Šestý dodatek indické ústavy - Sixth Amendment of the Constitution of India

Zákon o ústavě (šestý dodatek) z roku 1956
Parlament Indie
Dlouhý název Zákon, kterým se mění ústava Indie.
Citace	6. změna
Územní rozsah	Indie
Přijato	Lok Sabha
Prošel	1. května 1956
Přijato	Rajya Sabha
Prošel	31. května 1956
Souhlasím s	11. září 1956
Podepsán	Rajendra Prasad
Zahájeno	11. září 1956
Legislativní historie
Účtovat představen v Lok Sabha	Ústava (desátý dodatek) Bill, 1956
Bill zveřejněn dne	3. května 1956
Představil	M.C. Shah
Zpráva výboru	Zpráva smíšeného výboru komor parlamentu
Datum uplynulo výborem konference	23. května 1956
Postavení: V platnosti

The Šestý pozměňovací návrh z Ústava Indie, oficiálně známý jako Zákon o ústavě (šestý dodatek) z roku 1956, přinesl daně z mezistátního prodeje a nákupu zboží jiného než noviny v rámci výlučné zákonodárné a výkonné pravomoci Unie a uložil daně z mezistátního prodeje a nákupu zboží jiného než noviny. Ačkoli by tyto daně byly vybírány a vybírány v souladu s Zákon parlamentu, netvořily by součást Konsolidovaného fondu Indie, ale nabyly by samotným státům v souladu s takovými zásadami distribuce, jaké mohou formulovat Parlament ze zákona.

Šestý pozměňovací návrh rovněž výslovně zmocňuje Parlament, aby formuloval zásady určující, kdy k prodeji nebo nákupu zboží dojde v rámci mezistátního obchodu nebo obchodu. Parlament byl rovněž oprávněn formulovat zásady pro určení, kdy k prodeji nebo nákupu zboží dochází mimo stát, nebo v průběhu dovozu zboží na území Indie nebo jeho vývozu z tohoto území. Dále poskytla Parlamentu pravomoc deklarovat zákonem zboží, které má zvláštní význam pro mezistátní obchod nebo obchod, a také upřesnit omezení a podmínky, za nichž by jakýkoli státní zákon (ať už byl vydán před parlamentním zákonem nebo po něm) byl platný. s ohledem na systém poplatků, sazeb a jiných případů daně z prodeje nebo nákupu tohoto zboží.

Text

BE je uzákoněno parlamentem v sedmém roce Indické republiky takto: ---

1. Krátký název (1) Tento zákon lze nazvat Ústavní zákon (šestý dodatek) z roku 1956.

2. Změna sedmého harmonogramu V sedmém harmonogramu ústavy -

a) v seznamu Unie se za položku 92 vkládá tato položka, a to: -

"92A. Daně z prodeje nebo nákupu zboží jiného než novin, pokud k takovému prodeji nebo nákupu dochází v rámci mezistátního obchodu nebo obchodu"; a

b) v seznamu států se u položky 54 nahrazuje tato položka, a to: -

„54. Daně z prodeje nebo nákupu zboží jiného než novin, s výhradou ustanovení položky 92A seznamu 1.“

3. Změna článku 269 V článku 269 Ústavy -

a) v bodě 1) za pododstavec f) se vkládá nová pododstavec, která zní: -

„g) daně z prodeje nebo nákupu zboží jiného než novin, pokud k takovému prodeji nebo nákupu dochází v rámci mezistátního obchodu nebo obchodu“; a

b) za bod 2 se vkládá nová věta, která zní: -

„(3) Parlament může ze zákona formulovat zásady pro určení, kdy k prodeji nebo nákupu zboží dochází v rámci mezistátního obchodu.“

4. Změna článku 286 V článku 286 Ústavy -

a) v bodě 1 se vysvětlení vynechá; a

b) pro věty 2 a 3 se nahrazují tyto věty, a to: -

„(2) Parlament může ze zákona formulovat zásady pro určení, kdy k prodeji nebo nákupu zboží dojde, některým ze způsobů uvedených v bodě 1.

(3) Veškeré právní předpisy státu musí v rozsahu, v němž ukládá nebo opravňují k uložení daně z prodeje nebo nákupu zboží deklarované zákonem parlamentem, mít zvláštní význam v mezistátním obchodu nebo obchodu, s výhradou takových omezení a podmínek týkajících se systému poplatků, sazeb a jiných daňových případů, jak stanoví zákon podle zákona. “^[1][2]

Ústavní změny

Část série na
Ústava Indie
Preambule
Díly Já ∙ II ∙ III ∙ IV ∙ IVA ∙ PROTI ∙ VI ∙ VII VIII ∙ IX ∙ IXA ∙ IXB ∙ X ∙ XI ∙ XII ∙ XIII ∙ XIV XV ∙ XVI ∙ XVIA ∙ XVII ∙ XVIII ∙ XIX ∙ XX ∙ XXI XXII
Rozvrhy za prvé ∙ Druhý ∙ Třetí ∙ Čtvrtý ∙ Pátý Šestý ∙ Sedmý ∙ Osmý ∙ Devátý Desátý ∙ Jedenáctý ∙ Dvanáctý
Dodatky Já ∙ II ∙ III ∙ IV ∙ PROTI
Změny Seznam ∙ 1 ∙ 2 ∙ 3 ∙ 4 ∙ 5 ∙ 6 ∙ 7 ∙ 8 ∙ 9 ∙ 10 ∙ 11 ∙ 12 ∙ 13 ∙ 14 ∙ 15 ∙ 16 ∙ 17 ∙ 18 ∙ 19 ∙ 20 ∙ 21 ∙ 22 ∙ 23 ∙ 24 ∙ 25 ∙ 26 ∙ 27 ∙ 28 ∙ 29 ∙ 30 ∙ 31 ∙ 32 ∙ 33 ∙ 34 ∙ 35 ∙ 36 ∙ 37 ∙ 38 ∙ 39 ∙ 40 ∙ 41 ∙ 42 ∙ 43 ∙ 44 ∙ 45 ∙ 46 ∙ 47 ∙ 48 ∙ 49 ∙ 50 ∙ 51 ∙ 52 ∙ 53 ∙ 54 ∙ 55 ∙ 56 ∙ 57 ∙ 58 ∙ 59 ∙ 60 ∙ 61 ∙ 62 ∙ 63 ∙ 64 ∙ 65 ∙ 66 ∙ 67 ∙ 68 ∙ 69 ∙ 70 ∙ 71 ∙ 72 ∙ 73 ∙ 74 ∙ 75 ∙ 76 ∙ 77 ∙ 78 ∙ 79 ∙ 80 ∙ 81 ∙ 82 ∙ 83 ∙ 84 ∙ 85 ∙ 86 ∙ 87 ∙ 88 ∙ 89 ∙ 90 ∙ 91 ∙ 92 ∙ 93 ∙ 94 ∙ 95 ∙ 96 ∙ 97 ∙ 98 ∙ 99 ∙ 100 ∙ 101 ∙ 102 ∙ 103 ∙ 104
související témata Seznam Unie Seznam států Souběžný seznam Doktrína základní struktury Jednotný občanský zákoník

Oddíl 2 šestého pozměňovacího návrhu vložil do seznamu Unie nový záznam 92A. Rovněž re-nařídil záznam 54 na Seznam států který dříve zněl: „Daně z prodeje nebo nákupu jiného zboží než novin“.^[3] To přináší daně z mezistátních prodejů a nákupů jiného zboží než novin do výlučné zákonodárné a výkonné moci Unie a položka 54 státního seznamu „podléhá ustanovením“ tohoto nového záznamu.^[4]

Oddíl 3 písm. A) zákona přidal daně z mezistátního prodeje a nákupu zboží jiného než noviny do seznamu uvedeného v čl. 269 odst. 1 vložením nové pod-ustanovení g) do uvedeného článku. Ačkoli by tyto daně byly vybírány a vybírány v souladu s aktem parlamentu, netvořily by součást Konsolidovaného fondu Indie, ale připadaly by samotným státům v souladu s takovými zásadami rozdělování, které mohou být formulovány parlamentem zákonem . Oddíl 3 písm. B) vložil do článku 269 novou doložku (3). Nová doložka výslovně zmocňuje Parlament k tomu, aby formuloval zásady určující, kdy k prodeji nebo nákupu zboží dochází v rámci mezistátního obchodu nebo obchodu.^[4]

Část 4 vynechala vysvětlení uvedená v článku 1 a znovu přijala ustanovení 2 a 3. Doložka (2) byla revidována s cílem zmocnit Parlament k formulování zásad pro určení, kdy k prodeji nebo nákupu zboží dochází mimo stát, nebo v průběhu dovozu zboží na území nebo vývozu zboží z území Indie. Na základě revidované doložky (3) článku 286 bude mít Parlament pravomoc deklarovat zákonem zboží, které má zvláštní význam pro mezistátní obchod nebo obchod, a také určit omezení a podmínky, za nichž se jakýkoli státní zákon (ať už vydává) před nebo po parlamentním zákoně) by podléhalo systému poplatků, sazeb a jiných případů daně z prodeje nebo nákupu tohoto zboží.^[4] Úplné znění článku 286 ústavy, než bude pozměněno oddílem 4 šestého dodatku, je uvedeno níže:

286. Omezení týkající se uložení daně z prodeje nebo nákupu zboží.

(1) Žádný zákon státu neuloží nebo nepovolí uložení daně z prodeje nebo nákupu zboží, pokud k takovému prodeji nebo nákupu dojde—

(A) mimo stát; nebo

b) při dovozu zboží na území Indie nebo při vývozu zboží z tohoto území.

Vysvětlení.- Pro účely pododstavce a) se má za to, že k prodeji nebo nákupu došlo ve státě, ve kterém bylo zboží skutečně dodáno, přímým důsledkem takového prodeje nebo nákupu za účelem spotřeby v tomto Bez ohledu na skutečnost, že podle obecného práva týkajícího se prodeje zboží prošel majetek zboží z důvodu takového prodeje nebo koupě v jiném státě.

(2) Pokud Evropský parlament nestanoví jinak, nestanoví žádné právní předpisy státu žádnou daň z prodeje nebo nákupu jakéhokoli zboží, pokud k takovému prodeji nebo nákupu dochází v mezistátní obchod nebo obchod

Za předpokladu, že prezident může nařídit, aby jakákoli daň z prodeje nebo nákupu zboží, která byla zákonně vybírána vládou kteréhokoli státu bezprostředně před zahájením této ústavy, bude bez ohledu na to, že uložení takové daně je v rozporu s ustanoveními tato klauzule bude nadále vybírána až do třicátého prvního března roku 1951.

(3) Žádný zákon zákonodárného sboru státu, který ukládá nebo povoluje uvalení daně z prodeje nebo koupě jakéhokoli takového zboží, které bylo zákonem prohlášeno za zásadní pro život společenství, nebude mít účinek, pokud nebude byl vyhrazen k posouzení prezidentovi a obdržel jeho souhlas.^[3]

Pozadí

Zatímco „daně z prodeje nebo nákupu zboží jiného než novin“ byly zapsány na seznam států, článek 286 ústavy podrobil moc států uvalit tyto daně na čtyři omezení, z nichž dvě jsou úplná a dvě částečná. Podle čl. 1 odst. 1 tohoto článku je stát vyloučen z uložení takové daně, pokud se prodej nebo nákup uskutečňuje mimo stát nebo při dovozu zboží do země nebo vývozu ze země. Pokud jde o první omezení, konkrétně o nezdanitelnost prodeje mimo stát, je v klauzuli uvedeno vysvětlení, že „za prodej nebo nákup se považuje stát, ve kterém bylo zboží skutečně dodáno jako přímý výsledek takového prodeje nebo nákupu za účelem spotřeby v tomto státě “. Poté je podle ustanovení (2) stát vyloučen z uložení daně z mezistátních prodejů, pokud to parlament nestanoví jinak. A konečně, na základě ustanovení (3) je Parlament oprávněn deklarovat zboží, které je nezbytné pro život Společenství, a pokud bylo takové prohlášení učiněno, jakýkoli zákon vydaný státní legislativou ukládající daň z prodeje nebo nákupu aby toto zboží bylo účinné, musí obdržet souhlas prezidenta.

Vysoké soudní orgány shledaly výklad článku obtížným úkolem a vyjádřily odlišné názory na rozsah a účinek zejména vysvětlení v bodě 1 a bodu 2. Většinový pohled na nejvyšší soud v State of Bombay v. United Motors (India) Ltd., bylo toto ustanovení (a) a vysvětlení v bodě (1) zakázáno zdanit prodej zahrnující mezistátní prvky všemi státy kromě státu, ve kterém bylo zboží dodáno za účelem jeho spotřeby, a dále, tato doložka (2) neměla vliv na pravomoc tohoto státu zdanit mezistátní prodej, přestože Parlament nepřijal zákon, který by zrušil zákaz uložený touto doložkou. To vedlo k tomu, že obchodníci s bydlištěm v jednom státě byli podrobeni jurisdikci a postupu v oblasti daně z prodeje několika dalších států, s nimiž jednali v rámci běžné obchodní činnosti. O dva a půl roku později druhou část tohoto rozhodnutí obrátil Nejvyšší soud v Bengal Immunity Company Ltd. v. State of Bihar, ale ani zde nebyl Soud jednomyslný. V souladu s ustanovením (3) tohoto článku přijal parlament v roce 1952 zákon, který prohlásil za zásadní pro život řadu věcí, jako jsou potraviny různých druhů, látky, surová bavlna, krmivo pro dobytek, železo a ocel, uhlí atd. komunity. Vzhledem k tomu, že toto prohlášení nemohlo ovlivnit již existující státní zákony ukládající daň z obratu na toto zboží, výsledkem byly velké rozdíly mezi státy, a to nejen v rozsahu osvobozeného zboží, ale také v sazbách, které se na něj vztahují.

Daňová vyšetřovací komise problém prozkoumala a učinila určitá doporučení, která lze shrnout následovně. Daň z obratu musí být v zásadě i nadále státním zdrojem příjmů a její poplatky a správa se musí v zásadě vztahovat na vlády státu. Dalo by se však říci, že sféra moci a odpovědnosti státu končí, a sféra Unie začíná, když daň z prodeje jednoho státu administrativně zasáhne koncesionáře a fiskálně spotřebitele jiného státu. Obecně by tedy měl být mezištátní prodej záležitostí Unie, ale odpovědnosti vztahující se k Unii by mohly být vykonávány prostřednictvím vlád států a v každém případě by se na ně měly příjmy náležitě přenést. Vnitrostátní prodej by naopak měl být ponechán na státech, avšak s jednou důležitou výjimkou. Pokud je například surovina vyrobená ve státě důležitá z hlediska spotřebitele nebo odvětví jiného státu, je třeba uvalit určitá omezení na daňovou moc vlády státu, protože jinak může dojít ke zvýšení v nákladech na vyrobený předmět, ať už se taková výroba odehrává ve státě, který produkuje surovinu, nebo v jiném státě, který materiál ze státu dováží. V obou případech, pokud jsou hotové výrobky spotřebovány v jiném státě, než ve kterém se zdaňuje surovina, je zvýšení nákladů v důsledku daně předmětem přímého zájmu spotřebitele v jiném státě. Tyto případy vnitrostátního prodeje by měly být náležitě pod plnou kontrolou Unie. Tato doporučení Komise byla obecně přijata všemi vládami států.^[4]

Návrh a uzákonění

Účet Zákon o ústavě (šestý dodatek) z roku 1956 byl představen v Lok Sabha dne 3. května 1956, jako Ústava (desátý dodatek) Bill, 1956 (Návrh zákona č. 35 z roku 1956). To bylo představeno M.C. Shah, tehdejší ministr příjmů a občanských výdajů, usiloval o změnu článků 269, 286 a sedmého dodatku k ústavě s cílem odstranit některé anomálie týkající se daní z mezistátních prodejů a nákupů. Cílem návrhu zákona bylo uvést v účinnost doporučení Komise týkající se změny ústavních ustanovení týkajících se daně z obratu. V bodě 2 bylo navrženo přidat nový záznam 92A na seznam Unie, který ukládá daně z mezistátních prodejů a nákupů v rámci výlučné zákonodárné a výkonné pravomoci Unie, a aby se na záznam 54 státního seznamu „vztahovala ustanovení "tohoto nového záznamu. V článku 3 návrh zákona navrhl přidat tyto daně na seznam uvedený v čl. 269 odst. 1, aby i když budou vybírány a vybírány v souladu s aktem parlamentu, budou by nebylo součástí konsolidovaného fondu Indie, ale připadalo by na samotné státy v souladu s takovými zásadami distribuce, které by mohly být formulovány parlamentem zákonem. V článku 269 bylo navrženo další ustanovení, které výslovně zmocňuje Parlament formulovat principy zákona pro určení, kdy k prodeji nebo nákupu zboží dochází v rámci mezistátního obchodu nebo obchodu.

V klauzuli 4 bylo navrženo vynechat z klauzule (1) článku 286 vysvětlení, které vedlo k velké právní kontroverzi a praktickým obtížím. S ohledem na centralizaci mezistátní daně z obratu navrženou v článku 2 tohoto zákona by ustanovení článku 286 (2) v jeho současné podobě přestalo být vhodné. Na jeho místo bylo navrženo vložit ustanovení, které zmocňuje Parlament k formulování zásad pro určování v případě prodeje nebo nákupu zboží mimo stát, v průběhu dovozu zboží na území Indie nebo v průběhu vývoz zboží z území Indie. Dále bylo navrženo nahradit doložku (3) článku 286 novou doložkou v řádcích doporučených Komisí pro vyšetřování daní. Podle této revidované klauzule by měl Parlament pravomoc deklarovat zákonem zboží, které mělo zvláštní význam v mezistátním obchodu nebo obchodu, a také určit omezení a podmínky, na které se vztahuje jakýkoli státní zákon (ať už před nebo po parlamentním zákoně) by podléhaly systému poplatků, sazeb a jiných případů daně z prodeje nebo nákupu tohoto zboží.

Návrh zákona byl projednán v Lok Sabha dne 7. května 1956 a dne 9. května se sněmovna přestěhovala a přijala návrh na postoupení zákona smíšenému výboru komor parlamentu. Tento návrh byl schválen v Radžaji Sabha dne 16. května 1956. Smíšený výbor předložil svoji zprávu Lok Sabha dne 23. května 1956 a doporučil, aby byl návrh zákona schválen, protože nebyly nutné žádné změny. Návrh zákona byl poté projednán a schválen Lok Sabha dne 29. května 1956. Formální změna, kterou předložil tehdejší ministr financí C.D. Rovněž byl přijat návrh Deshmukh, který nahradil závorky a slova „(desátý pozměňovací návrh)“ v bodě 1 závorkami a slovy „(šestý pozměňovací návrh)“. Ustanovení 2 (usilující o vložení nového záznamu 92A do unijního seznamu sedmého seznamu), ustanovení 3 (pozměňující článek 269) a ustanovení 4 (pozměňující článek 286) byly přijaty v původní podobě. Návrh zákona, jak jej přijal Lok Sabha, byl projednán a přijat Radžou Sabhou dne 31. května 1956. Návrh zákona, po ratifikaci ze strany států, získal souhlas tehdejšího prezidenta Rajendra Prasad dne 11. září 1956. Bylo oznámeno v Věstník Indie a vstoupila v platnost téhož dne.^[4]

Ratifikace

Návrh zákona byl přijat v souladu s ustanoveními článku 368 ústavy a byl ratifikován zákonodárnými sbory více než poloviny států uvedených v částech A a B prvního seznamu usneseními v tomto smyslu přijatými těmito zákonodárnými sbory před předložením návrhu zákona, který stanoví takovou změnu, prezidentovi k souhlasu, jak to vyžaduje uvedený článek. Státní legislativa, která novelu ratifikovala, je uvedena níže:^[4]

Viz také

• Seznam změn ústavy Indie

Reference