Hongkongská literatura - Hong Kong literature

Hongkongská literatura je 20. století a následné spisy z Hongkongu nebo o něm, nebo autory z Hongkongu, zejména v poezii, představení a beletrii. Hongkongská literatura odráží jedinečnou historii oblasti během 20. století jako fúzi Britská koloniální, Kantonský a námořní obchodní kultura. Bylo napsáno hlavně v Lidová čínština (který je založen na Mandarinská čínština ) a v menší míře angličtina.

Žánry

Hongkongská fikce a představení (včetně Kantonská opera, televize, hry a film) je mnoho a různorodé, ačkoli jen několik filmových a divadelních děl bylo mezinárodně široce známých až do konce 20. a počátku 21. století. Hongkongské wuxia (Jyutping : mou⁵ hap⁶) beletrie bojových umění je jedním z nejznámějších hongkongských exportů a během druhé poloviny 20. století poskytoval mnoho mezinárodně uznávaných filmů a televizních programů, čímž hongkonskou literaturu téměř bez pomoci globálního publika publikoval téměř bez pomoci.

Rozvoj

Mnoho moderních čínských publikací v Hongkongu pochází z čínských spisovatelů, kteří uprchli z komunistických a nacionalistických bojů během Čínská občanská válka. Značný počet čínských intelektuálů a umělců se přestěhoval do Hongkongu v letech 1927 až 1937. Mnoho z těchto lidí se v hongkonské komunitě považovalo za outsidery a často psali o „barbarských“ a „podivných“ praktikách jižního čínského lidu ( pohled evidentní i v Dynastie Tchang ).^[1] Druhá vlna autorů přišla do Hongkongu v roce 1949 po Komunistická strana Číny vítězství v čínské občanské válce. Zatímco někteří v této druhé vlně vyjádřili záměr „severizovat“ Hongkong, mnoho z nich začalo uznávat cenné tradice, které existují v místní hongkongské kultuře, a jejich snahy o zachování těchto tradic pomohly formovat hongkonskou literární krajinu.

Protože Hong Kong byl Britská kolonie téměř po celé 20. století bylo ušetřeno tvrdé cenzury, kterou prováděla Čínská lidová republika a Tchaj-wan vydržel v rukou jejich politických vůdců.^{[pochybný – diskutovat]} Hongkongská literatura a umění se v průběhu 20. století rozvíjely zcela volně. Po roce 1950 se formovaly dva obecné literární trendy: první, nazvaná „Greenbackova kultura“ (čínština : 綠 背 文化) usiloval o to, aby se stal přitažlivým pro současníka Americká kultura a spotřebitelé; druhé, nazvané „Levé křídlo“ (čínština : 左翼), oponoval stylu „Greenback“. Hongkongská literatura v těchto dvou různých stylech vzkvétala na domácím trhu.

Čínští spisovatelé z pevniny

Do roku 1950 v moderní literatuře v Hongkongu dominovali spisovatelé, kteří uprchli z bojů v severní Číně, a stopy jejich vlivu byly v hongkonské literatuře stále přítomny až do roku 1970. Tito spisovatelé spadali do tří hlavních kategorií:

1. Redaktoři novin a periodik: Maa Long, která editovala „Nové přílivy literatury a umění“ (čínština : 文藝 新潮), Huang Sicheng, který upravil „Humanitní vědy každého člověka“ (čínština : 人人 文學) a další, všichni byli schopni přinést hongkonskému publiku dosud neznámé informace o západní literatuře a také poskytnout médium pro místní autory k publikování jejich děl.
2. Profesoři a učitelé: učitelé literatury podporovali výzkum mezi svými studenty a sami byli často spisovateli. Autor Xu Dishan, který učil na Hongkongská univerzita, je nejznámější z nich.
3. Mladší, radikální spisovatelé: díla Eileen Chang a Lau Yee Cheung zpochybnil tradiční struktury v hongkonské literatuře a ukázal aspekty hongkonského života a společnosti, které často nebyly ošetřeny nebo dokonce tabuizovány.

Hongkongská literatura v angličtině

Nury Vittachi

Kromě lidového čínského psaní existuje také menší část literatury v angličtině. Pozoruhodné hongkongské spisovatelé v angličtině zahrnují Xu Xi (spisovatel), Stewart Sloan, Nury Vittachi, Colin McAdam (romanopisec), Rebecca Bradley, Larry Feign a Alan Jefferies.

Hongkongští autoři

Reference

Viz také

• Cha: Asijský literární časopis
• Seznam hongkonských básníků
• Seznam autorů z Hongkongu