Skotsko-irští Američané - Scotch-Irish Americans

Skotsko-irský (nebo Skotové - irští) Američané jsou američtí potomci Ulsterští protestanti kteří se přistěhovali ze severu Irsko během 18. a 19. století do Ameriky, jejíž předkové původně migrovali hlavně z Skotská nížina a severní Anglie (a někdy z Anglo-skotská hranice ).^[5][6] V roce 2017 Průzkum amerického společenství, 5,39 milionu (1,7% populace) uvedlo skotské předky, další 3 miliony (0,9% populace) se konkrétněji ztotožnili se skotsko-irským předkem a mnoho lidí tvrdí, že „Americký původ „může být ve skutečnosti skotsko-irského původu.^[7][8][9] Termín Skotsko-irský se používá především v Spojené státy,^[10] s lidmi v Velká Británie nebo Irsko, kteří jsou podobného původu a identifikují se jako Ulsterští Skoti. Patřilo mezi ně 200 000 skotských presbyteriánů, kteří se usadili v Irsku v letech 1608 až 1697. Mnoho osadníků narozených v Anglii tohoto období bylo také presbyteriánů, ačkoli označení je dnes nejsilněji identifikováno se Skotskem. Když král Karel I. se pokusil přinutit tyto Presbyterians do Church of England ve 30. letech 16. století se mnozí rozhodli znovu emigrovat do Severní Ameriky, kde byla vyšší náboženská svoboda. Pozdější pokusy o vynucení kontroly anglikánské církve nad disidentskými protestanty v Irsku vedly k dalším vlnám emigrace do transatlantických kolonií.^[11]

Terminologie

Poprvé je tento termín používán k označení lidí žijících v severovýchodním Irsku. V dopise ze dne 14. dubna 1573 s odkazem na potomky „gallowglass „žoldáci ze Skotska, kteří se usadili v Irsku, Elizabeth já Anglie napsal:

Pochopili jsme, že šlechtic jménem „Sorley Boy“ [MacDonnel] a další, kteří pocházejí ze skotsko-irské rasy ...^[12]

Tento termín pokračoval v používání po více než sto let^[13] než se nejdříve objevil známý americký odkaz v Marylandském čestném prohlášení v letech 1689/90.^{[14][Citace je zapotřebí ]}

Skotsko-irský, podle Jamese Leyburna „je amerikanismus, ve Skotsku a Irsku obecně neznámý a britští historici jej používají jen zřídka“.^[15] Ve Spojených státech se stalo běžným po roce 1850.^[16] Termín je poněkud nejednoznačný, protože někteří skotsko-irští mají skotské předky vůbec nebo vůbec: do Severního Irska bylo ze severní Anglie také transplantováno mnoho disidentských rodin, zejména pohraniční hrabství Northumberland a Cumberland.^[17] Pocházel také menší počet migrantů Wales, Isle of Man a na jihovýchod Anglie,^[18] a další byli protestantští náboženští uprchlíci z Flandry, Německé Falc a Francie (například Francouzi Hugenot předchůdci Davy Crockett ).^[19] Spojovalo tyto různé národní skupiny základnu kalvínský náboženské víry,^[20] a jejich oddělení od založený kostel (dále jen Church of England a Irská církev v tomto případě). Velký etnický skotský prvek na Plantáži v Severním Irsku dal osadám skotský charakter.

Po příjezdu do Severní Ameriky se tito migranti zpočátku obvykle označovali jednoduše jako Irové bez kvalifikace skotská. To nebylo až o sto let později, po prudkém nárůstu irské imigrace po Velký irský hladomor ve 40. letech 19. století se potomci dřívějších příchozích začali běžně nazývat skotsko-irskými, aby se odlišili od novějších, chudých, převážně katolických přistěhovalců.^[21][22] Zpočátku měly obě skupiny v Americe malou interakci, protože Skoti-Irové se usadili před mnoha dekádami, především v zapadákově Appalachian kraj. Nová vlna katolických irů se usadila především v přístavních městech, jako jsou Boston, New York, Charleston, Chicago, Memphis a New Orleans, kde se utvářely velké komunity přistěhovalců a počet pracovních míst rostl. Mnoho nových irských migrantů se v 19. století také dostalo do vnitrozemí, přitahovali je práce na velkých infrastrukturních projektech, jako je kanály a železnice.^[23]

Využití Skotové - irští vyvinut na konci 19. století jako relativně nedávná verze tohoto termínu. Dvě rané citace zahrnují: 1) „hrob, starší muž rasy známý v Americe jako„ Skoti-Irové “'" (1870);^[24] a 2) „Dr. Cochran byl vznešeně přítomný, se světlou a květinovou pletí, rysy, které svědčily o jeho skotsko-irském původu“ (1884).^[25] v Ulster-Skoti (nebo „Ullans“), skotsko-irští Američané jsou označováni jako Scotch Airish o 'Amerikey.^[26]

Anglický autor dvacátého století Kingsley Amis schválila tradiční Skotsko-irský implicitní použití při konstatování, že „o tom nikdo nemluví máslový nebo pekla, ... nebo Skotská borovice"a to zatím Skoti nebo skotský je to, jak se lidé skotského původu nazývají ve Skotsku, což je tradiční anglické použití skotská nadále platí pro „sloučeniny a fráze“.^[27]

Historie pojmu Skotsko-irský

Příklad, který ukazuje použití skotské jako adjektivum, ve 4. vydání Encyklopedie Britannica, Edinburgh, Skotsko (1800), a modernizován v 7. vydání (1829). Toto použití se v průběhu práce objevuje stokrát.

Slovo "skotská „byl oblíbeným adjektivem pro věci“Skotska", včetně lidí, až do počátku 19. století, kdy bylo nahrazeno slovem" skotský " Skotsko označují se jako Skoti, jako podstatné jméno nebo adjektivně / kolektivně jako Skoti nebo skotský. Používání „skotské“ jako přídavného jména pro cokoli jiného než whisky je ve Velké Británii již 200 let v laskavosti,^{[Citace je zapotřebí ]} ale v USA se stále používá v místních jménech, názvech rostlin, plemen psů, druhu pásky atd., a v termínu skotsko-irský.

Ačkoli odkazoval se na Merriam-Webster slovníky se poprvé objevily v roce 1744, což je americký termín Skotsko-irský je nepochybně starší. Čestné prohlášení o William Patent, ze dne 15. března 1689, v případě proti Matthew Scarbrough v Somerset County, Maryland, cituje pana Patenta, když řekl, že mu Scarbrough řekl, že „už nebyl hřích zabít mě, pak zabít psa nebo jakéhokoli skotského irského psa“.^[28]

Leyburn uvádí následující raná americká použití termínu před rokem 1744.^[29]

• Nejdříve je zpráva z června 1695 od sira Thomase Laurence, ministra Marylandu, že „Ve dvou krajích Dorchester a Somerset, kde je skotsko-irský počet, se oblékají svými lněnými a vlněnými výrobky. “
• V září 1723 reverend George Ross, rektor Immanuel Church v New Castle, Delaware, napsal v odkazu na jejich anti-Church of England postoj, že: „Říkají si skotsko-irští ... a nejtrpčí zábradlí proti církvi, kteří kdy šlapali po americké půdě.“
• Další duchovní anglikánské církve z Lewes, Delaware, uvedl v roce 1723, že „velké množství Irů (kteří si obvykle říkají skotsko-irští) transplantovalo sebe a své rodiny ze severu Irska“.

The Oxfordský anglický slovník říká první použití termínu Skotsko-irský přišel v Pensylvánii v roce 1744:

• 1744 W. MARSHE Jrnl. 21. června v Sbírky Massachusetts Historical Society. (1801) 1. ser. VII. 177: „Obyvatelé [ Lancaster, Pensylvánie ] jsou hlavně Vysoce holandský, Skotsko-irský, několik málo anglických rodin a nevěřící Izraelité. “Jeho citace zahrnují příklady poté do konce 19. století.

v Albion's Seed: Four British Folkways in America, historik David Hackett Fischer tvrdí:

Někteří historici popisují tyto přistěhovalce jako „Ulster Irish“ nebo „Northern Irish“. Je pravda, že mnozí vypluli z provincie Severního Irska ... část mnohem většího toku, který čerpal z nížin ve Skotsku, na severu Anglie a ze všech břehů Irského moře. Mnoho vědců tyto lidi nazývá Skotsko-irský. Tímto výrazem je amerikanismus, který se v Británii používá jen zřídka a lidé, k nimž byl připoután, velmi nesnáší. „Nejsme žádný Eerish bot Scoatch,“ slyšel jeden z nich v Pensylvánii.^[30]

Fischer upřednostňuje mluvit o „hraničácích“ (s odkazem na historicky válkou zničenou hranici mezi Anglií a Skotskem) jako o předcích populace „backcountry“ „kulturního proudu“ (jednoho ze čtyř hlavních a přetrvávajících kulturních proudů z Irska a Británie, které identifikuje v americké historii). Poznamenává, že hraničáři ​​měli značné množství Angličtina a skandinávský kořeny. Popisuje je jako zcela odlišné od gaelsky mluvících skupin, jako jsou skotští vysocí nebo irští (tj. Gaelsky mluvící a převážně římští katolíci).

Příklad použití tohoto výrazu je uveden v Historie Severního Irska: „Ulsterští presbyteriáni - známí jako„ skotští Irové “- už byli zvyklí být v pohybu a čistit a bránit svou zemi.“^[31]

Mnoho lidí tvrdilo, že by se takové rozlišení nemělo používat, a že ti, kteří se nazývají skotská irština, jsou prostě irští.^[10] Ostatní Irové termín omezují irština k původním gaelským zásobám a raději popisuji Ulsterští protestanti tak jako britský (popis, který mnoho Ulsterských protestantů preferovalo irština, přinejmenším od Irský svobodný stát se však osvobodil ze Spojeného království Ulsterové byla přijata za účelem zachování odlišení od původních irských Gaels při zachování nároku na sever Irska).^[32][33] Jak však poznamenal jeden vědec v roce 1944, „v této zemi [USA], kde se jim již více než dvě stě let říká skotsko-irština, by bylo absurdní dát jim jméno, pod kterým zde nejsou známí. .. Tady se jmenují skotsko-irští; pojmenujme je tím. “^[34]

Migrace

V letech 1710 až 1775 emigrovalo z Ulsteru do původních třinácti amerických kolonií přes 200 000 lidí. Největší počet šel do Pensylvánie. Z této základny šli někteří na jih do Virginie, na Caroliny a přes jih, s velkou koncentrací v Apalačská oblast. Jiní mířili na západ do západní Pensylvánie, Ohia, Indiany a na Středozápad.^[35]

Transatlantické toky byly zastaveny americká revoluce, ale obnoveno po roce 1783, přičemž v letech 1783 až 1812 dorazilo do Ameriky celkem 100 000. Do té doby bylo jen málo mladých služebníků a další byli zralí řemeslníci a usadili se v průmyslových centrech, včetně Pittsburghu, Filadelfie a New Yorku, kde se mnozí stali kvalifikovanými pracovníci, mistři a podnikatelé jako Průmyslová revoluce vzlétl v USA^{[Citace je zapotřebí ]} Další půl milionu přišlo do Ameriky v letech 1815 až 1845; dalších 900 000 přišlo v letech 1851–99.^{[Citace je zapotřebí ]} Tato migrace rozhodujícím způsobem formovala skotsko-irskou kulturu.^[35]

Podle Harvardská encyklopedie amerických etnických skupin, v roce 1790 žilo 400 000 obyvatel Irska s irským původem nebo předky a polovina této skupiny pocházela z Ulsteru a polovina z ostatních tří irských provincií.^[36]

Samostatná migrace přivedla mnoho lidí na Kanada, kde jsou nejpočetnější na venkově Ontario a nové Skotsko.

Počátky

Vzhledem k blízkosti ostrovů Británie a Irska došlo k migraci v obou směrech od doby, kdy bylo Irsko poprvé osídleno po ústup ledových příkrovů. Gaels z Irska kolonizovalo současné jihozápadní Skotsko jako součást království Dál Riata, případně nahradí nativní Pictish kultura po celém Skotsku.^{[Citace je zapotřebí ]} Irští Gaelsové byli dříve jmenováni Scoti podle Římané a nakonec se jejich jméno uplatnilo na celek Skotské království.^{[Citace je zapotřebí ]}

Počátky skotsko-irského původu spočívají především v Nížiny z Skotsko a na severu Anglie, zejména v Pohraniční země na obou stranách Anglo-skotská hranice, region, který zažil staletí konfliktů.^[37] V téměř stálém válečném stavu mezi Anglií a Skotskem během středověku bylo životy obyvatel hranic zpustošeno bojujícími armádami. I když země nebyly ve válce, napětí zůstalo vysoké a královská autorita v jednom či druhém království byla často slabá. Nejistota existence vedla obyvatele hranic k hledání bezpečnosti prostřednictvím systému rodinných vazeb, podobného systému klanový systém v Skotská vysočina. Známý jako Hraniční přijímače, tyto rodiny se spoléhaly na svou vlastní sílu a mazanost, aby přežily, a vyvinula se kultura nájezdů a krádeží dobytka.^[38]

Mapa Irska. Kraje jsou označeny tenkými černými linkami, včetně těch v Ulster zeleně a moderní území Severní Irsko naznačeno silným černým okrajem přes ostrov, který odděluje šest krajů Severního Irska od ostatních tří.

Ačkoli zůstaly politicky odlišné, ve Skotsku, Anglii (v té době považované za Wales, připojeném v roce 1535) a Irsku začal vládnout jediný monarcha s Unie korun v roce 1603, kdy Jakub VI Král Skotů uspěl Elizabeth I. jako vládce Anglie a Irska. Kromě nestabilní příhraniční oblasti zdědil James také konflikty Elizabeth v Irsku. Po konci Irů Devítiletá válka v roce 1603 a Let hrabat v roce 1607 se James vydal v roce 1609 na systematické plantáže anglických a skotských protestantských osadníků do severní irské provincie Ulster.^[39] The Plantáž Severního Irska byl považován za způsob přemístění Hraniční reiver rodiny do Irska, aby přinesly mír anglo-skotské pohraniční zemi a také poskytly bojující muže, kteří by mohli potlačit rodné Iry v Irsku.^[40][41]

První velký příliv Skotů a angličtiny do Severního Irska přišel v roce 1606 během osídlování východu Dolů na půdu očištěnou od rodného Irska soukromými pronajímateli pronajatými Jamesem.^[42] Tento proces byl urychlen Jamesovou oficiální plantáží v roce 1609 a během následujícího se dále rozšířil Irish Confederate Wars. První z Stuart Královstvím, které se zhroutilo do občanské války, bylo Irsko, kde byla částečně podněcována antikatolickou rétorikou Spisovatelé, Irští katolíci zahájili a povstání v říjnu. V reakci na návrh, který předložil Karel I. a Thomas Wentworth zvýšit armádu obsazenou irskými katolíky, aby potlačila hnutí Covenanter ve Skotsku, Skotský parlament vyhrožoval invazí do Irska, aby dosáhl „vyhubení Popery z Irska "(podle výkladu Richard Bellings, přední irský politik té doby). Strach, který to v Irsku vyvolalo, rozpoutal vlnu masakrů proti protestantským anglickým a skotským osadníkům, většinou v Severním Irsku, jakmile vypuklo povstání. V této fázi války projevovaly všechny strany extrémní krutost. Asi 4000 osadníků bylo zmasakrováno a dalších 12 000 mohlo zemřít z strádání poté, co byli vyhnáni ze svých domovů. Počet rodilých Irů, kteří zemřeli v důsledku skotské kolonizace, je více než 1 000 000, ostatní odhady jsou vyšší. To způsobilo, že irská populace v kombinaci s irskými katolickými uprchlíky poklesla o 25%.^[43] William Petty Počet 37 000 zmasakrovaných protestantů je příliš vysoký, snad desetkrát; novější výzkum určitě naznačuje, že mnohem realističtějším údajem je zhruba 4 000 úmrtí.^[44] V jedné notoricky známé události protestantští obyvatelé města Portadown byli zajati a poté zmasakrováni na mostě ve městě.^[45] Osadníci reagovali věcně, stejně jako britská vláda v Dublinu, útoky na irské civilní obyvatelstvo. K masakrům původních civilistů došlo v Rathlinův ostrov a jinde.^[46] Na začátku roku 1642 vyslali Covenanters armádu Ulster bránit tam skotské osadníky před irskými rebely, kteří na ně zaútočili po vypuknutí povstání. Původním záměrem skotské armády bylo dobýt znovu Irsko, ale kvůli logistickým a zásobovacím problémům nikdy nebylo v pozici postupovat daleko za základnu ve východním Severním Irsku. Covenanterova síla zůstala v Irsku až do konce občanských válek, ale byla omezena na svou posádku kolem Carrickfergus po její porážce domorodou Ulsterskou armádou u Bitva o Benburb v roce 1646. Po skončení války se mnoho vojáků trvale usadilo v Ulsteru. Další velký příliv Skotů do Severního Irska nastal v 90. letech 16. století, kdy desítky tisíc lidí uprchlo ve Skotsku před hladomorem, aby přišlo do Irska.

Několik generací po příjezdu do Irska emigrovalo značné množství Ulster-Skotů do Irska Severoamerické kolonie Velké Británie v průběhu 18. století (pouze mezi lety 1717 a 1770 se asi 250 000 lidí usadilo v tom, co se stalo) Spojené státy ).^[47] Podle Kerby Millerové Emigranti a exulanti: Irsko a irský exodus do Severní Ameriky (1988), Protestanti byla jedna třetina obyvatel Irska, ale tři čtvrtiny všech emigrantů odcházejících z let 1700 do 1776; 70% těchto protestantů byli presbyteriáni. Dalšími faktory přispívajícími k masovému odchodu Ulsterských Skotů do Ameriky v průběhu 18. století byla řada sucha a často rostoucí nájemné nepřítomný Angličtina a / nebo Anglo-irský pronajímatelé.

V průběhu 17. století se počet osadníků patřících k kalvínský nesouhlasné sekty, včetně skotský a Northumbrian Presbyterians, Angličtina Křtitelé, Francouzsky a vlámsky Hugenoti, a Němečtí palatinové, se stal většinou mezi protestantskými osadníky v provincii Ulster. Avšak Presbyterians a další disidenti, spolu s katolíky, nebyli členy založený kostel a byly proto právně znevýhodněny Trestní zákony, která poskytovala plná práva pouze členům Church of England /Irská církev. Tito členové státní církve byli často nepřítomní pronajímatelé a potomci Britská aristokracie kteří dostali zemi monarchií. Z tohoto důvodu až do 19. století, a to navzdory jejich společnému strachu z vyvlastněného katolického rodáka Iry, existovala značná disharmonie mezi Presbyterians a Protestantská nadvláda v Severním Irsku. V důsledku toho mnoho Ulster-Skotů, spolu s katolickým rodilým Irem, ignorovalo náboženské rozdíly, aby se připojili k Spojené Irové a účastnit se Irské povstání z roku 1798, na podporu Osvícenství -inspirovaný rovnostářský a republikán cíle.

Americká dohoda

Americké kraje podle procenta populace, která se sama identifikuje skotsko-irskou a Americký původ podle Americký úřad pro sčítání lidu Průzkum amerického společenství 5leté odhady na období 2013–2017.^[48] Kraje, kde jsou skotsko-irští a američtí předkové statisticky nadměrně zastoupeni ve srovnání se Spojenými státy jako celkem, jsou tmavě oranžové.

Státy USA podle procenta sebeidentifikace populace irština původ podle amerického úřadu pro sčítání lidu.^[48] Státy, kde je statisticky nadměrně zastoupen irský původ ve srovnání se Spojenými státy jako celkem, jsou plné zelené.^{[je zapotřebí objasnění ]}

Státy USA, kde jsou identifikováni irští Američané, kteří jsou identifikováni sami sebou Katolíci podle Pew Research Center.^[49] Státy, kde jsou katolíci statisticky nadměrně zastoupeni ve srovnání se Spojenými státy jako celkem, jsou jasně červené.

Státy USA, kde jsou identifikováni irští Američané, kteří jsou identifikováni sami sebou Protestanti podle Pew Research Center.^[50][51] Státy, kde jsou protestanti statisticky nadměrně zastoupeni ve srovnání se Spojenými státy jako celkem, jsou jasně modré.

Odborný odhad je, že mezi lety 1717 a 1775 migrovalo do Ameriky více než 200 000 skotsko-irských.^[52] Jako skupina, která dorazila pozdě, zjistili, že půda v pobřežních oblastech britských kolonií byla buď již vlastněná, nebo příliš drahá, a tak rychle odešli do hornatějšího vnitrozemí, kde bylo možné pozemky získat levně. Zde žili na první hranici Ameriky. Počáteční život na hranicích byl nesmírně náročný, ale chudoba a strádání jim byly známé. Termín venkovan se často vztahuje na jejich potomky v horách, což má konotace chudoby, zaostalosti a násilí.

První pramen skotsko-irských osadníků dorazil do Nové Anglie. Byli pozváni, protože si cenili své bojové zdatnosti i protestantského dogmatu Bavlna Mather a další vůdci, kteří přijdou, aby pomohli urovnat a zajistit hranici. V této funkci mnoho z prvních stálých osad v Maine a New Hampshire, zejména po roce 1718, byly skotsko-irské a mnoho místních jmen, jakož i charakter severoameričanů tuto skutečnost odrážejí. Skotsko-irský přinesl brambory s sebou z Irska (i když brambory pocházely z Jižní Ameriky, v Severní Americe nebyly známy, dokud nebyly přeneseny z Evropy). V Maine se stala základní plodinou i ekonomickou základnou.^[53]

Od roku 1717 do příštích asi třiceti let byly primárními vstupními body pro ulsterské přistěhovalce Filadelfie v Pensylvánii a New Castle v Delaware.^{[Citace je zapotřebí ]} Skotsko-irský vyzařoval přes západ na západ Alleghenies, stejně jako do Virginie, Severní Karolina, Jižní Karolína, Gruzie, Kentucky, a Tennessee.^[54] Typická migrace zahrnovala malé sítě příbuzných rodin, které se usadily společně, společně uctívaly a uzavíraly manželství, aby se vyhnuly cizincům.^[55]

Pensylvánie a Virginie

Většina skotsko-irských přistála ve Filadelfii. Bez velké hotovosti se přestěhovali do volných pozemků na hranici a stali se typickými západními „squattery“, pohraniční stráží kolonie a tím, co historik Frederick Jackson Turner popsáno jako „hraniční hranice“.^[56]

Skotsko-irský posunul nahoru Delaware River na Bucks County a poté nahoru Susquehanna a Cumberland údolí, hledání rovinatých ploch podél řek a potoků, aby si založily své sruby, jejich mlýny a jejich presbyteriánské církve.^{[Citace je zapotřebí ]} Jejich pevnostmi se staly okresy Chester, Lancaster a Dauphin, které stavěly města jako Chambersburg, Gettysburg, Carlisle a York; další generace se přestěhovala do západní Pensylvánie.^[57] S velkým počtem dětí, které potřebovaly vlastní levné farmy, se skotsko-irské vyhýbaly oblastem již osídleným Němci a Quakery a přesunuly se na jih přes Údolí Shenandoah a přes hory Blue Ridge do Virginie.^{[Citace je zapotřebí ]} Tito migranti následovali Great Wagon Road od Lancasteru přes Gettysburg a dolů přes Staunton ve Virginii po Big Lick (nyní Roanoke) ve Virginii. Zde se cesta rozdělila s Wilderness Road odvedením osadníků na západ do Tennessee a Kentucky, zatímco hlavní silnice pokračovala na jih do Carolinas.^[58][59]

Konflikt s domorodými Američany

Protože skotsko-irský osídlil hranici Pensylvánie a západní Virginie, byli uprostřed Francouzská a indická válka a Pontiac's Rebellion to následovalo.^[60] Skotsko-irští byli často v konfliktu s indiánskými kmeny, které žily na druhé straně hranice; skutečně zvládli většinu indických bojů na americké hranici od New Hampshire po Carolinas.^[61][62] Irové a Skoti se také stali prostředníky, kteří řídili obchod a jednání mezi indiánskými kmeny a koloniálními vládami.^[63]

Zvláště v Pensylvánii, jejíž pacifista kvaker vůdci nepřijali žádné opatření pro milici, skotsko-irské osady byly často zničeny a osadníci zabiti, zajati nebo nuceni uprchnout po útocích domorodých Američanů z kmenů Delaware (Lenape ), Shawnee, Seneca a další ze západní Pensylvánie a ze státu Ohio.^{[Citace je zapotřebí ]} Indické útoky se odehrály v okruhu 60 mil od Filadelfie a v červenci 1763 Pensylvánské shromáždění povolilo vychovávat 700člennou milici, která měla být použita pouze pro obranné akce. Sformováni do dvou jednotek strážců, Cumberland Boys a Paxton Boys milice brzy překročila svůj obranný mandát a zahájila útočné výpady proti vesnicím Lenape v západní Pensylvánii.^[64] Po útoku na vesničky Delaware v horní části Susquehanna Valley, dostali vůdci milice informace, které považovali za věrohodné, že „nepřátelské“ kmeny dostávají zbraně a střelivo od „přátelského“ kmene Conestogas usazeného v Lancaster County, který byl pod ochranou pennsylvánského shromáždění. Dne 14. prosince 1763 jelo asi padesát Paxton Boys do Conestogatownu poblíž Millersville v Pensylvánii a zavraždilo šest Conestogas. Guvernér John Penn umístil zbývajících čtrnáct Conestogas do ochranné vazby v Lancaster Workhouse, ale Paxton Boys vloupal, zabíjení a zmrzačení všech čtrnáct dne 27. prosince 1763.^[65] V návaznosti na to asi 400 zapadákovských osadníků, primárně skotsko-irských, pochodovalo na Filadelfii a požadovalo lepší vojenskou ochranu svých osad a odpuštění pro Paxton Boys. Benjamin Franklin vedl politiky, kteří vyjednávali s vůdci Paxtonů dohodu, a poté se vrátili domů.^[66]

americká revoluce

The Deklarace nezávislosti Spojených států obsahovalo 56 podpisů delegátů. Osm ze signatářů bylo irského původu.^{[Citace je zapotřebí ]} Dva signatáři, George Taylor a James Smith, se narodili v Severním Irsku. Zbývajících pět irských Američanů, George Read, Thomas McKean, Thomas Lynch, Jr., Edward Rutledge a Charles Carroll, byli synové nebo vnuci irských přistěhovalců a přinejmenším McKean měl dědictví v Ulsteru.^{[Citace je zapotřebí ]}

Na rozdíl od skotských horalů byli skotští irští v 70. letech 17. století obecně horlivými zastánci americké nezávislosti na Británii. V Pensylvánii ve Virginii a ve většině Carolin byla podpora revoluce „prakticky jednomyslná“.^[58] Jeden hesenský důstojník řekl: „Nazvěte tuto válku jakýmkoli jménem, ​​ale neříkejte ji americkou vzpourou; není to nic víc než menší skotské irské presbyteriánské povstání.“^[58] Britský generálmajor svědčil sněmovně, že „polovina povstalecké kontinentální armády byla z Irska“.^[67] Mecklenburg County v Severní Karolíně se svou velkou skotsko-irskou populací měl učinit první prohlášení za nezávislost na Británii v Mecklenburské prohlášení z roku 1775.^{[sporný – diskutovat]}

Skotsko-irský “Overmountain Men "Virginie a Severní Karolíny vytvořily milici, která vyhrála Battle of Kings Mountain v roce 1780, což mělo za následek britské opuštění jižního tažení, a pro některé historiky „znamenalo bod obratu americké revoluce“.^[68][69]

Loajální

Jedinou výjimkou z vysoké úrovně vlastenectví bylo osídlení Waxhaw na spodní řece Catawba podél hranice mezi Severní Karolínou a Jižní Karolínou, kde Loyalismus byl silný. Tato oblast zažila dvě hlavní období osídlení skotsko-irské. V 50. a 60. letech 20. století se skotsko-irští Američané druhé a třetí generace přestěhovali z Pensylvánie, Virginie a Severní Karolíny. Tato konkrétní skupina měla velké rodiny a jako skupina vyráběly zboží pro sebe a pro ostatní. Oni obecně byli Vlastenci.

Těsně před revolucí přišel druhý proud imigrantů přímo z Irska přes Charleston. Tato skupina byla nucena přestěhovat se do málo rozvinuté oblasti, protože si nemohla dovolit drahé pozemky. Většina této skupiny zůstala loajální vůči Koruně nebo neutrální, když začala válka. Před Charles Cornwallis Pochod do zapadákova v roce 1780 dvě třetiny mužů z osady Waxhaw odmítli sloužit v armádě. Britský masakr amerických vězňů na Battle of Waxhaws mělo za následek protibritské nálady v hořce rozdělené oblasti. Zatímco mnoho jednotlivců se rozhodlo chopit se zbraní proti Britům, Britové sami donutili lidi, aby si vybrali strany.^[70]

Povstání whisky

V 90. letech 20. století převzala nová americká vláda dluhy, které jednotlivé státy během roku nashromáždily Americká revoluční válka a Kongres uvalil daň na whisky (mimo jiné), aby pomohl splácet tyto dluhy. Velkým producentům byla stanovena daň ve výši šesti centů za galon. Menší producenti, z nichž mnozí byli skotského (často skotsko-irského) původu a nacházeli se v odlehlejších oblastech, byli zdaněni vyšší sazbou devíti centů za galon. Tito venkovští osadníci neměli na začátku dostatek peněz a postrádali jakékoli praktické prostředky, jak dostat své obilí na trh, kromě fermentace a destilace do relativně přenosných lihovin. Z Pensylvánie na Gruzie se západní kraje zapojily do kampaně obtěžování federálních výběrců daní. „Whisky Boys“ také vedly násilné protesty v Marylandu, Virginii, Severní Karolíně a Jižní Karolíně a Gruzii. Tato občanská neposlušnost nakonec vyvrcholila ozbrojeným konfliktem v Povstání whisky. Prezident George Washington doprovázel 13 000 vojáků z Carlisle do Bedfordu v PA, kde byly dokončeny plány na potlačení povstání v západní Pensylvánii, a vrátil se na svém voze do Filadelfie.^[71]

Vliv na americkou kulturu a identitu

Autor a americký senátor Jim Webb uvádí ve své knize tezi Born Fighting (2004) naznačují, že charakterové rysy, které připisuje skotsko-irským, jako je věrnost příbuzní, extrémní nedůvěra k vládním orgánům a zákonným omezením a sklon k medvědí paže a jejich použití pomohlo utvářet americkou identitu. Ve stejném roce, kdy vyšla Webbova kniha, Barry A. Vann vydal svou druhou knihu s názvem Znovuobjevení keltského dědictví jihu. Stejně jako jeho dřívější kniha, Odkud přišli (1998), Vann tvrdí, že tyto vlastnosti zanechaly svůj otisk na Upland South. V roce 2008 Vann navázal na svou dřívější práci knihou nazvanou Při hledání Ulster Skotské země: Zrození a geoteologické představy transatlantického lidu, který vyznává, jak se tyto rysy mohou projevit v konzervativních vzorcích hlasování a náboženské příslušnosti, která charakterizuje Biblický pás.

Železný a ocelářský průmysl

Železařský a ocelářský průmysl se rychle rozvíjel po roce 1830 a stal se jedním z dominantních faktorů v průmyslové Americe do šedesátých let. Ingham (1978) zkoumal vedení průmyslu v jeho nejdůležitějším centru, Pittsburghu, stejně jako v menších městech. Došel k závěru, že celostátní vedení v odvětví železa a oceli bylo „převážně skotsko-irské“. Ingham zjišťuje, že skotsko-irský drželi pohromadě soudržně po celé 19. století a „vyvinuli svůj vlastní smysl pro jedinečnost“.^[72]

Noví přistěhovalci po roce 1800 udělali z Pittsburghu hlavní skotsko-irskou pevnost. Například, Thomas Mellon (nar. Ulster; 1813–1908) opustil Irsko v roce 1823 a stal se zakladatelem slavného klanu Mellonů, který hrál ústřední roli v bankovnictví a průmyslových odvětvích, jako je hliník a ropa. Jak zjistil Barnhisel (2005), průmyslníci jako James H. Laughlin (nar. Ulster; 1806–1882) ze dne Jones and Laughlin Steel Company představovala „skotsko-irskou presbyteriánskou vládnoucí vrstvu pittsburské společnosti“.^[73]

Celní

Archeologové a folkloristé zkoumali lidovou kulturu skotsko-irské z hlediska hmotných statků - například bydlení -, jakož i řečových vzorů a lidových písní. Velká část výzkumu byla provedena v Appalachia.^[74]

Hraniční původ skotsko-irské je podporován studiem tradiční hudby a folklóru Apalačské pohoří, osídleno především skotsko-irskými v 18. století. Muzikolog Cecil Sharp shromáždili stovky lidových písní v regionu a zjistili, že hudební tradice lidu „podle všeho ukazuje na sever Anglie nebo na Skotskou nížinu, spíše než na Skotskou vysočinu, jako na zemi, ze které původně migrovali. Pro apalačské melodie ... mají mnohem větší spřízněnost s normální anglickou lidovou melodií než s gaelsky mluvícím Highlanderem. “^[75] Podobně prvky horského folklóru sahají až k událostem ve Skotské nížině. Například na počátku 20. století bylo zaznamenáno, že apalačské děti byly často varovány: „Musíte být dobří, jinak vás Clavers dostane.“ Pro obyvatele hor bylo „Clavers“ prostě a strašák používal k udržení dětí ve shodě, přesto pro ně neznámá fráze pochází ze Skota ze 17. století John Graham z Claverhouse, nazvaný „Bloody Clavers“ Presbyterian Scottish Lowlanders, jehož náboženství se snažil potlačit.^[76]

Bydlení

Pokud jde o kamenné domy, které postavili, půdorys „hala-salon“ (dvě místnosti na patře s komíny na obou koncích) bylo běžné u šlechty v Severním Irsku. Skotsko-irští přistěhovalci ji přenesli v 18. století a stala se běžným půdorysem v Tennessee, Kentucky a jinde. Kamenné domy se stavěly obtížně a většina průkopníků spoléhala na jednodušší sruby.^[77]

Přikrývky

Skotsko-irské quiltery v Západní Virginii vyvinuly jedinečnou interpretaci konstrukce přikrývky se skládanými bloky. Jejich deky ztělesňují estetiku odrážející skotsko-irské sociální dějiny - trvalou podmínku života na periferii většinové společnosti, a to geograficky i filozoficky. Kulturní hodnoty vyznávající samostatnost jednotlivce a soběstačnost v rámci silné příbuzenské struktury souvisí se skotsko-irskými technikami prošívání. Mezi prominentní rysy těchto přikrývek patří: 1) bloky poskládané do opakujícího se vzoru, ale měněné změnou vztahů mezi zemí a občas zakryté použitím barev stejné hodnoty a přilehlých tiskových tkanin, 2) nedostatek kontrastních okrajů a 3) jednotný celoplošný prošívací vzor, ​​obvykle design „fanoušků“ nebo řady soustředných oblouků.^[78]

Používání jazyka

Montgomery (2006) analyzuje výslovnost, slovní zásobu a gramatické rozdíly dnešních obyvatel horského jihu a sleduje vzorce zpět k jejich skotsko-irským předkům.^[79] Crozier (1984) však naznačuje, že skotsko-irskou asimilaci do americké kultury přežilo jen několik lexikálních charakteristik.^[80]

Počet skotsko-irských Američanů

Počet obyvatel v roce 1790

Podle Zdroj: Průvodce americkou genealogií, Kory L. Meyerink a Loretto Dennis Szucs, byly země původu nově příchozích přicházejících do Spojených států před rokem 1790. Oblasti označené * byly součástí Království Velké Británie nebo jim vládly. (Spojené království Velké Británie a Irska po roce 1801) Původ 3 929 326 milionů obyvatel v roce 1790 byl odhadnut z různých zdrojů výběrem příjmení při sčítání lidu z roku 1790 a přiřazením země původu. Podle Harvardské encyklopedie amerických etnických skupin (Thernstrom, S 1980, „Irish“, s. 528), bylo v roce 1790 400 000 Američanů irského původu nebo předků; polovina z nich pocházela z Ulsteru a polovina z jiných irských provincií. Francouzi byli většinou hugenoti a francouzští Kanaďané. ačkoli pouze 17% všech Američanů mělo jakoukoli náboženskou příslušnost. Indická populace uvnitř územních hranic USA 1790 byla méně než 100 000.^{[Citace je zapotřebí ]}

Zeměpisné rozdělení

Vzhledem k tomu, že pobřeží již bylo silně osídlené, přesunula se většina skupin osadníků ze severu Irska do „západních hor“, kde osídlili Appalachian regiony a Ohio Údolí. Ostatní se usadili na severu Nová Anglie, Carolinas, Gruzie a na sever-střed nové Skotsko.^{[Citace je zapotřebí ]}

V Sčítání lidu Spojených států, 2000 4,3 milionu Američanů (1,5% americké populace) se hlásilo ke skotsko-irským předkům.^{[Citace je zapotřebí ]}

Oblasti s největším podílem hlášených skotsko-irských předků

Autor Jim Webb naznačuje, že skutečný počet lidí se skotsko-irským dědictvím ve Spojených státech se pohybuje kolem 27 milionů.^[84]

Státy s nejvíce Skotsko-irský populace:^[85]

• Texas – 287,393 (1.1%)
• Severní Karolina – 274,149 (2.9%)
• Kalifornie – 247,530 (0.7%)
• Florida – 170,880 (0.9%)
• Pensylvánie – 163,836 (1.3%)
• Tennessee – 153,073 (2.4%)
• Virginie – 140,769 (1.8%)
• Gruzie – 124,186 (1.3%)
• Ohio – 123,572 (1.1%)
• Jižní Karolína – 113,008 (2.4%)

Státy s nejvyššími procenty skotsko-irské:

• Severní Karolina (2.9%)
• Jižní Karolína, Tennessee (2.4%)
• západní Virginie (2.1%)
• Montana, Virginie (1.8%)
• Maine (1.7%)
• Alabama, Mississippi (1.6%)
• Kentucky, Oregon, Wyoming (1.5%)

Náboženství

Skotsko-irští přistěhovalci do Severní Ameriky v 18. století byli původně částečně definováni jejich Presbyterianismus.^[86] Mnoho osadníků na Plantáži v Severním Irsku pocházelo z nesouhlasných / nekonformních náboženských skupin, které se hlásily kalvínský myslel. Patřily mezi ně zejména nížinní skotští presbyteriáni, ale také angličtina Puritáni a Kvakeri, Francouzsky Hugenoti a Němečtí palatinové. Tyto kalvinistické skupiny se volně mísily v církevních záležitostech a náboženská víra byla důležitější než národnost, protože se tyto skupiny postavily proti oběma svým katolík Irské a anglikánský Angličané sousedé.^[87]

Po svém příchodu do Nového světa se převážně presbyteriánští skotští irci začali stěhovat dále do hornaté zadní země Virginie a Carolinas. The establishment of many settlements in the remote back-country put a strain on the ability of the Presbyterian Church to meet the new demand for qualified, college-educated clergy. Religious groups such as the Křtitelé a Metodisté had no higher education requirement for their clergy to be ordained, and these groups readily provided ministers to meet the demand of the growing Scotch-Irish settlements.^[88] By about 1810, Baptist and Methodist churches were in the majority, and the descendants of the Scotch-Irish today remain predominantly Baptist or Methodist.^[89] Vann (2007) shows the Scotch-Irish played a major role in defining the Bible Belt in the Upper South in the 18th century. He emphasizes the high educational standards they sought, their "geotheological thought worlds" brought from the old country, and their political independence that was transferred to frontier religion.^[90]

Princeton

In 1746, the Scotch-Irish Presbyterians created the College of New Jersey, later renamed Univerzita Princeton. The mission was training Nové světlo Presbyterian ministers. The college became the educational as well as religious capital of Scotch-Irish America. By 1808, loss of confidence in the college within the Presbyterian Church led to the establishment of the separate Princetonský teologický seminář, but for many decades Presbyterian control over the college continued. Meanwhile, Princeton Seminary, under the leadership of Charles Hodge, originated a conservative theology that in large part shaped Fundamentalist Protestantism in the 20th century.^[91]

Přidružená reformovaná církev

While the larger Presbyterian Church was a mix of Scotch Irish and Yankees from New England, several smaller Presbyterian groups were composed almost entirely of Scotch Irish, and they display the process of assimilation into the broader American religious culture. Fisk (1968) traces the history of the Associate Reformed Church in the Old Northwest from its formation by a union of Associate and Reformed Presbyterians in 1782 to the merger of this body with the Seceder Scotch Irish bodies to form the United Presbyterian Church in 1858. It became the Associate Reformed Synod of the West and remain centered in the Midwest. It withdrew from the parent body in 1820 because of the drift of the eastern churches toward assimilation into the larger Presbyterian Church with its Yankee traits. The Associate Reformed Synod of the West maintained the characteristics of an immigrant church with Scotch-Irish roots, emphasized the Westminster standards, used only the psalms in public worship, was Sabbatarian, and was strongly abolitionist and anti-Catholic. In the 1850s it exhibited many evidences of assimilation. It showed greater ecumenical interest, greater interest in evangelization of the West and of the cities, and a declining interest in maintaining the unique characteristics of its Scotch-Irish past.^[92]

Pozoruhodné osoby

Tato sekce potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. (Září 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Američtí prezidenti

Mnoho Prezidenti Spojených států have ancestral links to Ulster, including three whose parents were born in Ulster.^[93] Three Presidents who had at least one parent born in Ulster: Jackson, Buchanan and Arthur. The Irish Protestant vote in the U.S. has not been studied nearly as much as that of the Catholic Irish. In the 1820s and 1830s, supporters of Andrew Jackson emphasized his Irish background, as did James Knox Polk, but since the 1840s it has been uncommon for a Protestant politician in America to be identified as Irish, but rather as 'Scotch-Irish'.^{[původní výzkum? ]} In Canada, by contrast, Irish Protestants remained a cohesive political force well into the 20th century, identified with the then Conservative Party of Canada a zejména s Orange Institution, although this is less evident in today's politics.

More than one-third of all U.S. Presidents had substantial ancestral origins in the northern province of Ireland (Ulster). President Bill Clinton spoke proudly of that fact, and his own ancestral links with the province, during his two visits to Ulster. Like most US citizens, most US presidents are the result of a "tavící kotlík " of ancestral origins.

Clinton is one of at least seventeen Chief Executives descended from emigrants to the United States from Ulster. While many of the Presidents have typically Ulster-Scots surnames – Jackson, Johnson, McKinley, Wilson – others, such as Roosevelt and Cleveland, have links which are less obvious.

Andrew Jackson

7th President, 1829–1837: He was born in the predominantly Ulster-Scots Waxhaws oblast Jižní Karolína two years after his parents left Boney předtím, blízko Carrickfergus v Hrabství Antrim. A heritage centre in the village pays tribute to the legacy of 'Old Hickory', the People's President. Andrew Jackson then moved to Tennessee, where he began a prominent political and military career.^[93] (Americký senátor z Tennessee, 1797–1798 & 1823–1825; Zástupce americké komory z Tennesseeova velká kongresová čtvrť, 1796–1797; Tennessee Nejvyšší soud Judge, 1798–1804; Military Governor of Florida, 1821; americká armáda Generálmajor, 1814–1821; Dobrovolníci z USA Generálmajor, 1812–1814; Tennessee State Militia Generálmajor, 1802–1812; Tennessee State Militia Plukovník, 1801–1802)

James K. Polk

11th President, 1845–1849: His ancestors were among the first Ulster-Scots settlers, emigrating from Coleraine in 1680 to become a powerful political family in Mecklenburg County, Severní Karolina. Přestěhoval se do Tennessee and became its governor before winning the presidency.^[93] (13 Mluvčí Sněmovny reprezentantů USA, 1835–1839; 9 Guvernér Tennessee, 1839–1841; U.S. House Representative from 6. okrsek Tennessee, 1825–1833; U.S. House Representative from 9. okrsek v Tennessee, 1833–1839; Zástupce státu Tennessee, 1823–1825)

James Buchanan

15th President, 1857–1861: Born in a log cabin (which has been relocated to his old school in Mercersburg, Pensylvánie ), 'Old Buck' cherished his origins: "My Ulster blood is a priceless heritage". Jeho otec se narodil v roce Ramelton v Hrabství Donegal, Irsko. The Buchanans were originally from Stirlingshire, Skotsko where the ancestral home still stands.^[93] (17 Americký ministr zahraničí, 1845–1849; Americký senátor z Pensylvánie, (1834–1845); U.S. House Representative from Pensylvánský 3. okrsek, 1821–1823; U.S. House Representative from Pensylvánská 4. okrsek, 1823–1831; U.S. Minister to the Russian Empire, 1832–1833; U.S. Minister to the United Kingdom of Great Britain and Ireland, 1853–1856; Pensylvánský státní zástupce, 1814–1816)

Andrew Johnson

17th President, 1865–1869: His grandfather left Mounthill, blízko Larne v Hrabství Antrim around 1750 and settled in Severní Karolina. Andrew worked there as a tailor and ran a successful business in Greeneville, Tennessee, before being elected Vice President. He became President following Abraham Lincoln atentát. (16. den Viceprezident Spojených států, 1865; U.S. Senator from Tennessee, 1857–1862 & 1875; 15th Governor of Tennessee, 1853–1857; U.S. House Representative from 1. okrsek v Tennessee, 1843–1853; Státní senátor v Tennessee, 1841–1843; Tennessee State Representative, 1835–1837 & 1839–1841; Greeneville, Tennessee starosta, 1834–1838; Greeneville, Tennessee Radní, 1828–1830; Military Governor of Tennessee, 1862–1865; Armáda Unie brigádní generál, 1862–1865)

Ulysses S. Grant^[94]

18th President, 1869–1877: The home of his maternal great-grandfather, John Simpson, at Dergenagh, Hrabství Tyrone, is the location for an exhibition on the eventful life of the victorious Občanská válka commander who served two terms as President. Grant visited his ancestral homeland in 1878. The home of John Simpson still stands in County Tyrone.^[95] (Acting Americký ministr války, 1867–1868; Commanding General of the U.S. Army, 1864–1869; U.S./Union Army generálporučík, 1864–1866; Armáda Unie Generálmajor, 1862–1864; Armáda Unie brigádní generál, 1861–1862; Armáda Unie Plukovník, 1861; americká armáda Kapitán, 1853–1854; americká armáda Brevet Kapitán, 1847–1848; americká armáda 2. poručík, 1843–1853)

Chester A. Arthur

21st President, 1881–1885: His succession to the Presidency after the death of Garfield was the start of a quarter-century in which the White House was occupied by men of Ulster-Scots origins. His family left Dreen, blízko Cullybackey, Hrabství Antrim, in 1815. There is now an interpretive centre, alongside the Arthur Ancestral Home, devoted to his life and times.^[93] (20th Vice President of the United States, 1881; New York Port Collector, 1871–1878; Newyorská garda Quartermaster General, 1862–1863; Newyorská garda Inspektor, 1862; Newyorská garda Hlavní inženýr, 1861–1863)

Grover Cleveland

22nd and 24th President, 1885–1889 and 1893–1897: Born in New Jersey, he was the maternal grandson of merchant Abner Neal, who emigrated from Hrabství Antrim v 90. letech 20. století. He is the only president to have served non-consecutive terms.^[93] (28 Guvernér New Yorku, 1883–1885; 34th Mayor of Buffalo, New York, 1882; Erie County, New York Sheriff, 1871–1873)

Benjamin Harrison

23rd President, 1889–1893: His mother, Elizabeth Irwin, had Ulster-Scots roots through her two great-grandfathers, James Irwin and William McDowell. Harrison se narodil v roce Ohio and served as a brigadier general in the Armáda Unie před zahájením kariéry v Indiana politics which led to the White House.^[93] (U.S. Senator from Indiana, 1881–1887; Union Army Brevet brigádní generál, 1865; Armáda Unie Plukovník, 1862–1865; Armáda Unie Kapitán, 1862)

William McKinley

25th President, 1897–1901: Born in Ohio, the descendant of a farmer from Conagher, near Ballymoney, Hrabství Antrim, he was proud of his ancestry and addressed one of the national Scotch-Irish congresses held in the late 19th century. His second term as president was cut short by an assassin's bullet.^[93] (39th Governor of Ohio, 1892–1896; U.S. House Representative from Ohio je 18. okrsek, 1887–1891; U.S. House Representative from 20. okrsek v Ohiu, 1885–1887; U.S. House Representative from Ohio's 18th congressional district, 1883–1884; U.S. House Representative from 17. okrsek v Ohiu, 1881–1883; U.S. House Representative from 16. okrsek v Ohiu, 1879–1881; U.S. House Representative from Ohio's 17th congressional district, 1877–1879; Union Army Brevet brigádní generál, 1865; Armáda Unie Plukovník, 1862–1865; Armáda Unie Kapitán, 1862)

Theodore Roosevelt

26th President, 1901–1909: His mother, Mittie Bulloch, had Ulster Scots ancestors who emigrated from Glenoe, Hrabství Antrim, in May 1729. Roosevelt praised "Irish Presbyterians" as "a bold and hardy race".^[96] However, he is also the man who said: "But a hyphenated American is not an American at all. This is just as true of the man who puts "native"* before the hyphen as of the man who puts German or Irish or English or French before the hyphen."^[97] (*Roosevelt was referring to "nativisté ", ne američtí indiáni, in this context) (25th Vice President of the United States, 1901; 33rd Governor of New York, 1899–1900; Náměstek ministra námořnictva, 1897–1898; New York City Police Commissioners Board President, 1895–1897; Státní shromáždění v New Yorku Vedoucí menšiny, 1883; New York State Assembly Member, 1882–1884)

William Howard Taft

27th President, 1909–1913: First known ancestor of the Taft rodina ve Spojených státech, Robert Taft Sr., byl narozen v Hrabství Louth circa 1640 (where his father, Richard Robert Taft, also died in 1700), before migrating to Braintree, Massachusetts in 1675, and settling in Mendon, Massachusetts in 1680. (10th Chief Justice of the United States, 1921–1930; 42nd U.S. Secretary of War, 1904–1908; 1st Provisional Governor of Cuba, 1906; 1st Governor-General of the Philippines, 1901–1903; U.S. 6th Circuit Court of Appeals Judge, 1892–1900; 6th U.S. Solicitor General, 1890–1892)

Woodrow Wilson

28th President, 1913–1921: Of Ulster-Scot descent on both sides of the family, his roots were very strong and dear to him. He was grandson of a printer from Dergalt, blízko Strabane, Hrabství Tyrone, whose former home is open to visitors.^[93] (34 Guvernér New Jersey, 1911–1913; Princeton University President, 1902–1910)

Harry S. Truman

33rd President, 1945–1953: Of Ulster-Scot descent on both sides of the family.^[93] (34th Vice President of the United States, 1945; U.S. Senator from Missouri, 1935–1945; Jackson County, Missouri Presiding Judge, 1927–1935; US Army Reserve Plukovník, 1932–1953; US Army Reserve podplukovník, 1925–1932; US Army Reserve Hlavní, důležitý, 1920–1925; U.S. Army Major, 1919; americká armáda Kapitán, 1918–1919; americká armáda 1. poručíku, 1917–1918; Missourská národní garda Desátník, 1905–1911)

Lyndon B. Johnson

36th President, 1963–1969: Of Ulster-Scot ancestry with patrilineal descent traced to Dumfriesshire, Skotsko v roce 1590.^[98] (37th Vice President of the United States, 1961–1963; Americký většinový vůdce Senátu, 1955–1961; U.S. Senate Minority Leader, 1953–1955; U.S. Senate Majority Whip, 1951–1953; Americký senátor z Texas, 1949–1961; U.S. House Representative from 10. okrsek v Texasu, 1937–1949; Americká námořní rezerva Velitel, 1940–1964)

Richard Nixon

37th President, 1969–1974: The Nixon ancestors left Ulster in the mid-18th century; the Quaker Milhous family ties were with Hrabství Antrim a Hrabství Kildare.^[93] (36th Vice President of the United States, 1953–1961; U.S. Senator from Kalifornie, 1950–1953; U.S. House Representative from 12. kalifornský okrsek, 1947–1950; Americká námořní rezerva Velitel, 1953–1966; Americká námořní rezerva Velitel poručíka, 1945–1953; Americká námořní rezerva Poručík, 1943–1945; Americká námořní rezerva Poručík J.G., 1942–1943)

Jimmy Carter

39th President, 1977–1981: Some of Carter's paternal ancestors originated from County Antrim, County Londonderry and County Armagh and some of his maternal ancestors originated from County Londonderry, County Down, and County Donegal.^[99][100] (76. guvernér Gruzie, 1971–1975; Gruzínský státní senátor, 1963–1967; US Navy Reserve Poručík J.G., 1953–1961; americké námořnictvo Poručík J.G., 1949–1953; americké námořnictvo Prapor, 1946–1949)

George H. W. Bush

41st President, 1989–1993: Of Ulster-Scot ancestry.^[101] (43rd Vice President of the United States, 1981–1989; Ředitel ústřední zpravodajské služby, 1976–1977; 2nd U.S. Beijing Liaison Office Chief, 1974–1975; 10th U.S. Ambassador to the United Nations, 1971–1973; U.S. House Representative from 7. okrsek Texasu, 1967–1971; americké námořnictvo Poručík J.G., 1942–1945)

Bill clinton

42nd President, 1993–2001: Of Ulster-Scot ancestry.^[101] (40th & 42nd Governor of Arkansas, 1979–1981 & 1983–1992; 50th Arkansas Attorney General, 1977–1979)

George W. Bush

43rd President, 2001–2009: Of Ulster-Scot ancestry.^[101] (46. Guvernér Texasu, 1995–2000); Texas Air National Guard První poručík, 1968–1974)

Barack Obama

44th President, 2009–2017: Of Scots-Irish ancestry on mother's side.^[102][103] (U.S. Senator from Illinois, 2005–2008; Illinois State senátor, 1997–2004)

Viz také

• Seznamy Američanů
• Appalachia
• Battle of Kings Mountain
• Angličtí Američané
• Britští Američané
• Hatfield – McCoyův spor
• Irští Američané
• Seznam skotsko-irských Američanů
• Vidlák
• Skotští Američané
• Ulster American Folk Park
• Povstání whisky
• Skotsko-irští Kanaďané

Reference

Další čtení

• Bageant, Joseph L. (2007). Lov jelenů s Ježíšem: Odesílá se z americké třídní války. Broadway Books. ISBN  978-1-921215-78-0. Kulturní diskuse a komentář skotsko-irských potomků v USA.
• Bailyn, Bernard; Morgan, Philip D., eds. (2012). Cizinci v říši: Kulturní okraje prvního britského impéria. University of North Carolina Press. Učenci analyzují koloniální migrace. Výňatky online^{[trvalý mrtvý odkaz ]}
• Baxter, Nancy M. Movers: A Saga of the Scotch-Irish (The Heartland Chronicles) (1986; ISBN  0-9617367-1-2) Románový.
• Blethen, Tyler. vyd. Ulster a Severní Amerika: Transatlantické pohledy na skotsko-irský (1997; ISBN  0-8173-0823-7), vědecké eseje.
• Byrne, James Patrick; Philip Coleman; Jason Francis King (2008). Irsko a Amerika: Kultura, politika a historie: multidisciplinární encyklopedie. ABC-CLIO. ISBN  9781851096145.
• Carroll, Michael P. (zima 2006). „Jak se Ir stal v Americe protestantem“. Náboženství a americká kultura. University of California Press. 16 (1): 25–54. doi:10.1525 / závod 2006.16.1.25. JSTOR  10.1525 / závod 2006.16.1.25.
• Carroll, Michael P. (2007). Američtí katolíci v protestantské představivosti: Přehodnocení akademického studia náboženství. Johns Hopkins University Press. s. 1–26.
• Chepesiuk, Ron. The Scotch-Irish: From the North of Ireland to the Making of America (ISBN  0-7864-0614-3)
• Drymon, M. M.Scotch-Irish Foodways v Americe(2009;ISBN  978-1-4495-8842-7)
• Dunaway, Wayland F. Skotsko-irský z Colonial Pennsylvania (1944; dotisk 1997; ISBN  0-8063-0850-8), solidní starší vědecká historie.
• Dunbar-Ortiz, Roxanne (2006). Red Dirt: Growing Up Okie. University of Oklahoma Press. ISBN  978-0-8061-3775-9. Literární / historická rodinná monografie skotsko-irské rodiny Missouri / Oklahoma.
• Esbenshade, Richarde. „Skotsko-irští Američané.“ v Encyklopedie Gale multikulturní Ameriky, editoval Thomas Riggs, (3. vyd., sv. 4, Gale, 2014), str. 87-100. Online zdarma
• Fischer, David Hackett (1989). Albion's Seed: Four British Folkways in America. Oxford University Press. ISBN  978-0-19-506905-1. Hlavní vědecká studie sledující koloniální kořeny čtyř skupin přistěhovalců, irských, anglických puritánů, anglických kavalírů a kvakerů; viz str. 605–778.
• Glasgow, Maude. Skotsko-irský v Severním Irsku a v amerických koloniích (1998; ISBN  0-7884-0945-X)
• Glazier, Michael, ed. The Encyclopedia of the Irish in America, (1999), nejlepší místo pro začátek - nejautoritativnější zdroj s eseji od více než 200 odborníků, zahrnující jak katolíky, tak protestanty.
• Griffin, Patrick. Lidé bez jména: Irští skoti v Severním Irsku, američtí skotští irští a Stvoření britského atlantického světa: 1689-1764 (2001; ISBN  0-691-07462-3) solidní akademická monografie.
• Houpací síť, Stephen A. Emigranti, plachty a učenci: Komplexní přehled skotsko-irské historiografieSkotský tisk. (2013, ISBN  978-1-55932-318-5).
• Johnson, James E. Skoti a skotští irci v Americe (1985, ISBN  0-8225-1022-7) krátký přehled pro střední školy
• Joseph, Cameron (6. října 2009). „Skotsko-irské hlasování“. Atlantik. Citováno 19. října 2018.
• Kennedy, Billy. Faith & Freedom: The Scots-Irish in America (1999; ISBN  1-84030-061-2) Krátká, oblíbená kronika; má několik podobných knih o geografických oblastech
• Kennedy, Billy. Skoti-irští v Karolíně (1997; ISBN  1-84030-011-6)
• Kennedy, Billy. Skoti-Irové v údolí Shenandoah (1996; ISBN  1-898787-79-4)
• Lewis, Thomas A. West From Shenandoah: A Scotch-Irish Family Fights for America, 1729–1781, A Journal of Discovery (2003; ISBN  0-471-31578-8)
• Leyburn, James G. Scotch-Irish: Sociální historie (1999; ISBN  0-8078-4259-1) napsané akademickým pracovníkem, ale po roce 1940 bez kontaktu s odbornou literaturou
• Leyburn, James G. (prosinec 1970). "Skotsko-irský". Americké dědictví. 22 (1). Citováno 19. října 2018.
• McDonald, Forrest; McWhiney, Grady (Květen 1975). „Antebellum Southern Herdsman: A Reinterpretation“. Journal of Southern History. 41 (2): 147–66. doi:10.2307/2206011. JSTOR  2206011. Velmi vlivný ekonomický výklad; online na JSTOR prostřednictvím většiny akademických knihoven. Jejich keltský výklad říká, že Skoti-irští se podobali všem ostatním keltským skupinám; byli váleční pastevci (na rozdíl od mírumilovných farmářů v Anglii) a přinesli tuto tradici do Ameriky. James Webb popularizoval tuto práci.
• McWhiney, Grady; Jamieson, Perry D. (1984). Attack and Die: Civil War Military Tactics and the Southern Heritage. University of Alabama Press. ISBN  978-0817302290.
• McWhiney, Grady (1989). Cracker Culture: Celtic Ways in the Old South. University of Alabama Press. ISBN  978-0817304584. Hlavní průzkum kulturních tradic.
• Meagher, Timothy J. Průvodce po irské americké historii z Kolumbie. (2005), přehled a bibliografie; zahrnuje katolíky.
• Miller, Kerby, vyd. (2001). Journey of Hope: The Story of Irish Immigration to America. Knihy kronik. ISBN  978-0811827836. Hlavní zdroj primárních dokumentů.
• Miller, Kerby (1988). Emigranti a exulanti: Irsko a irský exodus do Severní Ameriky. Oxford University Press. ISBN  978-0195051872. Velmi vlivná studie.
• Porter, Lorle. A People Set Apart: The Scotch-Irish in Eastern Ohio (1999; ISBN  1-887932-75-5) velmi podrobná kronika.
• Quinlan, Kieran. Strange Kin: Irsko a americký jih (2004), kritická analýza keltské práce.
• Sletcher, Michael, „Scotch-Irish“, ve Stanley I. Kutler, ed., Slovník amerických dějin(10 vols., New York, 2002).
• Temple, Oliver P. (2013) [1897]. Covenanter, Cavalier a Puritan. Publikace HardPress. Diskutuje o původu skotsko-irského původu a tvrdí, že jejich příspěvky v americké historii byly nesmírně přehlíženy
• Vann, Barry (2008). Při hledání Ulster Skotské země: Zrození a geoteologické představy transatlantického lidu. University of South Carolina Press. ISBN  978-1-57003-708-5.
• Vann, Barry (2004). Znovuobjevení keltského dědictví jihu. Overmountain Press. ISBN  978-1-57072-269-1.
• Vann, Barry (2007). „Irští protestanti a vytvoření biblického pásu“. Journal of Transatlantic Studies. Routledge. 5 (1): 87–106. doi:10.1080/14794010708656856. S2CID  143386272.
• Webb, James (2004). Born Fighting: How the Scots-Irish Shaped America. Broadway Books. ISBN  978-0-7679-1688-2. Novelistický přístup; zvláštní pozornost válce jeho lidu s angličtinou v Americe.
  • Berthoff, Rowland. "Celtic Mist over the South", Journal of Southern History 52 (1986): 523-46 je silný útok; duplika na 547-50

externí odkazy

• Ulster-Skotská společnost Ameriky
• Skotsko-irská společnost USA
• Ulster-Skotská jazyková společnost
• Skotsko-irský nebo skotský-irský: Co se jmenuje?
• Ulster-skotská agentura
• Ulster-Skoti online
• Institute of Ulster-Skoti
• Rodokmen Theodora Roosevelta
• Skotsko-irský v Americe (Henry Jones Ford)
• Skotsko-irský v Americe (Samuel Swett Green)
• Původ skotsko-irské, Ch. 5 v Náčrtky Severní Karolíny William Henry Foote (1846) - fulltextová historie
• Kroniky skotsko-irského osídlení ve Virginii - Výňatek z původních soudních záznamů okresu Augusta 1745-1800 Lyman Chalkley
• Peyton Historie okresu Augusta ve Virginii (1882) - historie plného textu s mnoha zmínkami o skotsko-irštině
• Waddellova Annals of Augusta County, Virginie, od roku 1726 do roku 1871, Second Ed. (1902) - historie plného textu s mnoha zmínkami o skotsko-irštině
• „Ideas & Trends: Southern Curse; Why America's Murder Rate is So High“, New York Times, 26. července 1998
• Bethesda Presbyterian Church - York County, S.C.