Quemadmodum - Quemadmodum - Wikipedia
| Quemadmodum latinský na chvíli' Encyklika z Papež Pius XII | |
|---|---|
 | |
| Datum podpisu | 6. ledna 1946 |
| Předmět | prosit o péči o opuštěné děti světa |
| Text | |
Quemadmodum je encyklika z Papež Pius XII prosit o péči o opuštěné děti po světě druhá světová válka, uvedený v St. Peter's, Rome, 6. ledna, na svátek Zjevení Páně, v roce 1946, sedmý jeho pontifikátu.
Papež zdůrazňuje, že během druhé světové války vynaložil veškeré své přesvědčovací schopnosti, aby ukončil konflikt a zajistil mír založený na spravedlnosti, spravedlnosti a právu. Jak válka skončila, nenechává nic vrátit se, aby poskytl úlevu několika válkou zničeným národům.
V mnoha zemích jsou miliony nevinných dětí bez základních životních potřeb, které trpí zimou, hladem a nemocemi. Papež a jeho organizace poskytující pomoc mnoha z nich pomohli, ale jeho pomoc byla pro tento nesmírný úkol nedostatečná. Proto se obrací na světové biskupy s žádostí o další pomoc a úlevu.[1]
- Skoro se zdá, že na vlastní oči vidíme obrovské zástupy dětí oslabené nebo u dveří smrti hladem. Natáhnou své malé ruce s prosbou o chléb "a nikdo jim je nebude lámat." Bez domova, bez oděvu se zimou zimou třesou a umírají. A nejsou žádní otcové ani matky, kteří by je zahřívali a oblékali. Chorí, nebo dokonce v posledních fázích konzumace, jsou bez potřebných léků a lékařské péče. Vidíme je také, jak procházejí před Naším smutným pohledem, putují hlučnou městskou ulicí, redukují se na nezaměstnanost a morální korupci, nebo se nejistě vznášejí jako tuláci o městech, městech, venkově, zatímco nikdo - bohužel - neposkytuje bezpečné útočiště pro ně proti nedostatku, neřesti a zločinu.[2]
Papež nařizuje, aby v každé katolické diecézi měl být stanoven den veřejných modliteb, aby věřící tuto naléhavou potřebu napomenuli a nabádali je, aby svými modlitbami podporovali dobré skutky a nabídky pro potřebné a opuštěné děti. „Amen, říkám vám, pokud jste to udělali pro jednoho z těchto, nejmenší z mých bratří, udělali jste to pro mě“ (Matouš 25, 40).[3]
Papež zdůrazňuje, že tyto děti budou pilíři příští generace, a proto je nezbytné, aby vyrůstaly zdravé mysli i tělu. Nikdo by tedy neměl váhat přispět časem a penězi na věc tak vhodnou a zásadní. Méně bohatí by měli dávat, co mohou, s otevřenou rukou a ochotným srdcem. Ti, kdo žijí v přepychu, by si měli uvědomit a pamatovat na to, že chudoba, hlad a nahota těchto dětí budou před Bohem představovat vážnou a tvrdou obžalobu. Všichni by měli být přesvědčeni, že jejich liberalita nebude ztrátou, ale ziskem. Ten, kdo dává chudým, půjčuje Bohu, který ve své době splatí jeho štědrost velkorysým zájmem.[4]
- Církev se stará o kojence a děti, které se řídí příkladem jejího zakladatele. Zatímco věnuje veškerou možnou péči tomu, aby zajistila, že jim bude poskytnuto jídlo, přístřeší a oblečení pro jejich těla, neignoruje ani nezanedbává jejich duše, které - zrozené takřka z Božího dechu - zřejmě vykreslují zářící krásu z nebe.[5]