Ivan Dziuba - Ivan Dziuba

Ivan Dziuba Дзюба Іван Михайлович
Ivan Dziuba v roce 2004
Osobní údaje
narozený	(1931-07-26) 26. července 1931 (věk 89) Mykolaivka, Volnovakha Raion, Ukrajinská SSR
Národnost	Ukrajina
Ocenění	Člen Řádu svobody

Ivan Dziuba (ukrajinština: Іва́н Миха́йлович Дзюба) (narozen 26. července 1931) je a ukrajinština literární kritik, sociální aktivista, Ruský filolog, disident, Hrdina Ukrajiny, akademický z Národní akademie věd Ukrajiny, druhý Ministr kultury Ukrajiny (1992—1994), vedoucí výboru pro Národní cena Ševčenka (1999–2001).

Spoluředitel redakční rady Encyklopedie moderní Ukrajiny.

Šéfredaktor časopisu Současná (Сучасність) v 90. letech, člen redakčních rad vědeckých časopisů „Київська старовина“, „Слово і час“, „Євроатлантика“ a dalších.

Životopis

Narozen do a rolník rodina. Do 17 let mluvil pouze v ruský jazyk.^[1]

V roce 1932 uprchla Ivanova rodina z hladomor, se na krátkou dobu přestěhovali ze své domovské vesnice do nedaleké dělnické vesnice Novotroyits'ke. Později se přestěhovali do lomu Olenevski (nyní Dokuchaievsk ), kde Dziuba dokončil střední školu № 1.

Vystudoval Doněcký pedagogický institut, a pokračoval postgraduální studium v Shevchenko Institute of Literature. Jeho práce byla poprvé publikována v roce 1959.

V 70. letech byl za názory, které vyjádřil v některých publikacích, podroben politickým perzekucím.

Na konci roku 1965 napsal Dziuba svou práci Internacionalismus nebo rusifikace? (Londýn, 1968 a časopis „Vlast“ (ukr. „Вітчизна“), 1990, č. 5-7), zabývající se problémy ohrožujícími národní vztahy v socialistické společnosti, které zaslal komunistickým úřadům. Zvláštní komise ústředního výboru EU Komunistická strana Ukrajiny prohlédl si text a rozhodl, že jde o „parodování na sovětskou realitu, národní politiku EU“ CPSU a praxe komunistické výstavby v SSSR. “Úřady obvinily Dziubu z podkopávání sovětského přátelství mezi národy a podněcování nenávisti mezi ukrajinským a ruským lidem. V roce 1972 byl odsouzen k 5 letům vězení a 5 letům v exilu. Později požádal za milost a po 18 měsících vězení byl Dziuba omilostněn a najat, aby pracoval v novinách Výrobní závod Antonov.

Po změně politické situace v Sovětském svazu a přechodu na samostatnou Ukrajinu se Dziuba stala populární. Stal se spoluzakladatelem Lidové hnutí na Ukrajině. Od roku 1991 byl Dziuba hlavním vydavatelem časopisu Suchasnist Magazine.

Laureát Ševčenkova cena, Cena O. Biletského, Mezinárodní cena Antonovichova fondu, Cena Volodymyra Vernadského.

Viz také

• Andriy Skaba

Reference

Další čtení

• Шевченківські лауреати. 1962—2001: Енциклопедичний довідник. - К., 2001. - С. 136—138.

Bibliografie

• Дисидентський рух в Україні
• Мирослав Попович. Перевідкривач: до 70-річчя Івана Дзюби // Дзеркало тижня
• Юрій Шаповал. Досвітній вогонь. У 1965 році з’явився всесвітньо відомий памфлет Івана Дзюби «Інтернаціоналізм чи русифікація?» // Дзеркало тижня
• Сюндюков Ігор. Тривожний ювілей. Українському домі відзначали 40-у річницю з часу оприлюднення знаменитої праці Івана Дзюби «Інто // День^{[trvalý mrtvý odkaz ]}
• Довідник «Хто є хто в Україні». - К .: К.І.С.
• Письменницький довідник // Національна спілка письменників України