Samaritánka u studny - Samaritan woman at the well

The Pojednání Voda života mezi Ježíšem a Samaritánka u studny podle Angelika Kauffmann, 17. – 18. Století

The Samaritánka u studny je postava z Janovo evangelium, v Jan 4: 4–26. v Východní ortodoxní a Východní katolík tradice, je uctívána jako svatá se jménem Fotin (Φωτεινή také Photini, Photina, což znamená „ten světelný“ z φῶς, "světlo").

Biblický účet

Východní ortodoxní ikona svatého fotinského setkání s Kristem

Žena se objeví v Jan 4: 4–42, Níže je však Jan 4: 4–26:

Ale musel projít Samaří. Takže přišel do samaritánského města s názvem Sychar, poblíž pozemku, který Jacob dal svému synovi Josephovi. Byla tam Jacobova studna a Ježíš, unavený z cesty, seděl u studny. Bylo kolem poledne.

Samaritánka přišla čerpat vodu a Ježíš jí řekl: „Napij se mě.“ (Jeho učedníci šli do města nakoupit jídlo.) Samaritánka mu řekla: „Jak to, že ty, Židko, piješ ode mě, ženy ze Samaří?“ (Židé nesdílejí věci společné se Samaritány.) Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znal Boží dar a kdo by ti řekl:‚ Napij se mě ', zeptali byste se ho a on dal by ti živou vodu. “ Žena mu řekla: „Pane, nemáš kýbl a studna je hluboká. Odkud máš tu živou vodu? Jsi větší než náš předchůdce Jacob, který nám studnu dal, a se svými syny a svými stády pil z toho? “ Ježíš jí řekl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít znovu žízeň, ale ti, kdo pijí vodu, kterou jim dám, nikdy nebudou žíznit. Voda, kterou dám, se v nich stane pramenem vody tryskající k věčnému životu. “ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych nikdy neměl žízeň, nebo sem musel chodit čerpat vodu.“

Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého manžela a vrať se.“ Žena mu odpověděla: „Nemám manžela.“ Ježíš jí řekl: „Máš pravdu, když říkáš:„ Nemám žádného manžela “; protože jsi měl pět manželů a muž, se kterým nyní žiješ, není tvůj manžel. To, co jsi řekl, je pravda!“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové se klaněli na této hoře, ale ty říkáš, že místo, kde se lidé musí klanět, je v Jeruzalémě.“ Ježíš jí řekl: „Ženo, věř mi, přichází hodina, kdy se nebudeš klanět Otci ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Budeš uctívat to, co neznáš; my se klaníme tomu, co víme, protože spása je od Židů. Ale přichází hodina a nyní je tady, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě, protože Otec hledá takové, aby ho uctívali. Bůh je duch a ti, kdo ho uctívají, musí uctívat v duchu a pravdě . “ Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš“ (který se jmenuje Kristus). „Až přijde, oznámí nám všechno.“ Ježíš jí řekl: „Jsem to on, kdo s tebou mluví.“

— Jan 4: 4–26

Tato epizoda se odehrává před návrat Ježíše do Galilee.[1] Někteří Židé považovali Samaritány za cizince a jejich postoj byl často nepřátelský, ačkoli sdíleli většinu přesvědčení, zatímco mnoho dalších Židů přijímalo Samaritány buď jako Židy, nebo jako Samaritánské Izraelity.[2][3][4] Zdá se, že se obě komunity v postexilický doba.[5] Obě komunity sdílejí Pentateuch, i když zásadně Samaritán Pentateuch najde svatou horu v Mount Gerizim spíše než v Mount Sion, jak tento incident potvrzuje u Jana 4:20.

Janovo evangelium je stejně jako Lukášovo evangelium pro Samaritány příznivé po celou dobu, a zatímco Matthaeanské evangelium cituje Ježíše v jedné rané fázi jeho služby a říká jeho následovníkům, aby v té době neevangelizovali žádné ze měst Samaritánů,[6] toto omezení bylo jasně zrušeno později v době Matouše 28:19. Vědci se liší v tom, zda jsou samaritánské odkazy v Novém zákoně historické. Jeden názor je, že historický Ježíš neměl žádný kontakt se Samaritány; další je, že účty jdou zpět k samotnému Ježíši. v Skutky 1: 8 „Ježíš slibuje apoštolům, že budou svědky Samaritánů.[7]

Výklady

Vědci si všimli, že se tento příběh zdá být modelován podle standardu zasnoubení 'scéna typu „z hebrejského písma, zejména z Jacob v Genesis 29.[8] Tato konvence, kterou by židovští čtenáři poznali, navazuje na dřívější scénu, ve které Jana Křtitele srovnává jeho vztah k Ježíši se vztahem přítele ženicha.[1] Například Jo-Ann A. Brant dochází k závěru, že „mezi literárními kritiky panuje téměř shoda, že scéna u Jacobovy studny se řídí konvencemi zasnoubené typové scény nalezené v hebrejském vyprávění.“[9] Jiní učenci zaznamenávají v Hebrejské Bibli významné rozdíly mezi Janem 4 a scénami zasnoubení.[10][11] Například Dorothy A. Lee uvádí několik nesrovnalostí mezi hebrejskými zásnubními scénami a Janem 4: „Samaritánka není mladá židovská panna a žádné zasnoubení se nekoná; studna se netýká sexuální plodnosti, ale je obrazem spásy (viz Iz 12: 3); Ježíš není představován jako ženich, ale jako dárce živé vody. “[12]

Tento Evangelium epizoda se označuje jako „a paradigma pro naše zapojení do pravdy ", v Římská kurie rezervovat Křesťanská reflexe New Age Jak říká dialog: „Uctíváte to, co nevíte; my uctíváme to, co víme“, a nabízí příklad „Ježíše Krista, nositele vody života“.[13] Průchody, které obsahují Jan 4: 10–26 jsou někdy označovány jako Pojednání Voda života, který tvoří doplněk k Chléb životního diskurzu.[14]

Ve východní křesťanské tradici není jméno ženy v době jejího setkání s Ježíšem neznámé, i když byla později pokřtěna „Photini“. Je oslavována jako svatá světoznámá. Jak dále líčeno v Jan 4: 28–30 a Jan 4: 39–42, rychle šířila zprávy o svém setkání s Ježíšem a díky tomu v něj mnozí uvěřili. Její pokračující svědek údajně přivedl tolik lidí ke křesťanské víře, že je popisována jako „rovná se apoštolům Nakonec poté, co upozornil Císař Nero, byla předvedena před něj, aby odpověděla za svou víru, trpěla mnoha mučeními a umírala mučedníka poté, co byla svržena do suché studny. Vzpomíná se na ni v neděli čtyři týdny poté Pascha, která je známá jako „neděle samaritánské ženy“.

v Oaxaca, Oaxaca V Mexiku se čtvrtý pátek roku koná oslava ženy Samaritánky Půjčil. Zvyk dne zahrnuje kostely, školy a podniky, které rozdávají ovocné nápoje kolemjdoucím.[15]

Kulturní odkazy

Ve vizuálním umění

V hudbě

Viz také

Reference

Citace

  1. ^ A b Lincoln 2005, str. 170-171.
  2. ^ Samkutty 2006, str. 81.
  3. ^ Crown, Davey & Sixdenier 1995, str. 134.
  4. ^ Bourgel 2018.
  5. ^ Ferguson 2003, str. 534.
  6. ^ Samkutty 2006, str. 85.
  7. ^ Samkutty 2006, str. 100–101.
  8. ^ Quast 1991, str. 29.
  9. ^ Brant 1996.
  10. ^ Dobře 1988, str. 88-89.
  11. ^ Resseguie 2001, str. 76, č. 45.
  12. ^ Lee 1994, str. 67, č. 3.
  13. ^ Papežská rada pro kulturu; Papežská rada pro mezináboženský dialog (2. března 2003). Ježíš Kristus, nositel vody života: křesťanská reflexe „nového věku“. Vatikán: Internetová kancelář Svatého stolce.
  14. ^ Barrett 1978, str. 12.
  15. ^ „La Samaritana 2011 en Oaxaca“ (ve španělštině). Vive Oaxaca. Citováno 3. června 2013.
  16. ^ „Hymn: Fill My Cup, Lord“. www.hymnal.net. Citováno 20. bře 2020.

Zdroje

externí odkazy