Zákon o převodu majetku z roku 1882 - Transfer of Property Act 1882
![]() | tento článek může být pro většinu čtenářů příliš technická na to, aby je pochopili. Prosím pomozte to vylepšit na aby to bylo srozumitelné pro neodborníky, aniž by byly odstraněny technické podrobnosti. (červenec 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Zákon o převodu majetku z roku 1882 | |
---|---|
| |
Územní rozsah | Unie Indie |
Přijato | 17. února 1882 |
Zahájeno | 1. července 1882 |
Legislativní historie | |
Představil | Whitley Stokes |
První čtení | 1877 |
Druhé čtení | 1882 |
Postavení: V platnosti |
Zákon o převodu majetku z roku 1882 je indická legislativa regulující převod majetku v Indii. Obsahuje konkrétní ustanovení týkající se toho, co představuje převod, a podmínek s ním spojených. To vstoupilo v platnost dne 1. července 1882.
Podle zákona se „převodem majetku“ rozumí úkon, kterým osoba předává majetek jedné nebo více osobám, nebo sama sobě a jedné nebo více dalším osobám. Akt převodu může být proveden v současnosti nebo pro budoucnost. Tato osoba může zahrnovat jednotlivce, společnost, sdružení nebo orgán jednotlivců a může být převeden jakýkoli druh majetku, včetně převodu nemovitého majetku.
Výklad „majetku“
Majetek je obecně zařazen do následujících kategorií:
- Nemovitý majetek (kromě stojícího dřeva, pěstování plodin a trávy)
- Pohyblivý majetek
Výklad zákona říká: „Nemovitost nezahrnuje stojaté dřevo, pěstování plodin nebo trávy. “§ 3 odst. 26 zákona o obecných klauzulích z roku 1897 definuje, že„ nemovitý majetek “zahrnuje půdu, výhody plynoucí ze země a věci spojené se zemí, nebo trvale připevněn k čemukoli spojenému se zemí. Také zákon o registraci, 1908, 2 (6)
„nemovitý majetek“ zahrnuje pozemky, budovy, dědičné příspěvky, práva na cesty, světla, trajekty, rybolov nebo jiné výhody plynoucí ze země a věci spojené se zemí nebo trvale připevněné ke všemu, co je připojeno k zemi, ale ne stojící dřevo, pěstování plodin ani tráva.
Převod majetku přechází na nabyvatele okamžitě všechny úroky, které je převodce poté schopen převést na majetek, pokud není vyjádřen nebo implikován jiný záměr.
Podle paragrafu 43 zákona o převodu majetku z roku 1882 v případě, že osoba podvodně nebo chybně prohlásí, že je oprávněna k převodu určitého nemovitého majetku a provede některé úkony k převodu tohoto majetku za ohleduplnost, pak bude takový převod fungovat i v budoucnu. Bude fungovat na jakémkoli podílu, který může převodce na takovém majetku získat.
Toto bude na vrub nabyvatele a může být provedeno během doby, po kterou existuje smlouva o převodu. Podle tohoto pravidla jsou chráněna práva bona fide nabyvatele, který o předchozím převodu nebo opci nic neoznámil. Toto pravidlo ztělesňuje pravidlo estoppel tj. osoba, která se zastoupením nemůže později postavit proti.
Každý člověk, který je kompetentní uzavřít smlouvu je příslušný k převodu majetku, který lze převést zcela nebo zčásti. Měl by mít nárok na převoditelný majetek nebo být oprávněn nakládat s převoditelným majetkem, který není jeho vlastní. Právo může být absolutní nebo podmíněné a majetek může být movitý nebo nemovitý, současný i budoucí. Takový převod lze provést ústně, pokud písemný převod nevyžaduje výslovně jakýkoli zákon.
I když je člověk duševně způsobilý, ale fyzicky neschopný podepsat jakoukoli smlouvu, majetkový právník jím najatý, může tak učinit pomocí plné moci.
Podle článku 6 zákona o převodu majetku lze převést majetek jakéhokoli druhu. Osoba, která trvá na nepřenosnosti, musí prokázat existenci nějakého zákona nebo zvyku, který omezuje právo na převod. Pokud převodu nebrání právní omezení, může jej převést vlastník nemovitosti. V některých případech však může dojít k převodu majetku neoprávněnou osobou, která o tento majetek následně získá podíl.
V případě, že je nemovitost převedena za podmínky, která nabyvateli absolutně brání v rozloučení nebo zcizení jeho zájmu o nemovitost, je podmínka neplatná. Jedinou výjimkou je leasing, u něhož je podmínka ve prospěch pronajímatele nebo těch, kteří o něj žádají. Obecně platí, že pouze osoba, která má zájem na nemovitosti, je oprávněna převést svůj zájem na nemovitosti a může předat vlastní titul jakékoli jiné osobě.
Práva nabyvatele nebudou nepříznivě ovlivněna, pokud: jednali v dobré víře; majetek byl získán za úplatu a nabyvatel jednal bez oznámení vady v titulu převádějícího.
Musí být splněny tyto podmínky:
Převodník musí mít prohlášení, že má oprávnění k převodu nemovitého majetku. Zastoupení by mělo být podvodné nebo chybné. Nabyvatel musí jednat o zastupování v dobré víře. Převod by měl být proveden za úplatu. Převodník by měl následně získat určitý podíl na majetku, s nímž souhlasil. Nabyvatel může mít možnost získat úrok, který převodce následně získá.
Související právní předpisy
Existuje 18 dalších zákonů, které se primárně zabývají majetkovým právem nebo se významně dotýkají majetkového práva, jak je uvedeno níže:[1]
- Trust Act, 1882
- Zákon o konkrétním osvobození, 1908
- Zákon o hmotném majetku, 1882
- Zákon o registraci, 1908
- Zákon o známkách, 1899
- NAHORU. Známkový zákon, 2008
- Zákon o omezení, 1963
- Zákon o obecných klauzulích, 1897
- Zákon o důkazech, 1872
- Zákon o dědictví, 1925
- Zákon o rozdělení, 1893
- Zákon o úpadku Presidency-Towns, 1909
- Provinční insolvenční zákon, 1920
- Zákon o vymáhání pohledávek za bankami a finančními institucemi, 1993
- Skutečnost o sekuritizaci a rekonstrukci finančních aktiv a prosazování bezpečnostních zájmů, 2002
- Smlouva Act, 1872
- Zákon o prodeji zboží, 1930
- Zákon o obchodovatelných nástrojích, 1881
- Zákon o nepřátelském majetku.
Reference
- ^ Sumeet Malik. NÁVOD K OBSLUZE O VLASTNICTVÍ (Hard Bound)
| formát =
vyžaduje| url =
(Pomoc) (2014 ed.). Eastern Book Company. p. 1–968. ISBN 9789351451150.