Tramvaje v Oslu - Trams in Oslo

Síť tramvají v Oslu

Přehled
Nativní jméno	Trikken i Oslo
Majitel	Sporveien
Národní prostředí	Oslo, Norsko
Typ veřejné dopravy	Tramvaj
Počet řádků	6
Počet stanic	99
Denní počet cestujících	132,000 (2012)
Úkon
Zahájil provoz	1875
Provozovatel (provozovatelé)	Sporveien Trikken
Počet vozidel	40 SL79 32 SL95 87 SL18 (zahájení příjmu)
Technický
Rozchod	1435 mm (4 stopy8 1⁄2 v) standardní rozchod
Elektrizace	750 PROTI DC nad hlavou

The Oslo tramvaj síť (Norština: Trikken i Oslo, krátce od elektrikk, 'elektrický') je tramvaj systém v Oslo, Norsko. Skládá se ze šesti linek s 99 zastávkami a má denní počet cestujících 132 000. Provozuje jej společnost Sporveien Trikken AS, dceřiná společnost městského vlastnictví Sporveien kteří udržují trať a 72 tramvajových vozidel na základě smluv s orgánem veřejné dopravy Ruter. Systém pracuje standardní rozchod a používá 750 PROTI DC nad hlavou. Sklad, dílny a ředitelství jsou na Grefsen (na konci řádků 13 a 17). K dispozici je také sklad v Holtet (podél linek 18 a 19), která je domovem technické společnosti InfraPartner, která udržuje trať pro tramvajové a metro systémy v Oslu, a malé kancelářské budovy pro Oslo Sporveier.

Dějiny

První tramvaj v Oslu byla otevřena v roce 1875 s krátkou linkou mezi nimi Homansbyen západně od centra města, Železniční stanice Oslo West a postranní čára do Grønlandu, východně od centra města. První „tramvaje“ byly ve skutečnosti koňská vozidla na příruby ocelová kola. První rozšíření linky přišlo v roce 1878 s linkou do Grünerløkka jen na severovýchod do centra města.

Elektrická tramvajová doprava byla zahájena v roce 1894 s linkou přes Briskeby do Majorstuen, trasa jižně od původní linie Homansbyen. Provoz Horsedrawn byl zcela nahrazen elektrickým provozem v roce 1900. Po dlouhou dobu působily v Oslo dvě tramvajové společnosti „Grønntrikken“ („Zelená tramvaj“ se zelenou a žlutou livrej ) a „Blåtrikken“ („Modré tramvaje“ s modrým livrejem). Tyto společnosti byly sloučeny v roce 1924. Během desetiletí, dvacátých a třicátých let se síť nadále rozšiřovala, přičemž nejvýznamnějším přírůstkem byla výstavba Ekebergbanen, čára nahoru podél kopce podél východní strany Fjord v Oslu, jižně od města. Provozovala ji samostatná společnost. Původně byla postavena na Sæteru v roce 1917, trať byla dokončena do Ljabru v roce 1941. Síť tramvají dosáhla svého největšího rozsahu v roce 1939 otevřením severovýchodní trati do Sinsenu.

Historická elektrická tramvaj v Oslu

Po druhá světová válka, tramvajová síť začala být postupně nahrazována naftou autobusy, výluky byly zahájeny v roce 1947 a v roce 1960 se městská rada rozhodla usilovat o úplnou demontáž celého tramvajového systému. Několik řádků bylo nahrazeno T-bane metro systém a všestrannost autobusů byla pro místní politiky atraktivní. V roce 1977 však městská rada zrušila své rozhodnutí uzavřít tramvajový systém. Byla vydána objednávka na sadu nových kloubových tramvají, které doplnily stárnoucí flotilu. První z těchto tramvají, SL79 byl dodán v roce 1982.

Síť tramvají byla v 90. letech mírně rozšířena. O řádek přes Aker Brygge byla přidána v roce 1995 a v roce 1999 byla prodloužena severozápadní linka Ullevål za University of Oslo kampus, do nového Rikshospitalet národní nemocnice. Zahájena byla také další obnova vozového parku tramvají přidáním italských dvoukloubových vozů SL95. V roce 2002 se zdálo, že tramvaj opět upadla do těžkých časů. Oslo Sporveier byl připoután k hotovosti a představenstvo přijalo rozhodnutí o uzavření velké části tramvajového systému a jeho nahrazení autobusy. Taková drastická změna operací však donutila valné shromáždění sejít a většina uzávěrek byla zrušena. Nakonec byla v listopadu 2002 uzavřena pouze nejsevernější trasa do Kjelsås. V roce 2003 byl tramvajový systém, který byl součástí Oslo Sporveier, rozdělen na samostatnou společnost Oslotrikken. Oslotrikken však dostal pokyn, aby krátce poté zrušil předponu „Oslo“ ve svém názvu Trikken jejich oficiální název. Trať do Kjelsåsu byla znovu otevřena v roce 2004, přesně dva roky po jejím prvním uzavření.

Síť tramvají zaznamenala od roku 2003 značné zvýšení počtu cestujících, ale počet odjezdů tramvají se zvýšil pouze o 22,7%. Nedostatek vozidel je překážkou pro další rozšiřování tramvajové dopravy, a přestože se plánují objednávky dalších vozidel, Ruter řekli, že bude trvat roky, než bude možné rozšířit tramvajovou dopravu.^[1]

Trasy

[1]^{[trvalý mrtvý odkaz ]}Tramvajové linky v Oslu vedou buď centrem města, nebo tam zřídkakdy končí. Od roku 2017 existuje šest linek, z nichž všechny fungují denně, obvykle podle jízdního řádu s 10minutovým odstupem nebo 20minutovým plánem během pozdních večerů a víkendů. Mnoho úseků je ovládáno dvěma nebo více linkami. V centrálních oblastech obsluhovaných více než jednou linkou je mezi tramvajemi maximálně 5minutový přechod, což je koncept s názvem „Rullende fortau“ (zvlněný chodník) od tramvajové společnosti.

Dva z těchto úseků jsou lehké železnice, které jezdí spíše po samostatných kolejích než po silnici:

• The Ekebergova linka (Ekebergbanen) je nejjižnější trasa, která vede po úbočí východního pobřeží fjordu v Oslo a končí u Ljabru. Byla to jedna z linií navržených v roce 2002, ale na valné hromadě ušetřena. Je obsluhován linkami 13 a 19.

• The Lilleaker Line, je nejzápadnější trasa a jediná tramvajová linka, která nezůstává na hranici města Oslo. Poslední stanice na trati, Bekkestua, leží v Bærum. Tramvajová trať sdílí trať s Kolsås Line z podzemní systém mezi Sklenice a Bekkestua. Linka je obsluhována linkou 13.

Čáry jsou barevně odlišeno, a barvy se objeví na liniové mapě i na cílových značkách (ale u tramvají SL-79 již ne, protože mají digitální zobrazení cíle). Řádky 11 a 13 sdílejí barvy, stejně jako řádky 18 a 19. Některé mapy tramvají mezi nimi rozlišují tím, že dávají řádku 11 světlejší zelenou barvu než řádek 13, a tím, že žlutá linie 19 je oranžová.^[2] Až do restrukturalizace tramvajového systému v roce 2005 existovala také linka 10 (Jar-Skøyen-Aker Brygge-Jernbanetorget-Ullevål-Rikshospitalet), barevně odlišená modrá a linka 15 (Grefsen-Trondheimsveien-Nationaltheateret-Majorstuen), kódované červeně.

Cíle v závorkách kurzívou se podávají pouze mimo špičku, s výjimkou Bekkestua, která se podává každých 20 minut oproti 10 minutám. Linky 11 a 12 jezdí společně. Tramvaj linky 11 přijíždějící na Majorstuen pokračuje jako linka 12 a naopak. Totéž platí pro linky 17 a 18 na jejich konci Grefsen.

Vzhledem k tomu, linky 11, 12 a 19 jezdí přes Majorstuen, kde je několik zatáček příliš ostré pro novější tramvaje SL-95, jsou provozovány s lehčími tramvajemi SL-79. Linky 17 a 18 jezdí do Rikshospitalet, které musí být provozovány obousměrnými tramvajemi SL-95. Oba typy tramvají jezdí na lince 13, ale SL79 se obrací na Lilleaker místo Bekkestua, kde není smyčka.

Řádek 11

Řádek 12

Řádek 13

Řádek 17

Řádek 18

Řádek 19

Kolejová vozidla

SL79.

SL95. Ty fungovaly na lince 12, když je linka mezi Frognerovým hřebenem a Majorstuen z důvodu údržby uzavřena. Linka 12 je obvykle provozována tramvajemi SL79.

Aktuální kolejová vozidla

Tramvajový systém v Oslu má 72 tramvají.

Nadcházejících 87 tramvají SL18 nahradí všech těchto 72 současných tramvají do roku 2024.

• 40 šestnápravových tramvají typu SL79, číslované 101–140. Jsou jednokloubové a fungují pouze v jednom směru. Byly dodány ve dvou várkách, první várka s 25 tramvajemi začala přicházet v roce 1982, druhá várka 15 tramvají dorazila v roce 1989. Obě várky jsou si docela podobné, ale s různými interiéry a zadní dveře druhé várky je dvojitý. Prvních deset tramvají vyrobila Duewag Německa, zbytek vyrobila ABB v Strømmen, východně od Osla. Tramvaje jsou dlouhé 22,18 metru, široké 2,50 metru, vysoké 3,41 metru a váží 32,8 tuny. Tramvaj pojme 163 cestujících, z toho 71 sedících.
• 32 osmiosých tramvají typu SL95, číslované 141-172 a dodané v letech 1998–2006. Tyto jsou částečně kloubové nízkopodlažní tramvaje může jít dozadu i dopředu kvůli přítomnosti kabin řidiče na obou koncích a dveří na obou stranách. Mohou tedy operovat na trati Ullevål do Rikshospitalet a na Lilleaker Line do Bekkestua, které nemají na konci trati kružnici. Nicméně velký poloměr otáčení a díky vysoké hmotnosti je tramvaj nevhodná pro některé tratě do Majorstuenu, které mají špatné stopy a ostré zatáčky. SL95 byly dodány italština společnost Ansaldo /Firema (tehdy Ansaldobreda, teď Hitachi Rail Itálie ). SL95 je 33,12 metru dlouhý, 2,6 metru široký, 3,62 metru vysoký a váží 64,98 tun. Tramvaj má kapacitu pro 212 cestujících, z toho 88 sedících.

Tam jsou také některé staré tramvaje, které jsou vyvedeny při zvláštních příležitostech. V létě jezdí tramvaj č. 70 společně s přívěsem č. 647 provozuje plánované cesty v neděli. Byl postaven Falkenriedem v roce Hamburk, Německo v roce 1913 pro Grønntrikken. To zůstalo v pravidelné osobní dopravě až do roku 1968 a nadále sloužilo jako vozidlo údržby. K 100letému jubileu tramvaje se č. V roce 1994 byla obnovena tramvaj 70. Přívěs č. 647, doplněný klasickými otevřenými nástupišti, je replikou starého přívěsu postaveného z částí tramvaje č. 71.

Budoucí kolejová vozidla

• SL18 je šestnápravová tramvaj CAF Urbos 100 rodina. V roce 2018 Sporveien a Oslo Vognselskap společně objednaly 87 tramvají SL18 s opcí na dalších 60 tramvají. První dva bloky se očekávaly na léto 2020, ačkoli Pandemie covid-19 opožděné dodání do října 2020.^[3][4] Před zahájením sériové výroby budou testovány v zimních podmínkách v roce 2020. Pravidelný provoz by měl být zahájen v roce 2022 a SL18 do roku 2024 zcela nahradí tramvaje SL79 i SL95. SL18 jsou obousměrné, pětisegmentové, 100% nízkopodlažní tramvaje, které budou mnohem lehčí a tišší než SL95.^[5][6][7]

Bývalá kolejová vozidla

• Padesát čtyřnápravových automobilů Høka (určených SM53 a očíslované 204-253) vstoupil do služby v letech 1952–58. Nebyly to kloubové tramvaje, ale za účelem zvýšení kapacity obvykle táhly odpovídající přívěs (označený ST55 a číslovaný 551-580). V polovině 80. let bylo jedenáct z těchto automobilů přestavěno a modernizováno. Tyto tramvaje dostaly označení SM83 a číslovány 261–271. Všechny tyto tramvaje byly vyřazeny v roce 2000, kdy Oslo Sporveier zvýšil Napětí sítě od 600 V do 750 V.
• V roce 1954, s 30 vozy Høka v provozu, se začalo vyrábět typ hybridních vozů s karoserií podobnou Høce, i když o něco menší, postavenou na podvozku stávajících dvounápravových starších automobilů. Tento typ vozu byl nazýván „kylling“ („kuře“), protože byl menší než nové čtyřnápravové vozy vyráběné v HØNEfoss („høne“ = „slepice“). Kyllingovy vozy byly v provozu od roku 1954 do roku 1982. Na stejném principu byly také vyráběny odpovídající přívěsy, ale ty byly taženy hlavně vozy Høka, protože se ukázaly jako příliš těžké na to, aby mohly být pro kyllingové vozy příliš těžké.
• Na začátku 90. let byla čára nad Storem odříznuta od konce otočného kruhu kvůli stavebním pracím. Abychom tento problém vyřešili, byla zakoupena řada starých tramvají Gothenburg za cenu 1 krone každý. Tyto tramvaje, které byly postaveny v letech 1958 až 1962 a byly označeny M25 v Göteborgu, byly spojeny zády k sobě, takže na obou koncích vlaku byla k dispozici kabina strojvedoucího. Byli určeni SM91 v Oslu. Stav modelu SM91 byl o něco lepší než stárnoucí vozy Høka, takže je nahradily. SM91 nebyl mezi cestujícími nikdy oblíbený, byl hlučný jako Høka a zadní dveře, které umožňovaly pouze lidi z tramvaje, museli cestující zevnitř ručně otevírat. Po smrtelná nehoda zahrnující dveře tohoto typu tramvaje v lednu 2001, tramvaje již nebyly provozovány spojené společně. Nakonec byli v důchodu v listopadu 2002.

Reference

externí odkazy

• Web Oslo Tramway (v norštině)
• Web Oslo Tramway (v angličtině)
• Mapa linek metra v Oslu (Soubor PDF)
• Informace o jízdném a jízdním řádu
• Galerie obrázků Railfaneurope.net
• O č. 70 tramvaje a č. 647 přívěs
• Tram Travels: Sporveien trikken i Oslo