Inger Edelfeldt - Inger Edelfeldt
Inger Edelfeldt | |
---|---|
![]() Inger Edelfeldt v Knižní veletrh v Göteborgu v roce 2014 | |
narozený | Stockholm, Švédsko | 14. července 1956
obsazení |
|
Jazyk | švédský |
Národnost | švédský |
Pozoruhodné práce | Duktig pojke ("Hodný kluk") |
Aktivní roky | 1977– |
webová stránka | |
edelfeldt |
Inger Edelfeldt (narozen 14 Července 1956) je Švéd autor, ilustrátor a překladatel.
Osobní život
Edelfeldt se narodil v Stockholm v roce 1956. Její otec byl inženýr a její matka byla manželka v domácnosti. Její otec jí vyprávěl příběhy, než šel ráno do práce, ale také trpěl depresemi a byl léčen elektroterapie. Situace doma se odrážela na mladém Edelfeldtu, ve škole byla šikanována a trpěla sebepoškozováním OCD. V dospělosti vyzkoušela několik terapií a nakonec se rozhodla pro Zen trénink a meditaci.[1]
Kariéra
Edelfeldt debutovala v roce 1977 knihou Duktig pojke ("Hodný kluk").[2] Román je o chlapci Jimovi, který je osamělý a prosazuje se tím, že vyniká ve škole. Kniha byla později přepracována do podoby kniha pro mladé dospělé a je považován za jeden z prvních vychází romány ve Švédsku.[3] Od té doby napsala více než 30 knih,[4] z nichž většina jsou romány, povídky, knihy poezie, komiksy a knihy pro děti a mládež.[5] Edelfeldtovy romány pro mladé dospělé se často točí kolem témat, jako je identita a úsilí o osvobození.[2] Dalším společným tématem je mužská dvojitá povaha, zrcadlový obraz a temná stránka dobrého života.[6] Píše v mnoha stylech, jako je satira, bajka, drama a byla popsána jako snadno čitelná se zvláštním smyslem pro humor.[7]
„[Edelfeldt] ... je kříženec mezi Astrid Lindgren a Franz Kafka."
— Göran Hägg, docent literární vědy[6]
Edelfeldt je samouk a říká, že ji inspirovala díla Leonardo da Vinci, Arthur Rackham a Maurice Sendak.[Citace je zapotřebí ] Jako ilustrátorka pracuje od roku 1976. Tvořila akvária pro vydání Tolkienova kalendáře z roku 1985 ve Spojených státech a Velké Británii.[8]
V jiných médiích
V roce 1995 Švédská televize televizní seriál Nattens stodola („Děti noci“),[9] vyrobený podle Edelfeldtova románu pro mladé dospělé Julliane och jag („Juliane a já“). Seriál režíroval Lisa Ohlin.[10]
30. dne Července 1990, Edelfeldt hostil známý rozhlasový program Sommar I P1.[11]
Práce - výběr
Vlastní knihy
- Duktig pojke ("Hodný kluk") (1977)
- Hustru ("Manželka") (římský) (1978)
- Missne och Robin ("Missne a Robin") (ilustrovaný autorem) (1980)
- Kärlekens kirurgi („Chirurgie lásky“) (nový) (1981)
- Juliane och jag („Juliane a já“) (vydáno v roce 1995 jménem Nattens stodola) (1982)
- Fiskens mág („V břiše ryby“) (1984)
- Drakvinden ("Dračí vítr") (1984)
- Breven do nattens drottning („Dopisy královně noci“) (1985)
- Kamalas bok („Kamalova kniha“) (1986)
- Den täta elden („Hustý oheň“) (1987)
- Den kvinnliga mystiken („Mystika žen“) (komiks) (1988)
- Hondjuret ("Ona-zvíře") (komiks) (1989)
- Den förskräckliga lilla mamsellens stol („Křeslo hrozné malé mademoiselle“) (dětská kniha) (1989)
- Rit ("Obřad") (povídky) (1991)
- Genom den röda dörren eller Sagan om den lilla flickan, Gråtkungen och Lejonpojken („Skrz červené dveře nebo Příběh malé dívky, Plačícího krále a lva) (ilustrovaný autorem) (1992)
- Nattbarn ("Noční dítě") (ilustrovaný autorem) (1994)
- Den förunderliga kameleonten („Pozoruhodný chameleon“) (povídky) (1995)
- Stackars lilla Bubben („Chudák malý Bubben“) (ilustrovaný autorem) (1996)
- Betraktandet av hundar („Rozjímání o psech“) (nový) (1997)
- Ensamrummet („Místnost samoty“) (1997)
- Det hemliga namnet („Tajné jméno“) (nový) (1999)
- Sůl (básně) (1999)
- Hondjurets samlade värk („Shromážděné bolesti zvířete“) (2000)
- Riktig kärlek ("Pravá láska") (2001)
- Sagan om Ja-trollet och Nej-trollet („Příběh trolla Ano a trolla“) (ilustrovaný autorem) (2002)
- Skuggorna i spegeln ("Stíny v zrcadle") (2003)
- Efter Angelus ("After Angelus") (básně) (2004)
- Svarta lådan ("Černá skříňka") (nový) (2004)
- 4 x Edelfeldt (povídky) (2005)
- Finové žijí na Marsu? („Existuje na Marsu život?“) (román) (2006)
- Hemligt ansikte ("Tajná tvář") (beletrie pro mladé dospělé) (2007)
- Namnbrunnen(„Jméno dobře“) (2008)
- Hur jag lärde mig älska mina värsta känslor („Jak jsem se naučil milovat své nejhorší pocity“) (2009)
- Samtal med djävulen („Rozhovor s ďáblem“) (nový) (2010)
- Konsten att dö ("Umění umírat") (nový) (2014)
Knižní ilustrace, jiní autoři (švédská vydání)
- Att spela människa (Velmi daleko odjinud) od Ursula K. Le Guin, překlad a ilustrace (1977)
- Sagan om ringen (Společenstvo prstenu ) od J. R. R. Tolkien, titulní ilustrace (1978)
- Sagan om de två tornen (Dvě věže ) od J. R. R. Tolkien, titulní ilustrace (1978)
- Sagan om konungens återkomst (Návrat krále ) od J. R. R. Tolkien, titulní ilustrace (1978)
- Det brutna svärdet (Zlomený meč ) od Poul Anderson, překlad a ilustrace (1979)
- Rhiannons svärd (Meč Rhiannon ) od Leigh Brackett, titulní ilustrace (1979)
- Silmarillion (Silmarillion ) od J. R. R. Tolkien, obálka (1979)
- Den Långa Tystnaden (Dlouhé hlasité ticho ) od Wilson Tucker, obálka (1979)
- Ringens värld (příloha od Návrat krále, nejprve publikováno samostatně ve Švédsku) J. R. R. Tolkien, titulní ilustrace (1980)
- Moa och Pelle: en kärlekshistoria (Moa a Pelle: milostný příběh) od Kerstin Johansson i Backe, ilustrace (1981)
- Sagornas öar: en resa i den grekiska gudavärlden (Ostrovy pohádek: cesta mezi řeckými bohy) od Enel Melberg, ilustrace (1982)
- Sagor från Midgård (Nedokončené příběhy ) od J. R. R. Tolkien, obalová ilustrace (1982)
- Arrakis - Ökenplaneten (Duna ) od Frank Herbert, titulní ilustrace (1982)
- Bröllopet i Marsipanien (Svatba na Marsipanien) od Leny Karlin, ilustrace (1985)
- Det var en gång (Jednou za čas ) od A. A. Milne, ilustrace (1986)
- De förlorade sagornas bok (Kniha ztracených příběhů ) od J. R. R. Tolkien, titulní ilustrace (1986)
- Ljugmusen och andra sagor (Ležící myš a další příběhy) od Ervin Lázár, obálka a ilustrace (1987)
- De förlorade sagornas bok II (Kniha ztracených příběhů 2 ) od J. R. R. Tolkien, titulní ilustrace (1988)
Ocenění
- 1987 – Deutscher Jugendliteraturpreis pro Breven do nattens drottning[12]
- 1989 - Adamsonův diplom z Svenska Serieakademien[13]
- 1991 – Svenska Dagbladet literární cena[14]
- 1993 – ABF literatura a umění stipendium[6]
- 1995 – Göteborgs-Posten literární cena[6]
- 1995 – Plaketa Nilse Holgerssona pro povídku Gravitace[14]
- 1996 – Doblougova cena[14]
- 1996 – Cena Karla Vennberga[15]
- 1997 – Ivar Lo-Johanssons osobní ocenění[14]
- 1998 - cena Ludviga Nordströma[7]
- 1999 – Gustaf Fröding stipendium[6]
Reference
- ^ Johansson, Astrid (3. ledna 2010). „Den litterära kameleonten har blivit zen-coach“ [Literární chameleon se stal zen-trenérem]. www.dn.se. Dagens Nyheter. Citováno 19. září 2015.
- ^ A b Johannesson, Hans-Erik; Littberger Caisou-Rousseau, Inger. „Inger Edelfeldt“. www.ne.se. Nationalencyklopedin. Citováno 18. září 2015.
- ^ Nordenstam, Anna (2010). „Recensioner av doktorsavhandlingar“ [Recenze disertačních prací] (PDF). Samlaren (131): 421. Citováno 19. září 2015.
- ^ Qvarnström, Niklas (27. ledna 2014). "Dödens negativ" [Negativ smrti]. www.sydsvenskan.se. Sydsvenskan. Citováno 19. září 2015.
- ^ „Inger Edelfeldt“. WorldCat.org. Citováno 28. března 2010.
- ^ A b C d E Kjersén Edman, Lena. „Inger Edelfeldt“. www.litteraturbanken.se. Švédská banka literatury. Citováno 19. září 2015.
- ^ A b Sarrina, Cristine. „Edelfeldt, Inger“. www.nordicwomensliterature.net. KVINFO. Citováno 19. září 2015.
- ^ „Sagan om ringen av Inger Edelfeldt“. www.seriegalleriet.se. Seriegalleriet. Citováno 19. září 2015.
- ^ "Nattens barn". www.oppetarkiv.se. Sveriges Television. Archivovány od originál dne 2015-02-23. Citováno 19. září 2015.
- ^ „Nattens barn“. www.sfi.se. Švédský filmový institut. Citováno 19. září 2015.
- ^ „Sommar- och Vintervärdar, 1959–2015“ [Letní a zimní hostitelé, 1959–2015] (PDF). www.sverigesradio.se. Rádio Sveriges. p. 10.
- ^ „Deutscher Jugendliteraturpreis“. www.sbi.kb.se. Švédský institut pro dětské knihy. Citováno 19. září 2015.
- ^ Hegerfors, Sture. „Adamson (afabetiskt)“. www.hegerfors.se. Sture Hegerfors. Citováno 19. září 2015.
- ^ A b C d „Severské autoři“. www.runeberg.org. Projekt Runeberg. Citováno 19. září 2015.
- ^ „Inger Edelfeldt“. www.norstedts.se. Norstedts förlag. Citováno 19. září 2015.