 30. јун. (12. јул.) 1880 пре зоре нападну на црногорску шредњу стражу на Голубовцу на ...
