Kitáb-i-Aqdas - Kitáb-i-Aqdas

Texty a písma
z
Baháʼí Faith
Bahai star.svg
Z Báb
Z Baháʼu'lláh
Z „Abdu'l-Bahá
Z Shoghi Effendi

The Kitáb-i-Aqdas je ústřední knihou Baháʼí Faith napsáno Baháʼu'lláh, zakladatel náboženství, v roce 1873.[1] Ačkoli je hlavním zdrojem bahájských zákonů a postupů, velká část obsahu se zabývá dalšími záležitostmi, jako jsou základní principy náboženství, zřízení bahájských institucí, mystika, etika, sociální principy a proroctví. V bahájské literatuře je popisován jako „Matka-kniha“ bahájských učení a „Charta budoucí civilizace světa“.[2]

Baháʼu'lláh nechal poslat rukopisné kopie Baháʼísovi v Íránu několik let po jeho napsání v roce 1873 a v letech 1890–1891 (1308 AH, 47 BÝT ) zařídil jeho první vydání v Bombaji v Indii. Části textu přeložil Shoghi Effendi do angličtiny, což spolu s a Synopse a kodifikace byly v roce 1973 publikovány Světový dům spravedlnosti u stého výročí jejího psaní. Celý autoritativní anglický překlad, spolu s objasňujícími texty od Baháʼu'lláha a podrobnými vysvětlivkami od Světového domu spravedlnosti, byl poprvé vydán v roce 1992.

Práce byla napsána v arabštině pod arabským názvem al-Kitab al-Aqdas (arabština: الكتاب الأقدس), Ale v angličtině je běžně známý svou perskou výslovností Kitáb-i-Aqdas, a má podtitul překladem „Nejsvětější knihy“. Slovo Aqdas je superlativní forma odvozená z triconsonantal root Q-D-Š, označující svatost nebo svatost v Semitské jazyky.

Přehled

Spíše než o příběhu je kniha psána jako řada krátkých učení nebo zásad. Shrnutí se hodí k seznamu odrážek různých myšlenek sdílených v celém textu. Hlavní témata zahrnují jmenování Baháʼu'lláhova nástupce, který v textu zůstává nepojmenovaný; uspořádání budoucí bahájské správy, včetně zmínky o Světový dům spravedlnosti a narážky na to, co by později bylo známé jako Strážce; některé zákony, zejména o modlitbě, půstu, manželství, rozvodu a dědictví; napomenutí vůči určitým jednotlivcům; a celou řadu konkrétních zákonů, vyhlášek a zákazů, od desátků, přes bahájský kalendář až po zákazy opia, obchodování s otroky a drby.

Kromě výše uvedených hlavních témat Synopse a kodifikace uvádí poslední ze šesti témat jako „Různé předměty“ a uvádí 33 témat:

  1. Transcendentní charakter Bahá'ího zjevení
  2. Vznešená stanice Autora víry
  3. Nejvyšší význam Kitáb-i-Aqdas, „Nejsvětější knihy“
  4. Doktrína „Největší neomylnosti“
  5. Dvojí povinnosti - uznání projevu a dodržování Jeho zákonů a jejich neoddělitelnost
  6. Konec všeho učení je uznání toho, který je objektem všeho poznání
  7. Požehnání těch, kteří uznali základní pravdivost „Od Jeho činů nebude žádán“
  8. Revoluční účinek „Největšího řádu“
  9. Výběr jediného jazyka a přijetí společného písma pro všechny na Zemi k použití: jeden ze dvou znaků dospělosti lidské rasy
  10. Bábova proroctví o tom, „koho Bůh projeví“
  11. Predikce týkající se odporu vůči víře
  12. Velebení krále, který vyzná víru a povstane, aby jí sloužil
  13. Nestabilita lidských záležitostí
  14. Význam skutečné svobody
  15. Zásluha všech skutků závisí na Božím přijetí
  16. Důležitost lásky k Bohu jako motivu poslušnosti Jeho zákonů
  17. Důležitost využití hmotných prostředků
  18. Velebení učených mezi lidmi z Bahá
  19. Jistota odpuštění Mírzé Yahyě, pokud bude činit pokání
  20. Apostrof adresovaný Tihránovi
  21. Apostrof adresovaný Konstantinopoli a jeho lidem
  22. Apostrof adresovaný „břehům Rýna“
  23. Odsouzení těch, kteří nepravdivě tvrdí, že mají esoterické znalosti
  24. Odsouzení těch, kteří se pyšní tím, že se učí vyděsit je od Boha
  25. Proroctví týkající se Khurásána
  26. Proroctví týkající se Kirmána
  27. Narážka na Shaykh Ahmad-i-Ahsá'í
  28. Narážka na prosévačku pšenice
  29. Odsouzení Hájí Muhammad-Karím Khán
  30. Odsouzení šejka Muhammada-Hasana
  31. Narážka na Napoleona III
  32. Narážka na Siyyida Muhammada-i-Isfaháního
  33. Zajištění pomoci všem těm, kteří povstali sloužit víře

Zákony

I když se jedná o základní text o náboženských zákonech, není výlučným zdrojem.[3]

Baháʼu'lláh uvedl, že dodržování zákonů, které předepsal, by mělo být podmíněno „taktem a moudrostí“ a že nezpůsobuje „narušení a neshody“.[4][5] Odešel, aby o postupném uplatňování zákonů rozhodoval Světový dům spravedlnosti; například některé bahájské zákony se v současné době vztahují pouze na íránské bahájce, jako je například doba trvání zaměstnání, zatímco jakýkoli bahájský zákon může uplatnit, pokud se tak rozhodne.[4] Shoghi Effendi rovněž uvedl, že některé další zákony, například trestní, závislé na existenci převážně bahájské společnosti, budou použitelné pouze v možné budoucí bahájské společnosti.[4][6] Rovněž uvedl, že pokud by zákony byly v rozporu s občanským právem země, kde žije Baháʼí, nemohly by být tyto zákony uplatněny.[4] Baha'is věří, že Aqdas nahrazuje a nahrazuje předchozí odhalení, jako je Korán a bible.[7]

Forma a styl

Text Kitáb-i-Aqdas se skládá z několika stovek veršů, které byly seskupeny do 189 očíslovaných odstavců v anglickém překladu, z nichž většinu tvoří jen několik vět.[8] Styl kombinuje prvky obou poezie (Shi'r) a rýmovaná próza (saj') a text obsahuje instance literární zařízení jako aliterace, asonance, opakování, onomatopoeia, juxtapozice a protiklad, metafory, střídání osob a zosobnění.[9]

Je psán jednotlivému čtenáři, protože neexistují žádné duchovenstvo v náboženství. Text se také pohybuje mezi výroky, o nichž se říká, že jsou prosté, a výroky, které naznačují, že klíčem k porozumění této knize je podívat se na text, abychom našli vodítka k sobě.[8]

Překlady

Časová osa
1873Zjevení
1961Překlad zveřejněný Královskou asijskou společností
1973Synopse a kodifikace
1992Oficiální bahájský překlad do angličtiny

Kitáb-i-Aqdas dokončil Baháʼu'lláh v roce 1873. Byl vydán v arabštině pro oběh mezi Baháʼí, kteří mluví jazykem kolem roku 1890.[10] Ruský překlad provedl Alexander Tumansky v roce 1899 a byl jeho nejdůležitějším příspěvkem k bahájským studiím.[11] Kolem roku 1900 provedl Baháʼí Anton Haddad neformální anglický překlad, který koloval mezi raně americkou bahájskou komunitou v psané podobě.[12] V roce 1961 anglický učenec arabštiny Dr. Earl E. Elder a William McElwee Miller, který (podle Laurence Elwell-Suttona) je otevřeně nepřátelský křesťanský ministr,[13] zveřejnil anglický překlad „Al-Kitab Al-Aqdas“,[14] skrz Královská asijská společnost, nicméně jeho překlad poznámky byl problematický[15] a celkově postrádala „poetickou citlivost a dovednosti v arabském překladu“.[16] Miller ji skutečně použil pouze k podpoře své polemické agendy.[13] V roce 1973 vydal "Synopse a kodifikace" knihy v angličtině Světový dům spravedlnosti,[17] s 21 pasážemi Aqdas, které již do angličtiny přeložil Shoghi Effendi s dalšími stručnými seznamy zákonů a nařízení obsažených v knize mimo jakékoli kontextuální prózy. Nakonec byl v roce 1992 vydán úplný a schválený překlad do angličtiny v jazyce Baháʼí.[18][19] Tato verze se používá jako základ překladu do mnoha dalších jazyků[20] zdůraznění praxe nepřímého překladu a toho, jak účel překladu ovlivňuje úkon překladu. Baháʼí knihovna online poskytuje přímé srovnání autorizovaného překladu s dřívějšími překlady Antona Haddada a Earla Eldera.[21]

Obsah

The Kitáb-i-Aqdas je doplněn

  • „Otázky a odpovědi“, který se skládá ze 107 otázek položených Baháʼu'lláhovi Zaynu'l-Muqarrabin týkající se uplatňování zákonů a Baháʼu'lláhovy odpovědi na tyto otázky
  • „Některé texty odhalil Baháʼu'lláh“
  • Souhrn a kodifikace zákonů a vyhlášek, připravil Shoghi Effendi
  • vysvětlující poznámky připravené Světový dům spravedlnosti

Kniha byla rozdělena do šesti hlavních témat Synopse a kodifikace autor: Shoghi Effendi:

  1. Jmenování „Abdu'l-Bahá jako nástupce Baháʼu'lláha
  2. Očekávání instituce Poručnictví
  3. Instituce Světového domu spravedlnosti
  4. Zákony, vyhlášky a nabádání
  5. Konkrétní napomenutí, výčitky a varování
  6. Různé předměty

Zákony byly dále rozděleny do čtyř kategorií:

Modlitba
B. Půst
C. Zákony o osobním postavení
D. Různé zákony, vyhlášky a nabádání

Motivy

Odborná recenze shledává, že Aqdas má témata zákonů uctívání, společenských vztahů a správní organizace nebo správy náboženství.[8] Prostřednictvím orgánu svěřeného „Abdu'l-Bahá v Aqdas je rozloha internacionalismus související se zákonem v pracích jako Tajemství božské civilizace a přes jeho rozšířenou autoritu až Shoghi Effendi funguje jako jeho Světový řád Baháʼu'lláha dále rozpracovává téma internacionalismu. To je v určitém rozdílu od jiných písem tím, že se nepoužívají triumfální tóny, protože je vidět Boží hlas, ale spíše to je pokrokový vývoj, sociální kontext a přímé zpoždění v aplikaci do jiného dne. Ve skutečnosti trvá na tom, že božské právo je použitelné pouze v situacích s požadovanými podmínkami, kde je pravděpodobné, že bude mít určité sociální účinky. Cílem aplikace práva a jeho metod není způsobovat narušení a neshody a vyžaduje zhodnocení kontextu a záměru. Navíc je třeba se vyhýbat důrazu při vývoji textista a intencionalista argumenty o zákonech, i když některé z nich jsou viditelné ve stipendiu na Aqdas. Takové způsoby aplikace práva v náboženském kontextu jsou podle názoru Roshana dánského běžné v islámu a judaismu.[8]

Baháʼí chápe Aqdas jako faktor v procesu probíhajícího vývoje světového řádu. To lze vidět srovnáním bahájského přístupu k historii a budoucnosti s teorií o Souboj civilizací na jedné straně a rozvoj a posthegemony systém na straně druhé (ve srovnání s prací Roberta Coxe například v Přístupy k světovému řádu(Robert Cox a Timonthy Sinclair eds, Cambridge University Press, 1996).)[8]

Určitě jsou zrušeny některé možné zdroje práva: zákony bábíského náboženství, zejména v Perský Bayán, ústní tradice (spojené s poutní poznámky a přirozený zákon (to znamená, že Boží svrchovaná vůle skrze zjevení je nezávislá autorita.)[3] Tvorba zákonů Božského zjevení je jak nepodmíněná, pokud jde o božské právo volby, tak podmíněná ve smyslu postupu dějin od jednoho zjevení k druhému.[8][3]

Zákony osobního stavu

Manželství a rozvod
Hlavní článek: Baháʼí manželství

Bahá'u'lláhovy výroky o manželství v Kitáb-i-Aqdas jsou stručné. Manželství se velmi doporučuje, ale uvádí se, že není povinné.[22] Baháʼu'lláh uvádí, že maximální počet manželek jsou dvě, ale také uvádí, že mít pouze jednu manželku by oběma partnerům dodalo větší klid.[23] Tato prohlášení byla později interpretována „Abdu'l-Bahá že mít druhou manželku je podmíněno zacházením s oběma manželkami se spravedlností a rovností a nebylo to v praxi možné, což vedlo k monogamii.[23][24][25]

Že Baháʼu'lláh měl tři manželky,[23][26] zatímco jeho náboženství učí monogamii, která byla předmětem kritiky. Psaní učení Kitáb-i-Aqdas a Baháʼí o rovnosti žen a mužů a monogamii po datu Baháʼu'lláhových manželství se chápe jako evoluční, což Baháʼí pomalu vede od toho, co bylo hluboce zakořeněnou kulturní praxí.[23][25]

Správa

Hlavní článek: Baháʼí správa

Institucionální status autority Abdu'l-Bahá a Sněmovny spravedlnosti jsou konkrétně vymezeny.[8][3] Na základě zmocnění uděleného „Abdu'l-Bahá rozšířil formy zmocnění, které mu bylo svěřeno, do opatrovnictví, jehož jediným členem byl Shoghi Effendi, a univerzální nebo mezinárodní dům spravedlnosti prostřednictvím jeho Will and Testament. To bylo potvrzeno a zesíleno v jiných textech, zejména v Kitáb-i-'Ahd. Světový dům spravedlnosti je výslovně zmocněn psát a zrušovat jakékoli zákony, které jsou považovány za nezbytné, kromě těch, které jsou uvedeny v textu písma a skutečné použití zákonů Aqdas mezi Bahá'í závisí na volbě Světového domu spravedlnosti.[3]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Saiedi, 2000, s. 224-235.
  2. ^ Effendi 1944 213
  3. ^ A b C d E Schaefer, Udo (2002–2003). „Úvod do bahájského práva: Doktrinální základy, zásady a struktury“. Journal of Law and Religion. 18 (2): 307–372. doi:10.2307/1602268. JSTOR  1602268.
  4. ^ A b C d Smith, Peter (2000). "zákon". Stručná encyklopedie bahájské víry. Oxford: Oneworld Publications. str.223–225. ISBN  1-85168-184-1.
  5. ^ Baháʼu'lláh 1873, str. 6
  6. ^ Smith 2008, str. 160
  7. ^ The Aqdas; Světový dům spravedlnosti POPIS AQDAS SHOGHI EFFENDI
  8. ^ A b C d E F G Danesh, Roshan (2003–2004). „Internacionalismus a božské právo: bahájská perspektiva“. Journal of Law and Religion. 19 (2): 209–242. doi:10.2307/3649175. JSTOR  3649175.
  9. ^ Bushrui 1994, str. 39–53
  10. ^ Christopher Buck (1. ledna 1995). Symbol a tajemství. Kalimat Press. 19, 26–27. ISBN  978-0-933770-80-5.
  11. ^ Jahangir Dorri (15. srpna 2009). „TUMANSKIǏ, Aleksandr Grigor'evich“. Encyklopedie Iranica. online. Citováno 10. ledna 2014.
  12. ^ Loni Bramson-Lerche (1988). „Zřízení opatrovnictví“. In Moojan Momen (ed.). Studie v náboženstvích Bábí a Baháʼí. Kalimat Press. p. 282. ISBN  978-0-933770-72-0.
  13. ^ A b Elwell-Sutton, L.P. (1976). „Recenze„ Bahá'í víry “, její historie a učení, William McElwee Miller. Časopis Královské asijské společnosti Velké Británie a Irska (2): 157–158. doi:10.1017 / S0035869X00133416. JSTOR  25203713.
  14. ^ Bahā'-Allah (1961) [1873]. Al-kitab al-aqdas nebo Nejsvětější kniha. Přeložil Elder, Earl E .; Miller, William McE. London: The Royal Asiatic Society.
  15. ^ A. Bausani (9. srpna 2011). „AQDAS“. Encyklopedie Iranica. online. Citováno 10. ledna 2014.
  16. ^ Lawson, Todd (zima – jaro 1996). „Recenze: Kitáb-i-Aqdas: Nejsvětější kniha od Baha'Allaha, Haifa: Baha'i World Center, 1992“. Íránská studia. 29 (1–2): 207–209. doi:10.1080/00210869608701848. JSTOR  4310986.
  17. ^ Souhrn a kodifikace zákonů a nařízení Kitáb-i-Aqdas Baháʼu'lláha a Shoghi Effendiho, Baha'i World Center, 1973
  18. ^ Smith, Peter (2000). „Aqdas, Kitáb-i-“. Stručná encyklopedie bahájské víry. Oxford: Oneworld Publications. 43–44. ISBN  1-85168-184-1.
  19. ^ Viz také Projekt multilineárního překladu Kitab-i-Aqdas.
  20. ^ Nobel Perdu Honeyman (27. ledna 2005). „Z arabštiny do jiných jazyků prostřednictvím angličtiny“. V Albert Branchadell; Lovell Margaret West (eds.). Méně přeložené jazyky. Nakladatelská společnost John Benjamins. str. 67–74. ISBN  978-90-272-9478-4.
  21. ^ Baháʼu'lláh. Winters, Jonah (ed.). „Kitáb-i-Aqdas (Nejsvětější kniha):„ Multilineární “překladatelský projekt a glosář“. Baháʼí knihovna online. Citováno 19. září 2016.
  22. ^ Smith, Peter (2000). "manželství". Stručná encyklopedie bahájské víry. Oxford: Oneworld Publications. str.232–234. ISBN  1-85168-184-1.
  23. ^ A b C d Smith, Peter (2000). "Mnohoženství". Stručná encyklopedie bahájské víry. Oxford: Oneworld Publications. str.273. ISBN  1-85168-184-1.
  24. ^ Smith, Peter (2008). Úvod do bahájské víry. Cambridge: Cambridge University Press. p. 205. ISBN  978-0-521-86251-6.
  25. ^ A b Schaefer, Udo (2002–2003). „Úvod do bahájského práva: Doktrinální základy, zásady a struktury“. Journal of Law and Religion. 18 (2): 321, 333. doi:10.2307/1602268. JSTOR  1602268.
  26. ^ Smith 2008, s. 16

Reference

Další čtení

externí odkazy