Bouře (keelboat) - Tempest (keelboat)
 | |
| Rozvoj | |
|---|---|
| Návrhář | Ian Proctor |
| Umístění | Spojené království |
| Rok | 1965 |
| Ne. postavený | 850 (do roku 1994) |
| Stavitel (é) | Lanaverre Mader Bootswerft O'Day Corp. Plastrend / kompozitní technologie |
| Role | jeden design závodník |
| Loď | |
| Osádka | dva |
| Loď hmotnost | 1021 lb (463 kg) |
| Návrh | 1,09 m (3,58 stop) |
| Trapéz | singl |
| Trup | |
| Typ | monohull |
| Konstrukce | laminát |
| LOA | 22,00 stop (6,71 m) |
| LWL | 6,10 m |
| Paprsek | 6,50 stopy (1,98 m) |
| Trupové přílohy | |
| Typ kýlu / desky | zvedání váženého kýlu žárovky |
| Zátěž | 200 kg |
| Kormidlo | vnitřně montované rýčové provedení kormidlo |
| Rig | |
| Typ soupravy | Bermudská souprava |
| Plachty | |
| Sailplan | frakčně zmanipulované šalupa |
| Hlavní plachta plocha | 162 čtverečních stop (15,2 m2) |
| Jib /Janov plocha | 7,691 m. 82,78 čtverečních stop2) |
| Spinakr plocha | 225 čtverečních stop (20,9 m2) |
| Celková plocha plachty | 247 čtverečních stop (22,9 m2) |
| Závodění | |
| D-PN | 83.4 |
| Bývalá olympijská třída | |
The Bouře je jeden design závodění plachetnice který navrhl britský námořní architekt Ian Proctor a poprvé postaven v roce 1965.[1][2][3]
Výroba
V minulosti design postavil O'Day Corp. a Plastrend / kompozitní technologie v Spojené státy a tím Lanaverre v Francie. Do roku 1994 bylo podle zpráv vyrobeno celkem 850 lodí Mader Bootswerft z Německo a zůstává ve výrobě.[1][3][4]
Design
Bouře je závodění keelboat, postavený převážně z laminát, s dřevěným lemováním. Má to zlomek šalupa souprava s hliník nosníky. Trup má lžičku hrabal stonek, olovnice příčka, interně namontovaný rýč kormidlo řízen a oje a zvedací, vážená žárovka kýl. Posunuje 1021 lb (463 kg) a nese 440 lb (200 kg) štěrku olověného kýlu. Konstrukce zahrnuje tři příčné přepážky na podporu flotace. Loď má zadní palubu nad kormidlem.[1][3]
Loď má ponor 3,59 ft (1,09 m) s kýlem zajištěným ve vysunuté poloze.[1]
Pro plachtění je konstrukce vybavena jediným trapéz, neobvyklá vlastnost na kýlové lodi. Jib a hlavní plachta okna pro viditelnost jsou povolena v pravidlech třídy, ale velikosti jsou řízeny.[3]
Design má a Portsmouth Yardstick Závodní průměrný handicap DP-N 83,4 a RYA-PN 942. Normálně se závodí s posádkou dvou námořníci.[3][5][6]
Provozní historie
Loď byla vybrána jako olympijská třída a závodila u 1972 a Letní olympijské hry 1976.[1][3]
Loď je podporována aktivním třídním klubem, který organizuje závodní akce, International Tempest Class Association.[7]
V recenzi z roku 1994 Richard Sherwood napsal: „International Class Tempest byla olympijská loď v letech 1972 a 1976. Je rychlá. Tempest má jeden design a pravidla třídy jsou přísná ... Design a materiál stožáru jsou volitelné, ale stožár se nemusí otáčet. Starší čluny mají tlustší a tužší stožáry a kromě dnes nalezených diamantových krytů a rozmetadel i další rozmetadla se zpětným zametáním. Dobré závodní čluny jsou na koncích lehké a tuhé, i když to v paluba ... Lichoběžník smí používat pouze jedna osoba a je vyžadováno bezpečnostní vybavení. “[3]
Závodění
Olympiáda
Odkaz[8]
| událost | Zlato | stříbrný | Bronz |
|---|---|---|---|
| 1972 Kiel |  Sovětský svaz (URS)Valentin Mankin Vitali Dyrdyra |  Velká Británie (GBR)Alan Warren David Hunt |  Spojené státy (USA)Glen Foster Peter Dean |
| 1976 Montreal |  Švédsko (SWE)John Albrechtson Ingvar Hansson | Sovětský svaz (URS) Valentin Mankin Vladyslav Akimenko | Spojené státy (USA) Dennis Conner Conn Findlay |
Mistrovství světa
Odkaz[9]
Mistrovství Evropy
Odkaz[10]
Mistrovství Evropy se konalo pouze tehdy, když se mistrovství světa konalo mimo EU Evropský kontinent. Po roce 1980 se již nekonaly žádné další evropské mistrovství.
| událost | Zlato | stříbrný | Bronz |
|---|---|---|---|
1966 Burnham-on-Crouch |  Spojené království (K)Keith Musto Ian Winter | ||
1968 Alassio |  Itálie (Já)Carlo Massone Favio Risso | ||
1969 Kiel | Spojené království (K) Cliff Norbury Colin Turner | ||
1972 La Rochelle |  Holandsko (H)Ben Staartjes Cees Kurpershoek |  Polsko (PL)Tomasz Holc Rutkowski |  Sovětský svaz (SR)Valentin Mankin Vitaly Dyrdyra |
1975 Brunnen |  západní Německo (G)Uwe Mareši Franz Wehofisch | Itálie (Já) Dotti Girardi |  Švýcarsko (Z)Kohler Frey |
| 1976 Alassio |  Švédsko (S)John Albrechtson Ingvar Hansson | ||
1977 Strömstad | Švédsko (S) John Albrechtson Ingvar Hansson | ||
| 1978 Kiel | Švédsko (S) John Albrechtson Ingvar Hansson |  Rakousko (S)Oskar Bilik, Jr. Josef Essl | západní Německo (G) Twelkmeyer |
1979 Attersee | Rakousko (OE) Oskar Bilik, Jr. Josef Essl |
Viz také
Reference
- ^ A b C d E McArthur, Bruce (2020). „Mezinárodní plachetnice Tempest“. sailboatdata.com. Archivováno z původního dne 18. listopadu 2020. Citováno 18. listopadu 2020.
- ^ McArthur, Bruce (2020). „Ian Proctor 1918 - 1992“. sailboatdata.com. Archivováno z původního dne 18. listopadu 2020. Citováno 18. listopadu 2020.
- ^ A b C d E F G Sherwood, Richard M .: Polní průvodce plachetnicemi Severní Ameriky, druhé vydání, strany 116-117. Společnost Houghton Mifflin, 1994. ISBN 0-395-65239-1
- ^ Mader Bootswerft. "Bouře". mader-boote.de. Archivováno z původního dne 18. listopadu 2020. Citováno 18. listopadu 2020.
- ^ "Třídy keelboat". USA plachtění. Archivovány od originál dne 16. srpna 2012. Citováno 31. července 2012.
- ^ „Seznam čísel v Portsmouthu 2011“ (PDF). Royal Yachting Association. Archivovány od originál (PDF) dne 11. září 2018. Citováno 17. září 2012.
- ^ McArthur, Bruce (2020). „International Tempest Class Association“. sailboatdata.com. Archivováno z původního dne 18. listopadu 2020. Citováno 18. listopadu 2020.
- ^ „Plachtění na olympijských hrách - bouře“. sports123.com. Archivovány od originál dne 6. února 2020. Citováno 18. listopadu 2020.
- ^ "Mistrovství světa - Bouře". sports123.com. Archivovány od originál dne 4. listopadu 2011. Citováno 18. listopadu 2020.
- ^ „Mistrovství Evropy - Bouře“. sports123.com. Archivovány od originál dne 5. listopadu 2011. Citováno 18. listopadu 2020.