Skutky 28 - Acts 28

Skutky 28
Uncial 0166 (Sk. 28,30-31) .jpg
Skutky 28: 30-31 v Uncial 0166 (5. století).
RezervovatSkutky apoštolů
KategorieCírkevní historie
Křesťanská biblická částNový zákon
Řád v křesťanské části5

Skutky 28 je dvacátá osmá (a také poslední) kapitola Skutky apoštolů v Nový zákon z křesťan bible. Zaznamenává cestu Pavel z Malta na Itálie až se konečně usadil Řím. Kniha obsahující tuto kapitolu je anonymní, ale raně křesťanská tradice to jednotně potvrdila Luke složil tuto knihu stejně jako Lukášovo evangelium.[1]

Text

Původní text byl napsán v Koine Řek a je rozdělen do 31 veršů.

Textoví svědci

Některé rané rukopisy obsahující text této kapitoly jsou:

Starozákonní odkazy

Novozákonní odkazy

Umístění

Místa uvedená v této kapitole (modře) a související s (černě).

Tato kapitola zmiňuje nebo odkazuje na následující místa (v pořadí, v jakém vypadají):

Zázrak na Maltě (28: 1–10)

Obyvatelé ostrova se nazývají barbaroi v řečtině (verš 2), standardní podmínka pro lidi, kteří řecky nejsou řecké, protože původně pocházeli Kartágo a jejich rodným jazykem byla punština.[2] Trosečníci byli přivedeni k místnímu statkáři se společným Římanem praenomen, Publius (verš 7), jehož maltština titul jako „první muž“ je doložen starodávnými nápisy na ostrově.[2] Uzdravení na Publiusově nemocném otci (verš 8) připomíná Ježíšovo uzdravení Petrovy tchyně a stejně jako v evangeliích vybízí další obyvatele ostrova, aby se uzdravili (verš 9), což naznačuje, že „Bůh, kterému Pavel slouží (Skutky 27 : 23) je stále s ním “a že„ celá událost ztroskotání lodi sloužila k tomu, aby ho naplnil ctí “(verš 10).[2]

6. verš

Očekávali však, že se nafoukne nebo náhle padne mrtvý. Takže poté, co dlouho čekali a neviděli, že by se mu nic neobvyklého nestalo, si to rozmysleli a řekli mu byl bůh (theón)."[3]

Z Biblos Interlinear Bible:[4]

hoideprosedokōnautonmelleinpimprasthaiEkatapipteinaphnonekron
οἱδὲπροσεδόκωναὐτὸνμέλλεινπίμπρασθαιἢκαταπίπτεινἄφνωνεκρόν
-aleočekávalimujítzapálit senebospadnoutNajednoumrtvý
epipolydeautonprosdokōntōnkaitherountonmēdenatoponeisautonginomenon
ἐπὶπολὺδὲαὐτῶνπροσδοκώντωνκαὶθεωρούντωνμηδὲνἄτοπονεἰςαὐτὸνγινόμενον
po chvíliskvělýnicméněonyočekáváníaviděnínicšpatněnamuhappening
metabalomenoielegonautoneinaitheon
μεταβαλόμενοιἔλεγοναὐτὸνεἶναιθεόν
poté, co změnili svůj názorřeklonbylBůh

Pro srovnání viz Jan 1: 1.

Ostrované považovali „Pavlovu nepropustnost k hadím uštknutí“ za znamení božského postavení, což byl společný postoj jak mezi řecky mluvícími lidmi, tak i „barbary“ (řecky barbaroi pro „neřecky mluvící lidi“).[2] Chariton z Aphrodisias v napsal ve svém historickém románu, Callirhoe (polovina prvního století n. l., zhruba současná Skutky), o pirátovi, který byl zachráněn před ztroskotáním a poté požadoval božský zásah.[5]

8. verš

Stalo se, že otec Publia ležel nemocný s horečkou a úplavicí. Paul ho navštívil, modlil se, položil na něj ruce a uzdravil ho.[6]
  • "Horečka a úplavice": Kazatelna Komentář poznamenal o tomto verši, že „zde použité výrazy jsou všechny profesionální“. Slovo řecký: πυρετοῖς, pyretois„Horečky“ v množném čísle se často vyskytuje ve starověkých lékařských spisech Hippokrates, Aretaeus, a Galene, ale jinde jinými autory Nového zákona vždy v jednotném čísle πυρετός. Termín řecký: δυσεντερίῳ, dysenterió, pouze zde v Novém zákoně je běžné technické slovo pro „úplavice „a často se používá v lékařských spisech spojených s horečkami (řecký: πυρετοί nebo πυρετός), k označení různých stádií stejné nemoci.[7]

The Etiopský verze Skutků přidává po „Pavel k němu vešel a modlil se“, “a prosil ho, aby na něj položil ruku"což znamená buď to." Publius požádal o tuto laskavost jménem svého otce, nebo o to požádal sám Publiův otec.[8]

Cesta z Malty do Říma (28: 11–16)

Alexandrijská loď přezimovaná na ostrově váží k identifikaci „Melity“ s Malta, na obvyklé linii námořní dopravy z Alexandrie na Itálie, zatímco druhý návrh, Meleda byl daleko od cesty.[9] Loď zastavila v přístavech podél východního pobřeží Sicílie a „špička“ Itálie (verše 12–13), která se prominentně objevuje ve starořeckých spisech o plavbách do této oblasti, ale poté zpráva upřednostňuje italská jména, například „Puteoli“ místo řeckých Dicaearchia '.[10] v Řím už byli „bratři“ (verš 15; NRSV: „věřící“), kteří vyšli, aby poskytli Pavlovi slavnostní doprovod po Appianské cestě vedoucí do města. Verš 16 připomíná, že Paul byl stále vězněm s omezenou svobodou.[2]

Verš 11

Pár obrazů u vchodu do "domu Dioscuri" v Pompeje.
Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, jejíž loutkou byli Dvojčata, která na ostrově zimovala.[11]
  • „Po třech měsících“: Na základě Skutky 27: 9 a Skutky 27:27 Ellicott vypočítal, že čas plavby klesl na začátku února.[9]
  • „Čí loutka byla dvojčata“: přeloženo z řecké fráze παρασήμῳ Διοσκούροις parasēmō Dioskourois. Slovo "parasemo", což bylo doloženo starořeckým dedikačním nápisem,[12] lze přeložit jako „jehož znak byl“ nebo „označeno obrázkem nebo obrázkem“.[13] Cyrila Alexandrijského psal o alexandrijské metodě zdobení každé strany příď lodi s postavami božstev.[13] „Dvojčata“ nebo „Dioscuri“ odkazují na „Castor a Pollux " (Verze King James ), kteří byli zvlášť oceněni v okrese Cyrenaica, nedaleko Alexandrie.[13] Horace napsal o nich (asi 23 př. n. l.) jako o „dětech z Leda ",[14] a „bratři Helen zářící hvězdy “,[15] protože konstelace pojmenovaná po Castor a Pollux hvězdy (Blíženci ) poskytuje námořníkům jasné hvězdné světlo, takže jsou poctěni jako ochránci bohů námořníků.[16] V jeho příběhu o ztroskotání lodi Lucian ze Samosaty (druhé století n. l.) psal o důležité roli Dioscuri pro bezpečnost lodí,[17] ale Paul nepotřebuje jinou pomoc než od Boha, aby se dostal skrz bouři, takže zmínka zde je čistě o aspektu dekorace.[2]

Pavlova recepce v Římě (28: 17–22)

Po dlouhé cestě, která začala v roce, se Paul konečně dostal do Říma Skutky 20:21 a jako věrný Žid začal tím, že se obrátil na vedoucí židovské komunity v Římě a požádal o spravedlivé slyšení o jeho evangeliu. [18] Je příznačné, že židovská komunita v Římě projevuje otevřený přístup (verš 22) bez známek nepřátelství, s nimiž se Pavel setkal v Malé Asii (Skutky 21: 27–28), zatímco Paul nazval vůdce komunity jako ‚bratry ' „(verš 17) a ujistil je, že jeho odvolání k Caesarovi neznamená žádnou neloajálnost vůči„ mému národu “(verš 19) v naději, že si je získá na svou stranu, než z Jeruzaléma dorazí slovo (verš 21). Komunita viděla, jak Pavlovo učení souvisí s „sektou, proti níž se mluví“ (verš 21, srov. Lukáš 2:34), ale chtějí se sami rozhodnout (verš 22), protože jim Pavel káže podobným způsobem jako ve všech svých soudy, používající výraz „naděje na Izrael“ (jak řekl Agrippovi ve Skutcích 26: 6–8), aby označil „čekání na útěchu Izraele“ pro ty, kdo byli v chrámu (Lukáš 2: 25–38).[19]

Pavlova poslední slova (28: 23–31)

Skutky 28: 30-31 (konec) a List Jamese 1: 1-18 palců Codex Alexandrinus (folio 76r) z 5. století

Pavlovo kázání místní komunitě nebylo zaznamenáno, ale lze jej odvodit jako opakování argumentů uvedených jinde v knize Skutky (verš 23).[19] Někteří posluchači byli „přesvědčeni“ (verš 24), ale celkový stav komunity v té době byl „disharmonický“ (verš 25, z řečtiny asymphonoi, „nesouhlasili“).[19] Proroctví v Izajáš 6: 9–10 byl citován (verše 26–27), aby odrážely židovské odmítnutí Ježíše jako tragické selhání „tohoto lidu“ „využít nabízenou„ záchranu “(verš 28: vyzvednutí dřívějších narážek na Izaiáše v Skutky 26: 12—23 ), a související s Simeonovým proroctvím v Lukáš 2:30 (viz Lukeova citace v podobenství o rozsévači (Lukáš 8:10 ) s Matouš 13: 14–15; Marek 4:12 ).[19] Poslední dva verše kapitoly zaznamenávají Pavlovo pokračující svědectví o „všech, kteří přišli“ (tj. Židé i pohané, verš 30) po dobu dvou let s důvěrou, že „ohlašování evangelia bude pokračovat nejistá budoucnost se vší odvahou a bez překážek “(verš 31).[19]

Verš 31

Příběh Skutků končí Paulem:

kázání království Boží a učit věci, které se týkají Pána Ježíš Kristus se vší důvěrou, nikdo mu to nezakazoval.[20]
  • „Nikdo mu to nezakazuje“ je přeloženo z řečtiny ἀκωλύτως, akolyty„„ neomezeně “.[21]

Viz také

Reference

  1. ^ Holman Illustrated Bible Handbook. Holman Bible Publishers, Nashville, Tennessee. 2012.
  2. ^ A b C d E F Alexander 2007, str. 1060.
  3. ^ Skutky 28: 6 NET Bible
  4. ^ Biblos Interlinear Bible. Skutky 28: 6
  5. ^ Chariton, Callirhoe, 3.4.9–10; apud Alexander 2007, s. 1060. V tomto případě byl pirát zachráněn, aby za své zločiny mohl dostat spravedlivý trest.
  6. ^ Skutky 28: 8 ESV
  7. ^ Exell, Joseph S .; Spence-Jones, Henry Donald Maurice (redakce). K „Skutkům 28“. V: The Kazatelna Komentář. 23 svazků. První publikace: 1890. Přístup k 21. říjnu 2015.
  8. ^ Gill, John. Expozice celé Bible. Skutky 28. Zpřístupněno 21. října 2015.
  9. ^ A b Ellicott, C. J. (Vyd.) Ellicottův biblický komentář pro anglické čtenáře. Skutky 28. London: Cassell and Company, Limited, [1905-1906] Online verze: (OCoLC) 929526708. Přístup k 28. dubnu 2019.
  10. ^ srov. „Dicaearchia, kterou Italové nazývají Puteoli“ v Josephus. Vita, 16; apud Alexander 2007, s. 1060.
  11. ^ Skutky 28:11 NKJV
  12. ^ Citace: „Alford, Page, cituji z nápisu nalezeného poblíž Lutra a uvedeného J. Smithem, ve kterém je zmíněn Dionysius z Alexandrie jako gubernator navis parasemo Isopharia. Vystavovatelův řecký zákon. Skutky 28.
  13. ^ A b C Vystavovatelův řecký zákon. Skutky 28. Zpřístupněno 24. dubna 2019.
  14. ^ Latinský citát: puerosque Ledce (Ódy i. 12, 25). Ellicottův biblický komentář pro anglické čtenáře. Skutky 28.
  15. ^ Latinský citát: Fratres Helenœ, lucida sidera (Od. i. 3, 2). Ellicottův biblický komentář pro anglické čtenáře. Skutky 28
  16. ^ Benson, Joseph. '' Komentář ke Starému a Novému zákonu. 2. Mojžíšova Zpřístupněno 9. července 2019.
  17. ^ Luciane, Na placené příspěvky, 1–2; apud Alexander 2007, s. 1060.
  18. ^ Alexander 2007, str. 1060-1061.
  19. ^ A b C d E Alexander 2007, str. 1061.
  20. ^ Skutky 28:31 NKJV
  21. ^ Skutky 28:31: Analýza řeckého textu. Biblehub.com

Zdroje

  • Coogan, Michael David (2007). Coogan, Michael David; Brettler, Marc Zvi; Newsom, Carol Ann; Perkins, Pheme (eds.). The New Oxford Annotated Bible with the Apocryphal / Deuterocanonical Books: New Revised Standard Version, Issue 48 (Augmented 3rd ed.). Oxford University Press. ISBN  9780195288810.
  • Alexander, Loveday (2007). „62. Skutky“. V Barton, John; Muddiman, John (eds.). Oxfordský biblický komentář (první (brožovaná) ed.). Oxford University Press. str. 1028–1061. ISBN  978-0199277186. Citováno 6. února 2019.

externí odkazy