Saxon IV T - Saxon IV T - Wikipedia

Sächsische IV T
DR Baureihe 71.3
ČíslaIV T 1701–1791
DR 71 301–385
Množství91
VýrobceSächsische Maschinenfabrik
Rok výroby1897–1909
V důchoduaž 1955
Uspořádání nápravy1'B1 'n2t
Rozchod1435 mm (4 stopy8 1⁄2 v)
Délka přes Nárazníky11 770 milimetrů (38 ft 7 1⁄2 v)
Výška4 150 milimetrů (13 ft 7 3⁄8 v)
Rozvor2 000 mm (6 stop 6 3⁄4 v)
Celkový rozvor6 800 mm (22 ft 3 3⁄4 v)
Provozní hmotnost60,1 tun (59,2 dlouhé tun; 66,2 malých tun)
Přilnavost30,6 tun (30,1 dlouhé tun; 33,7 malých tun)
Zatížení nápravy15,4 tun (15,2 dlouhé tun; 17,0 malých tun)
Nejvyšší rychlost75 km / h (47 mph)
Volant průměr1590 mm (5 ft 2 5⁄8 v)
Nosné kolo průměr1065 mm (3 stopy 5 7⁄8 v)
Převodový ventilHeusinger
Počet válce2
Vrtání válce430 milimetrů (16 15⁄16 v)
Zdvih pístu600 milimetrů (23 5⁄8 v)
Délka kotle4 000 mm (13 stop 1 1⁄2 v)
Kotel Přetlak12 kg / cm2 (1,2 MPa; 170 psi)
Počet topných trubek171
Plocha roštu1,56 m2 (16,8 čtverečních stop)
Radiační vytápění8,07 m2 (86,9 čtverečních stop)
Plocha pro vytápění trubek85,91 m2 (924,7 čtverečních stop)
Odpařovací topná plocha94,01 m2 (1011,9 čtverečních stop)
Kapacita vody5 600 nebo 7 500 litrů (1 200 nebo 1 600 imp gal; 1 500 nebo 2 000 US gal)
Palivo1600 kg (3500 lb) uhlí

The Královská saská státní železnice určené čtyřčlenné cisternové lokomotivy pro osobní železniční dopravu třídy IV T (čtyři-T) a Deutsche Reichsbahn následně tyto lokomotivy seskupil do Třída DRG 71.3 v roce 1925.

Dějiny

Pokud jde o design, lokomotivy byly založeny na třídě T 5.1 z Pruské státní železnice. Navzdory vadám, které se objevily, jako je nerovnoměrný běh vysokou rychlostí, který vedl k vykolejení, bylo v letech 1897 až 1909 pořízeno 91 kopií této lokomotivy v několika sériích. Na saských trasách nezáleží ani tak na vysoké maximální rychlosti, ale spíše na dobrém zrychlení díky relativně krátké vzdálenosti mezi zastávkami.

První lokomotivy byly pojmenovány po městech v Sasku [1] a byly uvedeny jako VIII bb T; v roce 1900 bylo označení změněno na IV T.[2]

Lokomotiva 1727 byla přední lokomotivou v seriálu nehoda v Braunsdorfu [de ] mezi Braunsdorfem a Frankenbergem na Železniční trať Roßwein – Niederwiesa dne 14. prosince 1913. Olověná lokomotiva byla opravena - těžko uvěřitelné, když se podíváte na nehodu - ale až v roce 1933, kdy se stala DRG 71 322.

The Deutsche Reichsbahn převzal 85 lokomotiv tohoto typu a dal jim čísla 71 301 až 71 385. Šest lokomotiv bylo vyřazeno z provozu krátce před novým označením; další vlna odchodu do důchodu následovala kolem roku 1930. Poté druhá světová válka, zůstaly dvě lokomotivy ČSD, zatímco k lokomotivě přišlo deset lokomotiv Deutsche Reichsbahn. Lokomotivy byly vyřazeny Deutsche Reichsbahn do roku 1955; nikdo z nich nepřežil.[3]

Technické vlastnosti

Dvoukruhový kotel dodával nasycenou páru do dvou válců, které měly otvor 430 mm (16 15⁄16 in) a zdvih 600 mm (23 5⁄8 v). Ojnice poháněla druhou nápravu přes Heusinger (Walschaerts) ventilové převody. Hnací kola byla 1590 mm (5 ft 2 1⁄2 v průměru.

Pevný rozvor připojených hnacích náprav byl 2 000 mm (6 ft 6 3⁄4 v), celkový rozvor byl 6800 mm (22 ft 3 3⁄4 v). Dvě nosné nápravy byly konstruovány jako Adam nápravy.

První dodávková řada měla 12 milimetrů (1⁄2 in) silná nýtovaná talířový rám; od roku 1902 byly rámy desek 20 milimetrů (13⁄16 in) tlustý. V poslední sérii byly výřezy také ponechány v oblasti topeniště.

Kromě ruční brzdy, Brzda Westinghouse, který působil na obě sady spojovacích kol, byl k dispozici. Potřebné vzduchové čerpadlo bylo umístěno na pravé straně udírna.

Mezi rámy byla nádrž na studnu o objemu 5 600 litrů (1 200 imp gal; 1 500 US gal); od roku 1906 byly lokomotivy dodávány s bočními přídavnými nádržemi na vodu, což zvýšilo kapacitu na 7 500 litrů (1600 imp gal; 2 000 US gal). Všechny dříve dodané stroje byly později dovybaveny tímto způsobem. U některých lokomotiv byla následně zvýšena dodávka uhlí o hmotnosti 1600 kilogramů (3500 lb) a / nebo byl přidán nástavec na uhlí, takže bylo možné naložit maximálně 2 metry krychlové (71 krychlových stop) uhlí.

První dodávková řada měla kabinu řidiče s velkým výřezem dveří; od roku 1902 byly lokomotivy místo toho vybaveny posuvnými okny na boku. Větrací nástavec na střeše kabiny řidiče byl následně doplněn čtyřmi ventilačními kryty.

Reference

  1. ^ Näbrich, Preuß & Meyer (1984), str. 121.
  2. ^ Näbrich, Preuß & Meyer (1984), str. 206.
  3. ^ Näbrich, Preuß & Meyer (1984) 121 a násl.
  • Näbrich, Fritz; Preuß, Erich; Meyer, Günter (1984). Lokomotiven sächsischer Eisenbahnen - Güterzug- und Tenderlokomotiven, Triebwagen (v němčině). Berlin: transpress Verlag.