Codex Sangallensis 48 - Codex Sangallensis 48

Uncial 037
Novozákonní rukopis
Začátek Johna
Začátek Johna
názevSangallensis
PodepsatΔ
TextEvangelia
datum9. století
Skriptřecký -latinský
Nyní vOpatská knihovna v Saint Gall
Velikost23 cm x 18,5 cm
TypAlexandrijský / byzantský
KategorieIII

Codex Sangallensis, označený Δ nebo 037 (v Gregory-Aland číslování), ε 76 (von Soden ), je diglot řecký -latinský uncial rukopis ze čtyř Evangelia. Obvykle je datováno paleograficky do 9., pouze podle názorů několika paleografů do 10. století.[1] Pojmenoval ji Scholz v roce 1830.[2]

Popis

Kodex obsahuje 198 pergamenových listů (skutečná velikost 23 cm x 18,5 cm). Text je psán v jednom sloupci na stránku a 17-28 řádků na stránku,[1] ve velkém semi-uncial písmena.[3]

Kodex obsahuje téměř kompletní text čtyř evangelií pouze s jedním mezera v Janovi 19: 17-35. Latinský text je psán nad řečtinou (jako Codex Boernerianus ) a v nepatrný písmena. Je vyzdoben, ale dekorace byly vyrobeny uměleckou rukou.[4] Rukopis, ze kterého byl zkopírován Sangallensis, byl napsán stichometricky.

Text je rozdělen podle Amonské sekce, jejichž čísla jsou uvedena na okraji, s odkazy na Eusebian kánony římskými písmeny (napsáno pod čísly amonských oddílů). Jsou tu také τιτλοι (názvy kapitol), uvedený v horní části stránky.[3]

Obsahuje prolegomenu, List Jeronýma papeži Damasovi I. tabulky Eusebian Canon, tabulky κεφαλαια (obsah) v řečtině i latině.[3][5]

Texty Marka 7:16 a 11:26 jsou vynechány. The Pericope Adulterae (Jan 7: 53–8: 11) je vynechán, ale zůstalo prázdné místo.

Text

Řecký text Markovo evangelium je zástupcem zesnulého Alexandrijský typ textu (podobný Codex L. ),[4] a ve zbývajících evangeliích Byzantský textový typ (jako v Codex Athous Lavrensis ). Země umístil to dovnitř Kategorie III.[1]

Textové varianty
V Matoušovi 27:35 má další frázi τα ιματια μου εαυτοις, και επι τον ιματισμον μου εβαλον κληρον společně s kodexy: Θ, 0250, F1, F13, 537, 1424.
V Matoušovi 1:12 zní Ζορομβαβαβελ pro Ζοροβαβελ.[6]
V Markovi 4:19 má jedinečnou variantu η αγαπη του πλουτου (láska k bohatství), další rukopisy mají η απατη του πλουτου, απαται του πλουτου nebo απαται του κοσμου.[7]
V Markovi 9:49 zní πας γαρ πυρι αλισθησεται - jako rukopisy (א εν πυρι) B L Ž F1 F13 28 565 700 ℓ 260 syrs policajtsa.
V Janovi 1:15 ο οπισω] ο πισω je čtení podporováno p66 a 1646;[8]

Latinský text

Latinská verze se jeví jako směsice Vulgaty se starou latinou Itala a je pozměněna a přizpůsobena řečtině, protože má malou kritickou hodnotu.

Meziřádkový latinský text kodexu je pozoruhodný svými alternativními čteními téměř v každém verši, např. uxorem vel coniugem pro την γυναικα u Matouše 1:20.[9]

Dějiny

Kodex byl napsán na Západě, pravděpodobně v Klášter St. Gallen, irským mnichem v 9. století.[10] Nelze ji datovat dříve, protože má odkaz na (kacířské) názory Gottschalk u Lukáše 13:24, Jana 12:40.

Siglum Δ bylo dáno Scholzem.[11]

Byl zkoumán Martinem Gerbertem (1773), Scholz, Rettig, J. Rendel Harris, Oscar von Gebhardt. Rettig si myslel, že Codex Sangallensis je součástí stejného rukopisu jako Codex Boernerianus.[10]

Text kodexu upravil H. C. M. Rettig v roce 1836, ale s některými chybami (např. V Lukášovi 21:32 οφθαλμους místo αδελφους).[4] Existují odkazy na názory Gottschalka († 866) v Lukášovi 13:24; Jan 12:40 a Hand Aragon († 941).[10] Latinský text z velké části představuje Vulgata.[10]

Kodex je umístěn v Opatská knihovna v St. Gallen (48) v St. Gallen.[1][12]

Galerie

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d Aland, Kurt; Aland, Barbara (1995). Text Nového zákona: Úvod do kritických vydání a do teorie a praxe moderní textové kritiky. Erroll F. Rhodes (trans.). Grand Rapids: Nakladatelství William B. Eerdmans. p.118. ISBN  978-0-8028-4098-1.
  2. ^ Scrivener, Frederick Henry Ambrose; Edward Miller (1894). Prostý úvod do kritiky Nového zákona. 1 (4. vyd.). Londýn: George Bell & Sons. p. 156.
  3. ^ A b C Gregory, Caspar René (1900). Textkritik des Neuen Testaments. 1. Lipsko: J.C.Hinrichs’sche Buchhandlung. p. 86.
  4. ^ A b C Bruce M. Metzger, Bart D. Ehrman, Text Nového zákona: jeho předávání, korupce a obnova, Oxford University Press, New York, Oxford 2005, s. 82.
  5. ^ Scrivener, Frederick Henry Ambrose; Edward Miller (1894). Prostý úvod do kritiky Nového zákona. 1 (4. vyd.). Londýn: George Bell & Sons. p. 157.
  6. ^ Editio Octava Critica Maior, str. 3
  7. ^ NA26, str. 100.
  8. ^ UBS3, str. 321
  9. ^ F. H. A. Scrivener, Prostý úvod do kritiky Nového zákona, (George Bell & Sons: London, 1894), sv. 2, s. 51.
  10. ^ A b C d C. R. Gregory „Textkritik des Neuen Testaments“, Lipsko 1900, roč. 1, s. 87.
  11. ^ H. C. M. Rettig, Ueber einen tausendjährigen noch nie verglichenen griechischen Evangeliencodex mit lateinischer Interlinearversion, Theologische Studien und Kritiken (1836), str. 465-469.
  12. ^ "Liste Handschriften". Münster: Institut pro textový výzkum Nového zákona. Citováno 16. března 2013.

Další čtení

externí odkazy