Albánci v Německu - Albanians in Germany

Albánci v Německu
Celková populace
 Německo 250,000[1]–350,000[2]
Regiony s významnou populací
Další informace
 Nordrhein-Westfalen72,540A
 Bádensko-Württembersko65,820A
 Bayern55,370A
 Niedersachsen21,105A
Jazyky
Náboženství
Příbuzné etnické skupiny
Albánci v Rakousko a Švýcarsko
A Počet zahrnuje státní příslušníky z Albánie a Kosovo.
Část série na
Albánci
Erb Albánie
Podle země
Rodák
Albánie · Kosovo
Chorvatsko  · Řecko  · Itálie  · Černá Hora  · Severní Makedonie  · Srbsko
Diaspora
Austrálie  · Bulharsko  · Dánsko  · Egypt  · Finsko  · Německo  · Norsko  · Rumunsko  · Jižní Amerika  · Španělsko  · Švédsko  · Švýcarsko  · krocan  · Ukrajina  · Spojené království  · Spojené státy
Kultura
Architektura  · Umění  · Kuchyně  · Tanec  · Šaty  · Literatura  · Hudba  · Mytologie  · Politika  · Náboženství  · Symboly  · Tradice  · Fis
Náboženství
křesťanství (Katolicismus  · Pravoslaví  · protestantismus ) · islám (Sunnismus  · Bektashism ) · judaismus
Jazyky a dialekty
Albánec
Gheg (Arbanasi  · Upper Reka dialekt  · Istrijský ) · Tosk (Arbëresh  · Arvanitika  · Kalábrie Arbëresh  · Cham  · Laboratoř )
Dějiny Albánie

The Albánci v Německu (Němec: Albánce v Německu; Albánec: Shqiptarët në Gjermani) Odkazuje na Albánec migranti v Německo a jejich potomci. Většinou sledují svůj původ Albánie, Kosovo[A] a v menší míře až Severní Makedonie a další Albánsky mluvící území v Balkánský poloostrov. Jejich přesný počet je obtížné určit, jak tvrdí někteří etničtí Albánci Němec, North Macedonian, srbština nebo jiný Bývalý jugoslávský státní občanství.

Od roku 2018 je na území Německa distribuováno přibližně 270 000 Albánců složených z 218 150 kosovských státních příslušníků a 55 495 albánských státních příslušníků.[1] Jsou převážně soustředěny v státy z Bádensko-Württembersko, Bayern, Hesensko, Nordrhein-Westfalen a Niedersachsen.[3] Berlín, Hamburg, Mnichov a Stuttgart představují Metropolitní oblasti s nejvýznamnějším albánským obyvatelstvem v zemi.

Německo s ním udržuje úzké vazby Albánie a Kosovo které se vyznačují duchem hospodářského a politického partnerství.[4][5] Po roce 2006 se vztahy s Albánií výrazněji prohloubily zhroucení komunismu v roce 1991 jako země vydláždila cestu a demokratizace proces. Německo bylo také jednou z prvních zemí oficiálně uznat a navázat diplomatické vztahy s Kosovem poté, co vyhlásilo své nezávislost v roce 2008.[6]

Dějiny

První zmínka o Albáncích přítomných v Německu byla během válek o rakouské dědictví bojujících jako stratioti žoldáci pro císařovnu Marii Terezu.[7]

V moderní době Albánec migranti přišli Německo tak jako gastarbeiter v polovině 20. století.[8] Přišli do země jako Jugoslávský migrující pracovníci z náborového státu Jugoslávie. Obvykle byli považováni za Jugoslávce, a nikoli za Albánce, protože pocházeli Kosovo a Severní Makedonie které v té době byly součástí Jugoslávie. Od začátku 80. let však do země stále více Albánců.

V roce 1990 uprchlo z komunistického režimu více než 3 000 albánských státních příslušníků Albánie na německém velvyslanectví v Tiraně a později jim bylo umožněno cestovat dál Itálie na Německo jako uprchlíci z velvyslanectví.

Během Válka v Kosovu v roce 1999 mnoho Kosovští Albánci hledal azyl ve Spolkové republice Německo. Na konci roku 1999 činil počet kosovských Albánců v Německu asi 480 000, asi 100 000 se po válce ve vlasti dobrovolně vrátilo nebo bylo násilně odstraněno.

V Válka v Kosovu v roce 1999 relativně mnoho Kosovští Albánci přišel do Německo uprchl před srbskou agresí. V Berlíně asi 23 000 Albánci žil v roce 1999. V roce 2015 došlo k další vlně albánské imigrace, kdy desítky tisíc lidí ze Západu Balkán odcestoval do Německa a požádal o azyl. Za prvních šest měsíců tohoto roku 31 400 lidí z Kosovo a 22 209 lidí z Albánie hledal azyl v Německo, ačkoli tam byla malá šance na úspěch. Do konce roku se počet zvýšil na 54 762 lidí z Albánie a 37 095 lidí z Kosovo. Kromě vysoké nezaměstnanosti a nedostatečné perspektivy se za příčinu masového přistěhovalectví považuje také cílená dezinformace ze strany touroperátorů a převaděčů lidí. Federální úřad pro migraci a uprchlíky se snažil tomu zabránit dále Albánci od odchodu do Německo prostřednictvím reklamních a mediálních kampaní. Mnozí odešli Německo o měsíce později dobrovolně, zatímco ostatní byli deportováni a byl jim zakázán vstup do schengenského prostoru.

Demografie

Na základě výsledků Německý mikrocensus roku 2018 bylo na území Srbska distribuováno přibližně 270 000 Albánců Německo složený z 218 150 lidí s Kosovan národnost a 55 495 držených lidí Albánec národnost.[1] Přesný odhad Albánců v zemi by mohl být vyšší, ale uvědomte si, že oficiální údaje nic nenaznačují etnický pozadí.[9]

V Berlíně v roce 1999 bylo asi 25 000 Albánců, jejich počet poklesl kvůli remigraci a obecnému poklesu německé populace. Je docela těžké znát skutečný počet Albánců v Německu, kteří byli při příjezdu do Německa definováni jako Jugoslávci nebo Makedonci. Německo je nejoblíbenější destinací kosovských Albánců, kteří se snaží emigrovat západní Evropa.

Statistika

Distribuce Kosovan státní příslušníci v Federální republika z Německo od roku 2014.

The státy s nejvýznamnější koncentrací Albánců jsou Bádensko-Württembersko, Bayern a Nordrhein-Westfalen většinou v západním Německu. Nejmenší počet se nachází v Brandenburg, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Sachsen-Anhalt a Sársko. Berlín, Hamburg, Mnichov a Stuttgart představují Metropolitní oblasti s nejvýznamnější koncentrací Albánců v Německu.[10][11]

Stát
Bundesland		Albánie Albánec státní příslušníci
2018[3]		Kosovo Kosovan státní příslušníci
2018[3]
 Bádensko-Württembersko7,48058,340
 Bayern7,52047,850
 Berlín1,8804,575
 Brandenburg840650
 Brémy1,2101,885
 Hamburg1,5052,435
 Hesensko4,20511,050
 Meklenbursko-Přední Pomořansko305185
 Niedersachsen5,31015,795
 Nordrhein-Westfalen17,18555,355
 Porýní-Falc2,84010,755
 Sársko4352,090
 Sachsen1,3601,620
 Sachsen-Anhalt7901,180
 Schleswig-Holstein1,5503,065
 Thüringen1,0801,330
 Německo55,495218,150

Distribuce Albánců v Německu podle Statistické úřady německých států (2018):

Pozoruhodné osoby

Pro podrobnější seznam viz Seznam Albánců v Německu.

Vybraní lidé:

Viz také

Poznámky

  1. ^ Kosovo je předmětem územního sporu mezi Republika Kosovo a Republika Srbsko. Republika Kosovo jednostranně vyhlásila nezávislost dne 17. února 2008. Srbsko nadále tvrdí jako součást svého vlastní suverénní území. Obě vlády začal normalizovat vztahy v roce 2013 jako součást Bruselská dohoda z roku 2013. Kosovo je v současné době uznáno jako nezávislý stát 98 z 193 Členské státy OSN. Celkem, 113 Členské státy OSN v určitém okamžiku uznaly Kosovo, z toho 15 později své uznání stáhli.

Reference

  1. ^ A b C „Bevölkerung und Erwerbstätigkeit - Ausländische Bevölkerung Ergebnisse des Ausländerzentralregisters 2018“ (PDF). destatis.de (v němčině). Statistisches Bundesamt (DESTATIS). p. 66. Citováno 15. dubna 2019.
  2. ^ Hans-Peter Bartels: Deutscher Bundestag - 16. Wahlperiode - 166. Sitzung. Berlín, Donnerstag, 5. června 2008 Archivováno 3. ledna 2013, na Wayback Machine
  3. ^ A b C „Bevölkerung und Erwerbstätigkeit - Ausländische Bevölkerung Ergebnisse des Ausländerzentralregisters 2018“ (PDF). destatis.de (v němčině). Statistisches Bundesamt (DESTATIS). 97–99. Citováno 15. dubna 2019.
  4. ^ „Německo a Albánie: dvoustranné vztahy“. auswaertiges-amt.de (v němčině). Federální ministerstvo zahraničí.
  5. ^ „Německo a Kosovo: dvoustranné vztahy“. auswaertiges-amt.de (v němčině). Federální ministerstvo zahraničí.
  6. ^ Německo uznává Kosovo Archivováno 19. října 2011 v Wayback Machine, Německá spolková vláda, 2008-02-20
  7. ^ Howard, Michael (2009). Válka v evropských dějinách. Oxford University Press. ISBN  978-0-19-954619-0
  8. ^ Russell King; Nicola Mai. Mimo Albánii: Od krizové migrace k sociálnímu začlenění v Itálii. Berghahn Books, 2008. str. 253. ISBN  9781845455446.
  9. ^ „Národnostní menšiny“. bmi.bund.de. Federální ministerstvo vnitra, budov a společenství. Velikost národnostních menšinových skupin v Německu je pouze odhadem: Od konce druhé světové války nebyly ve Spolkové republice Německo shromážděny žádné populace ani socioekonomické statistiky na základě etnického původu.
  10. ^ „Die ausländische Bevölkerung 1) nach der Staatsangehörigkeit 2018“ (PDF). muenchen.de (v němčině).
  11. ^ „Ausländische Bevölkerung in Baden-Württemberg am 31. Dezember 2017“ (PDF). statistik-bw.de (v němčině). Statistisches Landesamt Baden-Württemberg. p. 5.
  12. ^ „Einwohnerinnen und Einwohner im Land Berlin am 31. Dezember 2018“ (PDF). statistik-berlin-brandenburg.de (v němčině). Amt für Statistik Berlin-Brandenburg. p. 18.
  13. ^ „Ausländische Bevölkerung in Hamburg am 31.12.2018“ (PDF). statistik-nord.de (v němčině). Statistisches Amt für Hamburg und Schleswig-Holstein. p. 4. Citováno 26. března 2019.
  14. ^ „Ausländische Bevölkerung in Hessen am 31. Dezember 2018“ (PDF). statistik.hessen.de (v němčině). Hessisches Statistisches Landesamt. p. 6.
  15. ^ „Ausländische Bevölkerung in Mecklenburg-Vorpommern (Ausländerzentralregister) 2018“ (PDF). laiv-mv.de (v němčině). Statistisches Amt Mecklenburg-Vorpommern. p. 9. Citováno 5. července 2019.