Část XVII ústavy Indie - Part XVII of the Constitution of India
| Část série na |
| Ústava Indie |
|---|
 |
| Preambule |
Seznam ∙ 1 ∙ 2 ∙ 3 ∙ 4 ∙ 5 ∙ 6 ∙ 7 ∙ 8 ∙ 9 ∙ 10 ∙ 11 ∙ 12 ∙ 13 ∙ 14 ∙ 15 ∙ 16 ∙ 17 ∙ 18 ∙ 19 ∙ 20 ∙ 21 ∙ 22 ∙ 23 ∙ 24 ∙ 25 ∙ 26 ∙ 27 ∙ 28 ∙ 29 ∙ 30 ∙ 31 ∙ 32 ∙ 33 ∙ 34 ∙ 35 ∙ 36 ∙ 37 ∙ 38 ∙ 39 ∙ 40 ∙ 41 ∙ 42 ∙ 43 ∙ 44 ∙ 45 ∙ 46 ∙ 47 ∙ 48 ∙ 49 ∙ 50 ∙ 51 ∙ 52 ∙ 53 ∙ 54 ∙ 55 ∙ 56 ∙ 57 ∙ 58 ∙ 59 ∙ 60 ∙ 61 ∙ 62 ∙ 63 ∙ 64 ∙ 65 ∙ 66 ∙ 67 ∙ 68 ∙ 69 ∙ 70 ∙ 71 ∙ 72 ∙ 73 ∙ 74 ∙ 75 ∙ 76 ∙ 77 ∙ 78 ∙ 79 ∙ 80 ∙ 81 ∙ 82 ∙ 83 ∙ 84 ∙ 85 ∙ 86 ∙ 87 ∙ 88 ∙ 89 ∙ 90 ∙ 91 ∙ 92 ∙ 93 ∙ 94 ∙ 95 ∙ 96 ∙ 97 ∙ 98 ∙ 99 ∙ 100 ∙ 101 ∙ 102 ∙ 103 ∙ 104 |
Část XVII je kompilací zákony týkající se ústava z Indie jako země a svaz států, z nichž se skládá. Tato část ústavy se skládá z článků o úředním jazyce.[1]
Kapitola I - Úřední jazyk Unie
Kapitola 1 pojednává o článcích 343 a 344 a vyrovnává se s dvěma oficiální jazyky Indie - hindština, napsáno v Devanagari scénář a Angličtina.[2] Rovněž se v něm píše, že mezinárodní forma Indické číslice by měl být použit jako oficiální číselný systém. Klade také odpovědnost na Prezident Indie podpora zavedení a postupného používání hindštiny namísto angličtiny jako oficiálního jazyka Indie také dává pravomoc zavést omezení používání angličtiny pro úřední účely v Indii. Prezidentovi Indie je rovněž poskytnuto období patnácti let, od doby, kdy byla zavedena ústava, k postupnému ukončení angličtiny ve prospěch hindštiny, což je právo, které je třeba ještě uplatnit. Kapitola to také píše výbor složený z 30 lidí - 20 z Lok Sabha (dolní komora) a 10 z Rajya Sabha (horní komora) by měla být vytvořena tak, aby zajistila, že výše uvedené odpovědnosti bude vykonávat prezident.
Kapitola II - Regionální jazyky
Kapitola 2 se zabývá články 345–347 a píše, že regiony Indie jsou způsobilé k použití kterékoli z těchto oblastí oficiální jazyky Indie pro oficiální účely. Rovněž uznává možnost přijetí regionálního jazyka a jeho stát se úředním jazykem Indie, pokud se prezident bude domnívat, že si to dostatečně velká část obyvatel Indie přeje.
Kapitola III - Jazyk Nejvyššího soudu, Nejvyšších soudů atd.
Kapitola 3 zahrnuje články 348 a 349 a píše, že úředním jazykem EU Nejvyšší soud Indie, Nejvyšší soudy v Indii stejně jako jakékoli autoritativní právní texty by měly být v angličtině. Rovněž uznává, že guvernér státu může, je-li povolen prezidentem, povolit použití hindštiny v předchozích situacích.
Článek 348. (2):
(2) Bez ohledu na ustanovení čl. 1 písm. A) může guvernér státu *** s předchozím souhlasem prezidenta povolit použití jazyka hindštiny nebo jiného používaného jazyka pro jakékoli úřední účely státu, v řízeních u Vrchního soudu, který má hlavní sídlo v tomto státě:
Za předpokladu, že se nic v tomto ustanovení nevztahuje na žádný rozsudek, nařízení nebo příkaz vydaný nebo vydaný takovým způsobem
Nejvyšší soud.[2]
Kapitola IV - Zvláštní směrnice
Kapitola 4 se vztahuje na články 350, 350A, 350B a 351. Stanovuje, že kdokoli může podat prohlášení o nápravě stížností v kterémkoli z úředních jazyků Indie. Rovněž se usazuje, že indická vláda by měla přijmout opatření k zachování různého indického jazyka menšin vybudováním výukových zařízení pro výuku dětí na primární úrovni. Rovněž se v něm píše, že prezident by měl jmenovat zvláštního úředníka, který by zajistil vybudování těchto výukových zařízení a to, že budou skutečně provedena předchozí opatření. Na závěr se v této kapitole píše, že indická vláda by měla zajistit šíření hindštiny a podporovat obohacování a rozvoj jazyka.
Reference
- ^ Ústava Indie 2007, str. 212–217.
- ^ A b Ústava Indie
- Zdroje
- „Ústava Indie“ (PDF). Vláda Indie, Ministerstvo práva a spravedlnosti. 1. prosince 2007 [1950]. Archivovány od originál (PDF) dne 9. září 2014.
- Část XVII text z wikisource
| Ústava | | |
|---|---|---|
| Výkonný | ||
| Legislativa | ||
| Justiční | ||
 | Tento článek o vládě v Indii je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |
 | Tento článek o zákon Indie je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |