Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin - Framework Convention for the Protection of National Minorities

Signatáři, kteří neratifikovali světle zelenou
Signatáři, kteří ratifikovali v tmavě zelené barvě
Nesignatářští členové Rady Evropy v bílém
Nečlenové Rady Evropy v šedé barvě

The Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (FCNM) je mnohostranná smlouva z Evropská rada zaměřené na ochranu práva menšin.[1] Účinnost vstoupila v roce 1998 a do roku 2009 ji ratifikovalo 39 členských států.

Dějiny

Rada Evropy poprvé projednala konkrétní ochranu národnostních menšin v roce 1949, ale až v roce 1990 se Rada Evropy pevně zavázala k ochraně těchto menšinových skupin. Doporučení 1134 (1990) obsahovalo seznam zásad, které Shromáždění považovalo pro tento účel za nezbytné. Parlamentní shromáždění na začátku vyzvalo k přijetí protokolu k EU EÚLP.[2] Rámec byl podepsán v únoru 1995 22 členskými státy EU Evropská rada a stal se aktivním v roce 1998.[1] Do poloviny roku 2005 ji podepsalo 43 členských států a 39 ji ratifikovalo.[3]

Cíle a kritika

Hlavními cíli úmluvy je zajistit, aby signatářské státy dodržovaly práva národnostních menšin, zavázaly se bojovat proti diskriminaci, podporovat rovnost, chránit a rozvíjet kulturu a identitu národnostních menšin, zaručovat určité svobody v souvislosti s přístupem k médiím, menšinové jazyky a vzdělávání a podporovat účast národnostních menšin na veřejném životě. Článek 25 rámcové úmluvy zavazuje členské státy k předložení zprávy Radě Evropy obsahující „úplné informace o legislativních a jiných opatřeních přijatých k provedení zásad stanovených v této rámcové úmluvě“ (Rada Evropy, 1994, 7).

Konvence prošla určitou kritikou. Za prvé, ne všechny členské státy Rady Evropy jej podepsaly a ratifikovaly. Francie a Turecko neučinily ani jedno. Island, Belgie, Lucembursko a Řecko podepsaly a dosud je neratifikovaly. Ustanovení rovněž nabízejí málo nového k již existujícím mezinárodním smlouvám. Kromě toho jsou zajištěny mnoha frázemi, včetně „pokud je to možné“ (článek 10.2). Úmluva nedefinuje „národnostní menšinu“ a několik zemí si při ratifikaci smlouvy stanovilo vlastní definici tohoto pojmu.[1] Spojené království například ratifikovalo úmluvu s tím, že bude uplatňována ve vztahu k „rasovým skupinám“ ve smyslu oddílu 3 odst. 1 Zákon o rasových vztazích z roku 1976.[4] Protože toto vylučovalo Cornish lidé, což vedlo k tlaku, včetně tlaku z Rada v Cornwallu, aby vláda Spojeného království uznala Cornish jako národnostní menšinu.[5] V dubnu 2014 to bylo oznámeno Hlavní tajemník ministerstva financí, Danny Alexander, že vláda Spojeného království uzná Cornish jako národnostní menšinu podle FCNM.[6]

Celkově však Phillips (2002) tvrdil, že protože FCNM je flexibilní, umožnil tak velkému počtu států, aby jej ratifikovaly tak rychle. Proto by to nemělo být považováno za selhání, ale za začátek. Mnoho autorů s tímto souhlasí a tvrdí, že je třeba jej provádět v „dobré víře“ s politickou vůlí podporovat závazek práva menšin.[Citace je zapotřebí ]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C „Rámcová úmluva Rady Evropy o ochraně národnostních menšin“ (PDF). Průvodce OSN pro menšiny - pamflet č. 8. Úřad vysokého komisaře pro lidská práva. Citováno 8. února 2013.
  2. ^ DOPORUČENÍ 1201 (1993)
  3. ^ http://www.coe.int/en/web/minorities/etats-partie
  4. ^ Hansard - Andrew George - březen 2007
  5. ^ „Nabídka pro menšinu v Cornwallu má velkou podporu“. Tady je Cornwall. 22. dubna 2010. Archivovány od originál dne 15. září 2012. Citováno 8. února 2013.
  6. ^ „Lidé z Cornwallu formálně prohlásili národnostní menšinu spolu se Skoty, velštině a irštině“. Nezávislý. 23.dubna 2014.

externí odkazy