Madame dAulnoy - Madame dAulnoy - Wikipedia

Madame d'Aulney, baronka d'Aulnoy
Marie-Catherine d'Aulnoy
Marie-Catherine d'Aulnoy
narozenýMarie-Catherine Le Jumel de Barneville
1650/1651
Barneville-la-Bertran, Normandie, Francie
Zemřel4. ledna 1705 (věk 53–55)
obsazeníSpisovatelka pohádek, baronka
Pozoruhodné práce
  • Sentimenty kajícné duše (Sentiment d'une Ame penitente)
  • Návrat duše Bohu (Le Retour d'une Ame à Dieu)
  • Historie hippolyta, hraběte z Douglasu (Histoire d'Hippolyte, comte de Duglas) (1690)
  • Historie Jean de Bourbon, princ Carency (Histoire de Jean de Bourbon, Prince de Carency) (1692)
  • Hrabě z Warwicku (Le Comte de Warwick)
  • Vzpomínky na Španělský soud, Účet plavby do Španělska (Memoires de la cour d'Espagne, Relation du voyage d'Espagne) (1690 nebo 1691)
  • Vzpomínky na anglický dvůr (Mémoires de la cour d'Angleterre) (1695)
  • Z pohádek (Les Contes des Fées) (1697)
ManželkaFrançois de la Motte, baron d'Aulnoy
Děti6

Marie-Catherine Le Jumel de Barneville, baronka d'Aulnoy (1650/1651 - 14. ledna 1705),[1] také známý jako Hraběnka d'Aulnoy, byla francouzská spisovatelka známá pro svou literární tvorbu pohádky. Když nazvala svá díla Contes de fées (pohádky), ona vytvořila termín, který je nyní obecně používán pro tento žánr.[2]

Životopis

D'Aulnoy se narodil v Barneville-la-Bertran, v Normandie, jako člen šlechtického rodu Le Jumel de Barneville. Byla neteří Marie Bruneau des Loges, přítel François de Malherbe a ze dne Jean-Louis Guez de Balzac.[3] V roce 1666 byla darována ve věku patnácti (jejím otcem) v dohodnutém sňatku s pařížským o třicet let starším -François de la Motte, baron d'Aulnoy domácnosti domácnosti Vévoda z Vendôme. Baron byl volnomyšlenkář a známý hráč. V roce 1669 byl baron d'Aulnoy obviněn ze zrady (hovořící proti zavedeným daním krále) dvěma muži, kteří mohli být milenci paní d'Aulnoyové (devatenáctileté) a její matky, která byla druhým manželstvím markýza de Gadagne.[3][4] Pokud bude shledán vinným, rozsudek by znamenal popravu. Baron d'Aulnoy strávil tři roky v Bastille, než konečně soud přesvědčil o své nevině. Místo toho byli popraveni dva muži podílející se na obvinění. Obvinění a protioznámení jsou zaznamenána v archivech Bastily. Markýza de Gadagne uprchla do Anglie, a přestože byl vydán zatykač na zatčení paní d'Aulnoyové, uprchla před důstojníky oknem a schovala se v kostele.

Je možné, že poté pracovala jako špiónka pro Francii (a možná strávila nějaký čas v Holandsku, Španělsku a Anglii), než se v roce 1685 vrátila do Paříže (možná jako splátka za špionáž).[4] Markýza de Gadagne zůstala v Madridu financována z důchodu od španělského krále. Paní d'Aulnoyová ve svém domě na rue Saint-Benoît hostila salony, které navštěvovaly přední šlechtici a knížata, včetně jejího blízkého přítele, Saint-Evremond.

V roce 1699 byla přítelkyni Mé d'Aulnoy Angélique Ticquet sťata hlava za to, že měl sluhu odplatu proti Angéliqueovu násilnickému manželovi, také z nuceného manželství. Sluha byl pověšen za střelbu a zranění radního Ticqueta. Paní d'Aulnoyová unikla pronásledování navzdory svému údajnému zapojení a na dvacet let přestala působit na pařížské sociální scéně.

D'Aulnoy vydal dvanáct knih, včetně tří pseudomonografií, dvou sbírek pohádek a tří „historických“ románů. Podílela se na antologii Recueil des plus belles pièces des poètes français v roce 1692 a napsal sérii cestovních pamětí na základě jejích údajných cest soudním životem v Madridu a Londýně. A i když její pohledy mohly být plagiátem a vynalezeny, tyto příběhy se později staly jejími nejoblíbenějšími díly. Získala si pověst historičky a zapisovatelky příběhů ze zahraničí, a byla zvolena za členku Paduan Accademia dei Ricovrati, byla nazývána jménem múzy historie, Clio. V této době však byla představa historie mnohem volnějším pojmem, který zahrnoval její fiktivní účty. Za 150 let přísněji zdokumentovaná forma termínu vedla k tomu, že její účty byly prohlášeny za „podvodné“. Ve Francii a Anglii však v té době byly její práce považovány za pouhou zábavu, sentiment se odráží v recenzích tohoto období. Její skutečně přesné pokusy o historické účty nizozemské války Ludvíka XIV byli méně úspěšní. Peníze, které vydělala z jejího psaní, pomohly vychovat její tři dcery, ne všechny se vyprodukovaly během jejího působení u barona d'Aulnoy.

Mezi její nejoblíbenější díla patřily její pohádky a dobrodružné příběhy Les Contes des Fées (Příběhy víl) a Contes Nouveaux, ou Les Fées à la Mode. Na rozdíl od lidové pohádky z Grimm Brothers, kteří se narodili asi o 135 let později než d'Aulnoy, vyprávěla své příběhy více konverzačním stylem, jak by se dalo říci v salony. Velká část jejího psaní vytvořila svět zvířecích nevěst a ženichů, kde hrdinka po překonání velkých překážek přišla k lásce a štěstí. Tyto příběhy ani zdaleka nebyly vhodné pro děti a mnoho anglických adaptací se velmi liší od originálu.

Scholar Jack Zipes naznačuje, že vzhledem k vysokému počtu podobností MMe. d'Aulnoyovo literární dílo se známým folklórním materiálem,[5] během své doby musela být obeznámena s ústní tradicí nebo jejich literárním přepracováním.[6]

Problém

Madame d'Aulnoy měla šest dětí, z nichž dvě se narodily poté, co se odcizila svému manželovi, i když nesly jeho jméno:

  • Marie-Angélique (26. ledna 1667, zemřela mladá, pravděpodobně před listopadem 1669)[7])
  • Dominique-César, její jediný syn (23. listopadu 1667, zemřel mladý)
  • Marie-Anne, Dame de Barvenille (27. října 1668[8] - před 1726[9]); provdala se 29. listopadu 1685 Claude-Denis de Héère (1658 - před červnem 1711)[9]), šlechtic z Berry, který se stal Sire de Barneville, a měl:
    • Jacques-Denis-Augustin de Héère (1698–?); dne 2. listopadu 1734 se oženil s Geneviève Françoise de La Fauche. Žádný problém.
    • Marguerite de Héère, Dame de Vaudoy.
    • Denise-Lucrèce de Héère (? - po roce 1772).
    • Marguerite-Françoise de Héère; provdala se za Jacques-Françoise Tardieua, „hraběte“ z Malissy.
    • Marie-Anne de Héère (6. srpna 1701 - 3. ledna 1737); provdala se 24. září 1735 Jean-Pierre de Fontanges a měla syna:
      • François-Alexandre de Fontanges (28. prosince 1736 - 1754).
  • Judith-Henriette (14. listopadu 1669 - po roce 1711); dne 4. září 1704 se vdala Madrid Giulio Orazio Pucci, druhý markýz z Bargente (Barsento, Itálie), a měl nejméně dvě děti:
    • Antonio Pucci[10]
    • Luisa Maria Pucci; byla první manželkou Francesca Guicciardiniho.
  • Thérèse-Aimée (13. října 1676 - po roce 1726[10]); provdala se za Edmé des Préaux d'Antigny a měla dceru:
    • Edmée-Angélique des Préaux d'Antigny (narozen 18. listopadu 1704 - datum úmrtí neznámé); vdala se za Pierre-Joseph Vermale, ale manželství bylo zrušeno.
  • Françoise-Angélique-Maxime (asi 1677 - 17. listopadu 1727); nikdy se nevydala a neměla problém.

Funguje

Poznámky

  1. ^ Anne Commire (8. října 1999). Ženy ve světových dějinách. Vichřice. str. 626. ISBN  978-0-7876-4061-3.
  2. ^ Zipy, Jacku (2001). Velká pohádková tradice: od Straparoly a Basileho po bratry Grimmy: texty, kritika. New York: W.W. Norton. ISBN  0-393-97636-X.
  3. ^ A b Jedna nebo více z předchozích vět obsahuje text z publikace, která je nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Aulnoy, Marie Catherine le Jumel de Barneville de la Motte ". Encyklopedie Britannica. 2 (11. vydání). Cambridge University Press. str. 917.
  4. ^ A b Warner 1995, str. 284–5.
  5. ^ Barchilon, Jacques. „Adaptace folktalů a motivů v„ Contes “madame D'Aulnoy: Stručný průzkum vlivu a šíření.“ Marvels & Tales 23, č. 2 (2009): 353-64. Zpřístupněno 23. června 2020. www.jstor.org/stable/41388930.
  6. ^ Zipy, Jack (ed.). Oxfordský společník pohádek. Oxford University Press. 2015. s. 33. ISBN  978-0-19-968982-8
  7. ^ Jeanne Roche-Mazon, Autour des Contes de Fées: Recueil d'études de Jeanne Roche-Mazon, doprovodné programy doplňků, Svazek 55, 1968, s. 8
  8. ^ Raymond Foulché-Delbosc, Revue Hispanique, Svazek 69, 1926, s. 11.
  9. ^ A b Raymond Foulché-Delbosc, Revue Hispanique, Svazek 69, 1926, str. 106.
  10. ^ A b Raymond Foulché-Delbosc, Revue Hispanique, Svazek 69, 1926, s. 109.
  11. ^ Planché, James Robinson. Pohádky hraběnky d'Aulnoy, přeložil J. R. Planché. London: G. Routledge & Co. 1856. str. 332-374.

Reference

Další čtení

  • Palmer, Nancy a Melvin Palmer. „Anglické vydání francouzštiny“ Contes De Fees „Připsáno paní D'Aulnoyové.“ Studies in Bibliography 27 (1974): 227-32. Zpřístupněno 29. června 2020. www.jstor.org/stable/40371596.
  • Planché, James Robinson. „Pohádky hraběnky d'Aulnoy, přeložil J. R. Planché. London: G. Routledge & Co. 1856.
  • Verdier, Gabrielle. „KOMENTÁŘ L'AUTEUR DES« REŽIM FÉES À LA »DEVINT« MATKA BUNCH »: MÉTAMORPHOSES DE LA COMTESSE D'AULNOY EN ANGLETERRE." Merveilles & Contes 10, č. 2 (1996): 285-309. Zpřístupněno 30. června 2020. www.jstor.org/stable/41390464.

Externí odkazy a zdroje