Baháʼí Faith na Ukrajině - Baháʼí Faith in Ukraine

Část série na
Baháʼí Faith
Bahai star.svg
  • Bahai star.svg Kategorie

The Baháʼí Faith na Ukrajině začala během politika útlaku náboženství v první Sovětský svaz. Před tou dobou Ukrajina jako součást Ruská říše, by měl nepřímý kontakt s Baháʼí Faith již v roce 1847.[1] V návaznosti na Ukrajinské diaspory, následující generace etnických Ukrajinců se staly bahájci a někteří s Ukrajinou komunikovali před vývojem náboženství v zemi. V současné době je na Ukrajině asi 1000 bahájů,[2] ve 13 komunitách.[3]

Historie regionu

Jako součást ruské říše

Nejstarší vztah mezi bahájskou vírou a Ukrajinou spadá do sféry země historie v rámci Ruské říše. Během této doby se historie sahá až do roku 1847, kdy ruský velvyslanec v Teherán, Princ Dimitri Ivanovič Dolgorukov, požádal, aby Báb, hlasatel bahájské víry, který byl uvězněn v Maku, být přesunut jinam; také odsoudil masakry íránských religionistů a požádal o propuštění Baháʼu'lláh, zakladatel bahájské víry.[1][2] V roce 1884 Lev Tolstoj poprvé slyšel o bahájské víře a sympatizoval s některými z jeho učení.[4] Také orientalista Alexander Tumansky přeložil nějakou bahájskou literaturu do ruštiny v roce 1899.[5] a související s Mirza Abu'l-Faḍl.[6] V 80. letech 19. století byla organizovaná bahájská komunita Ašchabat a později postavil první Baháʼího dům uctívání v letech 1913-1918. V 90. letech 19. století byla žena známá jako Isabella Grinevskaya usadil se Oděsa. V roce 1903 jako dramatik Grinevskaja vydal hru „Báb“ o životních událostech zakladatele Bábí náboženství[7] který byl proveden v Petrohradě v roce 1904 a znovu v letech 1916/7, byl přeložen do francouzštiny a tatarštiny,[8] a chválen Lev Tolstoj a další recenzenti v té době.[1] V roce 1910 se usadila v Konstantinopoli[9] a po setkání s Abdu'l-Bahou se stal členem Bahá'í Faith.[8]

Ve druhé polovině roku 1938 Lidia Zamenhof byl hlavním vlivem přeměny prvního známého Ukrajince na Baháʼí, který v té době žil ve východním Polsku. Vasyl Dorosenko byl Esperantista a učitel, ale do roku 1938 odešel do důchodu a žil v blízké zemi Kremenets která byla tehdy součástí Polska. Dorosenko byl velmi ovlivněn ruskými a esperantistickými jazykovými verzemi Baháʼu'lláh a nová éra podle John Esslemont. Udělal ranou práci při překladu do Ukrajinský jazyk. Po Zamenhoffově návštěvě počátkem roku 1939 však onemocněl a veškerý kontakt byl ztracen.[10]

Sovětské období

Ačkoli se Baháʼísům podařilo vstoupit do různých zemí EU Východní blok přes padesátá léta není z tohoto období známá přítomnost Baháʼí na Ukrajině,[1] ačkoli hlava náboženství v té době, Shoghi Effendi, zahrnuty Ukrajinu do seznamu míst, kde č Bahájský průkopník byl ještě v roce 1952 a znovu v roce 1953.[11][12]

Ukrajinští potomci

Tam bylo několik Baháʼí konvertuje od potomků Ukrajinské diaspory. Již v roce 1954 přeložil Kanaďan Peter Pihichyn ukrajinského původu Baháʼí literatura do ukrajinština a do roku 1963 ukrajinský učitelský výbor na Baháʼí Národní duchovní shromáždění Kanady vytvořil bulletin s názvem Nové slovo.[1][13]

Kanaďanka Baháʼí Mary McCullochová byla ukrajinského původu. Poté, co se stal Baháʼí v roce 1951 a připojil se k prvnímu Baháʼí Místní duchovní shromáždění v Saskatoon, Saskatchewan byla první průkopnicí Anticosti Island v roce 1956 se stal Rytíř Baháʼu'lláha. V pozdějších letech žila v Baker Lake se svou rodinou a podporovala překlad bahájské literatury do Inuktitut. Pomáhala také s překlady do ukrajinštiny. V 90. letech se zúčastnila Obřadu stého výročí Baháʼu'lláhovo nanebevstoupení a Bahá Congressí světový kongres a pokračoval pouť, a zemřel v roce 1995.[14]

Uvnitř Ukrajiny

Baháʼí víra začala v Sovětském svazu růst v 80. letech.[1] V roce 1991 Baháʼí Národní duchovní shromáždění Sovětského svazu byl zvolen, ale byl rychle rozdělen mezi své bývalé členské země.[1] Na jaře roku 1990 se skupina ukrajinských občanů připojila k náboženství v Kyjevě, posíleno o 3 Baháísy, kteří se přestěhovali na Ukrajinu: Iradj a Jinus Viktory z Kanady a Riaz Rafat z Norska / Ruska.[Citace je zapotřebí ] Poprvé se konal 19denní svátek 6. srpna 1990, během kterého se konal první Místní duchovní shromáždění byl zvolen bahájský z Kyjeva.[Citace je zapotřebí ] Poté bylo způsobilých 21 bahájů.[Citace je zapotřebí ] V lednu 1991 počet bahájů v Kyjevě dosáhl 55.[Citace je zapotřebí ] Z Kyjeva byla zorganizována řada cest na šíření náboženství za účelem rozšíření náboženství do dalších regionů, počínaje Lvovem, Černovcem, Dněpropetrovskem, Vinicí, Černigovem a Kirovogradem, posílenými mezinárodními průkopníky do Černovic a Lvova.[Citace je zapotřebí ]

V roce 1992 Christian Research Institute provádění neformálního průzkumu včetně „Které ze sekt vytvářejí největší problémy?“ se podařilo najít stopu bahájské víry.[15] V dubnu 1991 Ukrajina Bělorusko a Moldávie vytvořilo regionální národní duchovní shromáždění - v roce 1995 Bělorusko zřídilo samostatné národní shromáždění a v roce 1996 učinilo totéž Moldavsko, takže Ukrajina měla své vlastní národní duchovní shromáždění.[16]

Moderní komunita

V roce 2007 činil počet bahájské komunity na Ukrajině celkem asi 1 000 lidí,[2] s 12 bahájskými komunitami v roce 2001,[17] a 13 v roce 2004.[3] V únoru 2008 vzrostla ukrajinská vláda na podporu prohlášení EU Prezident Slovinska jménem Evropská unie o zhoršující se situaci bahájů v Íránu.[18] Ukrajinská podpora deklarací EU ohledně Bahá'íů v Íránu se opakovala v únoru 2009 po oznámení soudu s vedením íránských Bahá'íů, když jej „vypovědělo“ předsednictví Evropské unie.[19] - Vidíš Pronásledování Baháʼísů.

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G Momen, Moojan. "Rusko". Návrh „Krátké encyklopedie bahájské víry“. Baháʼí knihovna online. Citováno 2008-04-14.
  2. ^ A b C Místní duchovní shromáždění v Kyjevě (srpen 2007). „Prohlášení k historii bahájské víry v Sovětském svazu“. Oficiální web bahájů z Kyjeva. Místní duchovní shromáždění v Kyjevě. Archivovány od originál dne 15. 7. 2010. Citováno 2008-04-19.
  3. ^ A b Bureau of Democracy, Human Rights, and Labour (2004-09-15). „Zpráva o mezinárodní náboženské svobodě“. Ministerstvo zahraničí Spojených států. Citováno 2008-04-19.
  4. ^ Smith, Peter (2000). „Tolstoj, Leo“. Stručná encyklopedie bahájské víry. Oxford: Oneworld Publications. p.340. ISBN  1-85168-184-1.
  5. ^ Elder, E .; W. M. Miller (1961). Al-Kitab Al-Aqdas nebo Nejsvětější kniha. Knihy Královské asijské společnosti. Královská asijská společnost. p. 4.
  6. ^ Mírzá Gulpáygání, Abu'l-Faḍl (1985). Dopisy a eseje, 1886-1913. Juan Ricardo Cole (trans.). Kalimat Press. str. xii. ISBN  9780933770362.
  7. ^ Grinevskaya, Isabella (1916). "Bab" (PDF) (dotisk ed.). Citováno 2009-03-21.
  8. ^ A b Hassall, Graham (1993). „Poznámky k náboženství Babi a Baha'i v Rusku a na jeho územích“. Journal of Baháʼí Studies. 5 (3): 41–80, 86. doi:10.31581 / JBS-5.3.3 (1993). Citováno 2009-03-20.
  9. ^ „A.S.Fridberg, 6. listopadu 1838 - 21. března 1902“. Archivovány od originál dne 15. prosince 2008. Citováno 2009-03-22.
  10. ^ „Zprávy z jiných zemí; první ukrajinské Baháʼí“. Baháʼí novinky. Č. 183. květen 1946. str. 8.
  11. ^ Effendi, Shoghi (1980). Citadela víry (shromážděné dopisy z let 1947-57) (3. vyd.). Haifa, Palestina: US Baháʼí Publishing Trust. p. 107.
  12. ^ Effendi, Shoghi (1981). Rozvíjející se osud (shromážděné dopisy z let 1922–1957). Haifa, Palestina: UK Baháʼí Publishing Trust. p. 318.
  13. ^ Effendi, Shoghi. Zprávy do Kanady (shromážděné dopisy z let 1923–1957). Haifa, Palestina: Baháʼí Canada Publications. str. 202–8.
  14. ^ McCulloch, Kenneth (01.01.1996). „Obituary of Knight of Baháʼu'lláh Mary Zabolotny McCulloch“. Eseje a internetové příspěvky. zahrnuje dopisy od Světového domu spravedlnosti a Národního duchovního shromáždění Kanady. Baháʼí knihovna online. Citováno 2008-04-19.
  15. ^ Carden, Paul. Miller, Elliot (ed.). „Kulty získávají půdu ve východní Evropě, bývalý SSSR“. Christian Research Journal. 1993 (Zima). p. 5.
  16. ^ Hassall, Graham; Světový dům spravedlnosti. „Statistiky národních duchovních shromáždění 1923–1999“. Různé nástroje zdrojů. Baháʼí knihovna online. Citováno 2008-04-02.
  17. ^ Bureau of Democracy, Human Rights, and Labour (2001-10-26). „Zpráva o mezinárodní náboženské svobodě“. Ministerstvo zahraničí Spojených států. Citováno 2008-04-19.
  18. ^ „Prohlášení předsednictví jménem Evropské unie ke zhoršující se situaci náboženské menšiny Bahá'í v Íránu“ (Tisková zpráva). Úřad slovinského předsednictví Evropské unie. 2008-02-07. Citováno 2008-05-24.
  19. ^ „Prohlášení předsednictví jménem Evropské unie k procesu se sedmi bahájskými vůdci v Íránu“ (PDF) (Tisková zpráva). Rada Evropské unie. 2009-02-17. Archivováno (PDF) z původního dne 5. března 2009. Citováno 2009-03-01.

externí odkazy