Část I ústavy Indie - Part I of the Constitution of India
| Část série na |
| Ústava Indie |
|---|
 |
| Preambule |
Seznam ∙ 1 ∙ 2 ∙ 3 ∙ 4 ∙ 5 ∙ 6 ∙ 7 ∙ 8 ∙ 9 ∙ 10 ∙ 11 ∙ 12 ∙ 13 ∙ 14 ∙ 15 ∙ 16 ∙ 17 ∙ 18 ∙ 19 ∙ 20 ∙ 21 ∙ 22 ∙ 23 ∙ 24 ∙ 25 ∙ 26 ∙ 27 ∙ 28 ∙ 29 ∙ 30 ∙ 31 ∙ 32 ∙ 33 ∙ 34 ∙ 35 ∙ 36 ∙ 37 ∙ 38 ∙ 39 ∙ 40 ∙ 41 ∙ 42 ∙ 43 ∙ 44 ∙ 45 ∙ 46 ∙ 47 ∙ 48 ∙ 49 ∙ 50 ∙ 51 ∙ 52 ∙ 53 ∙ 54 ∙ 55 ∙ 56 ∙ 57 ∙ 58 ∙ 59 ∙ 60 ∙ 61 ∙ 62 ∙ 63 ∙ 64 ∙ 65 ∙ 66 ∙ 67 ∙ 68 ∙ 69 ∙ 70 ∙ 71 ∙ 72 ∙ 73 ∙ 74 ∙ 75 ∙ 76 ∙ 77 ∙ 78 ∙ 79 ∙ 80 ∙ 81 ∙ 82 ∙ 83 ∙ 84 ∙ 85 ∙ 86 ∙ 87 ∙ 88 ∙ 89 ∙ 90 ∙ 91 ∙ 92 ∙ 93 ∙ 94 ∙ 95 ∙ 96 ∙ 97 ∙ 98 ∙ 99 ∙ 100 ∙ 101 ∙ 102 ∙ 103 ∙ 104 |
Část I - Unie a její území je kompilací zákony týkající se ústava z Indie jako země a unie uvádí, že je vyroben z.
Tato část ústavy obsahuje zákon v následujících příkladech = zřízení, přejmenování, sloučení nebo změna hranic států nebo území Unie. Rovněž fyzicky definuje slova unie / ústřední vláda / vláda Indie, státy, území Indie, území státu, území unie a získaná území, která se v ústavě často používají. Tato část obsahuje čtyři články. Tyto články byly vyvolány, když Západní Bengálsko byla přejmenována a pro formování relativně nových států, jako je Jharkhand, Chhattisgarh, Sikkim, atd.[1]
Články 1 a 2
Článek 1 ústavy říká to Indie, tj. Bharat, bude unií států a území
Získaná území lze převést na stát / státy podle článku 2. Džammú a Kašmír budou převedeny na území Unie v roce 2019. Ladakh byl také takto převeden.
Sikkim byl zvláštní případ, který byl zahrnut jako zcela nový typ státnosti podle nového článku 2A a podmínek uvedených v desátém plánu, a byl nazýván „přidruženým státem“. Tento experiment však selhal a Sikkim byl později přidán k Indické unii zákonem o změně ústavy (1975).
S sedmá novela ústavy v roce 1956 koncept Území Unie je přiveden ke správě oblastí, které jsou velmi malé v oblasti nebo které se řídí mezinárodními dohodami nebo které se politicky nevyvíjejí pro místně zvolenou správu. Zastoupení křesel v radě států (Rajya Sabha ) bude uvedeno v seznamu 4 ústavy. The teritoriální vody a výlučné ekonomické zóny se rovněž stanou součástí území států nebo území Unie, pokud nebudou uvedena samostatně na seznamu v příloze 1 a 4 ústavy. V parlamentu neexistuje samostatné zastoupení, ačkoli lidé v těchto pobřežních oblastech obývají využívání zdrojů, jako je rybolov, ropa a plyn atd.
Zákon o ústavě (40. změna) z roku 1976 byl přijat během nouzové období a obdržel prezidentský souhlas dne 27. května 1976 Článek 297 (dříve také pozměněný zákonem o ústavě [15. dodatek], 1963) s cílem převést v Indii v Unii všechny země, nerosty a jiné hodnotné věci ležící pod oceánem v teritoriálních vodách nebo kontinentálním šelfu nebo výlučné ekonomické zóně Indie.[2]
Zákon o teritoriálních vodách, kontinentálním šelfu, výlučné ekonomické zóně a dalších námořních zónách z roku 1976 byl přijat indickou vládou, aby oznamovala svrchovaná práva v těchto oblastech pro jednání s jinými zeměmi.[3] Tyto námořní zóny jsou však také součástí států, protože nejsou samostatně uvedeny v harmonogramu 1 ústavy a nad těmito územími má kontrolu vláda odborů (tj. Unie států).[4][5]
Státy nejsou vyloučeny z ukládání daní nebo licenčních poplatků za minerály vytěžené z teritoriálních vod a výlučné ekonomické zóny (které spadají pod jurisdikci států) podle pořadového čísla. 50 z seznam stavů v sedmém seznamu (Daně z práv na nerosty podléhající omezením stanoveným parlamentem zákonem o rozvoji nerostů) ústavy.[6]
Článek 3
Článek 3 hovoří o vzniku nových států a změně oblastí, hranic nebo názvů stávajících států:
Článek 3 stanoví: Parlament může ze zákona:
a) vytvořit nový stát oddělením území od kteréhokoli státu nebo spojením dvou nebo více států nebo částí států nebo spojením jakéhokoli území s částí kteréhokoli státu; b) zvětšit plochu kteréhokoli státu; c) zmenšit oblast kteréhokoli státu; d) měnit hranice kteréhokoli státu; e) měnit název kteréhokoli státu;
Za předpokladu, že žádný návrh zákona nebude za tímto účelem předložen v žádné komoře parlamentu, s výjimkou doporučení prezidenta, a pokud návrh, který návrh obsahuje, ovlivňuje oblast, hranice nebo jméno některého ze států, nebyl návrh zákona postoupen předsedou zákonodárného sboru tohoto státu za to, že se k němu vyjádřil ve lhůtě, která může být stanovena v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, nebo v další lhůtě, kterou může předseda povolit, a lhůta takto stanovená nebo povolená uplynula
Vysvětlení I: V tomto článku stát v ustanoveních a) až e) zahrnuje území Unie, ale s výhradou, že stát nezahrnuje území Unie
Vysvětlení II: Pravomoc svěřená Parlamentu podle písmene a) zahrnuje pravomoc vytvořit nový stát nebo území Unie spojením části kteréhokoli státu nebo území Unie s jiným státem nebo územím Unie
Článek 4
Na článek 4 se odkazuje, pokud je podle článku 2 nebo 3 přijat zákon o okrajových, vedlejších a následných ustanoveních potřebných pro změnu hranice státu nebo území unie. Dle Čl. 4 odst. 2, žádný takový zákon podle čl. 4 odst. 1, se pro účely článku 368 považuje za změnu ústavy.
Před rokem 1971 bylo několik článků [čl. 4 odst. 2, čl. 169 odst. 3 –1962, 239A odst. 2 –1962, 244A odst. 4 –1969, odst. 7 odst. 2 přílohy V a odst. 21 odst. 2 Příloha VI] jiný než Článek 368 který umožňoval okrajové změny ústavy. Článek 4 odst. 2 však byl nahrazen 24. změna v roce 1971 na článek 368 (Pravomoc Parlamentu změnit tam uvedenou ústavu a postup). Čl.368 odst.1 byl přidán 24. pozměňovacím návrhem, který to říká bez ohledu na cokoli v této ústavě,[7] parlament může při výkonu své složka moc změnit doplněním, změnou nebo zrušením kteréhokoli ustanovení této ústavy v souladu s postupem stanoveným v tomto článku.[8] Konstituční moc znamená způsobilost sestavit ústavu a provádět změny ústavy.[9] Nejvyšší soud poznamenal, že čl. 368 odst. 1 jasně definoval rozsah ústavodárné moci, což je pravomoc provádět změny, změny nebo výmazy ústavy.[10] Zakládající moc svěřený parlamentu jej musí vykonávat v souladu s postupem uvedeným v čl. 368 odst. 2 a nemůže být podroben horšímu legislativnímu postupu podle článku 4 ani přenesen na externí agenturu.[10] Existuje tedy pouze jeden postup pro podání změny ústavy (včetně mezní povahy), kterým je postup uvedený v článku 368. Tyto nahrazené články však byly nahrazeny [čl. 4 odst. 2, čl. 169 odst. 3, čl. 239 A odst. 2, 244A (4), 356 (1) c, odst. 7 (2) přílohy V a odst. 21 (2) přílohy VI] se používají pro přijímání zákonů, aby nebyla zpochybněna jejich platnost u soudu.
Viz také
- Seznam změn ústavy Indie (viz pozměňovací návrhy 5, 7 a 18 k článku 3)
- Seznam indických federálních právních předpisů
- Ústavodárné shromáždění Indie
Reference
- ^ Ministerstvo práva. „Ústava Indie - 1. část“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 10. října 2017. Citováno 16. listopadu 2012.
- ^ Mirchandani, G. G (1. ledna 1977). Podvracení ústavy (strany 187 a 188) G. G. Mirchandani. ISBN 9788170170570. Citováno 16. září 2013.
- ^ „Zákon o teritoriálních vodách, kontinentálním šelfu, výlučné ekonomické zóně a jiných námořních zónách, 1976“ (PDF). Citováno 16. září 2013.
- ^ „Ministr financí Andhra Yanamala znovu zdůrazňuje postoj v teritoriálních vodách“. Citováno 16. května 2018.
- ^ „Rozsudek vrchního soudu v Karnatace uvádějící teritoriální vody, kontinentální šelf a výlučnou ekonomickou zónu jsou území států“. Citováno 16. září 2013.
- ^ „Ústava Indie“. Archivovány od originál dne 2. dubna 2012. Citováno 21. března 2012.
- ^ „Výklad“ bez ohledu na cokoli"". Citováno 5. května 2014.
- ^ „Dodatek k ústavě v Indii (strana 11)“ (PDF). Citováno 15. srpna 2014.
- ^ „moc voličů versus zákonodárná moc“. Citováno 23. srpna 2014.
- ^ A b „Strany 311 a 312 původního rozsudku: A. K. Roy, Etc vs. Union of India And Anr 28. prosince 1981“. Citováno 23. srpna 2014.