Jin Yong - Jin Yong

V tomhle čínské jméno, rodinné jméno je Cha (Zha).
Prof ctihodný

Louis Cha

GBM Ó BÝT
Jin Yong in July 2007
Jin Yong v červenci 2007
Nativní jméno
查良鏞
narozený(1924-02-06)6. února 1924
Haining, Zhejiang, Čínská republika
Zemřel30. října 2018(2018-10-30) (ve věku 94)
Hongkongské sanatorium a nemocnice, Šťastné údolí, Hongkong
OdpočívadloVěž Hoi Wui, Ngong Ping, Ostrov lantau, Hongkong
obsazeníProzaik, esejista, zakladatel novin a redaktor, tvůrce politik
Jazykčínština
Alma materSoochow University
Univerzita v Cambridge[1]
Pekingská univerzita
Doba1955–1972
ŽánrWuxia
Manželka
  • Du Zhifen
    ​
    ​
    (m. 1948; div. 1953)​
  • Zhu Mei
    ​
    ​
    (m. 1953; div. 1976)​
  • Lin Leyi
    ​
    ​
    (m. 1976; jeho smrt2018)​
Děti4
čínské jméno
čínština金庸
Rodné jméno
Tradiční čínština查良鏞
Zjednodušená čínština查良镛
webová stránka
www.jinyong.com

Louis Cha Leung-yung[2] GBM Ó BÝT (čínština : 查良鏞; 6. února 1924 - 30. října 2018),[3] známější podle jeho pseudonym Jin Yong (čínština : 金庸), v kantonštině vyslovovaný jako „Gum Yoong“, byl Číňan wuxia ("bojová umění a rytířství ") prozaik a esejista, který spoluzaložil hongkonský deník Ming Pao v roce 1959 a sloužil jako jeho první šéfredaktor. Byl nejslavnějším hongkonským spisovatelem.[4]

Jeho wuxia romány mají široké rozšíření v čínských komunitách po celém světě. Jeho 15 děl napsaných v letech 1955 až 1972 mu vyneslo pověst jednoho z největších a nejpopulárnějších spisovatelů wuxia vůbec. V době své smrti byl nejprodávanějším čínským autorem a po celém světě se prodalo přes 100 milionů kopií jeho děl[5] (nezahrnuje neznámý počet pirátských kopií).[6] Podle Oxfordský průvodce po současné světové literatuře, Jin Yongovy romány jsou považovány za velmi kvalitní a jsou schopné oslovit jak vysoký, tak nízký vkus.[4] Jeho díla mají neobvyklou schopnost překonat geografické a ideologické bariéry oddělující čínské komunity na světě a dosáhnout většího úspěchu než kterýkoli jiný současný hongkonský spisovatel.[4]

Jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků, včetně angličtiny, francouzštiny, korejštiny, japonštiny, vietnamštiny, thajštiny, barmštiny, malajštiny a indonéštiny. Má mnoho fanoušků mimo čínsky mluvící oblasti, a to díky četným adaptacím jeho děl na filmy, televizní seriály, komiksy a videohry.

Asteroid 10930 Jinyong (1998 ČR2) je pojmenován po něm.[7]

Jin Yong je pojmenován spolu s Gu Long a Liang Yusheng jako „Tři nohy stativu Wuxia“.

Časný život

Cha se narodila Zha Liangyong v Haining, Zhejiang v Republikánská Čína, druhé ze sedmi dětí. Vědecky zavolal Zha klan Haining (海寧 查 氏),[8] jehož členové zahrnovali významné literáty pozdní Ming a brzy Qing dynastie jako např Zha Jizuo (1601–1676), Zha Shenxing (查 慎行; 1650–1727) a Zha Siting (查 嗣 庭; zemřel 1727).[9] Jeho dědeček, Zha Wenqing (查 文 清), získal pozici a tong jinshi chushen (absolvent třetí třídy) v imperiální zkouška během dynastie Čching. Jeho otec, Zha Shuqing (查 樞 卿), byl zatčen a popraven Komunistická vláda za údajnou kontrarevoluci během Kampaň na potlačení kontrarevolucionářů na počátku 50. let. Zha Shuqing byl později posmrtně prohlášen za nevinného v 80. letech.[10]

Cha byl vášnivým čtenářem literatury od útlého věku, zejména wuxie a klasické fikce. Byl jednou vyloučen ze střední školy za otevřenou kritiku Nacionalistická vláda jako autokratický. Studoval na Střední škola Jiaxing č. 1 v roce 1937, ale byl vyloučen v roce 1941. Ve středoškolském studiu pokračoval na střední škole Quzhou č. 1, kterou ukončil v roce 1943.[11]

Vzdělávání

Cha byla přijata na katedru cizích jazyků na Ústřední univerzita politických záležitostí v Čchung-čching.[12] Cha později vypadl ze školy. Složil přijímací zkoušku a získal přístup na Právnickou fakultu v Soochow University, kde se specializoval na mezinárodní právo se záměrem pokračovat v kariéře v zahraniční službě.

V roce 2005 se Cha přihlásil na Cambridge University na doktorát z asijských studií, který získal v roce 2010. V roce 2009 požádal Cha o další doktorát z čínské literatury na Pekingské univerzitě, který získal v roce 2013.

Kariéra

Cha byl novinář. Když byla Cha převedena do Nový večerní příspěvek (z Britský Hong Kong ) jako zástupce redaktora potkal Chena Wentonga, který svůj první román o wuxii napsal pod pseudonymemLiang Yusheng „V roce 1953. Chen a Cha se stali dobrými přáteli a právě pod vlivem bývalého začal Cha pracovat na svém prvním serializovaném románu bojových umění, Kniha a meč, v roce 1955. V roce 1957, když ještě pracoval na serializaci wuxia, opustil předchozí zaměstnání a pracoval jako scenárista, režisér a scenárista v Great Wall Movie Enterprises Ltd a Phoenix Film Company.

V roce 1959 Cha spoluzaložil hongkongské noviny Ming Pao se svým spolužákem ze střední školy Shen Baoxinem (沈 寶 新). Cha sloužil jako jeho šéfredaktor po celá léta, psal jak serializované romány, tak úvodníky, ve výši asi 10 000 čínské postavy denně. Jeho romány mu také vynesly velkou čtenářskou obec. Cha dokončil svůj poslední román o wuxii v roce 1972, po kterém oficiálně odešel z psaní románů, a zbývající roky tohoto desetiletí strávil editováním a revizí svých literárních děl. První úplné konečné vydání jeho prací se objevilo v roce 1979. V roce 1980 napsal Cha postskript Wu Gongzao je taiji classic Wu Jia Taijiquan, kde popsal vlivy již od roku Laozi a Zhuangzi o současném čínském bojovém umění.[13]

Do té doby si Chaovy romány o wuxii získaly velkou popularitu v čínsky mluvících oblastech. Všechny jeho romány byly od té doby adaptovány do filmů, televizních pořadů a rozhlasových dramat v Hongkongu, na Tchaj-wanu a v Číně. Důležité postavy v jeho románech jsou veřejnosti tak dobře známé, že je lze snadno zmínit mezi všemi třemi regiony.

Na konci 70. let se Cha angažoval v hongkongské politice. Po Deng Xiaoping, fanoušek Jin Yong, se dostal k moci a inicioval reforma a otevírání procesu, Cha se stal prvním nekomunistickým Hongkongem, který se setkal s Deng.[14] Byl členem Základní zákon v Hongkongu redakční výbor, ale po protestu rezignoval na protest Incident na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Byl také součástí Přípravný výbor zřízena v roce 1996 čínskou vládou ke sledování převodu suverenity v roce 1997.[15]

V roce 1993 se Cha připravil na odchod z redakční práce a prodal všechny své akcie Ming Pao.

Osobní život

Cha rodiče byli Zha Shuqing (查 樞 卿) a Xu Lu (徐 祿). Měl čtyři bratry a dvě sestry a byl druhý nejstarší ze sedmi z nich. Jeho bratři byli Zha Liangjian (查 良 鏗; 1916–1988),[16] Zha Lianghao (查 良 浩; b. 1934),[17] Zha Liangdong (查 良棟; fl. Třicátá léta)[18] a Zha Liangyu (查 良 鈺; b. 1936).[19] Jeho sestrami byly Zha Liangxiu (查 良 琇; b. 1926) a Zha Liangxuan (查 良 璇; 1928–2002).[20][21]

Cha se třikrát oženil. Jeho první manželkou byla Du Zhifen (杜治芬), s níž se oženil v roce 1948, ale později se rozvedl. V roce 1953 se oženil se svou druhou manželkou Zhu Mei (朱 玫), novinář. Měli dva syny a dvě dcery: Zha Chuanxia (查 傳 俠), Zha Chuanti (查 傳 倜), Zha Chuanshi (查 傳 詩) a Zha Chuanne (查 傳 訥). Cha se rozvedl se Zhu v roce 1976 a oženil se se svou třetí manželkou Lin Leyi (林樂怡; b. 1953), který byl o 29 let mladší a 16 let, když se vzali.[22] V roce 1976 spáchal jeho syn Zha Chuanxia, ​​tehdy 19 let, sebevraždu po hádce se svou přítelkyní při studiu na Columbia University.[23][24]

Smrt

Dne 30. října 2018, Cha zemřel po dlouhé nemoci v Hongkongské sanatorium a nemocnice v Happy Valley, Hong Kong, ve věku 94.[25]

Jeho pohřební služba se konala soukromě v Hongkongský pohřební ústav v Quarry Bay dne 13. listopadu 2018 se svou rodinou a přáteli,[26] se známými osobnostmi včetně spisovatelů Ni Kuang, Chua Lam, Chip Tsao, Benny Lee, producent Zhang Jizhong, herec Huang Xiaoming, bývalý prezident Hongkongská polytechnická univerzita Poon Chung-kwong, návrhář obrázků Tina Liu, politici Tung Chee-hwa a Edward Leong a zakladatel společnosti Skupina Alibaba Jack Ma mezi nimi v účasti.

V poledne byla jeho rakev přesunuta Klášter Po Lin na Ngong Ping, Ostrov lantau, kde byl zpopelněn a jeho popel byl pohřben v kolumbáriu věže Hoi Wui.[27][28]

Dekorace a konference

Kromě svých románů o wuxii napsal Cha také mnoho populárně naučných děl o čínské historii. Za své úspěchy získal řadu vyznamenání.

Cha byl jmenován důstojníkem Řád britského impéria (OBE) britskou vládou v roce 1981. Byl jmenován Chevalier de la Légion d'Honneur (1992) a Commandeur de l'Ordre des Arts et des Lettres (2004) francouzskou vládou.[29]

Cha byl také čestný profesor na Pekingská univerzita, Zhejiang University, Nankai University, Soochow University, Univerzita Huaqiao, Národní univerzita Tsing Hua, Hongkongská univerzita (Katedra čínských studií) University of British Columbia, a S'-čchuanská univerzita. Cha byl čestným lékařem Národní univerzita Chengchi, Hongkongská univerzita (Katedra sociálních věd), Hongkongská polytechnická univerzita, Otevřená univerzita v Hongkongu University of British Columbia, Soka University a Univerzita v Cambridge. Byl také čestným spolupracovníkem St Antony's College, Oxford a Robinson College, Cambridge a člen Waynflete Magdalen College v Oxfordu.

Když Cha v roce 2004 získal čestný doktorát na univerzitě v Cambridge, vyjádřil přání být studentem prezenční formy studia v Cambridge po dobu čtyř let, aby získal čestný doktorát.[30] V červenci 2010 si Cha vysloužil doktor filozofie v orientalistice (čínská historie) na St John's College, Cambridge s tezí o císařském nástupnictví na počátku Dynastie Tchang.[31][32]

Funguje

Cha napsal celkem 16 smyšlených děl, z nichž jedno je jedinýmWuxia krátký příběh (Yue Yun), změněno.[Citace je zapotřebí ] 2 novely (White Horse Neighs in the Western Wind and Blade-dance of the Two Lovers), samostatný román (Óda na chrabrost), a dalších 11 je volně spojeno romány různých délek. spolu s a novela („Meč Yue Maiden“) Většina jeho románů byla nejprve publikována v denních splátkách v novinách, později v knižních vydáních. Práce jsou:

Anglický názevČínský titul[T 1]Datum prvního zveřejnění[33]První publikovaná publikace[33]Charakter počet
Kniha a meč書劍恩仇錄8. února 1955 – 5. září 1956Nový večerní příspěvek513,000
Meč obarvený královskou krví碧血劍1. ledna 1956 – 31. prosince 1956Hongkongský komerční den488,000
The Legend of the Condor Heroes射鵰 英雄 傳1. ledna 1957 – 19. května 1959Hongkongský komerční den918,000
Fox Volant ze zasněžené hory雪山飛狐9. února 1959 – 18. června 1959Nový večerní příspěvek130,000
Návrat hrdinů Kondora神鵰俠侶20. května 1959 – 5. července 1961Ming Pao979,000
The Young Flying Fox飛狐外傳11. ledna 1960 – 6. dubna 1962Wuxia a historie (武俠 與 歷史)439,000
White Horse Neighs in the Western Wind白馬嘯西風16. října 1961 – 10. ledna 1962Ming Pao67,000
Blade-tanec dvou milenců鴛鴦刀1. května 1961 – 31. května 1961Ming Pao34,000
Nebeský meč a dračí šavle倚天 屠龍 記6. července 1961 – 2. září 1963Ming Pao956,000
Smrtící tajemství連城訣12. ledna 1964 – 28. února 1965Týdenně v jihovýchodní Asii (東南亞 周刊)229,000
Polobozi a polo-ďáblové天龍八部3. září 1963 – 27. května 1966Ming Pao a Nanyang Siang Pau1,211,000
Óda na statečnost俠客 行11. června 1966 – 19.dubna 1967Ming Pao364,000
Usměvavý, pyšný poutník笑傲江湖20.dubna 1967 – 12. října 1969Ming Pao979,000
Jelen a kotel鹿鼎記24. října 1969 – 23. září 1972Ming Pao1,230,000
Meč Yue Maiden越 女 劍1. ledna 1970 – 31. ledna 1970Ming Pao večerní příplatek16,000
Yue Yun月 雲2000Harvest Magazine3,800+
  1. ^ Klepnutím seřadíte v pořadí dvojverší s prvním znakem „飛雪 連天 射 白鹿 笑 書 神 俠 倚 碧 鴛“.

Z nich dlouhé romány The Legend of the Condor Heroes, Návrat hrdinů Kondora a Nebeský meč a dračí šavle tvoří Condor Trilogy (mnozí považují za Cha magnum opus ) a je třeba je číst v tomto pořadí. Román Demi-Gods and Semi-Devils je prequel příběh do Condor Trilogy jako severní žebrák pěti velikánů, Hong Qigong nahradí Qiao Fenga jako nového šéfa skupiny Žebrácká sekta v The Legend of the Condor Heroes a Duan Yu je fiktivní předchůdce historické postavy Duan Zhixing který se později stane reverendem Yidengem, dalším členem pěti velikánů v The Legend of the Condor Heroes. Aqing, protagonista novely, „Meč Yue Maiden“ je předchůdcem Han Xiaoying z The Legend of Condor Heroes. Dohromady je počet slov románů a novely 4080000. Novela Fox Volant ze zasněžené hory a jeho prequel román The Young Flying Fox jsou doprovodná díla se stejným protagonistou a mnoha postavami z Kniha a meč objevit v The Young Flying Fox. Dohromady počet slov románů je 1082000. Wu Liuqi, historická postava z Jelen a kotel, je zmíněn ve třetím vydání Smrtící tajemství. Několik hlavních postav z Meč obarvený královskou krví také se objeví v Chaově posledním románu Jelen a kotel jako vedlejší postavy a některé postavy a sekty z Usměvavý, pyšný poutník jsou zmíněny v Meč obarvený královskou krví. Dohromady počet slov románů je 2926000.

Dvojverší

Poté, co Cha dokončil všechna svá díla, bylo zjištěno, že první postavy prvních 14 titulů lze spojit dohromady a vytvořit tak dvojverší se 7 znaky na každém řádku:

Tradiční čínština

飛雪 連天 射 白鹿
笑 書 神 俠 倚 碧 鴛

Zjednodušená čínština

飞雪 连天 射 白鹿
笑 书 神 侠 倚 碧 鸳

Volný překlad

Střílí bílého jelena a kolem oblohy se třese sníh;
S úsměvem [jeden] píše o božském rytířském, opírajícím se o namodralé hrdličky (nebo milence)

Cha uvedl, že nikdy neměl v úmyslu vytvořit dvojverší. Dvojverší slouží především jako užitečné mnemotechnická pomůcka pamatovat si všechny Chaovy práce pro své fanoušky.

  • „Meč Yue Maiden“ byl vynechán, protože by to bylo liché číslo, takže dvojverší by nebylo úplné, také proto, že „Meč Yue Maiden“ byl tak krátký, že nebyl považován ani za knihu.

Edice

Většina Chaových děl byla původně publikována ve splátkách v hongkongských novinách, nejčastěji v Ming Pao. Návrat hrdinů Kondora byl jeho první román na pokračování v Ming Pao, zahájený 20. května 1959. V letech 1970 až 1980 Cha přepracoval všechna svá díla. Revidovaná díla jeho příběhů jsou známá jako „nové vydání“ (新版), také známé jako „revidované vydání“ (修訂 版), na rozdíl od „starého vydání“ (舊版), které odkazuje na původní, serializované verze. Některé postavy a události byly napsány úplně, nejvíce pozoruhodně mystické prvky a „zbytečné“ postavy, například „Krvavočervený pták“ (小紅 鳥) a „Qin Nanqin“ (秦南琴), matka Yang Guo v prvním vydání.

Na Tchaj-wanu je situace komplikovanější, protože Chaovy knihy byly původně zakázány. Výsledkem bylo, že v podzemí vyšlo několik vydání, z nichž některá byla revidována k nepoznání. Teprve v roce 1979 vyšla kompletní kolekce Cha od tchajwanského nakladatelství Yuenching (遠景 出版社).

V Číně Wulin (武林) časopis v Guangzhou byl první, kdo oficiálně publikoval Chaova díla, od roku 1980. Kompletní sbírka Cha v roce Zjednodušená čínština byl publikován Pekingem SDX Joint Publishing v roce 1994. Mezitím Mingheshe Singapore-Malaysia (明河 社 星 马 分公司) publikoval svou sbírku ve zjednodušené čínštině pro čtenáře jihovýchodní Asie v roce 1995.

V letech 1999 až 2006 Cha podruhé a naposledy revidoval své romány. Každé z jeho děl bylo pečlivě revidováno, znovu vydáno a znovu vydáno v pořadí, v jakém je napsal. Tato revize byla dokončena na jaře 2006 vydáním posledního románu, Jelen a kotel. Novější revidované vydání, známé variabilně jako „New Century Edition“ (世紀 新 修 版), „New Revised Edition“ (新 修 版) a „New New Edition“ (新 新版), je známé svými anotacemi, kde Cha odpovídá předchozí kritika zaměřená na historickou přesnost jeho prací. V novější revizi byly změněny personae určitých postav, například Wang Yuyan,[34] a mnoho dovedností a míst bojového umění změnilo svůj název.[Citace je zapotřebí ] Toto vydání čelilo řadě kritik ze strany fanoušků Cha, z nichž někteří upřednostňují starší děj a jména. Starší „Nové vydání“ (新版) z let 1970–80 (新版) již nevydává Chaův vydavatel Mingheshe (明河 社). V Číně je znovu vydán jako „Langsheng, staré vydání“ (朗声 旧版) ve formátu zjednodušených čínských znaků.

Vlastenectví, jianghu a vývoj hrdinství

Socha Cha na Ostrov Taohua, Provincie Zhejiang

Čínský nacionalismus nebo vlastenectví je v Chaových dílech silným tématem. Ve většině svých děl Cha klade důraz na myšlenku sebeurčení a identity a mnoho z jeho románů se odehrává v časových obdobích, kdy byla Čína okupována nebo pod hrozbou okupaceHan Číňan národy jako Khitans, Jurchens, Mongolové a Manchus. Cha však postupně vyvinul svůj čínský nacionalismus do inkluzivního konceptu, který zahrnuje všechny dnešní čínské menšiny jiné než Han. Cha vyjadřuje divoký obdiv k pozitivním vlastnostem osobností jiných než Han Číňanů, jako jsou Mongolové a Manchové. v The Legend of the Condor Heroes například vrhá Čingischán a jeho synové jako schopní a inteligentní vojenští vůdci proti zkorumpovaným a neúčinným byrokratům pod vedením čínských Han Dynastie písní.

Chaovy reference se pohybují od tradiční čínská medicína, akupunktura, bojová umění, hudba, kaligrafie, Weiqi, čajová kultura, filozofické myšlenkové směry jako např Konfucianismus, Buddhismus a Taoismus a císařská čínská historie. Historické postavy se často mísí s fiktivními, což laikům ztěžuje rozlišení, které jsou skutečné.

Jeho práce ukazují velkou úctu a uznání tradičním čínským hodnotám, zejména konfuciánským ideálům, jako je správný vztah mezi vládcem a poddaným, rodičem a dítětem, starším sourozencem a mladším sourozencem, a (obzvláště silně kvůli jeho povaze romány), mezi mistrem a učněm a mezi učni. Zpochybňuje však také platnost těchto hodnot tváří v tvář moderní společnosti, jako je ostrakismus, který zažívají jeho dvě hlavní postavy - Yang Guo romantický vztah se svým učitelem Xiaolongnü v Návrat hrdinů Kondora. Cha také klade velký důraz na tradiční hodnoty jako např tvář a čest.

Ve všech kromě své 14. práce Jelen a kotel, protagonisté nebo hrdinové jsou pečlivě zkoumány prostřednictvím svých vztahů se svými učiteli, jejich nejbližšími příbuznými a příbuznými a se svými nápadníky nebo manželi. V každém z nich hrdinové dosáhli zenitu v bojových uměních a většina z nich by byla ztělesněním nebo ztělesněním tradičních čínských hodnot slovy nebo činy, tj. Ctnostnými, čestnými, slušnými, gentlemanskými, odpovědnými, vlasteneckými atd.

v Jelen a kotelCha se odchýlil od svého obvyklého stylu psaní a vytvořil svého hlavního protagonisty Wei Xiaobao an anti hrdina kdo je chamtivý, líný a naprosto pohrdá tradičními pravidly slušnosti. Cha záměrně vytvořil anticlimax a anti hrdina nemající žádnou z žádaných tradičních hodnot a žádnou znalost jakékoli formy bojového umění a závislý na ochranné vestě ze slitiny, která absorbuje útok zepředu, je-li v potížích, a dýku, která dokáže proříznout cokoli. Wei je uličník a zženštilá lasička, která nemá vůbec žádné obdivuhodné vlastnosti.[Citace je zapotřebí ] Spisovatel beletrie Ni Kuang napsal připojený[je zapotřebí objasnění ] kritika všech Chaových děl a dospěl k závěru, že Cha svou práci uzavřel Jelen a kotel jako satira k jeho dřívější práci a obnovení vyvážené perspektivy čtenářů.

Kritiky

Studium Chaových děl roztočilo specifickou oblast studia a diskuse: Jinologie. Po celá léta čtenáři a kritici psali díla diskutující, debatující a analyzující jeho fiktivní svět bojových umění; mezi nejznámější patří ti od Chaova blízkého přítele a spisovatele sci-fi, Ni Kuang. Ni je fanouškem Cha a napsal řadu kritik analyzujících různé osobnosti a aspekty jeho knih Četl jsem romány Jin Yonga (我 看 金庸 小說).

Přes popularitu Cha byly některé z jeho románů zakázány mimo Hongkong z politických důvodů. Řada z nich byla v 70. letech v Čínské lidové republice postavena mimo zákon, protože se o nich myslelo, že jsou satiry Mao Ce-tung a Kulturní revoluce; ostatní byli v Čínské republice (na Tchaj-wanu) zakázáni, protože se o nich předpokládalo, že podporují Komunistická strana Číny. Žádný z těchto zákazů aktuálně neplatí a kompletní kolekce Cha byla několikrát publikována v Číně, Hongkongu a na Tchaj-wanu. Mnoho politiků na obou stranách průlivu je známo, že čtou jeho díla; Deng Xiaoping byl například sám známým čtenářem.

Na konci roku 2004 vydalo Lidové vzdělávací nakladatelství (人民 教育 出版社) Čínské lidové republiky polemiku tím, že zahrnovalo výňatek z Demi-Gods and Semi-Devils v nové učebnici čínštiny pro střední školy. Zatímco někteří chválili zahrnutí populární literatury, jiní se obávali, že násilí a nereálné bojové umění popsané v Chaových dílech nejsou pro studenty středních škol vhodné. Přibližně ve stejnou dobu Singapurské ministerstvo školství oznámil podobný krok pro čínsky se učící studenty na úrovni středních a nižších škol.[35]

Časová osa

ÉraDynastieRomán
5. století před naším letopočtemVýchodní Zhou
(Pozdě Jarní a podzimní období )		The Meč Yue Maiden
11. stoletíSeverní píseňPolobohové a polo-ďáblové
13. stoletíSouthern SongThe Legend of the Condor Heroes
Návrat hrdinů Kondora
14. stoletíPozdě YuanNebeský meč a dračí šavle
16. stoletíMingÓda na statečnost
Usměvavý, pyšný poutník
17. stoletíPozdní MingThe Meč obarvený královskou krví
17. stoletíQingJelen a kotel
Smrtící tajemství
White Horse Neighs in the Western Wind
18. stoletíQingBlade-tanec dvou milenců
Kniha a meč
The Young Flying Fox
Fox Volant ze zasněžené hory
30. létaČínská republikaYue Yun (Moon Cloud)

Překlady Chaových děl

Oficiální překlady do angličtiny, které jsou v současné době k dispozici, zahrnují:

Mezi další díla dostupná v angličtině patří:

Adaptace

Viz také: Kategorie: Adaptace děl Jin Yong

Existuje více než 90 filmů a televizních pořadů adaptovaných z Chaových románů o wuxii, včetně Král Hu je Šermíř (1990) a jeho pokračování Šermíř II (1992), Wong Jing filmy z roku 1992 Royal Tramp a Royal Tramp II, a Wong Kar-wai je Popel času (1994). Desítky videohier na hrdiny jsou založeny na Chaových románech, jejichž pozoruhodný příklad je Heroes of Jin Yong, který byl založen na hlavních postavách a událostech v románech Cha.

Jako filmový režisér

Jin Yong spolurežíroval 2 filmy produkované hongkongskými Great Wall Movie Enterprises. V obou filmech je připočítán jako Cha Jing-yong, jeho oficiální jméno v Hongkongu.

RokAnglický názevČínský titulPoznámky
1958Povaha jara有 女 懷春Společně s Cheng Bugao, také spisovatel
1960Hunter nevěsty王老虎 搶親Spolurežírováno s Woo Siu-fung, Yue opera film

Viz také

Reference

  1. ^ "'Cha Stone 'odhalen ". St John's College, Cambridge. 31. července 2012. Citováno 7. dubna 2013.
  2. ^ „SEZNAM PŘEDNOSTÍ HONGKONGSKÉHO ZVLÁŠTNÍHO SPRÁVNÍHO REGIONU“ (PDF). Sekretariát vlády divize protokolu Hongkongu. Říjen 2018. Citováno 17. října 2018.
  3. ^ Foong, Woei Wan (30. října 2018). „Nekrolog: Jin Yong spojil fantazii, historii a romantiku bojových umění s romány, které si musíte přečíst“. Straits Times. Citováno 23. prosince 2018.
  4. ^ A b C Sturrock, John (1997). Oxfordský průvodce po současné světové literatuře. Oxford University Press. str. 99. ISBN  978-0-19-283318-1.
  5. ^ Jin Yong a Daisaku Ikeda (2013). Soucitné světlo v Asii: Dialog. I.B. Tauris. ISBN  978-1848851986.
  6. ^ (v čínštině) 金庸 与 武侠 影视 kamerový systém. 24. června 2004. Citováno 4. srpna 2006.
  7. ^ Okolnosti objevu: očíslované malé planety (10001) - (15000) IAU: Centrum menších planet 13. července 2006. Citováno 4. srpna 2006.
  8. ^ Frisch, Nick (13. dubna 2018). „Strhující příběhy a politické alegorie nejprodávanějšího čínského autora“. Newyorčan - přes www.newyorker.com.
  9. ^ Chen, Mo (2001). Shijue Jin Yong (視覺 金庸) (v čínštině). Svazek 1 (卷 初). Tchaj-wan: Yuan-Liou Publishing Company. ISBN  978-9573244653.
  10. ^ „金庸 父亲 查 枢 卿 1950 年 被 人民政府 枪决 内幕 (图) [Za popravou lidové vlády otce Jin Yong Zha Shuqing v roce 1950 (ilustrováno)]“. wenxuecity.com (v čínštině). 18. října 2012. Citováno 10. ledna 2018.
  11. ^ „Jin Yong a Quzhou“. Střední škola Zhejiang Quzhou č. 1 (v čínštině). 1. října 2004. Citováno 9. srpna 2018.
  12. ^ Li, Wei. "Stručný profil Jin Yong". Jin Yong Inn (v čínštině). Archivovány od originál dne 8. srpna 2007. Citováno 22. srpna 2018.
  13. ^ Wu, Kung-tsao (2006) [1980]. Rodina Wu T'ai Chi Ch'uan (吳家 太極拳). Sdružení Chien-ch'uan T'ai-chi Ch'uan. ISBN  978-0-9780499-0-4.
  14. ^ Hamm, John Christopher (2006). Paper Swordsmen: Jin Yong And the Modern Chinese Martial Arts Novel. University of Hawaii Press. str. 198. ISBN  9780824828950.
  15. ^ „Prozaik, zakladatel novin a mudrc“. Asiaweek. 24. září 1999. Archivovány od originálu dne 20. září 2001. Citováno 22. listopadu 2007.CS1 maint: unfit url (odkaz)
  16. ^ „查 良 铿 与 金庸:" 情 比 金 坚 "手足 情 [Vztah mezi Jin Yong a Zha Liangjian je„ silnější než kov "]" ". www.xzbu.com (v čínštině). 3. dubna 2014. Citováno 27. května 2016.
  17. ^ „金庸 大弟 查 良 浩 ： 代 哥 当 上 董事长 [bratr Jin Yong Zha Lianghao: Výměna jeho bratra za předsedu představenstva]“. hao1111.cn (v čínštině). 2014. Archivovány od originálu dne 6. srpna 2016. Citováno 27. května 2016.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  18. ^ 金庸 和 他 的 两位 母亲 生母 是 徐志摩 堂 姑妈
  19. ^ Pan, Zeping. „金庸 兄弟 的 手足 情 [Vztahy mezi Jin Yongem a jeho bratry]“. shuku.net (v čínštině). Citováno 27. května 2016.
  20. ^ 金庸 旧 照 上 的 印痕 - 蒋 连根 (图)
  21. ^ „金庸 和 他 的 两个 妹妹 [Jin Yong a jeho dvě mladší sestry]“. www.xzbu.com (v čínštině). 7. října 2012. Citováno 27. května 2016.
  22. ^ „中国 最著名 的 十大 老夫少妻 【图】 [Deset nejslavnějších starých manželů, mladých manželských párů v Číně (ilustrováno)]“. laonanren.com (v čínštině). 13. srpna 2010. Citováno 27. května 2016.
  23. ^ Swashbuckler Extraordinaire - profil Jin Yonga Archivováno 7. listopadu 2012 v Wayback Machine. Tchaj-wan Panorama. 1998. Citováno 10. ledna 2010
  24. ^ „揭“ 大侠 “金庸 4 子女 ： 长子 查 传 侠 19 岁时 为 情 自缢 [čtyři děti Jin Yong: nejstarší syn Zha Chuanxia se ve věku 19 let oběsil kvůli problémům se vztahem]“. culture.ifeng.com (v čínštině). 1. dubna 2014. Citováno 27. května 2016.
  25. ^ "Známý čínský romanopisec bojových umění Jin Yong zemřel ve věku 94 let: hongkongská média". Straits Times. 30. října 2018. Citováno 30. října 2018.
  26. ^ „Přátelé a rodina vzdávají poslední poctu literárnímu gigantovi Louisovi Cha“. South China Morning Post. Citováno 15. listopadu 2018.
  27. ^ "Tělo Jin Yonga bylo zpopelněno po soukromém obřadu - RTHK". Citováno 15. listopadu 2018.
  28. ^ "Louis Cha 'Jin Yong', muž, který spojil Číňany ve jménu rytířství". SCMP. 31. října 2018. Citováno 1. listopadu 2018.
  29. ^ Louis Cha oceněn francouzským vyznamenáním umění Zpravodajská agentura Xinhua. 14. října 2004. Citováno 4. srpna 2006.
  30. ^ Octogenarian romanopisec chce být studentem Shenzhen denně. 23. června 2004. Citováno 4. srpna 2006.
  31. ^ 以 盛唐 皇位 制度 作 论文 金大侠 考 获 剑 大 博士学位 2010-09-12,
  32. ^ Louis, Cha (14. dubna 2018). „Císařské dědictví v Tang Číně, 618–762“. Univerzita v Cambridge. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  33. ^ A b Data odpovídají údajům publikovaným v 陳鎮輝, 《武俠小說 逍遙 談》, 2000, 匯智 出版 有限公司, str. 56–58;香港 寫作 系列 ： 書寫 香港 @ 文學 故事, 2008, Hong Kong Educational Publishing Company, s. 169; a web 世上 所有 的 正版 金庸 小说 清单, autorizovaný autorem
  34. ^ Zatímco Wang Yuyan doprovázela Duan Yu zpět k Dali ve starších revizích, v nové revizi odmítla a místo toho zůstala sloužit Murong Fu. Viz kapitola 50 z Demi-Gods and Semi-Devils.
  35. ^ (v čínštině) 金庸 小说 也 走进 本地 教材 Lianhe Zaobao. 4. března 2005. Citováno 4. srpna 2006.
  36. ^ Hrdina se narodil, vyvoláno 7. ledna 2019
  37. ^ Thorpe, Vanessa (26. listopadu 2017). „Znovuzrozený hrdina:„ Čínský Tolkien “si klade za cíl dobýt západní čtenáře.“. Opatrovník. Citováno 26. listopadu 2017.

Další čtení

  • Předměty bez státní příslušnosti: Čínská literatura bojových umění a postkoloniální historie, Kapitoly 3 a 4. Petrus Liu. (Cornell University, 2011).

externí odkazy