Paal Brekke - Paal Brekke

Paal Brekke
Portrett av Paal Brekke (1923-1993) .jpg
Portrét Brekke, kolekce Nasjonalbiblioteket.
narozený(1923-09-17)17. září 1923
Zemřel2. prosince 1993(1993-12-02) (ve věku 70)
NárodnostNorština
obsazeníbásník
Známý jakoprůkopník modernismus v Norsku

Paal Brekke (17 září 1923 - 2. prosince 1993) byl norský textař, prozaik, překladatel poezie a literární kritik. Brekke uprchl z okupované Norsko do Švédska v roce 1940, když mu bylo 17 let. Literárně debutoval v roce 1942 básnickou sbírkou Av din jord er vi til (Z tvé půdy existujeme). Jeho první román byl På flukt (Na útěku, 1946).

Brekke byl nazýván otcem modernismus v Norsku.[1][2][3][4] Byl oceněn Cena norských kritiků za literaturu v roce 1972 pro básnickou sbírku Aftenen st stille (Tichý je večer).[5] Obdržel Doblougova cena v roce 1981.

Životopis

Jako mladý uprchlík se Brekke seznámil s moderním švédský poezie. V roce 1945 se vrátil do Norska a vydal sbírku Jeg gikk så lange veier (1945). Román På flukt (1946) popisuje neúspěšný pokus dosáhnout Anglie během války. Pozdější sbírky jsou Skyggefektning (1949) a Nejméně min. Koruny, v int fra (1957). Brekkeovy příspěvky k modernistické poezii v 60. letech jsou sbírkou Det skjeve smil i rosa (1965), poezie kombinovaná s politickým sarkasmem a Granatmannen kommer (básně a jiné texty, 1968). V 70. letech vydal Aftenen st stille (1972), za který získal cenu kritiků, Syng, ugle (1978) a Flimmer. Og strek (1980). Pozdě v životě vydal dvě sbírky Muži barnet i meg spør (1992) a Ostinato (1994, posmrtně).

Brekke byl brzy všiml pro jeho orientaci na moderní evropské poezie, a to jak jako básník a kritik. Požádal o obnovení norské poezie a šířil znalosti zahraniční literatury prostřednictvím překladů Angličtí modernističtí spisovatelé jako TS Eliot, a také indická a japonská poezie. V polovině padesátých let se Brekke účastnil debaty o lyrické formě a postavil se proti André Bjerke a Arnulf Øverland v tzv Debata o glossolalii.

Cestovní kniha En munnfull av Gangy (1962) je napsán po návštěvě Indie v roce 1960, kde Brekke čelil chudobě a hladu v Indii třetí svět a uvědomil si základní konflikty mezi bohatými a chudými národy.

Vybraná díla

  • Av din jord er vi til (1942)
  • Pá är du född (1943)
  • Landflyktig soldat (1945)
  • Jeg gikk så lange veier (1945)
  • På flukt (1946)
  • Skyggefektning (1949)
  • Aldrende Orfeus (1951)
  • Og hekken vokste kjempehøy (1953)
  • Nejméně min. Koruny, vind fra intet (1957)
  • Roerne fra Itaca (1960)
  • En munnfull av Gangy (1962)
  • De skjeve smil i rosa (1965)
  • Granatamannen kommer (1968)
  • Aftenen st stille (1972)
  • Syng, ugle (1978)
  • Flimmer. Og strek (1980)

Překlady

  • TS Eliot: Det the gold landet og andre dikt (1949)
  • Amerikansk lyrikk (1957)
  • Moderne japansk lyrikk (1965)
  • Indisk lyrikk (1979)

Ocenění

Reference

  1. ^ Jan Erik Vold (1979). „Et essay om Paal Brekke“. Samtiden č. 3/1979 (v norštině). Archivovány od originál dne 23. 7. 2011. Citováno 2008-10-24.
  2. ^ Inger Bentzrud (2002). „Oppgjør med fadermordere“. Dagbladet (v norštině). Citováno 2008-10-24.
  3. ^ Guri Hjeltnes (2002). „Bragd av Brekke. Toril Brekke:“ Paal Brekke - En kunstner - Et liv"". VG (v norštině). Citováno 2008-10-24.
  4. ^ Atle Christiansen (2002). „Sanninga om Paal Brekke?“. Dag og Tid (v norštině). Citováno 2008-10-24.
  5. ^ „Tidligere vinnere av Kritikerprisen“ (v norštině). NRK. 2002. Citováno 2008-10-21.