Bengálská poezie - Bengali poetry - Wikipedia
 | Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)
|
| Bengálská literatura বাংলা সাহিত্য | |
|---|---|
  | |
| Bengálská literatura | |
| Podle kategorie Bengálský jazyk | |
| Autoři v bengálském jazyce | |
| Chronologický seznam – Abecední seznam | |
| Bengálské spisovatelé | |
| Spisovatelé – Romanopisci – Básníci | |
| formuláře | |
| Román – Poezie – Sci-fi | |
| Instituce a ocenění | |
| Literární instituce Literární ceny | |
| Související portály Portál literatury Portál Indie | |
Bengálská poezie je bohatou tradicí poezie v Bengálský jazyk a má mnoho různých forem. Pocházející z Bengálsko oblast Jížní Asie Dějiny bengálské poezie prošly třemi po sobě následujícími fázemi vývoje: poezie raného věku (jako Charyapad ), Středověké období a doba moderní poezie který byl představen ve 30. letech 20. století. The národní básník z Bangladéš, země s nejvyšším počtem rodilých mluvčích bengálštiny, je Islám Kazi Nazrul - spisovatel 20. století neslavný svým aktivismem proti britské koloniální vládě prostřednictvím revolučních děl jako např Bidrohi (Rebel).
Dějiny
| Tato sekce obsahuje lasičková slova: vágní fráze, která často doprovází předpojatý nebo neověřitelné informace. (Říjen 2020) |
Poezie v hovorovém dialektu Bengálska nejprve pochází z Prakrit a na základě místních sociokulturních tradic. Bylo to nepřátelské vůči Vedic rituály a zákony na rozdíl od sahajaya tradice samotných básníků - kteří byli hlavně Buddhista mudrci.[1]
Středověké období znamenalo zavedení puthis, která hrála důležitou roli v muslimský život a přinesl mnoho Peršan a arabština vliv na poetickou lexiku. Shah Gharibullah to údajně inicioval puthi trend s jeho epickým „Amir Hamza“. Mnoho jongonamy Během této doby byly psány „Puthis založené na bitvách“. Jongonamy byly obecně elegické. Práce související s Karbalá se v Marii nazývali marsiya (což znamená „smutek“) arabština ) literatura. Literatura janganama i marsiya se poprvé vyvinula v roce Arábie a později Persie. Muslimští súfisté a vojáci představili tuto formu poezie v Bengálský jazyk masám v Bengálsko a Arakan. Mezi známé básně patří Zainabova Chautisha od šejka Faizullaha, Maqtul Husayn od Mohammada Khana a Qasim-er Lodai O Fatima-r Surotnama od Sherbaza. Díla mísí bengálskou lidovou poezii s persoarabskými příběhy a tématy a jsou považována za důležitou součást muslimské bengálské kultury.[2]
V návaznosti na Rozdělení Indie v roce 1947 byli bengálští básníci rozděleni podle nacionalistických linií Indie a Pákistán. Básníci z Východní Bengálsko oslavil slávu islám, mnozí se inspirují Islám Kazi Nazrul. Některé z populárních Bengálský muslim včetně básníků tohoto období Farrukh Ahmad, Talim Hossain, Golam Mostofa a Raushan Yazdani. The Bangladéšská osvobozenecká válka a boj za svobodu se v následujících letech stal populárním tématem. Al Mahmud je považován za jeden z největších bengálský básníci, kteří se objevili ve 20. století.[3]
Viz také
Reference
- ^ Arif, Hakim (2012). "Poezie". v Islám, Sirajule; Miah, Sajahan; Khanam, Mahfuza; Ahmed, Sabbir (eds.). Banglapedia: The National Encyclopedia of Bangladesh (Online ed.). Dháka, Bangladéš: Banglapedia Trust, Asijská společnost Bangladéše. ISBN 984-32-0576-6. OCLC 52727562. Citováno 15. prosince 2020.
- ^ Khandker Muzammil Haq (2012). „Janganama“. v Islám, Sirajule; Miah, Sajahan; Khanam, Mahfuza; Ahmed, Sabbir (eds.). Banglapedia: The National Encyclopedia of Bangladesh (Online ed.). Dháka, Bangladéš: Banglapedia Trust, Asijská společnost Bangladéše. ISBN 984-32-0576-6. OCLC 52727562. Citováno 15. prosince 2020.
- ^ „Al Mahmud dosáhl 75 let“. Daily Star. 13. července 2011. Citováno 15. února 2019.