Moravské Srbsko - Moravian Serbia - Wikipedia
Moravské Srbsko Моравска Србија Moravska Srbija | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1371–1402 | |||||||||
 Moravské Srbsko | |||||||||
| Hlavní město | Kruševac | ||||||||
| Společné jazyky | srbština | ||||||||
| Náboženství | Srbský ortodoxní | ||||||||
| Vláda | Monarchie | ||||||||
| princ (Knyaz ) | |||||||||
• 1371–1389 | Lazar Hrebeljanović | ||||||||
• 1389–1402 | Stefan Lazarević | ||||||||
| Dějiny | |||||||||
• Zavedeno | 1371 | ||||||||
• Zrušeno | 1402 | ||||||||
| Měna | Srbský perper | ||||||||
| Kód ISO 3166 | RS | ||||||||
| |||||||||
Moravské Srbsko (srbština: Моравска Србија / Moravska Srbija) nebo Realm of Prince Lazar je název používaný v historiografii pro největší a nejmocnější srbské knížectví, které se vynořilo ze zříceniny Srbská říše (1371).[1] Moravské Srbsko je pojmenováno po Morava, hlavní řeka regionu.[2] Nezávislé knížectví v regionu Morava bylo založeno v roce 1371 a největšího rozsahu dosáhlo v roce 1379 vojenskými a politickými aktivitami svého prvního vládce, knížete Lazar Hrebeljanović. V roce 1402 byl povýšen na Srbský despotát, která by existovala do roku 1459 (de jure až do 60. let 15. století).
Přídavné jméno moravský neznamená, že stát (moravské Srbsko) je jakýmkoli způsobem spojen s regionem Morava v dnešní době Česká republika. Termín Moravské Srbsko odkazuje na skutečnost, že stát zahrnoval povodí Velká Morava, Západní Morava, a Jižní Morava řeky v dnešní centrální Srbsko.
Dějiny
Část série na | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Historie Srbsko | ||||||||||||||||
 | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
 Srbský portál | ||||||||||||||||
Lazar Hrebeljanović se narodil kolem roku 1329 v pevnost Prilepac, nedaleko města Novo Brdo v regionu Kosovo, Království Srbsko. Lazar byl dvořan u soudu srbského cara Stefan Uroš Dušan a u soudu Dušanova nástupce cara Stefan Uroš V (r. 1356–1371).[3] Urošovu vládu charakterizovalo oslabení ústřední autority a postupný rozpad Srbská říše. V oblastech, které ovládali, se mocní srbští šlechtici prakticky osamostatnili.[4]
Lazar opustil dvůr cara Uroše v roce 1363 nebo 1365 a stal se oblastním pánem. Titul knížete zastával nejméně od roku 1371.[4] Jeho území se zpočátku vyvíjelo ve stínu silnějších regionálních pánů. Nejsilnější byli bratři Mrnjavčevićové, Vukašin a Jovan Uglješa. Byli poraženi a zabiti Osmanští Turci v Bitva u Mariče v roce 1371, poté Lazar zabral část jejich území. Lazar a Tvrtko I., Zákaz z Bosna, společně poražený v roce 1373 další silný šlechtic, Nikola Altomanović. Většinu území Altomanoviće získal Lazar. V té době Lazar přijal svrchovanost krále Louis já Maďarska,[5] kdo mu udělil region Mačva, nebo alespoň jeho část. Se všemi těmito územními zisky se Lazar ukázal jako nejmocnější srbský pán.[6] Stát, který poté vytvořil, je v historiografii znám jako moravské Srbsko.[7]
Moravské Srbsko dosáhlo svého plného rozsahu v roce 1379, kdy nastoupil Lazar Braničevo a Kučevo, vypuzení maďarského vazala Radiče Brankoviće Rastislaliće z těchto regionů.[8] Lazarův stát byl větší než panství ostatních pánů na území bývalé srbské říše. Měla také lépe organizovanou vládu a armádu. Stát se skládal z povodí Velká Morava, Západní Morava, a Jižní Morava Řeky táhnoucí se od pramene jižní Moravy na sever k Dunaj a Sava Řeky. Jeho severozápadní hranice probíhala podél Řeka Drina. Kromě hlavního města Kruševac, stát zahrnoval významná města Niš a Užice, stejně jako Novo Brdo a Rudnik, dvě nejbohatší těžební centra středověkého Srbska. Lazarův stát ležel ze všech srbských zemí nejdále od osmanských center a byl nejméně vystaven pustošení tureckých nájezdů. Tato okolnost přilákala přistěhovalce z oblastí ohrožených Tureckem, kteří stavěli nové vesnice a osady v dříve málo obydlených a neobdělávaných oblastech moravského Srbska. Mezi přistěhovalci byli také duchovní osoby, což stimulovalo oživení starých církevních středisek a založení nových v Lazarově stavu.[6][7]
Turecká nájezdnická skupina, která nerušeně prošla územím osmanských vazalů, vtrhla do moravského Srbska v roce 1381. Byla směrována Lazarovými šlechtici Crepem Vukoslavićem a Vitomirem v bitvě u Dubravice, bojovali poblíž města Paraćin.[7] V roce 1386 osmanská Sultán Murad I. sám vedl mnohem větší síly, které Niša od Lazara vzaly. Není jasné, zda ke střetu mezi vojsky Lazar a Murad v Pločniku, lokalitě jihozápadně od Niš, došlo krátce před nebo po zajetí Niš. Lazar odmítnuto Murad v Pločniku.[9] Po smrti krále Ludvíka v roce 1382 vypukla občanská válka Maďarské království. Lazar se krátce zúčastnil války jako jeden z odpůrců prince Zikmund Lucemburský a poslal několik vojáků bojovat v oblastech Bělehrad a Syrmia. Tyto boje skončily bez územních zisků pro Lazara, který uzavřel mír se Zikmundem v roce 1387.[10]
V Bitva o Kosovo bojoval dne 15. června 1389, Lazar vedl armádu, která čelila masivní invazní armádě Osmanské říše pod velením Sultán Murad I.. V bitvě přišli o život princ Lazar i sultán Murad. Ačkoli bitva byla takticky nerozhodná, vzájemné těžké ztráty byly zničující pouze pro Srby.[7][11] Lazar byl následován jeho nejstarším synem Stefan Lazarević. Jelikož byl ještě nezletilý, moravské Srbsko spravovala Lazarova vdova Milica. Pět měsíců po bitvě na ni zaútočili vojáci maďarského krále Zikmunda. Když turecké síly směřující k Maďarsku dosáhly v létě 1390 hranic moravského Srbska, Milica přijala osmanskou nadvládu.[11]
Stefan Lazarević se účastnil jako osmanský vazal v Bitva u Karanovasy v roce 1394 Bitva o Rovinu v roce 1395 Bitva o Nicopolis v roce 1396 a v Bitva o Angoru v roce 1402. Po Angoře navštívil Konstantinopol, hlavní město Byzantská říše, kde dostal titul Despota a od té doby se jeho stát stal známým jako Srbský despotát v roce 1402.[12]
Vládci
- Lazar Hrebeljanović (1371–1389)
- Stefan Lazarević (1389–1402)
Poznámky
- ^ Ćirković 2004, str. 79.
- ^ Samardžić a Duškov 1993, str. 104.
- ^ Mihaljčić 2001, s. 15–28
- ^ A b Mihaljčić 2001, s. 29–52
- ^ Mihaljčić 2001, s. 53–77
- ^ A b Fajn 1994, str. 387-389.
- ^ A b C d Mihaljčić 2001, s. 116–32
- ^ Mihaljčić 2001, s. 78–115
- ^ Reinert 1994, str. 177
- ^ Fajn 1994, str. 395-398.
- ^ A b Fajn 1994, str. 409-414.
- ^ Ćirković 2004, str. 88.
Reference
- Bataković, Dušan T., vyd. (2005). Histoire du peuple serbe [Dějiny srbského lidu] (francouzsky). Lausanne: L’Age d’Homme. ISBN 9782825119587.
- Ćirković, Sima (2004). Srbové. Malden: Blackwell Publishing. ISBN 9781405142915.
- Dobře, John Van Antwerp (1994) [1987]. Pozdně středověký Balkán: kritický průzkum od konce dvanáctého století po dobytí Osmanem. Ann Arbor, Michigan: University of Michigan Press. ISBN 0-472-08260-4.
- Ivić, Pavle, vyd. (1995). Dějiny srbské kultury. Edgware: Porthill Publishers. ISBN 9781870732314.
- Mihaljčić, Rade (2001) [1984]. Хазар Хребељановић: историја, култ, предање (v srbštině). Bělehrad: Srpska školska knjiga; Znalost. ISBN 86-83565-01-7.
- Orbini, Mauro (1601). Il Regno de gli Slavi hoggi corrottamente detti Schiavoni. Pesaro: Apresso Girolamo Concordia.
- Орбин, Мавро (1968). Краљевство Словена. :Еоград: Српска књижевна задруга.
- Ostrogorsky, George (1956). Dějiny byzantského státu. Oxford: Basil Blackwell.
- Reinert, Stephen W (1994). „Od Nišu po Kosovo Polje: Úvahy o posledních letech Murāda I.“. V Zachariadou, Elizabeth (ed.). Osmanský emirát (1300–1389). Heraklion, Řecko: Crete University Press. ISBN 978-960-7309-58-7.
- Samardžić, Radovan; Duškov, Milan, vyd. (1993). Srbové v evropské civilizaci. Bělehrad: Nova, Srbská akademie věd a umění, Institut pro balkánská studia. ISBN 9788675830153.
- Sedlar, Jean W. (1994). East Central Europe in the Middle Ages, 1000-1500. Seattle: University of Washington Press. ISBN 9780295800646.
- Soulis, George Christos (1984). Srbové a Byzanc za vlády cara Štěpána Dušana (1331-1355) a jeho nástupců. Washington: Dumbarton Oaks Library and Collection. ISBN 9780884021377.