Iryna Kalynets - Iryna Kalynets
Iryna Onufriyivna Kalynets | |
---|---|
Ірина Онуфріївна Калинець (Ирина Онуфриевна Калинец) | |
narozený | Iryna Onufriyivna Stasiv 6. prosince 1940 |
Zemřel | 31. července 2012 | (ve věku 71)
Národnost | ukrajinština |
Státní občanství | ![]() ![]() |
Alma mater | Lvovská univerzita |
obsazení | poezie |
Hnutí | disidentské hnutí v Sovětském svazu |
Manžel (y) | Ihor Kalynets |
Ocenění | ![]() |
Iryna Onufriyivna Kalynets (ukrajinština: Іри́на Ону́фріївна Калине́ць, ruština: Ири́на Ону́фриевна Калинец, 6. prosince 1940, Lvov - 31. července 2012, Lvov) byl a ukrajinština básník, spisovatel, aktivista a Sovětský disident během sedmdesátých let.[1] Kalynets byla manželkou dalšího předního sovětského disidenta, Ihor Kalynets.[1]
Kalynets vystudoval Lvovská univerzita s titulem v filologie.[1] Učila kurzy v Ukrajinská literatura a Jazyk před vstupem do skupina pro lidská práva s názvem „shistdesyatnyky“.[1] Kalynets byl vydavatelem zakázaného časopisu o lidských právech „Український Вісник.“[1] Veřejně také protestovala proti zadržení dalších disidentů, včetně Niny Strokaty a Valentyn Moroz.[1] Kalynets a další dva aktivisté, Nadiya Svitlychna a Stefania Shabatura, byli zatčeni za psaní Sovětská propaganda. Byla odsouzena k šesti letům vězení a třem letům vnitřního exilu v EU Sovětský svaz.[1]
Kalynets se mohla vrátit do Lvova v roce 1981 po ukončení trestu. Navrhovatel Ukrajinská nezávislost hnutí, brzy se přidala Pamětní a Rukh, dvojice organizací pro občanská práva.[1]
Ukrajina se odtrhla od Sovětského svazu v roce 1991. Kalynets byl zvolen do Nejvyšší rada jako poslanec v prvním ukrajinském parlamentu po získání nezávislosti.[1] Pokračovala ve vydávání spisů, dokud se její zdravotní stav nezhoršil.
Iryna Kalynets zemřela na dlouhou nemoc 31. července 2012 ve věku 71 let.[1][2]
Reference
- ^ A b C d E F G h i j „Disidentka Iryna Kalnetsová po dlouhé nemoci umírá“. Sdružení Ukrajinců ve Velké Británii. 31. července 2012. Citováno 2. srpna 2012.
- ^ „Померла поетеса-дисидентка Ірина Калинець“. RISU. 31. července 2012. Citováno 2. srpna 2012.