Srbské knížectví - Principality of Serbia

Pro další použití viz Srbské knížectví (disambiguation).
Srbské knížectví

Кнежевина Србија
Kneževina Srbija
1815–1882
Hymna:"Востани Сербије " / "Vostani Serbije"
(Anglicky: „Arise, Serbia“)
Srbské knížectví v roce 1878
Srbské knížectví v roce 1878
Hlavní městoBělehrad (1841-82)
Kragujevac (1818–38)
Gornja Crnuća (1815–18)
Společné jazykysrbština
Náboženství
Srbská pravoslaví
VládaAbsolutní monarchie (1815–38)
Konstituční monarchie (1835, 1838–82)
princ (Knez ) 
• 1817–1839 (za prvé)
Miloš Obrenović I
• 1868–1882 (poslední)
Milan Obrenović IV
premiér 
• 1815–1816 (za prvé)
Petar Nikolajević
• 1880–1882 (poslední)
Milan Piroćanac
Dějiny 
• Uznání ze strany Vznešený Porte
1815
15. února 1835
• de facto nezávislost
1867
13. července 1878
1882
Plocha
1815[1]24 440 km2 (9 440 čtverečních mil)
183437 511 km2 (14 483 čtverečních mil)
Populace
• 1815[1]
322,500–342,000
• 1834
702,000
• 1874
1,353,000
Kód ISO 3166RS
Předcházet		Uspěl
Sanjak ze Smedereva
Revoluční Srbsko
Království Srbsko

The Srbské knížectví (srbština: Кнежевина Србија / Kneževina Srbija) byl polonezávislý stát v Balkán které vznikly v důsledku Srbská revoluce, který trval mezi lety 1804 a 1817.[2] Jeho vytvoření bylo sjednáno nejprve prostřednictvím nepsané dohody mezi Miloš Obrenović vůdce Druhé srbské povstání, a Osmanský oficiální Marashli Pasha. Po ní následovala řada právních dokumentů zveřejněných Úřadem pro ochranu osobních údajů Porte v roce 1828, 1829 a nakonec v roce 1830 - Hatt-i Sharif. Své de facto nezávislost následovala v roce 1867, po vyhnání všech osmanských vojsk ze země; jeho nezávislost byla mezinárodně uznána v roce 1878 Smlouva z Berlína. V roce 1882 byla země povýšena do stavu království.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny moderního Srbska

Srbští revoluční vůdci - první Karadjordje a pak Miloš Obrenović - uspěli ve svém cíli osvobodit Srbsko od staleté turecké nadvlády. Turecké úřady uznaly stát do roku 1830 Hatt-i Sharif a Miloš Obrenović se stal dědičným princem (knjaz) srbského knížectví.

Zpočátku knížectví zahrnovalo pouze území bývalého Pashaluk z Bělehradu, ale v letech 1831–33 se rozšířila na východ, jih a západ. V roce 1866 zahájilo Srbsko kampaň kování První balkánská aliance podpisem řady dohod s dalšími balkánskými subjekty v období 1866–1868. Dne 18. dubna 1867 osmanská vláda nařídila osmanskou posádku, která od roku 1826 byla posledním zastoupením osmanské svrchovanosti v Srbsku, stažena z Bělehradská pevnost. Jediným ustanovením bylo, že Osmanská vlajka pokračujte v letu nad pevností podél srbské. Srbsko de facto nezávislost se datuje od této události.[3] Nová ústava z roku 1869 definovala Srbsko jako samostatný stát. Srbsko bylo dále rozšířeno na jihovýchod v roce 1878, kdy jeho nezávislost na Osmanské říši získala na mezinárodním uznání plné mezinárodní uznání Smlouva z Berlína. Knížectví trvalo až do roku 1882, kdy bylo pozvednuto na úroveň Království Srbsko.

Politické dějiny

Ústavy

Autonomie

administrativní oddělení

Viz také: Historické správní rozdělení Srbska

Válečný

Hlavní článek: Ozbrojené síly Srbského knížectví

Demografie

Viz také: Demografická historie Srbska

Jedná se o etnické a náboženské složení Srbského knížectví v roce 1866 a po této populaci rok od roku (přičemž dominantní je tučný text).

V prvních desetiletích knížectví byla populace asi 85% srbských a 15% nesrbských. Z nich většina byli Vlachové a byli tam někteří muslimští Albánci, což byla drtivá většina muslimů, kteří žili v Smederevo, Kladovo a Küprili. Cílem nového státu bylo zhomogenizovat svoji populaci. Výsledkem je, že od roku 1830 do válek v 70. letech 19. století Albánci byli vyhnáni z okolí Niš Odhaduje se, že bylo vyhoštěno až 150 000 Albánců, kteří žili na území Srbského knížectví.[4]

Národnosti v roce 1866
názevČíslo
Srbové1,057,540 (87%)
Vlachs (Rumuni)127,326 (10.5%)
Romové (Cikáni)25,171 (2.1%)
Ostatní5,539 (0.5%)
Náboženství v roce 1866
názevČíslo
Ortodoxní1,205,898 (99.20%)
islám6,498 (0.54%)
katolík4,161 (0.31%)
Ostatní(0.26%)
RokCelková populace
1834678,192
1841828,895
1843859,545
1846915,080
1850956,893
1854998,919
18591,078,281
18631,108,668
18661,216,219
18781,669,337

Vládci

Knížectví bylo ovládáno dynastií Obrenovićů, s výjimkou období za knížete Aleksandara z dynastie Karađorđević. Knížata Miloš a Mihailo Obrenović vládli dvakrát.

PortrétnázevNarozeníSmrtZDokudPoznámky
MilosObrenovic 1848.jpgMiloš Obrenović I17. března 178026. září 18606. listopadu 181725. června 1839
Milan Obrenović II, srbský princ.jpgMilan Obrenović II21. října 18198. července 183925. června 18398. července 1839syn Miloše Obrenoviće I.
Knez Mihajlo III Obrenovic.jpgMihailo Obrenović III16. září 182310. června 18688. července 183914. září 1842syn Miloše Obrenoviće I.
PrinceAlexander I w.jpgAleksandar Karađorđević11. října 18063. května 188514. září 184223. prosince 1858
MilosObrenovic 1848.jpgMiloš Obrenović I17. března 1780Září 186023. prosince 185826. září 1860
Knez Mihajlo III Obrenovic.jpgMihailo Obrenović III16. září 182310. června 186826. září 186010. června 1868
MilanIDeSerbia - dasknigreichse03kaniuoft.jpgMilan Obrenović IV22. srpna 185411. února 190110. června 18686. března 1882

Galerie

  • Srbské knížectví v roce 1817

  • Srbské knížectví v roce 1833

  • Srbské knížectví v letech 1833–1878

Viz také

Reference

  1. ^ Michael R. Palairet (2002). Balkánské ekonomiky C.1800-1914: Evoluce bez rozvoje. Cambridge University Press. str. 16–. ISBN  978-0-521-52256-4.
  2. ^ Roth, Clémentine (2018). Proč příběhy o historii záleží: Srbské a chorvatské politické diskuse o evropské integraci. Nomos Verlag. str. 263. ISBN  3845291001. Citováno 27. března 2020.
  3. ^ Stanford J. Shaw a Ezel Kural Shaw, Dějiny Osmanské říše a moderního Turecka, 2. díl: Reforma, revoluce a republika - vzestup moderního Turecka, 1808–1975 (Cambridge University Press, 1977), str. 148.
  4. ^ Rama, Shinasi (2019). Selhání národa, etnické elity a rovnováha sil: Mezinárodní správa Kosova. Springer. str. 72. ISBN  3030051927. Citováno 27. března 2020.

Další čtení

Jiné jazyky

  • Bataković, Dušan T., vyd. (2005). Histoire du peuple serbe [Dějiny srbského lidu] (francouzsky). Lausanne: L’Age d’Homme.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Milićević, Milán (1876). Кнежевина Србија: географија, орографија, хидрографија, топографија, аркеологија, историја, етнос,.
  • Jovan Ristić (1898). Diplomatska istorija Srbije za vreme srpskih ratova za oslobođenje i nezavisnost: Drugi rat 1875-1878. Slovo ljubve.
  • Катић, Бојана Миљковић. Пољопривреда Кнежевине Србије: (1834-1867): Zemědělství knížectví Sebia (1834-1867). Sv. 65. Istorijski institut, 2014.
  • Mrđenović, Dušan, vyd. (1988). „Устави и владе Кнежевине Србије“. Устави и владе Кнежевине Србије, Краљевине Србије, Краљевине СХС и Краљевине Југославије (1835-1941). Bělehrad: Nova knj.
  • Јагодић, Милош. Асељавање Кнежевине Србије: 1861-1880: Vypořádání srbského knížectví: 1861–1880. Sv. 47. Istorijski institut, 2004.
  • Katić, Bojana Miljković. „Сеоско професионално занатство Кнежевине Србије (1834-1866).“ Историјски часопис 62 (2013): 309–329.
  • Stranjaković, Dragoslav. Politička propaganda Srbije u jugoslovenskim pokrajinama: 1844-1858 godine. Štamparija Drag. Gregorića, 1936.
  • Stranjaković, Dragoslav. Jugoslovenski nacionalni i državni program Kneževine Srbije iz 1844 bůh. Srpska manastirska štamparija, 1931.
  • Stranjaković, Dragoslav., 1932. Srbija pijemont južnih slovena, 1842–1853. Nar. štamparija.
  • Petrović, V. a N. Petrović. „Građa za istoriju Kneževine Srbije, vreme prve vlade kneza Miloša Obrenovića.“ Beograd, knjiga prva 1821 (1815).
  • Nikolić, Dragan K. Izvori i priroda krivičnog prava Kneževine Srbije u vreme pripreme krivičnog zakona. 1988.
  • Arsić, M. "Crkvene matične knjige u propisima Kneževine Srbije." Arhivski pregled 1,4 (2000): 52–5.
  • Leovac, Danko Lj. Србија и Русија за време друге владавине кнеза Михаила: (1860-1868). Diss. Универзитет у Београду, Филозофски факултет, 2014.
  • Slavenko Terzić; Slavko Gavrilović (1992). Srbija i Grčka: (1856-1903): borba za Balkan. Istorijski institut.
  • Недељко, В. „AUTONOMIE ORTODOXOVÉ CÍRKVE VE SVĚTSKÉM PRINCIPU A ARONDACE EPISKOPACÍ (1831-1836).“ ISTRAŽIVANJA, Journal of Historical Researches 25 (2016): 233–248.
  • Popović, Radomir J. "Пројект Устава Србије Матије Бана из 1846. године." Мешовита грађа 34 (2013): 149–171.
  • Ђорђевић, Тихомир. „Насељавање Србије, за време прве владе кнеза Милоша Обреновића (1815-1839).“ Гласник Српског географског друштва 5 (1921): 116–139.
  • Маринковић, Мирјана a Терзић Славенко. Турска Канцеларија Кнеза Милоша Обреновића, 1815–1839. Историјски институт САНУ, 1999.
  • Кандић, Љубица. „Делатност скупштина за време прве владе Милоша Обреновића.“ Анали Правног факултета у Београду 1 (1961).
  • Radoš Ljušić (1986). Кнежевина Србија (1830-1839). Srpska akademija nauka i umetnosti.

externí odkazy