Evropský den jazyků - European Day of Languages
![]() | tento článek potřebuje další citace pro ověření.Září 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
The Evropský den jazyků je pozorováno 26 září, jak bylo vyhlášeno Evropská rada dne 6. prosince 2001, na konci Evropský rok jazyků (2001), které byly společně organizovány Radou Evropy a Evropskou unií Evropská unie.[1] Jeho cílem je povzbudit výuka jazyků přes Evropa.
Cíle
Obecnými cíli Evropského dne jazyků jsou: • Upozornit veřejnost na význam studia jazyků, rozmanitost a rozsah učených jazyků s cílem zvýšit vícejazyčnost a mezikulturní porozumění • Propagujte bohaté jazykové a kulturní rozmanitost Evropy • Podporujte celoživotní jazyk učení se ve škole i mimo ni
V souladu s těmito pravidly jsou lidé, mladí i staří, vybízeni k tomu, aby se učili jazykem nebo aby byli obzvláště hrdí na své stávající jazykové dovednosti. Rovněž se vyzývají osoby odpovědné za poskytování přístupu k výuce jazyků, aby lidem usnadnily osvojování řady jazyků a aby podporovaly politické iniciativy na propagaci jazyků. Důraz je také kladen na učení jiného jazyka než angličtiny.
U příležitosti dne se po celé Evropě pořádá řada akcí,[2][3] včetně programů pro děti, televizních a rozhlasových programů, jazykových kurzů a konferencí. Akce nejsou pořádány Radou Evropy nebo Evropskou unií a ani pro tento den nepřidělují zvláštní financování (tj. Kromě jejich stávajících jazykových programů). Členské státy a potenciální partneři mají volnou ruku při organizování aktivit. Za účelem koordinace aktivit organizovaných na národní úrovni žádá Rada Evropy zúčastněné země o jmenování „národních štafetových osob“ pro tento den. Národní štafetou ve Velké Británii byl CILT, národní středisko pro jazyky.[4]
Jazyky Evropy
Existuje asi 225 domorodé jazyky v Evropě - zhruba 3% z celkového počtu na světě.[5] Většina Evropské jazyky jsou z Indoevropský původ. Od konce 18. století je nejrozšířenějším jazykem v Evropě (jak z hlediska zeměpisného, tak z hlediska počtu rodilých mluvčích) ruština, který nahradil francouzštinu. Počítáme-li pouze rodilé mluvčí, přibližně 150 milionů Evropanů denně hovoří rusky, poté následuje Němec (přibližně 95 mil.), turečtina (přibližně 80 mil.), Angličtina a francouzština (každý o 65 mil.), italština (o 60 mil.), španělština a polština (Každý 40 mil.), ukrajinština (30 mil.) A rumunština (26 mil.). Pokud jde o studium cizích jazyků, v současné době je nejoblíbenějším cizím jazykem v Evropě angličtina, následuje němčina, francouzština, italština, ruština a španělština.
Mnohojazyčnost dnes
Podle průzkumu Evropské unie „Evropané a jejich jazyky“ („Special Eurobarometr 243 ", únor 2006),[6] 56% EU občané (25 členských států) mluví jiným jazykem než svým mateřský jazyk, ale 44% přiznává, že nezná jiné jazyky než jejich rodný jazyk. 28% však má znalosti dvou cizích jazyků. Mezi občany EU 38% uvádí, že to vědí Angličtina, následuje 14% vědění francouzština nebo Němec, 7% rusky, 5% španělsky a 3% italsky. Typickým vícejazyčným Evropanem je student nebo osoba zastávající vedoucí pozici nebo osoba narozená v zemi, kde se jazyk jeho rodičů liší od hlavního jazyka dané země.
S větším počtem přistěhovalci a uprchlíci „Evropská města jsou vícejazyčná.[když? ] Například: v Moskva a Petrohrad mluví mnoho nedávných přistěhovalců ukrajinština, rumunština, Arménský, Tatar, Ázerbájdžán, Tádžické, čínština nebo jeden z mnoha dalších jazyků; v Londýn mluví se asi 300 jazyky (Angličtina, francouzština, čínština, polština, ruština, španělština, portugalština, arabština, bengálský, Peršan, turečtina, kurdština, Berberský, hindština, Urdu, Pandžábský atd.).
Evropská unie dodržuje politiku mnohojazyčnosti, a to jak v rámci svého institucionálního fungování, tak i jako cíl pro své občany. V roce 2002 Summit EU v Barcelona, stanovila cíl, aby se děti od útlého věku učily alespoň dva cizí jazyky.[7] Mnohojazyčnost pro EU souvisí mobilita pracovníků a evropské hospodářství. Evropská unie vynakládá více než 30 milionů EUR ročně na podporu studia jazyků a jazykové rozmanitosti prostřednictvím EU Socrates a Leonardo da Vinci programy, politika, která začala průkopnickým Program Lingua v roce 1990.
Viz také
- Vzdělávání v Evropské unii
- Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků
- Jazyky Evropské unie
- Vícejazyčnost
- Mezinárodní den mateřského jazyka - 21. února do UNESCO podle Kalendář obřadů OSN
Reference
- ^ „Doporučení 1539 (2001) Konečná verze: Evropský rok jazyků“. assemby.coe.int. 2001. Citováno 2017-10-03.
- ^ „Evropský den jazyků 2012 / Journée européenne des langues 2012“. Ecml.at. Citováno 2012-09-26.
- ^ „Evropský den jazyků“. „Evropský den jazyků“. Citováno 2012-09-26.CS1 maint: extra interpunkce (odkaz) CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
- ^ m „Evropský den jazyků“ Šek
| archiveurl =
hodnota (Pomoc). Cilt.org.uk. Archivovány od originál dne 2009-03-24. Citováno 2012-09-26. - ^ https://slideplayer.com/slide/8139189/
- ^ „Evropané a jejich jazyky“ (PDF). Ec.europa.eu. Citováno 2012-09-26.
- ^ „Závěry předsednictví; březen 2002“ (PDF). Ue.eu.int. Archivovány od originál (PDF) dne 2012-02-05. Citováno 2012-09-26.