Mahaprasthanika Parva - Mahaprasthanika Parva

Mahaprasthanika parva popisuje cestu bratrů Draupadi a Pandava přes Indii, poté v Himalájích směrem k hoře Sumeru. Draupadi je první, kdo na cestě zemřel (zobrazeno).

Mahaprasthanika Parva (Sanskrt: महाप्रस्थानिक पर्व), nebo "Kniha Velké cesty„, je sedmnáctá z osmnácti knih indického eposu Mahábhárata. Tradičně má tři kapitoly, stejně jako kritické vydání.[1][2][3][4] Je to nejkratší kniha v Eposu.[5]

Mahaprasthanika Parva recituje cestu Pánduovci přes Indii a nakonec jejich výstup směrem k Himalájím, když stoupají do nebe Mount Sumeru. Když opouštějí své království, spřátelí se s nimi pes a připojí se k jejich dlouhé cestě. Na cestě Draupadi zemře jako první. Uprostřed zemřou také čtyři bratři Pandavovi. Pouze Judhishthira a pes dosáhne Mount Sumeru. Jejich rozhovory a důvody pro nedosažení nebe jsou popsány v Mahaprasthanika Parva.[2][6]

Struktura a kapitoly

Mahaprasthanika Parva (kniha) má 3 adhyayas (oddíly, kapitoly) a nemá žádné sekundární dílčí předlohy (dílčí knihy nebo malé knihy).[1] Je to nejmenší kniha eposu.[7]

Pozadí

Na cestě na horu Sumeru se božstvo Agni setká s Arjunou a žádá ho, aby mu vrátil nebeský luk, který miluje, a vždy s ním. Arjuna vrací úklonu (zobrazeno).

Na konci Mausala Parva, Vyasa radí Arjunovi a jeho bratrům, aby odešli do důchodu a vzdali se svého království, protože účel jejich života byl splněn. Arjuna informuje Yudhishthira o Vyasově doporučení. Draupadi a jeho bratři souhlasí.[8]

souhrn

Král Yudhishthira korun Parikshit jako král Hastinapuru v péči Yuyutsu. v Indraprastha Yadavský princ Vradža je korunován jako král. Poté zahájí svou cestu po Indii a Himalájích.

Když Pandavové odejdou, spřátelí se s nimi pes a vezmou ho s sebou na cestu. Pánduovci nejdříve jdou na jih a dosáhnou slaného moře.[1] Na pobřeží slaného moře, božstvo Agni objeví se a požádá Arjunu, aby mu vrátil luk. Agni říká, že tento luk byl od Varuny požádán o použití Parthy. Nyní byl tento účel splněn, a tak by mu Arjuna měl vrátit luk zpět. Arjuna, kterého pobádali jeho bratři, vrhl do mořských vod, jak do luku, tak do nevyčerpatelných toulců. Cestou se obracejí na jihozápadní navštěvující místa. Poté míří na západ, aby viděli Dwaraka. Vidí to ponořené pod mořem, jak to popsal Arjuna v roce Mausala Parva. Pohled na krásné město ponořené a mrtvé je deprimuje. Otočí se na sever, zastaví se Rishikesh, pak překročte Himaláje.[1]

Bůh Indra nabídne Yudhishthiru, aby skočil do svého vozu a vstoupil do nebe, ale bez psa. Yudhishthira odmítá, protože tvrdí, že nemůže zradit a opustit svého přítele, psa.

Když procházejí přes Himaláje, je Yajnaseni první osobou, která zemřela. Bhima se ptá Yudhishthira, proč Draupadi zemřel předčasně a nemohl pokračovat v cestě do nebe. Yudhishthira tvrdí, že i když si byli všichni rovni, měla pro Dhananjaya velkou zaujatost, a tak dnes získala plody tohoto jednání. Zbývající Pánduovci pokračují ve své cestě. Poté Sahadeva na cestě zemře. Yudhishthira vysvětluje Sahadevovi, že jeho ostatní bratři byli v každém ohledu ctnostní, až na to, že trpěl neřestí hrdost a marnost, myslel si, že se mu nikdo moudře nevyrovná. Bratři pokračují v cestě na horu Meru. Nakula umírá další. Yudhishthira to vysvětluje Nakula také trpěl zlozvykem pýchy a marnosti, protože si myslel, že je nejkrásnějším člověkem na světě. Arjuna je další člověk, který zemře, aniž by dokončil cestu. Yudhishthira vysvětluje Bhimovi, že Arjuna také trpěl zlozvykem pýchy a marnosti, protože si myslel, že je nejšikovnějším a nejmocnějším hrdinou na světě, bez ohledu na ostatní. Yudhishthira, Bhima a pes pokračují vpřed.[2]

Bhima se unaví a spadne. Ptá se svého staršího bratra, proč on, Bhima, není schopen dokončit cestu do nebe. Yudhishthira vysvětluje zlozvyk svého bratra žravost, který dříve jedl příliš mnoho, aniž by přemýšlel o hladu ostatních, a také se chlubil svou silou. Je to proto, že spadl.[9]

Yudhishthira a pes pokračují ve své cestě. V kapitole 3 Mahaprasthanika Parva, když pes a Yudhishthira pokračují v chůzi na horu Meru,[2] Indra se ve svém voze objeví s hlasitým zvukem, což naznačuje, že nemusí chodit celou cestu, může naskočit a společně mohou jít do nebe. Yudhishthira odmítá, říká, že by nemohl jít do nebe s Indrou bez svých bratrů a Draupadiho. Indra říká Yudhishthirovi, že všichni po své smrti vstoupili do nebe. Yudhishthira se ptá, jestli jeho kamarád, pes, může skočit do auta jako první. Indra odpoví, že pes nemůže vstoupit do svého vozu, pouze Yudhishthira může. Yudhishthira odmítá opustit psa. Tvrdí, že pes je jeho přítel, a zradit svého přítele během jeho životní cesty by byl velkým hříchem. Indra říká, že poté, co opustil své bratry a manželky, získal velké zásluhy, tak proč se ho pes omámí, vzdává se všeho. Yudhishthira řekl, že s těmi, kteří jsou mrtví, neexistuje ani přátelství, ani nepřátelství. Když jeho bratři a Draupadi zemřeli, nebyl schopen je oživit, a proto je opustil. Nemůže však opustit toho, kdo je vedle něj naživu. Indra ho vyzývá, aby zvážil své vlastní štěstí, opustil psa a naskočil do svého vozu. Yudhishthira odmítá jít do vozu s vysvětlením, že nemůže opustit psa, který je jeho společníkem, pro své vlastní štěstí, když je naživu. Pes, který sleduje Yudhishthirův závazek vůči svému příteli, se transformuje a znovu se objeví jako božstvo Dharma. Božstvo Dharma pak chválí Yudhishthira za jeho ctnosti. Dharma mu říká, že dříve, během jejich vyhnanství v lesích, kde se jeho bratři s velkou hrdostí setkali se smrtí, bez ohledu na svou lásku ke svým bratrům, ho požádal, aby oživil Nakulu, a prošel soudem. Při této příležitosti, když si myslel, že se mu má pes věnovat, se vzdal samotného vozu nebeských, místo aby se ho vzdal. Proto v nebi není nikdo, kdo by se mu rovnal, a vydělal si regiony s velkou blažeností. Pak všichni postupují do nebe. Na cestě potkají Naradu, který jim řekne, že Yudhishthira překonal úspěchy i královských mudrců. Neslyšel nikoho jiného než on, aby toho dosáhl a dosáhl nebe s lidským tělem. Král se spravedlivou duší, zdravící božstva, postupoval kupředu. Yudhishthira vstupuje do nebe na Indrově voze.[1]

Překlady do angličtiny

Mahaprasthanika Parva byla složena v sanskrtu. K dispozici je několik překladů do angličtiny. Dva překlady z 19. století, nyní veřejné, jsou překlady Kisari Mohan Ganguli[1] a Manmatha Nath Dutt.[2] Překlady se liší podle interpretací každého překladatele.

Debroy v roce 2011 poznamenává, že aktualizované kritické vydání Mahaprasthanika Parva má po odstranění veršů, které jsou všeobecně přijímané, pokud jsou podvržené a vložené do originálu, 3 adhyayas (kapitoly) a 106 shlokas (verš).[7]

Citace a učení

Mahaprasthanika Parva, Kapitola 3:

Nikdy se nevzdám člověka, který je vyděšený
ani ten, který je mi oddaný,
ani ten, kdo hledá moji ochranu,
ani ten, kdo je postižený nebo opuštěný,
ani ten, kdo je slabý v ochraně sebe sama,
Nikdy se takového nevzdám, dokud můj vlastní život nebude u konce.

— Judhishthira Mahaprasthanika Parva, Mahábhárata Kniha xvii.3[10]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F Ganguli, K.M. (1883-1896) "Mahaprasthanika Parva " v Mahábhárata Krišna-Dwaipayana Vjásy (12 svazků). Kalkata
  2. ^ A b C d E Dutt, M.N. (1905) Mahábhárata (svazek 17): Mahaprasthanika Parva. Kalkata: Elysium Press
  3. ^ van Buitenen, J.A.B. (1973) Mahabharata: Book 1: The Book of the Beginning. Chicago, IL: University of Chicago Press, s. 478
  4. ^ Debroy, B. (2010) Mahábhárata, svazek 1. Gurgaon: Penguin Books India, pp xxiii - xxvi
  5. ^ Debroy, B. (2010) Mahábhárata, svazek 1. Gurgaon: Penguin Books India, pp xxiii - xxvi
  6. ^ John Murdoch (1898), The Mahabharata - An English Abridgment, Christian Literature Society for India, London, strany 132-137
  7. ^ A b Bibek Debroy, The Mahabharata: Volume 3, ISBN  978-0143100157, Penguin Books, strana xxiii - xxiv Úvod
  8. ^ Mahaprasthanika Parva Mahábhárata, přeložil Kisari Mohan Ganguli, vydal P.C. Roy (1893)
  9. ^ C Rajagopalachari (2008), Mahabharata, 52. vydání, Bhavan's Book University. ISBN  81-7276-368-9
  10. ^ Mahaprasthanika Parva Mahábhárata, Přeložil Manmatha Nath Dutt (1905), Kapitola 3, Zkrácená

externí odkazy