Jazyk Ainu - Ainu language

Ainu
ア イ ヌ ・ イ タ ㇰ Ainu = itak
Vícejazyčné přihlášení japonský, Ainu, Angličtina, korejština a čínština. Text Ainu, v katakana, je na druhém místě shora na pravé straně značky. Přečte イ ヤ イ ラ イ ケ ㇾ iyairaiker.
Výslovnost	[ˈAinu iˈtak]
Rodilý k	Japonsko
Kraj	Hokkaido
Etnický původ	30,000 Ainu lidi v Japonsku (bez data)[1]
Rodilí mluvčí	10 (2007)[2]
Jazyková rodina	Ainu Ainu
Psací systém	Katakana (proud), latinský (proud)
Kódy jazyků
ISO 639-2	ain
ISO 639-3	ain
Glottolog	hokk1240[3]
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Ainu (ア イ ヌ ・ イ タ ㇰ Ainu = itak) nebo přesněji Hokkaido Ainu, je jazyk, kterým mluví členové Ainu lidi na severním japonském ostrově Hokkaido. Kvůli kolonizační politice uplatňované japonskou vládou se počet mluvčích jazyka Ainu během 20. století snížil a velmi málo lidí mluví tímto jazykem plynně. Podle UNESCO, v roce 2011 zůstalo pouze 15 plynně mluvících, všichni starší.

Do 20. století Ainuické jazyky byly mluvené po celé jižní polovině ostrova Sachalin a malým počtem lidí v EU Kurilské ostrovy. Pouze varianta hokkaido přežije, ve třech hlavních dialektech,^[4] poslední řečník Sachalin Ainu zemřel v roce 1994. Hokkaido Ainu je umírající, i když se pokouší oživit to.

Řečníci

Muzeum Pirka Kotan, jazykové a kulturní centrum Ainu v Liberci Sapporo (Oblast Jozankei)

Podle UNESCO, Ainu je ohrožený jazyk.^[4] Od roku 2016 Etnolog uvádí Ainu jako třídu 8b: „téměř vyhynulý“.^[5] Byl ohrožen od doby před šedesátými léty. Od roku 2012 žije v Japonsku přibližně 30 000 lidí Ainu,^[6] ačkoli toto číslo je nejisté, protože ne všichni etničtí Ainu se jako takoví hlásí.^[7] Od roku 2011 zbývá pouze 15 řečníků a 304 lidí do určité míry rozumí jazyku Ainu.^[7]

Uznání

Japonská vláda se v červnu 2008 rozhodla uznat Ainu jako domorodého.^[4] Od roku 2017 buduje japonská vláda zařízení zaměřené na zachování kultury Ainu, včetně jazyka.^[8]

Fonologie

Ainu slabiky jsou CV (C), to znamená, že mají povinný údaj nástup slabiky a volitelný slabika coda. Je jich málo shluky souhlásek.

Samohlásky

Je jich pět samohlásky v Ainu:

Byly dlouhé samohlásky v Sachalin Ainu.

Souhlásky

Plosives / p t ts k / může být vyjádřen [b d dz ɡ] mezi samohláskami a po nasálech. Oba / ti / a / tsi / jsou realizovány jako [t͡ʃi], a / s / se stává [ʃ] před / i / a na konci slabik. Mezi dialekty existuje určitá variace; v Sachalin dialekt, slabika-finále / str, t, k, r / lenited a sloučeny do /X/. Po / i /, tento /X/ je vyslovováno [C]. Rázová zastávka [ʔ] je často vložen na začátek slov, před samohlásku s diakritikou, ale není fonematický.

Tady je přízvuk hřiště Systém. Zdůraznění konkrétních slov se od dialektu k dialektu poněkud liší. Obecně platí, že slova včetně připevňuje mají vysokou stopu na stopce nebo na první slabice, pokud je uzavřená nebo má dvojhlásku, zatímco jiná slova mají vysokou výšku na druhé slabice, i když existují výjimky z tohoto zevšeobecňování.

Typologie a gramatika

Typologicky „Ainu je podobný slovosledu (a některým aspektům fonologie) jako japonský.

Ainu má kanonický slovosled předmět, předmět, sloveso,^[9] a používá spíše postpozice než předložky. Podstatná jména může seskupovat a upravovat se navzájem; hlava přijde na konci. Slovesa, která jsou ve své podstatě buď tranzitivní nebo nepřechodné, přijímat různé derivační přípony. Ainu nemá gramatický rod. Množné číslo je označeno příponou.^[9]

Classical Ainu, jazyk yukar, je polysyntetický, s začlenění podstatných jmen a příslovcí; toto je v moderním hovorovém jazyce značně omezeno.

Applicatives mohou být použity v Ainu k umístění podstatných jmen do dativ, instrumentální, komitativní, lokální, relativní nebo ablativ role. Kromě samostatně stojících podstatných jmen lze tyto role přiřadit začleněným podstatným jménům a takové použití adjektiv je ve skutečnosti povinné pro začlenění šikmý podstatná jména. Podobně jako začlenění se i v moderním jazyce aplikace staly méně běžnými.

Ainu má uzavřenou třídu množná slovesa a některé z nich jsou prosebný.

Ainu má systém verbálních přípon (viz níže), které označují shodu pro osobu a případ. Konkrétní případy, které jsou označeny, se liší podle osoby, s nominativní – akuzativní označení pro první osobu jednotného čísla, trojstranné značení pro první osobu množného čísla a neurčitý (nebo „čtvrtý“) osoba a přímé nebo „neutrální“ značení pro druhé jednotné a množné číslo a třetí osoby (tj. přípony se neliší od případu).^[10][11]

Psaní

Jazyk Ainu je napsán v upravené verzi japonský katakana slabikář. Je tam také Latinská abeceda při použití. The Ainu Times publikuje v obou. V latině pravopis, / ts / je napsána C a / j / je napsána y; ráz [ʔ], který se vyskytuje pouze zpočátku před samohláskami s diakritikou, není zapsán. Jiné fonémy používají stejný znak jako výše uvedený přepis IPA. K označení se používá znaménko rovná se (=) morfém hranice, například za předponou. Jeho výškový přízvuk je označen akutní přízvuk latinkou (např. A). To se v katakaně obvykle neoznačuje.

Rev. John Batchelor byl anglický misionář, který žil mezi Ainu, studoval je a publikoval mnoho prací o jazyce Ainu.^[12][13] Batchelor psal značně, obě práce o Ainu jazyce a pracuje v Ainu sám. Byl první, kdo psal v Ainu a používal pro něj psací systém.^[14] Batchelorovy překlady různých knih Bible vyšlo od roku 1887 a jeho Nový zákon překlad byl publikován v Jokohamě v roce 1897 smíšeným výborem Britská a zahraniční biblická společnost, Americká biblická společnost a Skotská národní biblická společnost. Mezi další knihy napsané v Ainu patří slovníky, gramatika a knihy o kultuře a jazyce Ainu.

Speciální katakana pro jazyk Ainu

A Unicode Standard existuje pro sadu rozšířených katakana (Fonetická rozšíření Katakana ) pro přepis jazyka Ainu a dalších jazyků psaných katakanou.^[15] Tyto znaky se používají k psaní konečných souhlásek a zvuků, které nelze vyjádřit pomocí běžné katakany. Rozšířená katakana je založena na běžné katakaně a je buď menší, nebo má a handakuten. Jelikož tato rozšíření dosud nepodporuje několik písem, existují řešení mnoha znaků, například použití menšího písma s běžnou katakanou ク ku k výrobě ク reprezentovat samostatný malý glyf katakany ㇰ ku používá se jako v ア イ ヌ イ タ ㇰ (Ainu itak).

Toto je seznam speciálních katakan používaných při přepisu jazyka Ainu. Většina postav je z rozšířené sady katakana, i když některé byly historicky použity v japonštině,^{[Citace je zapotřebí ]} a jsou tedy součástí hlavní sady katakany. Do Unicode nebyla přidána řada dříve navržených znaků, protože je lze reprezentovat jako sekvenci dvou existujících kódových bodů.

Základní slabiky

Dvojhlásky

Finále [ɪ] je napsána y v latině, malé ィ v katakaně. Finále [ʊ] je napsána w v latině, malé ゥ v katakaně. Velká イ a ウ se používají, pokud je v čele morfému hranice morfému s イ a ウ. [ae] je napsána ae, ア エ nebo ア ェ.

Příklad s počáteční k:

Vzhledem k tomu, že výše uvedené pravidlo je používáno systematicky, mají některé kombinace katakan odlišné zvuky od konvenční japonštiny.

Ústní literatura

Ainu mají bohaté ústní tradice zavolali hrdinové ságy yukar, které si zachovávají řadu gramatických a lexikálních archaismů. Yukar se naučil nazpaměť a řekl mu to na setkáních a obřadech, které často trvaly hodiny nebo dokonce dny. Ainu mají také jinou formu vyprávění, která se často používáUepeker ", který byl použit ve stejných kontextech.

Nedávná historie

Mnoho mluvčích Ainu ztratilo jazyk s příchodem japonské kolonizace. V době, kdy se metody výroby potravin v Japonsku změnily, bylo méně důvodů obchodovat s Ainu, kteří zemi převážně lovili a pást se. Japonsko se stále více industrializovalo a globalizace vytvořila hrozbu pro japonskou půdu. Japonská vláda ve snaze sjednotit svou zemi, aby zabránila invazi, vytvořila politiku pro asimilaci rozmanitosti, kultury a obživy Ainu.^{[16][17][18][je nutné ověření ]} Asimilace zahrnovala vykořisťování půdy, komodifikaci kultury a umisťování dětí Ainu do škol, kde se učily pouze japonštinu.^[16][17][18]

Nedávno japonská vláda uznala obyvatele Ainu jako domorodé obyvatelstvo. Od roku 1997 jim byla udělena práva domorodých obyvatel na základě Deklarace OSN o právech domorodých obyvatel (UNDRIP) na jejich kulturu, dědictví a jazyk.^[16][17][19]

Zákon o podpoře kultury Ainu v roce 1997 jmenoval Nadaci pro výzkum a podporu kultury Ainu (FRPAC).^[19] Tato nadace má za úkol jazykové vzdělávání, kde podporuje výuku jazyků Ainu prostřednictvím výcvikových instruktorů, pokročilých jazykových kurzů a tvorby a vývoje jazykových materiálů.^[19]

Revitalizace

Obecně platí, že Ainu lidi je těžké najít, protože mají sklon skrývat svou identitu Ainu, zejména v mladé generaci. Dvě třetiny mládí Ainu neví, že jsou Ainu.^[20] Kromě toho byli studenti kvůli Ainu silně odrazováni od toho, aby ve škole mluvili svým jazykem,^[21] revitalizace jazyka Ainu byla náročná.

Navzdory tomu existuje aktivní pohyb oživit jazyk, hlavně na hokkaido, ale také jinde, jako je Kanto.^[22] Ainu orální literatura byla zdokumentována jak v naději, že ji uchová pro budoucí generace, tak i ve využití jako učební pomůcka pro studenty jazyků.^[23] Počínaje rokem 1987 Ainu Association of Hokkaido s přibližně 500 členy^[22] začal hostit 14 jazykových kurzů Ainu, školení kurzů jazykových instruktorů Ainu a iniciativu Family Ainu Learning Initiative^[20] a vydali instruktážní materiály k jazyku, včetně učebnice.^[23] Taky, Yamato lingvisté učí Ainu a školí studenty, aby se stali instruktorem Ainu na univerzitě.^[20] Navzdory těmto snahám se od roku 2011 jazyk Ainu ještě nevyučuje jako předmět na žádné střední škole v Japonsku.^[22]

Na základě zákona Ainu o podpoře kultury z roku 1997 se slovníky Ainu transformovaly a staly se nástroji pro zlepšení komunikace a uchování záznamů jazyka Ainu za účelem revitalizace jazyka a podpory kultury.^[24] Od roku 2011 došlo k rostoucímu počtu studentů druhého jazyka, zejména na Hokkaidu, z velké části kvůli průkopnickým snahám zesnulého Ainu folkloristy, aktivisty a bývalých Strava člen Shigeru Kayano, sám rodilý mluvčí, který poprvé otevřel jazykovou školu Ainu v roce 1987 financovanou společností Ainu Kyokai.^[25] The Ainu Association of Hokkaido je hlavním zastáncem kultury Ainu na Hokkaidu.^[22] V některých oblastech v Japonsku probíhaly jazykové kurzy Ainu a malý počet mladých lidí se učí Ainu. Bylo také vyvinuto úsilí k výrobě materiálů přístupných pro web pro konverzační Ainu, protože většina dokumentace jazyka Ainu se zaměřovala na nahrávání folktales.^[26] Jazyk Ainu byl také v médiích; byl povolán první rozhlasový program Ainu FM Pipaushi,^[27] která probíhá od roku 2001 spolu s 15minutovými hodinami rozhlasu Ainu financovanými z FRPAC,^[28] a noviny Ainu Times byla založena od roku 1997.^[25] V roce 2016 byl vysílán rozhlasový kurz STVradio Broadcasting k zavedení jazyka Ainu. Kurz vynaložil značné úsilí na propagaci jazyka a vytvořil 4 učebnice v každé sezóně po celý rok.^[29]

Kromě toho byl jazyk Ainu vidět ve veřejných doménách, jako je název nákupního komplexu outlet, Rera, což ve větru znamená „vítr“ Minami Chitose oblast a název Pewre, což znamená „mladý“, v nákupním centru v Chitose plocha. Ve městě je také basketbalový tým Sapporo založen pod jménem Rera Kamuy Hokkaido, po rera kamuy „bůh větru“ (jeho současný název je Levanga hokkaido ).^[22] Název známého japonského módního časopisu Ne-ne znamená „květina“ v Ainu.

Dalším programem revitalizace jazyka Ainu je Urespa, univerzitní program pro vzdělávání osob na vysoké úrovni v jazyce Ainu. Snahou je program spolupráce a spolupráce pro jednotlivce, kteří se chtějí dozvědět o jazycích Ainu.^[30] To zahrnuje představení, která se zaměřují na Ainu a jejich jazyk, místo aby používali dominantní japonský jazyk.^[30]

Další formou revitalizace jazyka Ainu je každoroční národní soutěž, která je zaměřena na jazyk Ainu. K účasti v soutěži jsou často vybízeni lidé různých demografických skupin. Od roku 2017 se popularita soutěže zvýšila.^[31]

Dne 15. února 2019, Japonsko schválila návrh zákona o prvním rozpoznání jazyka Ainu.^[32][33]

Reference

Bibliografie

• Bugaeva, Anna (2010). "Internetové aplikace pro ohrožené jazyky: mluvící slovník Ainu". Bulletin Institutu pro výzkum pokročilých studií. 3: 73–81.
• Hattori, Shiro, vyd. (1964). Bunrui Ainugo hōgen jiten [Slovník dialektů Ainu s indexy Ainu, japonštiny a angličtiny]. Tokio: Iwanami Shoten.
• Miller, Roy Andrew (1967). Japonský jazyk. Tokio: Charles E. Tuttle.
• Refsing, Kirsten (1986). Jazyk Ainu: Morfologie a syntaxe Shizunai dialektu. Aarhus: Aarhus University Press. ISBN  978-87-7288-020-4.
• Refsing, Kirsten (1996). Rané evropské spisy o jazyce Ainu. London: Routledge. ISBN  978-0-7007-0400-2.
• Shibatani, Masayoshi (1990). Jazyky Japonska. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN  978-0-521-36918-3.
• Tamura, Suzuko (2000). Jazyk Ainu. Tokio: Sanseido. ISBN  978-4-385-35976-2.
• Vovin, Alexander (2008). "Man'yōshū Fudoki ni Mirareru Fushigina Kotoba Jodai Nihon Retto ni Okeru Ainugo no Bunpu" [Zvláštní slova v Man'yoshū a Fudoki a distribuce jazyka Ainu na japonských ostrovech v pravěku] (PDF). Kokusai Nihon Bunka Kenkyū Sentā.

Další čtení

• Miyake, Marc. 2010. Je itak izolovat?

externí odkazy

• Literatura a materiály pro učení Ainu
• Kniha společné modlitby v Ainu, překládal John Batchelor, digitalizovali Richard Mammana a Charles Wohlers
• Ústav pro studium jazyků a kultur Ainu v Samani, Hokkaido
• Gramatika jazyka Ainu podle John Batchelor
• Ainu-anglicko-japonský slovník, počítaje v to Gramatika jazyka Ainu John Batchelor
• „Hypotéza„ Velkého Austrika ““ John Bengtson (nedatováno)
• Ainu pro začátečníky Kane Kumagai, přeložil Yongdeok Cho
• Rozhlasové lekce jazyka Ainu v televizi Sapporo (v japonštině)
• Mluvící slovník Ainu: nová verze konverzačního slovníku Ainu Kanazawy, s nahrávkami paní Setsu Kurokawa