Codex Ephraemi Rescriptus - Codex Ephraemi Rescriptus

Uncial 04
Novozákonní rukopis
Codex Ephraemi Rescriptus, v Bibliothèque Nationale, Paříž, Département des manuscrits, Grec 9, fol. 60r (otočený)
Codex Ephraemi Rescriptus, na Bibliothèque Nationale, Paříž, Département des manuscrits, Grec 9, fol. 60r (otočený)
názevEphraemi rescriptus
PodepsatC
TextStarý a Nový zákon
datumC. 450
Skriptřecký
Nyní vBibliothèque nationale de France
Velikost33 × 27 cm (13,0 × 10,6 palce)
Typrůzné typy textu
KategorieII

Codex Ephraemi Rescriptus (Paříž, Francouzská národní knihovna, řečtina 9; Gregory-Aland Ne. C nebo 04, von Soden δ 3) je řecký rukopis z 5. století bible,[1] někdy označované jako jeden z čtyři velcí uncials (viz Kodexy Sinaiticus, Alexandrinus a Vaticanus ). Rukopis není neporušený: v jeho současném stavu obsahuje Codex C materiál z každé knihy Nového zákona kromě 2 Tesaloničané a 2 Jan; je však zastoupeno pouze šest knih řeckého Starého zákona. Není známo, zda byli 2 Tesaloničané a 2 Jan záměrně vyloučeno, nebo zda náhodou nepřežil žádný fragment ani jedné z listů.[2]

Rukopis se nazývá Codex Ephraemi Rescriptus, protože (A) to je kodex, tj. ručně vyrobená kniha; b) jeho pergamen byl recyklován; původně napsané biblickými texty byly stránky omyty (odstraněním většiny inkoustu) a znovu použity pro další text a (C) text, který byl napsán na recyklovaných stránkách, ve 12. století, sestával z řeckých překladů 38 pojednání složených Ephrem Syřan, významný teolog v polovině 4. století. Rukopisy tohoto druhu, skládající se z recyklovaných stránek, jsou známé jako palimpsests.[1] Pozdější „horní“ text byl napsán ve 12. století.

Spodní text palimpsestu rozluštil biblický učenec a paleograf Constantin von Tischendorf v letech 1840–1843 a byl upraven v letech 1843–1845. V současné době je umístěn v Bibliothèque nationale de France (Grec 9) in Paříž.[1][3]

Popis

Existuje 209 listů kodexu; 145 patří do Nového zákona a 64 do Starého zákona. Kodex měří 25,6-26,4 cm o rozměrech 31,4-32,5 cm x 9,4 palce.[1] Text je napsán v jednom sloupci na stránku, 40–46 řádků na stránku, na pergamenové listy. Písmena jsou středně velká uncials.[4]

Uncial psaní je spojité, s interpunkcí skládající se pouze z jednoho bodu, jako v kodexech Alexandrinus a Vaticanus. Kapitály na počátečních částech vystupují na okraji jako v kodexech Codex Alexandrinus a Codex Basilensis. Jota a upsilon, v kterém Alexandrinus a mnoho dalších rukopisů má nad sebou dvě tečky (diaeréza ) když začínají slabiku - někdy jen jednu tečku - mají na svém místě v Codex Ephraemi malou přímku.[5] Dechy a akcenty přidala pozdější ruka.[6] The nomina sacra mívají spíše formu třípísmenných forem než běžnějších dvoupísmenných forem.[7][n 1]

Před Lukášovým evangeliem a Janovým evangeliem, seznam κεφαλαια (kapitoly) je zachována (a lze odvodit, že rukopis obsahoval takové seznamy pro Matouše a Marka, když byl v původním stavu), ale jejich τιτλοι (názvy kapitol) zjevně nebyly umístěny do horního okraje stránky jako v Codex Alexandrinus.[5] Je však možné, že horní okraje kdysi obsahovaly τιτλοι červeným inkoustem, který úplně vybledl; další možností je, že horní části stránek byly přepsány. Text evangelií doprovázejí okrajové notace označující Amonské sekce. Pravděpodobně, když byl kodex původní, číslice představující Eusebian kánony byly také přítomny v červeném inkoustu, který zcela zmizel. V ostatních knihách nejsou žádná systematická rozdělení.[4]

The Pericope Adulterae (Jan 7: 53–8: 11) nebyl téměř jistě zahrnut do Codexu C, když byl v původním stavu. Dva listy, které obsahovaly Jana 7: 3–8: 34, neexistují. Počítáním řádků a výpočtem, kolik místa by bylo zapotřebí k zahrnutí Jana 7: 53-8: 11, lze prokázat, že kromě velkého opomenutí jinde v textu na chybějících listech neobsahovaly dostatek místa k zahrnutí průchod.[8] Text Marek 16: 9–20 je součástí Codexu C na foliu 148r.

Je těžké určit, zda Lukáš 22: 43–44 Kristova agónie v Getsemanech byl původně v textu Codexu C; listy, které obsahovaly okolní verše, neexistují.[9] Marek 15:28 není zahrnut.[10]

Mezery

Ve Starém zákoně části Kniha práce, Přísloví, Kazatel, Píseň písní, Moudrost, a Sirach přežil.[12]

Text

Matouš 1: 2–18 ve Tischendorfově faksimilním vydání

Typ textu

Novozákonní text Codexu C je primárně alexandrijský, i když síla a charakter jeho svědectví se u jednotlivých knih liší. Je to slabý byzantský svědek u Matouše, slabý alexandrijský svědek u Marka a silný alexandrijský svědek u Jana. U Lukáše je jeho textový charakter nejasný.[13] Westcott-Hort ji klasifikoval jako smíšenou;[14] Hermann von Soden klasifikoval jako text v alexandrijském textu.[15][je zapotřebí objasnění ]

Podle Kurt Aland souhlasí s byzantským textovým typem 87krát v evangeliích, 13krát ve Skutcích, 29krát v Pavlovi a 16krát v katolických listech. Souhlasí s textem Nestlé-Aland 66krát (evangelia), 38 (Skutky), 104 (Paul) a 41 (Kat.). Má 50 nezávislých nebo odlišných čtení v evangeliích, 11 ve Skutcích, 17 v Pavlovi a 14 v katolických listech. Aland vložil text kodexu dovnitř Kategorie II.[1] Podle Claremontova profilová metoda jeho text je smíšený Lukáš 1, Lukáš 10, a Lukáš 20.[15]

V Apokalypse je Codex Ephraemi svědkem stejné podoby textu jako Alexandrinus.[16]

Neobvyklé interpolace

V Matoušovi 8:13 je další text (viz Lukáš 7:10): και υποστρεψας ο εκατονταρχος εις τον οικον αυτου εν αυτη τη ωρα ευρεν τον παιδα υγιαινοντα (a když se setník v tu hodinu vrátil do domu, našel otroka dobře) - čtení také v kodexech (Sinaiticus, N ), Θ, F1, 545, G1, syrh.[17]

V Matoušovi 27:49 obsahuje Codex C přidaný text: ἄλλος δὲ λαβὼν λόγχην ἒνυξεν αὐτοῦ τὴν πλευράν, καὶ ἐξῆλθεν ὖδορ καὶ αἳμα (druhý vzal oštěp, probodl mu bok a okamžitě vyšel z vody a krve). Toto čtení bylo odvozeno od Jana 19:34 a vyskytuje se v jiných rukopisech alexandrijského textového typu (א, B, L, Γ, 1010, 1293, ks, vgmss).[18][19][20]

Ve Skutcích 14:19 je další text: και διαλεγομενων αυτων παρρησια επεισαν τους οχλους αποστηναι απ 'αυτων λεγοντες, οιι νελν pro και πεισαντης τους οχλους.[21] Podobné hodnoty se objevují v kodexech 6, 36, 81, 104, 326, 452, 945, 1175, 1739.[22]

Některé opravy

Matouš 26: 52–69 ve Tischendorfově faksimilním vydání (1843)

v Matouš 11: 2 jeho původní text má znění δια (podle) stejně jako kodexy א, B, D, P, Ž, Z, Δ, Θ, 0233, F13, 33, ale třetí korektor C3 změnil to na δυο (dva) - jako v kodexech L, F1, Byz[23]

Ve Skutcích 20:28 zní του κυριου (Páně) spolu s rukopisy 74 D E Ψ 33 36 453 945 1739 1891, ale korektor přidal και του Θεου (a Bůh) jak mají P 049 326 1241 2492 a byzantské rukopisy.[24][č. 2]

V 1. Korintským 12: 9 původní písař vynechává frázi εν τω αυτω πνευματι (v Jeho duchu), ale byl přidán třetím korektorem (C3).[25]

Scrivenerův fax s textem 1 Tim 3: 15–16

V 1. Timoteovi 3:16 zní ὅς ἐφανερώθη (Byl projeven), ale druhý korektor (C2) změnil na θεός ἐφανερώθη (Bůh se projevil);[26][č. 3]

V Jakubovi 1:22 zní λογου (slova) jako většina rukopisů, ale druhý korektor (C2) opraveno do νομου (zákona), kterou čtou rukopisy, například 88, 621, 1067, 1852.[27]

Další textové varianty

Skutky 15:23 Kodex C má jedinečné čtení γραψαντης δια χειρος αυτων επιστολην περιεχουσαν ταδε (napsali do rukou dopis, který to obsahoval), který není podporován žádnými jinými řeckými rukopisy, ačkoli je podporován verzemi: ar, c, koncert, w, geo. Většina řeckých rukopisů čte γραψαντης δια χειρος αυτων ταδε (psali to rukama), čtou alexandrijské rukopisy γραψαντης δια χειρος αυτων (napsal jejich rukou).[28]

Římanům 16:24

Verš je vynechán spolu s Codex Sinaiticus A B 5 81 263 623 1739 1838 1962 2127 toz vgww policajtsa, bo ethro Origenlat)

Zjevení 13:18

„The číslo zvířete „je psáno jako hexakosiai deka hex, lit. šest set šestnáct (616).[29] Toto je jedno z nejznámějších čtení kodexu, což také dokazuje Papyrus 115.[30]

Matouš 22:10 – γαμος ] αγαμος; některé rukopisy číst νυμφων (kódy א, B, L, 0138, 892, 1010);[31]

Marek 10:35 - οι υιοι Ζεβεδαιου (synové Zebedeovi) ] οι δυο υιοι Ζεβεδαιου (dva synové Zebedeovi); čtení podporuje Codex Vaticanus a koptská verze;[32]

Římanům 16:15 - Ιουλιαν, Νηρεα ] Ιουνιαν, Νηρεα; čtení je podporováno pouze Codex Boernerianus (Řecký text).[33]

1 Korintským 2: 1 - μαρτυριον (svědectví) ] μυστηριον (tajný); čtení je podporováno 46, א, Α, 88, 436, toa, r, syrstr, policajtbo; přečteny další rukopisy σωτηριον (zachránce).[34]

1. Korinťanům 7: 5 - τη νηστεια και τη προσευχη (půst a modlitba) ] τη προσευχη (modlitba); čtení je podporováno 11, 46, א *, A, B, C, D, G, P, Ψ, 33, 81, 104, 181, 629, 630, 1739, 1877, 1881, 1962, to vg, policajt, ​​paže, eth. Ostatní rukopisy přečteny τη προσευχη και νηστεια (modlitba a půst).[35]

Jakub 1:12 - ο κυριος (Pán) ] κυριος (Pán); některé rukopisy mají ο θεος (Bůh) (4, 33, 2816vid, 323, 945, 1739, vg, syrstr), ostatní toto slovo vynechávají (א, A, B, Ψ, 81, ff, co).[27]

2 Timoteovi 4:10 - Γαλατιαν ] Γαλλιαν - čtení podporuje Sinaiticus, 81, 104, 326, 436.[36]

Zjevení 1: 5 - λουσαντι ημας εκ (umyl nás od) ] λυσαντι ημας εκ (osvobodil nás od) - stejně jako rukopisy: P18, אC, A, 2814, 2020, 2081.[37]

Dějiny

Tischendorf v roce 1841

Místo, kde byl Codex C napsán někdy ve 400. letech, není známo; Tischendorf předběžně navrhl Egypt. Tischendorf rovněž navrhl, aby rukopis vytvořili dva zákoníci - jeden pro Starý zákon a jeden pro Nový zákon. Následný výzkum ukázal, že mohl být zapojen třetí písař. Text byl opraven třemi korektory označenými C.1, C.2a C.3 (Tischendorf je označil C *, C ** a C ***). Někdy jsou označeni C.A, C.ba C.C.[1] První korektor (C1) pracoval v a skriptorium, pravděpodobně v 500. letech, ale přesné místo, kde některý z korektorů pracoval, není známo. Opravy posledně jmenovaného nejsou četné, s výjimkou Kniha Sirachova.[38]

Třetí a poslední korektor (C3) napsal v 800. letech, možná v Konstantinopoli. Čtení kodexu přizpůsobil církevnímu použití, vložil mnoho přízvuků, dechů a hlasových poznámek. Na okraj přidal také liturgické směry a intenzivně pracoval na kodexu.[5] Kodex byl recyklován ve dvanáctém století.[39][40]

Po pád Konstantinopole v roce 1453 přinesl kodex do Florencie emigrantský učenec.[41] Patřil Niccolo Ridolpho († 1550) kardinálovi z Florencie. Po jeho smrti jej pravděpodobně koupil Piero Strozzi, italský vojenský vůdce, pro Kateřina Medicejská. Catherine ji přinesla do Francie jako součást svého věna a z bourbonské královské knihovny spočívala v Bibliothèque nationale de France, Paříž. Rukopis byl svázán v roce 1602.[42]

Starší psaní si poprvé všiml Pierre Allix protestantský pastor. Jean Boivin, vedoucí Královské knihovny, vytvořil první výňatky z různých čtení kodexu (podle notace Paris 9) Ludolph Küster, který publikoval Mill's Nový zákon v roce 1710. V letech 1834–1835 ferikyanid draselný byl použit k vyvedení vybledlého nebo vymýceného inkoustu, což mělo za následek znehodnocení pergamenu ze zelené a modré na černou a hnědou.[43]

První řazení Nového zákona bylo provedeno v roce 1716 autorem Johann Jakob Wettstein pro Richard Bentley, který měl v úmyslu připravit nové vydání Novum Testamentum Graece. Podle Bentleyho korespondence trvalo přečíst jednu stránku dvě hodiny a Bentley zaplatil Wettsteinovi 50 £. Toto řazení použil Wettstein ve svém vlastním řeckém Novém zákoně z let 1751–1752.[44]Wettstein také učinil první popis kodexu.[45] Wettstein text Starého zákona zkoumal jen příležitostně, ale nepublikoval je.[38] Různí redaktoři občas vytvořili výňatky z rukopisu, ale Tischendorf byl první, kdo jej přečetl celý (Starý i Nový zákon).[13] Tischendorf získal mezinárodní pověst, když v roce 1843 vydal řecký novozákonní text a Starý zákon v roce 1845. Ačkoli Tischendorf pracoval pouhým okem, jeho rozluštění textu palimpsestu bylo pozoruhodně přesné. Roztrhaný stav mnoha folií a přízračné stopy textu překrytého pozdějším znesnadněním dešifrování. Ani s moderními pomůckami, jako je ultrafialové fotografování, není celý text bezpečně čitelný. Robert W. Lyon zveřejnil seznam oprav Tischendorfova vydání v roce 1959.[46] To byla také nedokonalá práce.[13]

Podle Edwarda Millera (1886) byl Codex C vyroben „ve světle nejintelektuálnějšího období rané církve“. [47]

Podle Frederic Kenyon „původní rukopis obsahoval celou řeckou Bibli, ale písař ze sv. Efrémových děl použil pouze její rozptýlené listy a zbytek byl pravděpodobně zničen“.[4]

Swete zkoumal pouze text Starého zákona. Podle něj nelze původní řád Starého zákona rekonstruovat; písař, který převedl rukopis na palimpsest, použil listy pro svůj nový text bez ohledu na jejich původní uspořádání. Původní rukopis nebyl jediným svazkem.[38]

Rukopis je citován ve všech kritických vydáních řeckého Nového zákona (UBS3,[48] UBS4,[49] NA26,[50] NA27). V NA27 patří svědkům důsledně citovaným z prvního řádu.[51] Rovnoměrné hodnoty korektorů (C1, C.2a C.3) jsou pravidelně citovány v kritických vydáních (jako v Sinaiticus, Vaticanus, Bezae a Claromontanus).[52]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Πατήρ bylo obvykle zkráceno na ΠΗΡ, Σταυρωθῇ do ΣΤΘΗ. Vidět Larry W. Hurtado, Nejčasnější křesťanské artefakty, Wm. Eerdmans, 2006, str. 134.
  2. ^ Textové varianty v tomto verši viz: Textové varianty ve Skutcích apoštolů.
  3. ^ Textové varianty v tomto verši viz: Textové varianty v 1 Timoteovi.

Reference

  1. ^ A b C d E F Aland, Kurt; Aland, Barbara (1995). Text Nového zákona: Úvod do kritických vydání a do teorie a praxe moderní textové kritiky. Erroll F. Rhodes (trans.). Grand Rapids: Nakladatelství William B. Eerdmans. p.109. ISBN  978-0-8028-4098-1.
  2. ^ A b C McDonald, Lee Martin (2017). Formace biblického kánonu: Svazek 2: Nový zákon: Jeho autorita a kanoničnost. London: Bloomsbury Publishing. p. 244. ISBN  9780567668851. Citováno 17. července 2018.
  3. ^ "Liste Handschriften". Münster: Institut pro textový výzkum Nového zákona. Citováno 9. listopadu 2011.
  4. ^ A b C Frederic Kenyon, Naše Bible a starověké rukopisy (London 1896), 2. vydání, s. 138.
  5. ^ A b C Scrivener, Frederick Henry Ambrose; Edward Miller (1894). Prostý úvod do kritiky Nového zákona. 1 (4. vyd.). Londýn: George Bell & Sons. p. 123.
  6. ^ Gregory, Caspar René (1900). Textkritik des Neuen Testaments. 1. Lipsko: J.C.Hinrichs’sche Buchhandlung. p. 41.
  7. ^ Gregory, Caspar René (1900). Textkritik des Neuen Testaments. 1. Lipsko: J.C.Hinrichs’sche Buchhandlung. p. 43.
  8. ^ Bruce M. Metzger, Textový komentář k řeckému Novému zákonu (Deutsche Bibelgesellschaft: Stuttgart 2001), s. 187.
  9. ^ Řecký Nový zákon, vyd. K. Aland, A. Black, C. M. Martini B. M. Metzger a A. Wikgren ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 3. vydání, (Stuttgart 1983), s. 305. [UBS3]
  10. ^ Řecký Nový zákon, vyd. K. Aland, A. Black, C. M. Martini, B. M. Metzger a A. Wikgren, ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 3. vydání, (Stuttgart 1983), s. 193.
  11. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, Barbara Aland a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 689.
  12. ^ Würthwein Ernst (1988). Der Text des Alten Testaments, Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, str. 85.
  13. ^ A b C Valčík, Robert. „An Introduction to New Testament Textual Criticism, ch.“ Novozákonní rukopisy Uncials"". Web inspirovaný: Encyklopedie novozákonní textové kritiky. Citováno 2010-11-12.
  14. ^ Brooke Foss Westcott a Fenton John Anthony Hort, Nový zákon v původní řečtině. Úvod; Dodatek (Cambridge: Macmillan, 1881), s. 152
  15. ^ A b Wisse, Frederik (1982). Profilová metoda pro klasifikaci a hodnocení důkazů rukopisu, jak je aplikována na souvislý řecký text Lukášova evangelia. Grand Rapids: Nakladatelství William B. Eerdmans. p.52. ISBN  0-8028-1918-4.
  16. ^ David C. Parker, Novozákonní rukopisy a jejich texty, Cambridge University Press 2008, s. 235.
  17. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 18 [NA26]
  18. ^ Bruce M. Metzger (2001). "Textový komentář k řeckému Novému zákonu", Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart: United Bible Societies, str. 59.
  19. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 84.
  20. ^ Řecký Nový zákon, vyd. K. Aland, A. Black, C. M. Martini, B. M. Metzger a A. Wikgren, ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 3. vydání, (Stuttgart 1983), s. 113.
  21. ^ Aland, K .; Black, M .; C. M. Martini B. Metzger, A. Wikgren (1983). Řecký Nový zákon (3. vyd.). Stuttgart: United Bible Societies. p. 472.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  22. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, Barbara Aland a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 363. [NA26]
  23. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, Barbara Aland a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 27. [NA26]
  24. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 384.
  25. ^ Řecký Nový zákon, vyd. K. Aland, A. Black, C. M. Martini, B. M. Metzger a A. Wikgren, ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 3. vydání, (Stuttgart 1983), 605.
  26. ^ Bruce M. Metzger (2001). "Textový komentář k řeckému Novému zákonu", Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart: United Bible Societies, str. 575-576.
  27. ^ A b Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 589.
  28. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, Barbara Aland a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 366. [NA26]
  29. ^ Herman C. Hoskier, Co se týče textu apokalypsy, sv. 2, s. 364.
  30. ^ Metzger, Bruce M.; Ehrman, Bart D. (2005). Text Nového zákona: jeho předávání, korupce a obnova. New York - Oxford: Oxford University Press. p. 61. ISBN  978-0-19-516122-9.
  31. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 62.
  32. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 124.
  33. ^ Řecký Nový zákon, vyd. K. Aland, A. Black, C. M. Martini, B. M. Metzger a A. Wikgren, ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 3. vydání, (Stuttgart 1983), s. 575. [UBS3]
  34. ^ Řecký Nový zákon, vyd. K. Aland, A. Black, C. M. Martini, B. M. Metzger a A. Wikgren, ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 3. vydání, (Stuttgart 1983), s. 581.
  35. ^ Řecký Nový zákon, vyd. K. Aland, A. Black, C. M. Martini, B. M. Metzger a A. Wikgren, ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 3. vydání, (Stuttgart 1983), s. 591.
  36. ^ Aland, K .; Black, M .; C. M. Martini B. Metzger, A. Wikgren (1983). Řecký Nový zákon (3. vyd.). Stuttgart: United Bible Societies. p. 737.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  37. ^ Eberhard Nestle, Erwin Nestlé, a Kurt Aland (eds), Novum Testamentum Graece, 26. vydání, (Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1991), s. 632.
  38. ^ A b C Swete, H. B. (1902). Úvod do Starého zákona v řečtině. Cambridge. str. 128–129.
  39. ^ Gregory, C. R. (1907). Kánon a text Nového zákona. New York: Synové Charlese Scribnera. p.348. Citováno 2011-08-03.
  40. ^ Metzger, Bruce M.; Ehrman, Bart D. (2005). Text Nového zákona: jeho předávání, korupce a obnova (4. vyd.). New York - Oxford: Oxford University Press. p.70. ISBN  978-0-19-516122-9.
  41. ^ Codex Ephraemi Rescriptus – Katolická encyklopedie
  42. ^ Gregory, Caspar René (1900). Textkritik des Neuen Testaments. 1. Lipsko: J.C.Hinrichs’sche Buchhandlung. p. 42.
  43. ^ Scrivener, Frederick Henry Ambrose; Edward Miller (1894). Prostý úvod do kritiky Nového zákona. 1. London: George Bell & Sons. p. 121.
  44. ^ Scrivener, Frederick Henry Ambrose; Edward Miller (1894). Prostý úvod do kritiky Nového zákona. 1. Londýn. p. 122.
  45. ^ Wettstein, J. J. (1751). Rukopisy Novum Testamentum Graecum editionis receptae cum lectionibus variantibus codicum. Amsterdam: Ex Officina Dommeriana. 27–28.
  46. ^ Robert W. Lyon, Studie Nového zákona, V (1958–9), s. 266–272; Viz: R. W. Lyon, Opětovné posouzení kodexu Ephraemi Rescriptus - biblical-data.org
  47. ^ Edward Miller, Průvodce textovou kritikou Nového zákona, Dean Burgon Society Press, s. 27.
  48. ^ Řecký Nový zákon, vyd. K. Aland, A. Black, C. M. Martini, B. M. Metzger a A. Wikgren, ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 3. vydání, (Stuttgart 1983), s. XV.
  49. ^ Řecký Nový zákon, vyd. B. Aland, K. Aland, J. Karavidopoulos, C. M. Martini a B. M. Metzger, ve spolupráci s INTF, United Bible Societies, 4. přepracované vydání, (United Bible Societies, Stuttgart 2001), s. 10, ISBN  978-3-438-05110-3.
  50. ^ Nestlé, Eberhard et Erwin; communiter ediderunt: K. Aland, M. Black, C. M. Martini, B. M. Metzger, A. Wikgren (1991). Novum Testamentum Graece (26 ed.). Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft. str. 12 * –17 *.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  51. ^ Nestlé, Eberhard et Erwin; communiter ediderunt: B. et K. Aland, J. Karavidopoulos, C. M. Martini, B. M. Metzger (2001). Novum Testamentum Graece (27 ed.). Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft. str. 52 * –63 *.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  52. ^ Nestlé, Eberhard et Erwin; communiter ediderunt: B. et K. Aland, J. Karavidopoulos, C. M. Martini, B. M. Metzger (2001). Novum Testamentum Graece (27 ed.). Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft. 48 *.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)

Bibliografie

Text kodexu
Popis kodexu

externí odkazy