Albánská epická poezie - Albanian epic poetry - Wikipedia

Albánská rapsoda (lahutar) Isë Elezi-Lekëgjekaj[1] z Rugova, zpěv za doprovodu lahutë. Je považován za jednoho z nejdůležitějších a uznávaných žijících praktiků této ústní epické tradice.[2]

Albánská epická poezie je forma epická poezie vytvořil Albánci. Skládá se z dlouholeté ústní tradice, která je stále velmi živá.[3][4][5] Dobrý počet albánských rapsod (Albánec: lahutarë) najdete dnes v Kosovo a severní Albánie, a někteří také v Černá Hora.[4] Severská albánská epická poezie se hraje za zpěvu za doprovodu lahutë nebo çifteli.[5]

Sbírky

Diaspora

Itálie

Když v Itálie převládl zájem o folklór, Arbëreshë spisovatelé byli mezi prvními, kteří využili příležitosti a dali najevo svou kulturu a folklór. V roce 1947 Vincenzo Dorsa publikoval v Neapol Su gli Albanesi, ricerche e pensieri, který obsahuje tři albánské básně přeložené do italština. Písně byly z vesnic Kalábrie.[6] Důležitým vydavatelem albánského folklóru Arbëresh byl lingvista Demetrio Camarda, který zahrnoval ve svém 1866 Appendice al Saggio di grammatologia comparata (Příloha k Eseji o srovnávací gramatice) velké množství albánských písní z Sicílie a Kalábrie, některé lidové básně z vlastní Albánie a několik z albánských osad v Řecko. V této kolekci jsou některé epické písně Arbëresh.[7][8] Arbëresh spisovatel Girolamo De Rada, který byl již v první polovině 19. století naplněn vášní pro svou albánskou linii, začal sbírat folklórní materiál již v raném věku.[8] De Rada publikoval v roce 1866 sbírku Rapsodie di un poema albánština (Rapsodie albánské básně), která se skládá ze 72 epických básní z kolonií Napolitano, s také italským překladem. Rapsodie jsou rozděleny do tří částí: „Gli Albanesi allo stato libero“ s 20 písněmi; „Gli Albanesi in guerra col Turco“ s 20 písněmi; „Gli Albanesi vinti ed in esilio“ s 32 písněmi. Existují však určité pochybnosti o úplné originalitě této sbírky, protože sám přiznal, že v ní provedl několik změn.[7] Důležitou sbírku albánských epických básní vydalo nakladatelství Michele Marchianò v Canti popolari albanesi delle colonie d'Italia v roce 1908. Básně těchto sbírek si zachovávají přesně původní podobu, jak byly nalezeny v rukopisu z roku 1737. V letech 1911 a 1912 také publikoval Canti popolari albanesi della Capitanata e del Molise v Rivista d'Apulia.[9] V roce 1923 Giuseppe Schirò vydal pozoruhodnou sbírku Canti tradizionali ed altri saggi delle colonie albanesi di Sicilia.[7]

Řecko

V albánských písních není nahráno mnoho materiálu Řecko. Prvním sběratelem byl německý lékař Karl H. Reinhold který zaznamenal albánské lidové básně z Řecko-albánský námořníci z ostrovů Poros a Hydra zatímco sloužil jako lékař v řeckém námořnictvu. Svou sbírku vydal v Noctes Pelasgicae (Pelasgic Nights, s termínem „Pelasgic“, což znamená Albánec) v roce 1855.[6][10][8] K. D. Sotiriou vydal v roce 1909 sbírku "Krátké písně a příběhy Albánců" napsanou v Arvanitika dialekt vesnice Markopulo v Attika a ostrov Spetses.[6]

Albánie

V průběhu 19. století se o albánský folklór zajímalo mnoho zahraničních vědců. První spisovatel, který zmínil albánské hrdinské písně, byl Lord Byron v jeho Dítě Harold na počátku 19. století.[6] Stimulovaný sbírkami spisovatelů Arbëreshë a cizinců vzrůstá zájem domorodých Albánců o sbírání albánských ústních výtvorů Albánské národní probuzení (Rilindja) ve druhé polovině 19. století.[6][11] Prvním albánským sběratelem ústních epických písní ze samotné Albánie byl Zef Jubani. Od roku 1848 působil jako tlumočník u francouzského konzula Shkodra, Louis Hyacinthe Hécquard, který se velmi zajímal o folklór a rozhodl se připravit knihu o severní albánské ústní tradici. Cestovali po severních albánských horách a zaznamenali folklórní materiál, který byl publikován ve francouzském překladu v roce 1858 Hécquardova průkopnická Histoire et description de la Haute Albanie ou Guégarie (Historie a popis vysoké Albánie nebo Gegarie). Tato sbírka obsahuje dvanáct francouzských písní bez původních albánských, které se ztratily později při povodni, která 13. ledna 1866 zpustošila město Shkodra. Jubani vydal v roce 1871 původní albánské písně s italským překladem. Raccolta di canti popolari e rapsodie di poemi albanesi (Sbírka albánských lidových písní a rapsodií), která představuje první sbírku Geg lidové písně a první folkloristické dílo, které vydal Albánec, který žil v Albánii.[11] Tato sbírka obsahuje také řadu básní zpívaných v Shkodra.[12]

Jedna z nejlepších sbírek albánské ústní tradice je Alvaniki melissa - Belietta Sskiypetare (Albánská včela ) publikoval v Alexandrie podle Thimi Mitko v roce 1878. Mitko materiál sestavil a roztřídil podle žánrů.[13] Nejdůležitější částí této sbírky jsou lyrické básně. Obsahuje 123 hrdinských písní, 97 v Tosk dialekt a 26 v Ghegský dialekt Albánce. Oslavují bitvy Albánců v různých částech Albánie Osmanská říše, včetně hrdinských činů beys a ti z Souliotes.[12]

Františkánský kněží a učenci působící v severní albánské hory nahrál severoalbánské epické písně v prvních desetiletích 20. století autorem. Mezi nejvýznamnější albánské folkloristy patřily Shtjefën Gjeçovi, Bernardin Palaj a Donat Kurti, kteří na svých cestách po horách sbírali lidové písně a psali články o Albánec Gheg folklór a kmenové zvyky. Palaj a Kurti publikovali v roce 1937 - k 25. výročí Albánská nezávislost —Nejdůležitější sbírka albánského epického verše, Kângë kreshnikësh dhe legenda (The Songs of the Frontier Warriors and Legends), in the series called Visaret e Kombit (Poklady národa).[14][15]

Kosovo a Sandžak

V roce 1830 Vuk Karadžić zaznamenáno od Dovica Obadoviće z Đurakovac poblíž Peć 12 albánských písní a jedna hádanka pro Jernej Kopitar.[16] Tato sbírka představuje jeden z prvních písemných záznamů albánského ústního verše z Kosovo. Kompletní sbírka byla poprvé publikována Norbert Jokl.[16] Výňatky z písní této sbírky se zdají být založeny na historických nebo legendárních událostech.[17] Sbírka obsahuje hrdinské a lyrické písně, včetně lamentování.[16]

Doprovodné nástroje

Hlavní články: Lahuta a Çiftelia

Severská albánská epická poezie se hraje za zpěvu za doprovodu lahutë nebo çifteli.[18][19][5]

Lahuta je jedno-strunný hudební nástroj s dlouhým krkem a oválným tělem. Skládá se z a zvuková skříňka z vyřezávaného dřeva (obvykle javor, protože se považuje za nejlepší materiál) pokrytého zvířecí kůží a dlouhým krkem, který je nahoře zdoben, obvykle hlavou kozy, berana nebo koně.[18] Šňůra Lahuty je vyrobena z koňských žíní. Nástroj je držen svisle mezi koleny, prsty levé ruky na krku. Hraje se s luk přetažený přes strunu, která není nikdy přitlačena ke krku, vytváří dramatický a ostrý zvuk, expresivní a obtížně zvládnutelný. Při zpěvu hlas sleduje harmonický a jedinečný zvuk produkovaný nástrojem.[20]

Çiftelia je trhaná dvou-strunný hudební nástroj s dlouhým krkem a oválným tělem. Nejčastěji je naladěn na B3 a E.3 (srovnatelné s horními dvěma řetězci a kytara, který je klasicky vyladěn jako „E.2 A2 D3 G3 B3 E4"). Jeden řetězec nese melodie, druhý se obvykle hraje jako a trubec.[19]

Národní epická báseň

Albánská národní epická báseň Highlandská loutna (Albánec: Lahuta e Malcís) napsal albánský katolický mnich Gjergj Fishta a publikováno v roce 1937. Skládá se z 30 písní a více než 17 000 veršů. Báseň byla inspirována severní albánskou orální epickou poezií.[21][14]

Viz také

Část série na
Albánci
Erb Albánie
Podle země
Rodák
Albánie · Kosovo
Chorvatsko  · Řecko  · Itálie  · Černá Hora  · Severní Makedonie  · Srbsko
Diaspora
Austrálie  · Bulharsko  · Dánsko  · Egypt  · Finsko  · Německo  · Norsko  · Rumunsko  · Jižní Amerika  · Španělsko  · Švédsko  · Švýcarsko  · krocan  · Ukrajina  · Spojené království  · Spojené státy
Kultura
Architektura  · Umění  · Kuchyně  · Tanec  · Šaty  · Literatura  · Hudba  · Mytologie  · Politika  · Náboženství  · Symboly  · Tradice  · Fis
Náboženství
křesťanství (Katolicismus  · Pravoslaví  · protestantismus ) · islám (Sunnismus  · Bektashism ) · judaismus
Jazyky a dialekty
Albánec
Gheg (Arbanasi  · Horní Reka  · Istrijský ) · Tosk (Arbëresh  · Arvanitika  · Kalábrie Arbëresh  · Cham  · Laboratoř )
Dějiny Albánie

Zdroje

Citace

  1. ^ Elsie & Mathie-Heck 2004, str. xv.
  2. ^ Neziri & Scaldaferri 2016.
  3. ^ Elsie 2014, str. 1.
  4. ^ A b Dushi 2017, s. 37–38.
  5. ^ A b C Samson 2013, str. 185–188.
  6. ^ A b C d E Skendi 1954, str. 9.
  7. ^ A b C Skendi 1954, str. 10.
  8. ^ A b C Elsie 1994, str. i.
  9. ^ Skendi 1954, str. 11.
  10. ^ Elsie 2007, str. 1.
  11. ^ A b Elsie 2007, s. 1–2.
  12. ^ A b Skendi 1954, str. 13.
  13. ^ Elsie 2007, str. 2.
  14. ^ A b Elsie & Mathie-Heck 2004, str. xi.
  15. ^ Elsie 2010, str. 255.
  16. ^ A b C Skendi 1954, s. 17–18.
  17. ^ Elsie „Albánská sbírka písní Vuka Karadžiće“.
  18. ^ A b Elsie 2007, str. 260.
  19. ^ A b Broughton, Ellingham a Trillo 1999, str. 2.
  20. ^ Ling 1997, str. 87.
  21. ^ Elsie 2005, str. 236.

Bibliografie