Vitaliy Kalynychenko - Vitaliy Kalynychenko
Vitaliy Kalynychenko | |
---|---|
![]() | |
narozený | Kalynychenko Vitaliy 31. ledna 1938 |
Zemřel | 27.dubna 2017 | (ve věku 79)
Státní občanství | ![]() ![]() |
Známý jako | Ukrajinská helsinská skupina |
Vitaliy Kalynychenko (ukrajinština: Віталій Калиниченко, 31. ledna 1938 - 27. dubna 2017[Citace je zapotřebí ]) byl členem Ukrajinská helsinská skupina.
Kalynychenkovým prvním přestupkem sovětského práva byl jeho nesouhlas s prací pro KGB. V roce 1964 byl osloven, aby působil jako informátor, ale jeho neochota to způsobilo, že byl v roce 1965 zatčen spolužákem. Byl propuštěn bez obvinění a pracoval v Leningradu jako elektrotechnik.
Zatčení a odsouzení
20. července 1966 byl Kalynychenko chycen při pokusu o útěk Finsko. Byl převezen do Moskvy, kde byl podle standardního sovětského postupu zkoumán jeho duševní stav. Byl pověřen rozumným srbským Institutem obecné a forenzní psychiatrie v Moskvě a byl postaven před soud.
12. ledna 1967 byl Kalynychenko obviněn z „pokusu o zradu své vlasti“ a byl odsouzen k 10 letům tvrdého režimu pracovního tábora.
Kalynychenko proti svému trestu protestoval z důvodu, že nebyl odsouzen za nelegální překročení hranice, ale spíše z toho, že byl politickým vězněm. V roce 1974 poslal v tomto smyslu otevřený dopis předsednictvu SSSR (s kopií zaslanou OSN).
Ukrajinská helsinská skupina
Kalynychenko se připojil k Ukrajinská helsinská skupina 3. října 1977.[1]
Mezi 17. a 27. říjnem 1977 Kalynychenko držel hladovku a požadoval, aby mu bylo umožněno emigrovat ze SSSR.
23. října 1977 poslal Kalynychenko Nejvyššímu sovětu dopis, v němž odsuzoval sovětské občanství, vojenský lístek a vysokoškolské vzdělání.
7. dubna 1978 byl Kalynychenko zatčen za chuligánství. V té době byl „výtržnictví“ zastřešujícím výrazem používaným úřady k potrestání nečlenství v komunistické straně.
Kalynychenko nemohl najít práci a apeloval na úřady o pomoc.
Druhé zatčení
29. listopadu 1979 byl Kalynychenko podruhé zatčen a obviněn z distribuce informací Moskevské helsinské skupiny, Ukrajinské helsinské skupiny, jakož i protisovětské agitace a propagandy (za jeho vypovězení sovětského občanství).[2]
Dne 16. května 1980 Dněpropetrovský krajský soud rozhodl, že Kalynychenko byl opakovaným pachatelem a byl odsouzen k 10 letům vězení a 5 letům v exilu.
Pardon během glasnosti
7. dubna 1988 byl Kalynychenko omilostněn Nejvyšším sovětem Ukrajinské SSR. Byl propuštěn 18. dubna 1988.
Emigrace do USA
V roce 1989 emigroval Kalynychenko a jeho manželka Yaryna do Spojených států. Žil v Washington DC do své smrti 27. dubna 2017 v zařízení péče o seniory ve městě Silver Spring, MD.