Demokratická federální Jugoslávie - Democratic Federal Yugoslavia

Demokratická federální Jugoslávie
Demokratická federální Jugoslávie; ; Demokratska Federativna Jugoslavija; Демократска Федеративна Југославија; Demokratična federativna Jugoslavija
	1943–1945
	Vlajka Symbol
	Hymna:"Hej, Slaveni ";
	Demokratická federativní Jugoslávie v roce 1945
Postavení	Komunistická strana Jugoslávie -dominovaná vláda
Hlavní město; a největší město	Bělehrad
Oficiální jazyky	Srbochorvatština; slovinština; Makedonština
Oficiální scénář	cyrilice • latinský
Vláda	Federální prozatímní vláda; –Národní výbor (1943–45); –Konstituční monarchie (1945)
Předseda předsednictva AVNOJ
• 1943–45	Ivan Ribar
Král
• 1943–45	Peter II
premiér
• 1943–45	Josip Broz Tito
Legislativa	Dočasné národní shromáždění
Historická doba	druhá světová válka
• Druhé zasedání AVNOJ	29. listopadu 1943
• Dohoda Tito – Šubašić	16. června 1944
• Byla vytvořena prozatímní vláda	7. března 1945
• Přijato do Spojené národy	24. října 1945
• Volby	11. listopadu 1945
• Zrušení monarchie	29. listopadu 1945
Plocha
• Celkem	255 804 km2 (98 766 čtverečních mil)
Populace
• odhad z roku 1945	C. 14–15 milionů[Citace je zapotřebí ]
Měna	Rozličný; (1943–44): Srbský dinár, NDH kuna, Bulharský lev, Italská lira, Říšská značka; (1944–45): Jugoslávský dinár
Časové pásmo	UTC +2 (Středoevropský čas (SEČ))
Řidičská strana	že jo
Volací kód	38
Předcházet	Uspěl
	Nezávislý stát Chorvatsko
	Obsazené Srbsko
	Obsazená Černá Hora
	Bulharské království
	Italská sociální republika
	nacistické Německo
	Maďarské království
	Albánské království
	Jugoslávská exilová vláda
Federativní lidová republika Jugoslávie

Demokratická federální Jugoslávie, také známý jako Demokratická federativní Jugoslávie (DF Jugoslávie nebo DFY), byl prozatímní stát zřízený během druhá světová válka dne 29. listopadu 1943 prostřednictvím druhého zasedání Antifašistická rada pro národní osvobození Jugoslávie (AVNOJ). The Národní výbor pro osvobození Jugoslávie (NKOJ) byl jejím původním výkonným orgánem. Po celou dobu své existence byl řízen maršálem Josip Broz Tito jako předseda vlády.

Bylo to uznáno Spojenci na Teheránská konference, spolu s AVNOJ jako jeho poradní orgán. The Jugoslávská exilová vláda krále Peter II v Londýně, částečně kvůli tlaku ze strany Spojené království,^[3] uznal vládu AVNOJ s Smlouva z Vis podepsaná dne 16. června 1944 mezi předsedou vlády exilové vlády, Ivan Šubašić a Tito.^[3] Smlouvou z Visu se exilová vláda a NKOJ dohodly na sloučení do prozatímní vláda co nejdříve. Forma nové vlády byla dohodnuta za sekundu Dohoda Šubašić – Tito podepsaná dne 1. listopadu 1944 v nedávno osvobozeném hlavním městě Jugoslávie Bělehrad. DF Jugoslávie se stala jedním ze zakládajících členů Spojené národy po podpisu Charta OSN v říjnu 1945.

Stát byl vytvořen s cílem sjednotit jugoslávské hnutí odporu s okupace Jugoslávie podle Síly osy. Dohoda ponechala otázku, zda stát bude monarchií nebo republikou, úmyslně nerozhodnutá až po skončení války, takže pozice hlavy státu byla prázdná. Po sloučení vlád byl stát reformován jako jedna strana Federativní lidová republika Jugoslávie s Josipem Brozem Titem as premiér a Ivan Šubašić as ministr zahraničních věcí.

Dějiny

Druhé zasedání AVNOJ, které se konalo v Jajce v listopadu 1943 zahájeno prohlášením, které zní částečně:

Aby byla antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie ustavena jako nejvyšší zákonodárný a výkonný zastupitelský orgán Jugoslávie jako nejvyšší představitel svrchovanosti národů a státu Jugoslávie jako celku, a aby byl Národní výbor osvobození Jugoslávie bude zřízen jako orgán se všemi rysy národní vlády, jehož prostřednictvím bude vykonávat svoji výkonnou funkci Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie.
Aby zrádná „exilová vláda“ byla zbavena veškerých práv jako legální vláda Jugoslávie, zejména práva zastupovat národy Jugoslávie kdekoli nebo před kýmkoli.
Aby byly přezkoumány všechny mezinárodní smlouvy a závazky uzavřené v zahraničí jménem „Jugoslávie“ exilovou vládou s ohledem na jejich neplatnost nebo obnovení nebo schválení, a aby všechny mezinárodní smlouvy a závazky, které tzv. „Exilová vláda“ má může nakonec uzavřít v zahraničí v budoucnu neobdrží žádné uznání.
Aby byla Jugoslávie založena na demokratickém federálním principu jako stát rovnocenných národů.^[4]

AVNOJ poté vydala šest dekretů a Prezídium AVNOJ, které pokračovalo ve svých funkcích, když nebylo na zasedání, následovalo čtyřmi rozhodnutími. Společně to zahrnovalo ústavu nového státu, který se formoval v Jugoslávii. Dne 30. listopadu prezidium dalo Titovi hodnost maršála Jugoslávie a jmenovalo jej prezidentem vlády (nebo úřadujícím předsedou vlády) a Ministr národní obrany. Do NKOJ byli jmenováni tři místopředsedové a třináct dalších ministrů.^[4]

Název „Demokratická federativní Jugoslávie“ byl oficiálně přijat 17. února 1944. Ve stejný den přijali pochodeň znak Jugoslávie.^[5]

Po sesazení krále Petra II Federativní lidová republika Jugoslávie byl vyhlášen 29. listopadu 1945.

Vláda

Jeho zákonodárcem bylo po listopadu 1944 Prozatímní shromáždění.^[6] Tito-subasická dohoda z roku 1944 prohlásila, že stát je pluralitní demokracie to zaručeno: demokratické svobody; osobní svoboda; Svoboda projevu, shromáždění, a náboženství; a a svobodný tisk.^[7] V lednu 1945 však Tito přesunul důraz své vlády od důrazu na pluralitní demokracii a tvrdil, že ačkoliv demokracii přijal, tvrdil, že není potřeba „více stran“, protože tvrdil, že více stran zbytečně rozdělovalo uprostřed válečného úsilí Jugoslávie a že Lidová fronta zastupoval veškerý jugoslávský lid.^[7] Koalice Lidové fronty v čele s Komunistická strana Jugoslávie a jeho generální tajemník maršál Josip Broz Tito, bylo hlavním hnutím uvnitř vlády. Mezi další politická hnutí, která se připojila k vládě, patřilo hnutí „Napred“, které zastupoval Milivoje Marković.^[6]

Demokratická federální Jugoslávie byla ovládána dočasnou vládou skládající se převážně z Jednotná fronta národního osvobození členů a malého počtu dalších politických stran z bývalého Jugoslávského království. Předsedou vlády byl Josip Broz Tito. Komunisté zastávali 22 ministerských pozic, včetně financí, vnitřních věcí, spravedlnosti, dopravy a dalších. Ivan Šubašić z chorvatské rolnické strany a bývalý zákaz Chorvatská Banovina, byl ministrem zahraničních věcí, zatímco Milan Grol, z demokratická strana, byl místopředsedou vlády. Mnoho nekomunistických členů vlády rezignovalo kvůli nesouhlasu s novou politikou.^[8]

administrativní oddělení

Demokratická federativní Jugoslávie sestávala ze 6 federativní republika a 2 autonomní jednotky:^[9]^[10]

Správní rozdělení Demokratické federativní jugoslávie v roce 1945

Reference

^ Jednalo se o jazyky určené pro znak Jugoslávie dne 17. února 1944.
^ Tomasz Kamusella. Politika jazyka a nacionalismu v moderní střední Evropě. Palgrave Macmillan, 2008. Pp. 228, 297.
^ ^A ^b Walter R. Roberts. Tito, Mihailović a spojenci, 1941-1945. Duke University Press, 1987. Pp. 288.
^ ^A ^b Michael Boro Petrovič, „Ústřední vláda Jugoslávie“, Politologie čtvrtletně, Sv. 62, č. 4 (1947), str. 504–30.
^ Marko Attila Hoare, Bosenští muslimové ve druhé světové válce: Historie (Oxford University Press, 2013), s. 200.
^ ^A ^b Vojislav Koštunica, Kosta Čavoški. Pluralismus stran nebo monismus: sociální hnutí a politický systém v Jugoslávii, 1944-1949. Východoevropské monografie, 1985. Pp. 22.
^ ^A ^b Sabrina P. Ramet. Tři Jugoslávie: budování státu a legitimace, 1918-2005. Bloomington, Indiana, USA: Indiana University Press. Str. 167-168.
^ http://adattar.vmmi.org/fejezetek/2078/09_prva_decenija_titove_jugoslavije.pdf
^ Petranović 2002.
^ Jović 2009.

Zdroje

Bokovoy, Melissa K .; Irvine, Jill A .; Lilly, Carol S., eds. (1997). Vztahy mezi státem a společností v Jugoslávii, 1945-1992. Londýn: Palgrave Macmillan.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Dimić, Ljubodrag (2011). „Jugoslávsko-sovětské vztahy: Pohled západních diplomatů (1944–1946)“. Balkán ve studené válce: balkánské federace, Cominform, jugoslávsko-sovětský konflikt. Beograd: Institute for Balkan Studies. 109–140.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Jović, Dejan (2009). Jugoslávie: stát, který uschl. West Lafayette: Purdue University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Pavlowitch, Stevan K. (2002). Srbsko: Historie za jménem. London: Hurst & Company.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Petranović, Branko (2002). Jugoslávská zkušenost srbské národní integrace. Boulder: Východoevropské monografie.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

[1] Jednalo se o jazyky určené pro znak Jugoslávie dne 17. února 1944.

[2] Tomasz Kamusella. Politika jazyka a nacionalismu v moderní střední Evropě. Palgrave Macmillan, 2008. Pp. 228, 297.

[Walter_R._Roberts_1987._Pp._288-3] A ^b Walter R. Roberts. Tito, Mihailović a spojenci, 1941-1945. Duke University Press, 1987. Pp. 288.

[Petrovich-4] A ^b Michael Boro Petrovič, „Ústřední vláda Jugoslávie“, Politologie čtvrtletně, Sv. 62, č. 4 (1947), str. 504–30.

[5] Marko Attila Hoare, Bosenští muslimové ve druhé světové válce: Historie (Oxford University Press, 2013), s. 200.

[Vojislav_Koštunica_1985._Pp._22-6] A ^b Vojislav Koštunica, Kosta Čavoški. Pluralismus stran nebo monismus: sociální hnutí a politický systém v Jugoslávii, 1944-1949. Východoevropské monografie, 1985. Pp. 22.

[Sabrina_P._Ramet_2005._Pp._167-168-7] A ^b Sabrina P. Ramet. Tři Jugoslávie: budování státu a legitimace, 1918-2005. Bloomington, Indiana, USA: Indiana University Press. Str. 167-168.

[8] ttp://adattar.vmmi.org/fejezetek/2078/09_prva_decenija_titove_jugoslavije.pdf

[FOOTNOTEPetranović2002-9] Petranović 2002.

[FOOTNOTEJović2009-10] Jović 2009.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

Časová osa Jugoslávská státnost
	Před rokem 1918	1918–1929	1929–1945	1941–1945	1945–1946	1946–1963	1963–1992	1992–2003	2003–2006	2006–2008	2008–
Slovinsko	Část Rakousko-Uhersko včetně Kotorský záliv Viz také Království Chorvatsko-Slavonie 1868–1918 Království Dalmácie 1815–1918 Kondominium z Bosna a Hercegovina 1878–1918	Království Srbů, Chorvati a Slovinci (1918–1929) Království Jugoslávie (1929–1945) Viz také Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů 1918 Republika Prekmurje 1919 Banát, Bačka a Baranja 1918–1919 Svobodný stát Fiume 1920–1924 1924–1945 Italská provincie Zadar 1920–1947		Připojeno^A Fašistická Itálie a nacistické Německo	Demokratická federální Jugoslávie 1945–1946 Federativní lidová republika Jugoslávie 1946–1963 Socialistická federativní republika Jugoslávie 1963–1992 Skládal se z Socialistické republiky Slovinsko (1945–1991) Chorvatsko (1945–1991) Bosna a Hercegovina (1945–1992) Srbsko (1945–1992) (včetně autonomní provincie z Vojvodina a Kosovo ) Černá Hora (1945–1992) Makedonie (1945–1991) Viz také Svobodné území Terstu (1947–1954) ^j			Slovinská republika Desetidenní válka
Dalmácie				Nezávislý stát Chorvatsko 1941–1945 Loutkový stát z nacistické Německo. Díly připojené Fašistická Itálie. Međimurje a Baranja připojeno Maďarsko.				Chorvatská republika^b Chorvatská válka za nezávislost
Slavonie
Chorvatsko
Bosna								Bosna a Hercegovina^C Bosenské války Skládá se z Federace Bosny a Hercegoviny (1995 – dosud), Republika srbská (1995 – dosud) a Okres Brčko (2000 – dosud).
Hercegovina
Vojvodina	Část Délvidék region Maďarska			Autonomní Banát^d (součást němčiny Území Vojenský velitel v Srbsku )				Svazová republika Jugoslávie Skládal se z Republika Srbsko (1992–2006) a Republika Černá Hora (1992–2006)	Státní unie Srbska a Černé Hory	Republika Srbsko Zahrnuto do autonomních provincií Vojvodina a pod Správa OSN, Kosovo a Metohija	Republika Srbska Zahrnuje autonomní provincii Vojvodina
Srbsko	Království Srbsko 1882–1918			Území vojenského velitele v Srbsku 1941–1944 ^E							Republika Srbska Zahrnuje autonomní provincii Vojvodina
Kosovo	Část Království Srbsko 1912–1918			Většinou připojeno uživatelem Albánie 1941–1944 spolu se západní Makedonií a jihovýchodní Černou Horou							Republika Kosovo^G
Metohija	Království Černé Hory 1910–1918 Metohija ovládaná Rakousko-Uherskem 1915–1918										Republika Kosovo^G
Černá Hora				Protektorát Černá Hora^F 1941–1944						Černá Hora
Vardar Makedonie	Část Království Srbsko 1912–1918			Připojeno Bulharské království 1941–1944				Republika Makedonie^h
^A Prekmurje připojeno Maďarsko. ^b Viz také SAO Kninska Krajina (1990) → SAO Krajina (1990–1991); a NKÚ Východní Slavonie, Baranja a Západní Syrmia (1990–1991), NKÚ Západní Slavonie (1990–1991) a Republika Srbská Krajina (1990–1995), všechny nahrazeny Přechodná správa OSN pro východní Slavonii, Baranju a západní Sirmium (1996–1998). ^C Viz také Republika Bosna a Hercegovina; Chorvatská republika Herceg-Bosna; a Srbské autonomní oblasti (NKÚ) z Bosanska Krajina, Severovýchodní Bosna, Romanija a Hercegovina (1991–1992), které všechny spojily a vytvořily Srbská republika Bosna a Hercegovina (1992–1995). ^d Bačka bylo znovu zavedeno Maďarskem (1941–1944), zatímco Syrmia byl připojen nezávislým státem Chorvatsko (1941–1944). ^E Viz také Republika Užice. ^F Připojeno fašistickou Itálií (1941–1943) a nacistickým Německem (1943–1944). Menší část připojená nezávislým státem Chorvatsko (1941–1944).							^G Kosovo je předmětem územního sporu mezi Republika Kosovo a Republika Srbsko. Republika Kosovo jednostranně vyhlásila nezávislost dne 17. února 2008. Srbsko nadále tvrdí jako součást svého vlastní suverénní území. Obě vlády začal normalizovat vztahy v roce 2013 jako součást Bruselská dohoda z roku 2013. Kosovo je v současné době uznáno jako nezávislý stát 98 z 193 Členské státy OSN. Celkem, 113 Členské státy OSN v určitém okamžiku uznaly Kosovo, z toho 15 později své uznání stáhli. ^h Severní Makedonie byla do roku 2019 známá jako Makedonská republika. V OSN je známá jako Bývalá jugoslávská republika Makedonie kvůli spor o pojmenování s Řecko. ^j Svobodné území bylo založeno v roce 1947. Jeho správa byla rozdělena do dvou oblastí (zóna A) a (zóna B). Svobodné území de facto převzala Itálie a SFRY v roce 1954.