Ashramavasika Parva - Ashramavasika Parva

Vidura úspěšně přináší Kauravas a Pánduovci společně (zobrazeno). Judhishthira vládne říši 15 let. Ashramvasik parva popisuje těchto 15 let, po nichž následují 2 roky Sannyasa podle Kunti, Dhritarashtra a Gandhari v Vyasa poustevna.

Ashramvasik Parva (Sanskrt: आश्रमवासिक पर्व), nebo „Kniha Ermitáž“, je patnáctou z osmnácti knih indického eposu Mahábhárata. Tradičně má 3 dílčí knihy a 39 kapitol.[1][2] Kritické vydání má 3 dílčí knihy a 47 kapitol.[3][4]

Ashramvasik Parva popisuje 15 let prosperující vlády Yudhishthira po velká válka. Pandavové a Kauravové žili v míru, přičemž Yudhishthira konzultoval s Dhritarashtrou záležitosti správy. Draupadi se spřátelí Gandhari Vyasa a další mudrci navštěvují království se svými bajkami a moudrostí. Parva recituje další dva roky, když si Dhritarashtra a Gandhari vezmou Sannyasa a žít poustevnický život v lese.[2][5]

Struktura a kapitoly

Kunti vedoucí Dhritarashtra a Gandhari, když míří Sannyasa

Ashramvasik Parva (kniha) má tradičně 3 dílčí předlohy (dílčí knihy nebo malé knihy) a 39 adhyájí (oddíly, kapitoly).[1] Dílčí dílce jsou:

1. Asramavasa Parva
Tato dílčí kniha popisuje 15 let prosperující vlády Yudhishthira, po níž následuje odchod Kuntiho, Dhritarashtra a Gandhariho do Vyasovy poustevny pro sannyasa.

Zmiňuje se o Vidurovi a jeho smrti.

2. Putradarsana Parva

Tato podkniha recituje návštěvu Pandavasů, aby se setkali s Kunti, Dhritarashtrou a Gandhari v poustevně. V lese na žádost Gandhariho, Kunti a dalších žen, mudrc Vyasa se svými schopnostmi, na jednu noc vzkřísí mrtvé válečníky kurucké války.
3. Naradagamana Parva
Tato dílčí kniha popisuje smrt Kuntiho, Dhritarashtry a Gandhariho. Návštěvy Narady, aby utěšily ty, kdo jsou ve smutku. Yudhishthira provádí kremační obřady pro všechny z nich.

Parva popisuje pravidlo 15 let od Pánduovci s Judhishthira jako král. Dhritarashtra, který byl zbaven všech svých dětí, se možná nemusel cítit nešťastný v jakékoli věci, byl Yudhishthira velením svým bratrům. Všichni dávali najevo poslušnost starému králi. Existovala však jedna výjimka, ale ničemné skutky Dhritarashtry ze hry kostkami nezmizely ze srdce Bhimy. Vrikodara tajně provedl mnoho činů, které se starému králi neshodovaly, a prostřednictvím podvodných služebníků způsobily, že příkazy jeho strýce byly neuposlechnuty. Hněvivý Vrikodara, vzpomínající na své nepřátele, se jednoho dne tajně vysmíval drsnými slovy, které mu připomínaly, jak poslal všechny své mocné syny do jiných světů. Když král Dhritarashtra uslyšel tato slova, ustoupil neveselosti a smutku. Po 15 letech mírového soužití žádá Dhritarashtra a jeho manželka krále o povolení sannyasa (vzdání se domácího života pro mokšu). Yudhishthira nejprve nesouhlasí, ale s Vyasa slovy souhlasí. Než odešel Dhritarashtra vyslal Viduru ke králi a požádal o nějaké bohatství na provedení sraddhy pro jeho zesnulého Kuruse. Yudhishthira i Arjuna byla z těchto slov nadšená. Bhima to však nepřijal, protože rozdal své bohatství svým nepřátelům. Yudhishthira ho pokáral a řekl mu, aby byl zticha. Arjuna přednáší Bhimu. Po provedení Sraddhy opouštějí království a míří do lesa do Vyasovy poustevny. Yudhishthira se je snaží odradit, ale trvají na dokončení svého čtvrtého období ášrama život. Kunti, Sanjaya a Vidura připojte se k nim v poustevně. Po roce se s nimi Pandavové se svými vojáky setkají. Yudhishthira se s nimi setká a požádá o pohodu Vidury. Yudhishthira jde dál, aby viděl Viduru, který vykonává strohá pokání, nahý, jeho tělo smetené špínou a prachem. Aniž by po dlouhou dobu přijímal jídlo, byly viditelné jeho tepny a nervy. Král Yudhishthira ho pronásleduje a on utekl hlouběji do lesa. Když dorazil na osamělé místo v lese, stál na místě a opíral se o strom. Yudhishthira ho osloví, ale Vidura sklopil zrak na krále a zastavil se. Potom z Vidurova těla unikla energie a vstoupila do králova těla. Král viděl, že život uprchl z Vidurova těla. Zároveň cítil, že se stal silnějším než dříve, a získal mnoho dalších ctností a úspěchů. Yudhishthira se snaží zpopelnit jeho tělo, ale neviditelný hlas mu v tom brání. Po návratu představoval vše ostatním a naplňoval je úžasem. Později přijde Vyasa a řekne mu o Vidurovi, který je božstvem spravedlnosti zrozeného ve smrtelném světě prokletím Mandavyi. Říká mu, že ten, kdo je Dharma, je Vidura; a to je Vidura je nejstarší syn Pandu.

V další parvě jim Vyasa porozuměl zármutku Dhritarashtry, Gandhari a Kunti jim řekl, že po dlouhém roce pokání získal mnohem větší schopnosti, které mohly ohromit i božstva, Gandharvase a Rishise. Poté, co byl požádán o shledání jejich synů, Vyasa jim řekl, aby počkali na noc poblíž Bhagirathi. Večer, poté, co se všichni koupali a dokončili své posvátné obřady, přistoupili k Vyase. Vyasa, která šla ve vodě, svolala všechny zesnulé válečníky, bojovala v bitvě, obě strany. Všichni povstali z vod Bhagirathi s nebeskými tělesy, osvobozeni od veškeré nepřátelství, pýchy, hněvu a žárlivosti. Vyasa dal slepému Dhritarashtrovi nebeskou vizi, aby viděl tyto hrdiny. Všichni hrdinové se setkávají se svými rodinami. Pánduovci, plní radosti, se setkali s mocným lučištníkem Karnou, také Abhimanyuem a Draupadiho syny. Se šťastnými srdci se synové Pandu přiblížili ke Karně a smířili se s ním. Po nějaké době ten velký přízračný hostitel zmizel a odešel do svých regionů. Když král Janamejaya vyslechl tento příběh o znovuobjevení a odchodu svých předků, pochybuje o Vyasovi a žádá o požehnání, aby mu ukázal svého zabitého otce. V tom Vyasa dočasně přivedl Parikshita z jiného světa s ostatními, čímž rozptýlil své pochybnosti. Po měsíci se Pandavas podle slov Dhritarashtra vrací do svého království.

Po dvou letech od návratu Pandavasů přišel k Yudhishthirovi nebeský Rishi, Narada, který ho informoval, že všichni tři - staří Dhritarashtra, Gandhari a Kunti- zemřeli podle své vůle v lesním požáru. Sanjaya odtamtud unikla podle jejich slov. Zprávy o jejich smrti způsobují Pandavům a občanům království smutek. Sage Narada je utěšuje s tím, že Dhritarashtra se svou ženou získal oblast Kuvera a Yudhishthira provádí shraddha obřady za ty, kteří zemřeli v poustevně.[2]

Překlady do angličtiny

Ashramvasik Parva byl složen v sanskrtu. K dispozici je několik překladů knihy do angličtiny. Dva překlady z 19. století, nyní veřejné, jsou překlady Kisari Mohan Ganguli[1] a Manmatha Nath Dutt.[2] Překlady se liší podle interpretací každého překladatele.

Debroy, v roce 2011, konstatuje[6] toto aktualizované kritické vydání Ashramvasik Parva má po odstranění přibližně 30% veršů obecně přijímaných do té míry, že jsou falešné a vložené do originálu, 3 subknihy, 47 adhyayas (kapitoly) a 1 061 shlokas (verše).

Citace a učení

Ashramvasika parva, Kapitola 5:

Nechť ti soudní úředníci, Yudhishthire, udělí tresty pachatelům, podle zákona, po pečlivém určení závažnosti trestných činů.

— Dhritarashtra, Ashramvasika Parva, Mahábhárata Kniha xv.5[7]

Putradarsana parva, Kapitola 34:

Ten, kdo se zná, dosáhne nejvyššího porozumění a zbaví se chyb,
Všichni tvorové se objevují z neviditelného stavu a znovu zmizí v neviditelnosti.

Užívá si nebo snáší plody všech svých činů, kde je dělá,
Je-li akt mentální, jeho následky jsou duševně užívány nebo přetrvávány;
Pokud se to děje s tělem, jeho důsledky je třeba si v těle užít nebo vydržet.

— Vaisampayana, Ashramvasika Parva, Mahábhárata Kniha xv.34[8]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C Ganguli, K.M. (1883-1896) "Asramavasika Parva " v Mahábhárata Krišna-Dwaipayana Vjásy (12 svazků). Kalkata
  2. ^ A b C d Dutt, M.N. (1905) Mahábhárata (svazek 15): Ashramavasika Parva. Kalkata: Elysium Press
  3. ^ van Buitenen, J.A.B. (1973) Mahabharata: Book 1: The Book of the Beginning. Chicago, IL: University of Chicago Press, s. 478
  4. ^ Debroy, B. (2010) Mahábhárata, svazek 1. Gurgaon: Penguin Books India, pp xxiii - xxvi
  5. ^ John Murdoch (1898), The Mahabharata - An English Abridgment, Christian Literature Society for India, London, strany 125-128
  6. ^ Bibek Debroy, Mahábhárata: Svazek 3, ISBN  978-0143100157, Penguin Books, str. Xxiii - xxiv úvodu
  7. ^ Ashramvasik Parva Mahábhárata, překládal Kisari Mohan Ganguli (1895), kapitola 5, strana 16
  8. ^ Ashramvasik Parva Mahábhárata, překládal Kisari Mohan Ganguli (1895), kapitola 34, strana 77

externí odkazy