Hans Børli - Hans Børli

Hans Børli
Ilustrace od Oddmunda Mikkelsena. 1985
Hans Børli byl pohřben v Eidskogském kostele

Hans Børli (8. prosince 1918 - 26. srpna 1989) byl norský básník a spisovatel, který kromě svých spisů pracoval jako dřevorubec celý život.[1]

Životopis

Hans Georg Nilsen Børli se narodil v Eidskog v Hedmark, Norsko. Byl pátým ze sedmi dětí, které se narodily Nils Thorkildsen Børli (1883–1951) a Marie Bolette Olsdatter Børli (1881–1962). Børli byl vychován na malé farmě v oblasti bez silnic v lesích Eidskog Kommune. Zkušenost s chudobou a strádáním by zanechala hluboký otisk jeho pozdějšího umění. Pozitivní účinky života v blízkosti přírody, moudrost tradice a solidarita mezi pracovníky však měly také významný vliv na jeho spisy. Přísné Křesťanský pietismus výchova by Børliho navždy potýkala s kontraproduktivními silami vzpoury a hluboce zakořeněným smyslem pro náboženskou touhu.[2]

Børli byl považován za nadaného chlapce a byl přijat do obchodní školy Talhaug v roce Kongsvinger. Později byl přijat na vojenskou akademii v Oslo, ale jeho vzdělání bylo ukončeno vypuknutím Druhá světová válka. Børli bojoval proti invazní německé armádě, byl zapojen do několika intenzivních bitev v Vardal, a byl zajat v Verdal. Po propuštění se vrátil do Eidskogu a po zbytek války pracoval jako učitel a lesní dělník. Během Okupace Norska nacistickým Německem, podílel se také na nelegálních činnostech, včetně vedení uprchlíků přes švédské hranice.[3]

Jeho první básnická sbírka, Tyrield vyšlo v roce 1945. Až do poloviny 50. let vydával téměř každoročně knihy, poezii i prózu. Jeho spisy byly charakteristickou směsicí tradiční a volné formy, romantiky a realismu, perverze, vážnosti, společenského vědomí a náboženského hledání. Ole Gundersen Børli (1860–1945), otec jeho matky, byl považován za jednoho z posledních velkých ústních vypravěčů legend a příběhů této oblasti. Byl považován za významný vliv na mladého budoucího spisovatele. Hans Børli byl podle jeho vlastního názoru také silně ovlivněn spisy básníka Olav H. Hauge (1908-1994).[4][5]

Hans Børli zemřel v roce 1989 ve věku 70 let a byl pohřben v Eidskogský kostel.

Publikace

Poezie

Let odkaz na odpovídající články „[rok] v poezii“:

  • 1945: Tyrielden („Pine Passion“)
  • 1948: Villfugl („Divoký pták“)
  • 1949: Muži støtt kom nye vårer („Ale jaro by vždy přišlo“)
  • 1952: Líbí se mi to („Stále existuje život“)
  • 1954: Ser jeg en blomme i skogen („Když vidím květinu v lese“)
  • 1957: Kont-Jo („Timber Joe“)
  • 21/10-1958:Dagene („Dny“)
  • 1960: Jeg ville fange en fugl („Chtěl jsem chytit ptáka“)
  • 1962: Ved bålet („U táboráku“)
  • 1964: Hver liting ting ("Každá maličkost")
  • 1966: Brønnen utenfor Nachors stad („Studna od Nachora“)
  • 1968: Når menneskene er gått heim („Když se lidé vrátili domů“)
  • 1978: Dag og drøm („Den a sen“)
  • 1969: Som rop ved elver („Jako řev řekami“)
  • 1970: Isfuglen („Ledový pták“)
  • 1972: Kyndelsmesse ("Hromnice")
  • 1974: Vindharpe („Větrná harfa“)
  • 1976: Vinden ser aldri på veiviserne („Vítr nikdy nevidí Pathfindera“)
  • 1979: Nør kvelden står rød over Hesteknatten („Evening Red over the Horse Hummock“)
  • 1984: Frosne tranebær („Zmrazené brusinky“)

Próza

Let odkaz na odpovídající články „[rok] v literatuře“:

  • 1946: Han som valte skogen („Ten, kdo si vybral les“), román
  • 1949: Det small et skott („Výstřel byl slyšen“), román
  • 1951: Sølv og stål („Stříbro a ocel“)
  • 1953: Pod lomskriket („Výkřik Loon“),
  • 1987: Tusseleiken (fortellinger og skisser)
  • 1988: Med øks og lyre. Blar av en tømmerhuggers dagbok („Se sekerou a lyrou. Stránky z Deníku dřevorubce“), autobiografie
  • 1991: Smykket fra slagmarken („Drahokam z bitevního pole“), román

jiný

O uživateli Hans Børli:

  • 1998: Syng liv i ditt liv. En biografi. („Zpívejte život ve svém životě. - Životopis.“)

V překladu:

  • Vlastníme lesy: a další básně, šedesát Børliho básní v paralelním norsko-anglickém vydání, přeložil Louis Muinzer
  • Cesta lesy, 43 Børliho básní v paralelním norsko-českém vydání, přeložil Petr Uhlíř

Ceny a uznání

Reference

  1. ^ „Hans Børli“. lokalhistoriewiki. Citováno 1. dubna 2018.
  2. ^ Truls Gjefsen. „Hans Børli“. Norsk biografisk leksikon. Citováno 1. dubna 2018.
  3. ^ Erik Bjerck Hagen. „Hans Børli“. Uchovávejte norské leksikon. Citováno 1. dubna 2018.
  4. ^ „Børli Oppistun“. lokalhistoriewiki. Citováno 1. dubna 2018.
  5. ^ Idar Stegane. „Olav H Hauge“. Norsk biografisk leksikon. Citováno 1. dubna 2018.
  6. ^ Vidar Iversen. "Doblougprisen". Uchovávejte norské leksikon. Citováno 1. dubna 2018.
  7. ^ „Priser - Fritt Ords Honnør“ (v norštině). Fritt Ord. Citováno 22. května 2010.

externí odkazy