Inger Edelfeldt - Inger Edelfeldt

Inger Edelfeldt
Inger Edelfeldt na knižním veletrhu v Göteborgu v roce 2014
Inger Edelfeldt v Knižní veletrh v Göteborgu v roce 2014
narozený (1956-07-14) 14. července 1956 (věk 64)
Stockholm, Švédsko
obsazení
  • Autor
  • Ilustrátor
  • Překladatel
  • Tvůrce komiksů
Jazykšvédský
Národnostšvédský
Pozoruhodné práceDuktig pojke ("Hodný kluk")
Aktivní roky1977–
webová stránka
edelfeldt.blogspot.se

Inger Edelfeldt (narozen 14 Července 1956) je Švéd autor, ilustrátor a překladatel.

Osobní život

Edelfeldt se narodil v Stockholm v roce 1956. Její otec byl inženýr a její matka byla manželka v domácnosti. Její otec jí vyprávěl příběhy, než šel ráno do práce, ale také trpěl depresemi a byl léčen elektroterapie. Situace doma se odrážela na mladém Edelfeldtu, ve škole byla šikanována a trpěla sebepoškozováním OCD. V dospělosti vyzkoušela několik terapií a nakonec se rozhodla pro Zen trénink a meditaci.[1]

Kariéra

Edelfeldt debutovala v roce 1977 knihou Duktig pojke ("Hodný kluk").[2] Román je o chlapci Jimovi, který je osamělý a prosazuje se tím, že vyniká ve škole. Kniha byla později přepracována do podoby kniha pro mladé dospělé a je považován za jeden z prvních vychází romány ve Švédsku.[3] Od té doby napsala více než 30 knih,[4] z nichž většina jsou romány, povídky, knihy poezie, komiksy a knihy pro děti a mládež.[5] Edelfeldtovy romány pro mladé dospělé se často točí kolem témat, jako je identita a úsilí o osvobození.[2] Dalším společným tématem je mužská dvojitá povaha, zrcadlový obraz a temná stránka dobrého života.[6] Píše v mnoha stylech, jako je satira, bajka, drama a byla popsána jako snadno čitelná se zvláštním smyslem pro humor.[7]

„[Edelfeldt] ... je kříženec mezi Astrid Lindgren a Franz Kafka."

— Göran Hägg, docent literární vědy[6]

Edelfeldt je samouk a říká, že ji inspirovala díla Leonardo da Vinci, Arthur Rackham a Maurice Sendak.[Citace je zapotřebí ] Jako ilustrátorka pracuje od roku 1976. Tvořila akvária pro vydání Tolkienova kalendáře z roku 1985 ve Spojených státech a Velké Británii.[8]

V jiných médiích

V roce 1995 Švédská televize televizní seriál Nattens stodola („Děti noci“),[9] vyrobený podle Edelfeldtova románu pro mladé dospělé Julliane och jag („Juliane a já“). Seriál režíroval Lisa Ohlin.[10]

30. dne Července 1990, Edelfeldt hostil známý rozhlasový program Sommar I P1.[11]

Práce - výběr

Vlastní knihy

  • Duktig pojke ("Hodný kluk") (1977)
  • Hustru ("Manželka") (římský) (1978)
  • Missne och Robin ("Missne a Robin") (ilustrovaný autorem) (1980)
  • Kärlekens kirurgi („Chirurgie lásky“) (nový) (1981)
  • Juliane och jag („Juliane a já“) (vydáno v roce 1995 jménem Nattens stodola) (1982)
  • Fiskens mág („V břiše ryby“) (1984)
  • Drakvinden ("Dračí vítr") (1984)
  • Breven do nattens drottning („Dopisy královně noci“) (1985)
  • Kamalas bok („Kamalova kniha“) (1986)
  • Den täta elden („Hustý oheň“) (1987)
  • Den kvinnliga mystiken („Mystika žen“) (komiks) (1988)
  • Hondjuret ("Ona-zvíře") (komiks) (1989)
  • Den förskräckliga lilla mamsellens stol („Křeslo hrozné malé mademoiselle“) (dětská kniha) (1989)
  • Rit ("Obřad") (povídky) (1991)
  • Genom den röda dörren eller Sagan om den lilla flickan, Gråtkungen och Lejonpojken („Skrz červené dveře nebo Příběh malé dívky, Plačícího krále a lva) (ilustrovaný autorem) (1992)
  • Nattbarn ("Noční dítě") (ilustrovaný autorem) (1994)
  • Den förunderliga kameleonten („Pozoruhodný chameleon“) (povídky) (1995)
  • Stackars lilla Bubben („Chudák malý Bubben“) (ilustrovaný autorem) (1996)
  • Betraktandet av hundar („Rozjímání o psech“) (nový) (1997)
  • Ensamrummet („Místnost samoty“) (1997)
  • Det hemliga namnet („Tajné jméno“) (nový) (1999)
  • Sůl (básně) (1999)
  • Hondjurets samlade värk („Shromážděné bolesti zvířete“) (2000)
  • Riktig kärlek ("Pravá láska") (2001)
  • Sagan om Ja-trollet och Nej-trollet („Příběh trolla Ano a trolla“) (ilustrovaný autorem) (2002)
  • Skuggorna i spegeln ("Stíny v zrcadle") (2003)
  • Efter Angelus ("After Angelus") (básně) (2004)
  • Svarta lådan ("Černá skříňka") (nový) (2004)
  • 4 x Edelfeldt (povídky) (2005)
  • Finové žijí na Marsu? („Existuje na Marsu život?“) (román) (2006)
  • Hemligt ansikte ("Tajná tvář") (beletrie pro mladé dospělé) (2007)
  • Namnbrunnen(„Jméno dobře“) (2008)
  • Hur jag lärde mig älska mina värsta känslor („Jak jsem se naučil milovat své nejhorší pocity“) (2009)
  • Samtal med djävulen („Rozhovor s ďáblem“) (nový) (2010)
  • Konsten att dö ("Umění umírat") (nový) (2014)

Knižní ilustrace, jiní autoři (švédská vydání)

Ocenění

Reference

  1. ^ Johansson, Astrid (3. ledna 2010). „Den litterära kameleonten har blivit zen-coach“ [Literární chameleon se stal zen-trenérem]. www.dn.se. Dagens Nyheter. Citováno 19. září 2015.
  2. ^ A b Johannesson, Hans-Erik; Littberger Caisou-Rousseau, Inger. „Inger Edelfeldt“. www.ne.se. Nationalencyklopedin. Citováno 18. září 2015.
  3. ^ Nordenstam, Anna (2010). „Recensioner av doktorsavhandlingar“ [Recenze disertačních prací] (PDF). Samlaren (131): 421. Citováno 19. září 2015.
  4. ^ Qvarnström, Niklas (27. ledna 2014). "Dödens negativ" [Negativ smrti]. www.sydsvenskan.se. Sydsvenskan. Citováno 19. září 2015.
  5. ^ „Inger Edelfeldt“. WorldCat.org. Citováno 28. března 2010.
  6. ^ A b C d E Kjersén Edman, Lena. „Inger Edelfeldt“. www.litteraturbanken.se. Švédská banka literatury. Citováno 19. září 2015.
  7. ^ A b Sarrina, Cristine. „Edelfeldt, Inger“. www.nordicwomensliterature.net. KVINFO. Citováno 19. září 2015.
  8. ^ „Sagan om ringen av Inger Edelfeldt“. www.seriegalleriet.se. Seriegalleriet. Citováno 19. září 2015.
  9. ^ "Nattens barn". www.oppetarkiv.se. Sveriges Television. Archivovány od originál dne 2015-02-23. Citováno 19. září 2015.
  10. ^ „Nattens barn“. www.sfi.se. Švédský filmový institut. Citováno 19. září 2015.
  11. ^ „Sommar- och Vintervärdar, 1959–2015“ [Letní a zimní hostitelé, 1959–2015] (PDF). www.sverigesradio.se. Rádio Sveriges. p. 10.
  12. ^ „Deutscher Jugendliteraturpreis“. www.sbi.kb.se. Švédský institut pro dětské knihy. Citováno 19. září 2015.
  13. ^ Hegerfors, Sture. „Adamson (afabetiskt)“. www.hegerfors.se. Sture Hegerfors. Citováno 19. září 2015.
  14. ^ A b C d „Severské autoři“. www.runeberg.org. Projekt Runeberg. Citováno 19. září 2015.
  15. ^ „Inger Edelfeldt“. www.norstedts.se. Norstedts förlag. Citováno 19. září 2015.