Olav H. Hauge - Olav H. Hauge

Olav Håkonson Hauge (18. Srpna 1908 - 23. Května 1994) byl norský zahradník, překladatel a básník.[1]
Životopis
Hauge se narodil ve vesnici Ulvik v Hordaland, Norsko. Jeho rodiče Håkon Hauge (1877-1954) a Katrina Hakestad (1873-1975) byli farmáři. Hauge navštěvoval střední školu v Ulviku v letech 1925–1926. Ve škole se naučil anglicky a německy a později se četbou naučil francouzsky. Strávil mnoho let výcvikem v zahradnictví a pěstování ovoce Hjeltnes Zahradnická škola (Hjeltnes videregående skole) v Ulviku (1927 a 1933–34), Norská univerzita věd o živé přírodě v Tak jako (1930) a Státní výzkumné středisko (Statens forsøksgardt) ve společnosti Hermannsverk in Sogn og Fjordane (1931-1933). Celý život žil v Ulviku a pracoval jako zahradník ve svém vlastním jablku ovocný sad.[2]
První básně Haugeho byly publikovány v roce 1946, vše v tradiční podobě. Později napsal modernistická poezie a zejména konkrétní poezie která inspirovala další, mladší norské básníky, jako např Jan Erik Vold. Známý příklad v norském originálu:
- Katten
- sedím tunet
- når du kjem.
- Snakk litt med katten.
- Det er han som er varast i garden.
V anglickém překladu:
- Kočka sedí
- zepředu
- když přijdete.
- Mluvte trochu s kočkou.
- Je tu nejcitlivější.
Kromě psaní vlastních básní byl mezinárodně orientovaný a básně překládal Alfred Tennyson, William Butler Yeats, Robert Browning, Stéphane Mallarmé, Arthur Rimbaud, Stephen Crane, Friedrich Hölderlin, Georg Trakl, Paul Celan, Bertolt Brecht a Robert Bly do norštiny. On také psal poezii v poctě kolegům básníkům William Blake, Paul Celan, Gérard de Nerval a Emily Dickinson. Inspiroval se také klasikou Čínská poezie, např. ve své básni „T`ao Ch`ien“ ve sbírce Spør vinden.
Hauge byl přeložen do angličtiny skotský básník Robin Fulton v Olav Hauge: Vybrané básně, z roku 1990 a americký básník Robert Bly v Důvěřujte svému životu vodě a věčnosti: Dvacet básní Olava H. Haugeho, z roku 1987. Američan autor Robert Hedin přeložil Hauge v roce 2001 ve sbírce Bullfinch povstávající z třešně: Básně Olava H. Haugeho a v Chatky a sněhové domy v roce 2004. Robert Bly a Robert Hedin společně přeložili Hauge v roce 2008 v roce The Dream We Carry: Selected and Last Poems of Olav H. Hauge. Slova z Glor i oska byly použity jako texty pro Solefald píseň „Song til stormen“ z alba 2010, Norrøn Livskunst. [3]
Olav H. Hauge Center (Olav H. Hauge - Senteret) se nachází na Brakanes poblíž Ulvikafjorden. Součástí centra je výstava, knihovna poezie, básnická dílna a muzeum upozorňující na život a dílo básníka. Nynorsk kultursentrum řídí jak Olav H. Hauge Center, tak Ivar Aasen-instituttet v Ørsta.[4][5][6]
Seznam prací
- Glør i oska (Noregs boklag, 1946)
- Pod bergfalletem (Noregs boklag, 1951), Pod útesem
- Seint rodnar skog i djuvet (Noregs boklag, 1956), Stromy v rokli pomalu zčervenaly
- På ørnetuva (Noregs boklag, 1961), Na orlího trsu
- Dikt i utval: Dogg og dagar editor Ragnvald Skrede. (Noregs boklag, 1965)
- Dropar i austavind (Noregs boklag, 1966), Kapky ve východním větru
- Spør vinden (Noregs boklag, 1971), Zeptejte se větru
- Dikt i samling (Noregs boklag, 1972)
- Syn oss åkeren din ve výběru podle Jan Erik Vold. Bokklubben, 1975. (Shromážděno od Dikt i samling)
- Janglestrå (Samlaget, 1980), Sběratelství
- Regnbogane (1983) (Dětská kniha, ilustrace od Wenche Øyen )
- ABC, 1986 (dětská kniha)
- Mange års røynsle med pil og boge (záznam). (Samlaget, 1988)
- Brev 1970-1975 (Cappelen, 1996)
- Det er den draumen (Samlaget, 1998), Je to sen
- Dagbok 1924-1994 (Samlaget, 2000)
- Skogen stend, muži han skiftar sine tre. Aforismar i utval (Samlaget, 2001)
Překlady
- Utanlandský diktát, 1967
- Stephen Crane: Svarte ryttarar, 1974
- Bertolt Brecht: Til ettertidi, 1978
- Ruční stisk ruky i svevne, 1978
- Dikt i umsetjing, 1982
- Frå Rimbaud til Celan, 1991
Ocenění
- Kritikerprisen pro På ørnetuva - 1961[7]
- Sokneprest Alfred Andersson-Ryssts fond 1968[8]
- Doblougova cena - 1969[9]
- Sunnmørsprisen pro Spør vinden - 1971[10]
- Melsom-vězení - 1973[11]
- Aschehougprisen - 1978[12]
- Nynorsk barnelitteraturpris pro Regnbogane (společně s Wenche Øyen ) - 1983[13]
Překlady jeho poezie
- Olav Hauge přeložena do ukrajinštiny Viktorií Rudych (2019) А горою самотності (Vydavatelé Krok ) ISBN 978-617-692-548-4
- Olav Hauge přeložil Olav Grinde (2016) Světelné prostory: Olav H. Hauge: Vybrané básně a časopisy (White Pine Press) ISBN 978-1935210801
- Olav Hauge překládal Robert Bly a Robert Hedin (2008) The Dream We Carry: Selected and Last Poems of Olav Hauge (Lis na měděný kaňon) ISBN 978-1556592881
- Olav Hauge přeložil Robin Fulton (1990) Olav Hauge: Vybrané básně (White Pine Press) ISBN 978-1877727030
- Olav Hauge přeložil Robert Bly (1987) Důvěřujte svému životu vodě a věčnosti: Dvacet básní Olava H. Haugeho (Edice Milkweed)ISBN 978-0915943289
- Olav Hauge přeložili Sabina Messeg a Hannah May Svnedal 2010, Elvi Burtanum Fjorden, הנהר רד לפיורד, Nakladatelství Carmel, ISBN 978-965-540-653-5
Reference
- ^ Erik Bjerck Hagen. „Olav H. Hauge“. Uchovávejte norské leksikon. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ Idar Stegane. „Olav H. Hauge“. Norsk biografisk leksikon. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ „Olav H. Hauge, Biografi“. Olav H Hauge - Senteret. Archivovány od originál 29. října 2019. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ „Olav H. Hauge-Senteret“. Inovace Norsko. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ „Centrum Ivara Aasena“. Destinasjon Ålesund a Sunnmøre. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ „Om oss“. Nynorsk kultursentrum. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ Vidar Iversen. „Kritikerprisen“. Uchovávejte norské leksikon. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ „Sokneprest Alfred Andersson-Rysst“. Den norske Forfatterforenin. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ Vidar Iversen. "Doblougprisen". Uchovávejte norské leksikon. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ „Tidlegare vinnarar av Sunnmørsprisen“. Sunnmøre frilynde Ungdomssamlag. Archivovány od originál 26. června 2007. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ "1973 Olav H. Hauge". Melsom-vězení. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ "Aschehougprisen". H. Aschehoug & Co. Archivováno od originál dne 11. července 2018. Citováno 1. dubna 2018.
- ^ Einar Sørensen. „Wenche Øyen“. Norsk kunstnerleksikon. Citováno 1. dubna 2018.