Obležení Braničevo (1154) - Siege of Braničevo (1154) - Wikipedia

Obležení Braničevo
Část Komnenian restaurování Byzantské říše
datumPozdní 1154
Umístění
Braničevo [sr ], Byzantská říše
(Nyní Srbsko )
VýsledekOpuštěné obléhání, maďarský ústup
Bojovníci
 Maďarsko Byzantská říše
Velitelé a vůdci
Géza II
Ban Borić
Zúčastněné jednotky
Kumánský jednotka
Český jednotka
Zahraniční žoldáci

The Obležení Braničevo byl položen maďarským králem Géza II proti byzantským držen Braničevo na konci roku 1154.

Pozadí

Bratranec císaře Manuela, Andronikos Komnenos, který spravoval Bělehrad, Braničevo, a Niš poslal dopis uživateli Géza II v roce 1154, nabízející mu předání těchto měst výměnou za jeho podporu proti císaři.[1] Géza II poslal své posly na Sicílii, aby podepsali nové spojenectví s William já Sicílie kolem konce roku, ale William I. bojoval se svými vzpurnými poddanými.[2]

Obležení

Ačkoli byl objeven Andronikosův spiknutí a byl zajat, Géza II napadl Byzantskou říši a oblehl Pevnost Braničevo [sr ] na konci roku 1154.[3][4] Géza II Kumány, kteří útočili na Dunaj v době, kdy.[5] Jako maďarský vazal, Borić, zákaz Bosny se zúčastnil útoku spolu s Český oddíl.[6][7] Braničevo bylo obléháno a okolí bylo zpustošeno.[7] Poté, co slyšel o uvěznění Andronikos, Géza II opustil obležení a vrátil se do Maďarska.[2]

Následky

Manuel odpověděl vysláním vojsk na bojiště.[8] Přes Serdica (Sofie) a Niš Manuel dorazil do provincie Smilis poblíž Paraćin kde postavil tábor.[8] Maďarská armáda ustoupila k Bělehrad.[8] Pronásledující byzantské jednotky[8] obecně Basil Tzintzilukes, vstoupili do boje s nimi, ale Byzantinci byli zničeni, než se Maďaři vrátili do Maďarska.[2][9]

Na začátku roku 1155 podepsali byzantští a maďarští vyslanci novou mírovou smlouvu.[2] Ve stejném roce byzantská armáda vyhnala spojence Géza II., Desa, ze Srbska a obnovena Uroš II který slíbil, že nevstoupí do spojenectví s Maďarskem.[10]

Viz také

Reference

  1. ^ Makk 1989, str. 60.
  2. ^ A b C d Makk 1989, str. 61.
  3. ^ Stephenson 2000, str. 231.
  4. ^ Makk 1989, str. 60-62.
  5. ^ Alexandru Madgearu (13. června 2013). Byzantská vojenská organizace na Dunaji, 10. – 12. Století. BRILL. p. 155. ISBN  978-90-04-25249-3.
  6. ^ Vladimir Ćorović (13. ledna 2014). Istorija srpskog naroda. Portál elektronických knih. p. 139. GGKEY: XPENWQLDTZF.
  7. ^ A b Михаило Ј Динић; Сима М Ћирковић (1978). Српске земље у средњем веку: историјско-географске студије. Српска књижевна задруга. зантијског престола. Започело је опет ратовање на Дунаву. Краљ Гејза II опколио је Браничево и опустошио његову околину. Као угарски вазал, у овом нападу суделовао је бо- сански бан Борић, и један одред Чеха. Чар Манојло ...
  8. ^ A b C d Dragoslav Srejović; Slavko Gavrilović; Sima M. Ćirković (1892). Istorija srpskog naroda: knj. Od najstarijih vremena do Maričke bitke (1371). Srpska književna zadruga. Уследио је силовит угарски напад на Браничево 1154. године. Цар Манојло је одмах одговорио брзим покретом трупа према бојишту. Преко Сердике и Ниша стигао је у област Смилиса (недалеко од данашњег села Смиловца, код Параћина) Угарска војска је убрзо натерана на повлачење према Београду. Гониоци су се недалеко од Београда упустили у борбу с противницима, али су поражени. А а сазнало и за антивизантијску заверу у Београду.
  9. ^ Stephenson 2000, str. 233-234.
  10. ^ Fajn 1991, str. 238.

Zdroje

  • Fajn, John V. A (1991). Raně středověký Balkán: Kritický průzkum od šestého do konce dvanáctého století. University of Michigan Press. ISBN  0-472-08149-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Makk, Ferenc (1989). Árpádové a Komenští: Politické vztahy mezi Maďarskem a Byzancí ve 12. století. Přeložil György Novák. Akadémiai Kiadó. ISBN  963-05-5268-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Stephenson, Paul (2000). Byzantská balkánská hranice: Politická studie o severním Balkáně, 900–1204. Cambridge University Press. ISBN  978-0-521-02756-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

  • Византијски извори за историју народа Југославије [Byzantské prameny o historii národů Jugoslávie] (v srbštině). 4. Název: SANU. 2007. str. 45–54.