VR Class Dm11 - VR Class Dm11
VR Class Dm11 | |
---|---|
Ve službě | 1997 |
Výrobce | GEC-Alsthom |
Počet postaven | 6 |
Číslo v provozu | 0 |
Formace | 1 auto |
Čísla flotily | 4401–4406 |
Kapacita | 145 cestujících |
Provozovatel (provozovatelé) | VR Group |
Specifikace | |
Délka auta | 23 600 mm (77 ft 5 v) |
Šířka | 3 300 mm (10 ft 10 v) |
Výška | 3900 mm (12 ft 10 v) |
Dveře | 3 + 3 |
Maximální rychlost | 120 km / h (75 mph) |
Hmotnost | 46 t (45 tun dlouhé; 51 malých tun) |
Hnací stroje | (?) |
Typ motoru | Dieselový motor |
Výstupní výkon | 410 kW (550 k) |
Zdroj napájení | (?) |
Rozchod | 1524 mm (5 stop) |
The Dm11 byl motorová jednotka postaven GEC-Alsthom ve Španělsku pro VR Group. V roce 1995 bylo objednáno celkem 16 jednotek, s možností dalších 16,[1] za cenu 80 milionů Finské marky.[2] První jednotky dorazily do Finska v únoru 1997 a testování začalo v roce Střední Finsko o měsíc později.[3] Společnost VR však dohodu na konci téhož roku zrušila.[1] Do té doby bylo dodáno šest jednotek.[1] Vlaky opustily Finsko v roce 1999.[4] Jedna z jednotek byla později viděna v Vilnius, Litva v roce 2000[5] než byly prodány Kuba.[6] Vlak byl neoficiálně nazýván Mandolino, který se rýmoval s tehdy novým Pendolino.[6]
VR nepřijal Dm11 v běžném provozu z několika důvodů. Tvrdilo se, že během objednávání váží 37,7 tuny (37,1 tuny dlouhé; 41,6 čistých tun), ale konečné jednotky měly nadváhu 9 t (8,9 dlouhé tun; 9,9 čistých tun).[1] To způsobilo problém, protože se od jednotek očekávalo, že budou jezdit na méně kvalitních tratích. Hladina hluku v oddílech pro cestující byla také naměřena o 12 dB hlasitěji, než se očekávalo. Kromě toho okna vlaku během zimní služby zamrzla.[7] Černé konce vlaku byly považovány za nebezpečí pro řidiče a žlutá byla přidána k přídi jednotky 4401, aby se zvýšila viditelnost.[7][8]
VR zahájilo nové výběrové řízení v prosinci 1997 a požadovalo 12–20 vlaků a maximálně 20 variant.[9] Vítěz nabídky však nemohl dodat vlaky vyhovující specifikacím, což znamenalo, že VR musela na konci roku 1998 znovu začít od nuly.[10] Byly zadány pouze tři nabídky, z nichž žádná společnost nezajímala. Na konci roku 1999 zahájilo nové výběrové řízení se stejnými požadavky.[11] Konečně, ČKD Vagonka (později Škoda Vagonka) zvítězila v roce 2001 s DMU, které mělo být nazýváno Dm12.[12] Jednotková čísla Dm11 (4401 až 4406) byla znovu použita ve vlacích Dm12.
Reference
- ^ A b C d „VR purki miljoonien kiskobussikaupan“. Mtv3.fi (ve finštině). 10. listopadu 1997. Citováno 27. července 2011.
- ^ Cajander, Riku (28. září 1997). „Espanjalaisten kiskobussien käyttöönotto kangertelee“. Ympäristöuutiset (ve finštině). YLE. Citováno 27. července 2011.
- ^ „VR tuo kiskobussin Keski-Suomeen“. Mtv3.fi (ve finštině). 14. února 1997. Citováno 27. července 2011.
- ^ Rauhala, Jorma (27. ledna 1999). „Dv15 1985 ja Dm11: t“ (ve finštině). Vaunut.org. Citováno 2. října 2011.
- ^ Roosma, Andrus (9. června 2000). „Railbus ze Španělska“. Citováno 27. července 2011.
- ^ A b Kutvonen, Juha (31. prosince 1997). „Lätän jälkeistä elämää 3 ...“ (ve finštině). Vaunut.org. Citováno 27. července 2011.
- ^ A b Rauhala, Jorma (20. března 1997). „Dm11 4401“ (ve finštině). Vaunut.org. Citováno 27. července 2011.
- ^ Rauhala, Jorma (10. září 1997). „Dm11 4401“ (ve finštině). Vaunut.org. Citováno 27. července 2011.
- ^ „VR: n kiskobusseista uusi tarjouskilpailu“. STT (ve finštině). MTV3. 11. prosince 1997. Citováno 28. července 2011.
- ^ „VR: n kiskobussikauppa epäonnistui taas“. Resiina (ve finštině). Museorautatieyhdistys ry, Suomen Rautatiehistoriallinen Seura ry. 22. prosince 1998. Citováno 28. července 2011.
- ^ „VR järjestää taas tarjouskilpailun kiskobusseista“. Resiina (ve finštině). Museorautatieyhdistys ry, Suomen Rautatiehistoriallinen Seura ry. 16. listopadu 1999. Citováno 28. července 2011.
- ^ „VR tilaa kiskobussit Tsekistä“. Resiina (ve finštině). Museorautatieyhdistys ry, Suomen Rautatiehistoriallinen Seura ry. 30. srpna 2001. Citováno 28. července 2011.
externí odkazy
- Fotografie modelu Dm11 na webu Vaunut.org (ve finštině)