Plazmablastický lymfom - Plasmablastic lymphoma

Plazmablastický lymfom (PBL) je typ velký B-buněčný lymfom uznán Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2017 patří do podskupiny lymfomů lymfoidní novotvary s plasmablastickou diferenciací. Ostatní lymfoidní novotvary v této podskupině jsou: plazmablastický plazmatický buněčný lymfom (nebo plasmacytom varianta tohoto onemocnění); primární výpotkový lymfom to je Herpetický virus spojený s Kaposiho sarkomem pozitivní nebo Karposiho sarkom spojený s herpesvirem negativní; anaplastický lymfom kináza-pozitivní velký B-buněčný lymfom; a lidský herpesvirus 8-pozitivní difuzní velkobuněčný B-buněčný lymfom, jinak blíže neurčený. Všechny tyto lymfomy jsou malignity plazmablastů, tj. B-buňky které mají diferencované do plazmablastů, ale kvůli nim zhoubný povaha: nedaří se dále rozlišovat na zralou plazmatické buňky; množit se nadměrně; a hromadit se a poranit různé tkáně a orgány.[1]

Lymfomy v lymfoidních novotvarech s plazmablastickou diferenciační podskupinou, které nejsou PBL, byly někdy nesprávně považovány za varianty PBL. Každý z lymfomů v této podskupině malignity mají výrazné klinické, morfologické a abnormální genové rysy. Klíčové vlastnosti těchto lymfomů se však někdy překrývají s jinými lymfomy, včetně těch, které jsou v této podskupině. V důsledku toho byla správná diagnostika těchto lymfomů náročná.[2] Je však obzvláště důležité diagnostikovat je správně, protože mohou mít velmi odlišné prognózy a léčbu než lymfomy, jimž se podobají.[1]

Plazmablastické lymfomy jsou agresivní a vzácné malignity, na které obvykle špatně reagují chemoterapie a mají velmi špatnou prognózu. Vyskytují se převážně u mužů, kteří mají HIV / AIDS, měl transplantace pevných orgánů, nebo jsou imunosuprimovaný jinak; ~ 5% všech jedinců s PBL se zdá být imunokompetentní, tj. nemají zjevnou vadu jejich imunitní systém.[2] Maligní plazmablasty jsou ve více než polovině případů PBL infikovány potenciálně rakovinotvorným virem, Virus Epstein Barr (EBV) a vzácné případy PBL se objevují v důsledku plazmablastické transformace již existujícího nízkého stupně B-buněčný lymfom.[3] Jedna varianta PBL, někdy nazývaná plazmablastický lymfom starších osob, má výrazně lepší prognózu než většina ostatních případů PBL.[4] Vývoj této varianty se jeví, alespoň z části, kvůli imunosenescence tj. imunodeficience vyskytující se ve stáří.[3]

Dějiny

Studie Green a Eversole publikovaná v roce 1989[5] hlášeno u 9 jedinců postižených HIV / AIDS, kteří měli lymfomatózní masy v ústní dutině; tyto lymfomy byly osídleny zjevně maligními plasmablasty infikovanými virem Epstein-Barr, které neexprimovaly T-buňka lymfocytární markerové proteiny. O osm let později Delecluse a kolegové[6] popsali lymfom, který nazvali plazmablastický lymfom, který měl některé rysy a difúzní velký B-buněčný lymfom ale na rozdíl od tohoto lymfomu vyvinutého výlučně v ústní dutině, sestával z plazmablastů, které postrádaly B-buněčné i T-buněčné markerové proteiny a v 15 ze 16 případů byly infikovány EBV. V roce 2008 uznala Světová zdravotnická organizace tento lymfom jako variantu difúzních velkobuněčných lymfomů.[7] Po tomto uznání četné studie zjistily, že tento lymfom se vyskytuje v široké škále tkání kromě ústní dutiny a u jedinců s různými dalšími predisponujícími imunodeficientními stavy.[8] V roce 2017 tato organizace klasifikovala PBL jako nejčastějšího člena vzácné podskupiny lymfomů nazývaných lymfoidní neoplazmy s plazmablastickou diferenciací.[1]

Patofysiologie

Kromě virového onemocnění způsobujícího imunodeficienci, HIV / AIDS (což je Klinický stav definující AIDS[9]), nedávné studie diagnostikovaly PBL u jedinců, kteří mají jednu nebo více dalších příčin imunodeficience.[8] Mezi tyto příčiny patří předchozí transplantace orgánů; imunosupresivní léky; autoimunitní a chronická zánětlivá onemocnění (např. hepatitida C.,[3] revmatoidní artritida, Gravesova nemoc, Arteritida z obrovských buněk, sarkoidóza a těžké psoriáza[10]); a imunosenescence v důsledku věku (např.> 60 let). Vzácné případy PDL se vyskytly také jako transformace malignity B-buněk nízkého stupně, jako je chronická lymfocytární leukémie / malý lymfocytární lymfom a folikulární lymfom.[11] Studie také zjistily, že 60-75% jedinců s diagnostikovanou PBL má Virus Epstein-Barr -infikované plazmablasty.[1] EBV infikuje ~ 95% světové populace žádné příznaky, Méně důležitý nespecifické příznaky nebo infekční mononukleóza. The virus pak zadá a latence fáze, ve které se infikovaní jedinci stanou doživotí asymptomatické nosiče viru v sadě jejich B-buněk. Několik týdnů, měsíců, let nebo desetiletí poté, velmi malá část těchto nosičů, zejména těch s imunodeficience, vyvinout některý z různých benigních nebo souvisejících s EBV zhoubný nemoci, včetně extrémně vzácných případů Plazmatický lymfom pozitivní na virus Epstein – Barr.[12] Zdá se, že virus v infikovaných plazmablastických buňkách je v něm latence I. fáze; v důsledku toho tyto infikované buňky exprimují produkty EBV, jako je EBER nukleární RNA a BART mikroRNA. Tyto RNA podporují proliferaci infikovaných buněk, aby se zabránilo útoku imunitního systému hostitele cytotoxické T-buňky a případně blokovat infikované buňky apoptóza (tj. programovaná buněčná smrt ) reakce na zranění (viz Infekce EBV ).

Předisponující podmínky popsané v předchozím odstavci mohou sloužit ke zvýšení schopnosti plazmablastů v PBL: vyhnout se hostiteli imunitní ostraha; přežít po delší dobu, nadměrně růst a získávat abnormality maligního genu. Některé z genových abnormalit nalezených v PBL zahrnují: 1) zvýšil výraz z MOJE C protoonkogen kvůli jeho přeskupení s protilátka gen od genetická rekombinace nebo méně často jiné příčiny (protein Myc, produkt tohoto genu, zvyšuje buněčnou proliferaci, inhibuje apoptózu a podporuje maliganci); 2) ztráta ve vyjádření PRDM1 gen, jehož produkt, protein PRDM1 / BLMP1, potlačuje expresi proteinu Myc;[13]) 3) časté duplikace v určitých oblastech EU chromozomy 1, 7, 11 a 22 (tyto duplikace jsou podobné těm, které se často vyskytují u difuzního velkobuněčného lymfomu);[14] 4) snížená exprese alespoň 13 genů, které se účastní odpovědí B-buněk na signalizační látky.[1] 5) zvýšená exprese genů, které podporují zrání B-buněk směrem k plazmatickým buňkám (např. CD38, CD138, IR4 / MUM1, XBP1, IL21R, a jak již bylo uvedeno, PRDM1); a 6) snížená exprese genů charakteristických pro B-buňky (např. CD20 a PAX5 ).[2]

Prezentace

Léze plazmablastického lymfomu jsou nejčastěji rychle rostoucí masy měkkých tkání[9] které mohou být ulcerující, krvácející a / nebo bolestivé.[7] V nedávném (2020) přehledu publikovaných případů byli jedinci s PBD obvykle muži středního nebo staršího věku (rozmezí 1–88 let; střední věk 58 slz) muži (~ 73% případů).[8] V pediatrických případech bylo hlášeno pouze několik případů.[7] Léze PDL se vyskytovaly nejčastěji v lymfatické uzliny (~ 23% případů), gastrointestinální trakt (~18%), kostní dřeň (16%) a ústní dutina (12%).[8] Méně často postižené tkáně zahrnují kůži, urogenitální trakt,[8] paranazální dutiny, plíce a kosti.[9] Zatímco případy PBL se mohou projevovat jako primární orální podání,[14] nebo velmi zřídka kůže[3] nebo lymfatické uzliny[14] onemocnění, většina jedinců je rozšířená stupeň III nebo IV onemocnění, které je ve ~ 40% případů doprovázeno systémovým B-příznaky jako horečka, noční pocení a nedávný úbytek hmotnosti.[2] Asi 48% - 63% případů PBL se vyskytuje u jedinců s HIV / AIDS; ~ 80% těchto HIV / AIDS postižených jedinců má EBV + onemocnění, zatímco pouze ~ 50% PBL jedinců, kteří nemají HIV / AIDS, je EBV-pozitivních.[2] Jedinci, u kterých se po transplantaci orgánu vyvine PBL, jsou EBV pozitivní ve> 85% případů.[8] Většina pacientů po transplantaci a HIV / AIDS má extrémně agresivní onemocnění. Pacienti, jejichž hlavním faktorem přispívajícím k rozvoji PBL je pozitivita EBV, však často vykazují a nadále mají výrazně méně agresivní onemocnění než ostatní pacienti s PBL.[9] Je rovněž zřejmé, že u starších pacientů (> 68 let) se rovněž v průměru vyskytuje a nadále vyskytuje výrazně méně agresivní onemocnění.[4]

Diagnóza

Mikroskopické vyšetření zapojených hmot PBD a infiltrátů obecně odhaluje difúzní proliferaci imunoblast - podobné buňky s výraznými rysy plazmatických buněk, tj. plazmablastické buňky.[2] Imunologické barvení z těchto buněk naznačuje, že jim chybí proteinové markery B-buněk (např. CD20 a PAX5 [v ~ 10% případů může být CD20 exprimován ve velmi nízkých hladinách[2]]) ale spíše exprimují plazmatické buněčné markerové proteiny (např. CD38, CD138, IR4 / MUM1, XBP1, IL21Ra / nebo PRDM1). Abnormality v genových strukturách a expresích hlášené v sekci Patofyziologie, zejména přeskupení a / nebo nadměrná exprese MOJE C proto-onkogen, může být v těchto buňkách také patrný. Diagnostiku PBL by podpořila přítomnost HIV / AIDS nebo jiné příčiny imunokompetence (viz předchozí část), anamnéza nízkého stupně lymfomu a / nebo přítomnost plazmablastů EVB + v lézích onemocnění.[1]

Diferenciální diagnostika

Mikroskopický vzhled mohou vykazovat různé lymfomy, včetně plazmablastických buněk a prezentace PBL. Tyto lymfomy lze obvykle odlišit od PBL dalším vyšetřením plazmablastů pro různé markerové proteiny a stanovením dalších faktorů, které upřednostňují diagnostiku těchto lymfomů, spíše než PBL, jak je uvedeno v následujících popisech.

Velkobuněčný B-buněčný lymfom pozitivní na anaplastickou lymfomovou kinázu

Na rozdíl od PBL plazmablastické buňky v anaplastickém lymfomu kinázově pozitivním velkém B-buněčném lymfomu silně exprimují produkt ACVRL1 gen, tj. kináza 1 podobná receptoru aktivinu (ALK1), a nejsou infikováni EBV, a proto neexprimují RNA tohoto viru EBER nebo BART.[14]

Lidský herpesvirus 8-pozitivní difuzní velkobuněčný B-lymfom, jinak blíže neurčený

Na rozdíl od PBL plasmablastické buňky v lidském herpesviru 8-pozitivním difuzním velkobuněčným B-buněčným lymfomem, jinak blíže neurčené, exprimují produkty herpesviru 8 (také nazývané virus Karposiho sarkomu), jako jsou LANA -1 protein. Na rozdíl od PBL tyto plasmablastické buňky neexprimují CD30, CD138, CD79a,[1] nebo klonální IgM Protilátky a obvykle nejsou infikovány EBV, a proto obvykle neexprimují EBER nebo BART RNA tohoto viru.[14]

Primární výpotkový lymfom

Na rozdíl od PBL obvykle plasmablastické buňky v primárních efuzních lymfomech, ať už HHV8-pozitivní nebo HHV8-negativní, silně exprimují CD45[14] a v případech HHV8 exprimují proteiny HHV8, jako je protein LANA-1. Primární výpotkový lymfom, HH8-negativní, se také liší od PBL v tom, že jeho plazmablastické buňky často exprimují určité markerové proteiny B-buněk, jako jsou CD20 a CD79a.[1]

Plazmablastický plazmatický buněčný lymfom

Různé faktory odlišují plazmablastický plazmatický buněčný lymfom od PBL. Předchozí diagnóza plazmatického buněčného lymfomu (tj. mnohočetný myelom nebo plasmacytom ), přítomnost někoho lytické kostní léze,[14] zvýšené hladiny sérového vápníku, renální insuficience a anémie a přítomnost a myelomový protein v séru a / nebo moči upřednostňují diagnostiku plazmablastického plazmatického buněčného lymfomu spíše než plazmablastického lymfomu. Nakonec jsou však markerové proteiny exprimované plazmablastickými buňkami u těchto dvou onemocnění téměř identické a diagnóza „plazmablastického novotvaru shodného s PBL nebo mnohočetným myelomem“ může být v některých případech podle aktuální klasifikace Světové zdravotnické organizace přijatelná.[1]

Jiné B-buněčné lymfomy

Plazmablastické buňky v B-buněčných lymfomech, včetně difuzních B-buněčných lymfomů, chronické lymfocytární leukémie / malého lymfocytárního lymfomu a folikulárního lymfomu obecně exprimují CD20 a často exprimují CD45 markerové proteiny. Zatímco PBL plazmablastické buňky slabě exprimují CD20 v 10% případů, silná exprese CD20 a exprese CD45 prakticky vylučuje PBL.[14]

Léčba a prognóza

Léčba PBL se pohybovala od radioterapie pro lokalizované onemocnění na různé režimy chemoterapie pro rozsáhlé onemocnění. Byly zahrnuty režimy chemoterapie KOTLETA (tj. cyklofosfamid, hydroxydoxorubicin (nebo doxorubicin ), vinkristin, a buď prednison nebo prednisolon; Režimy podobné CHOP (např. CHOP plus etoposid ); hyper-CVAD-MA (tj. cyklofosfamid, vinkristin, doxorubicin, dexamethason a vysoká dávka methotrexát a cytarabin ); CODOX-M / IVAC (tj. Cyklofosfamid, vinkristin, doxorubicin, vysoké dávky methotrexátu a ifosfamid, etoposid a vysoká dávka cytarabinu); COMB (tj. Cyklofosfamid, oncovin, methyl-CCNU, a bleomycin ); a infuzní EPOCH (tj. etoposid, prednison, vinkristin, cyklofosfamid a doxorubicin). Zatímco zkušenosti s léčením PBL samotným ozařováním byly omezené, pacienti s lokalizovaným onemocněním byli léčeni chemoterapeutickými režimy založenými na doxorubicinu plus radioterapií. Celkově pacienti, kteří dostávali jeden z uvedených režimů chemoterapie, dosáhli přežití bez onemocnění a celkové přežití sazby 22, respektive 32 měsíců. The Národní komplexní síť proti rakovině doporučuje intenzivnější režimy (např. hyper-CVAD-MA nebo infuzní EPOCH) k léčbě onemocnění. Tyto režimy dosáhly celkem 5 let a přežití bez onemocnění 38%, respektive 40%. Bylo léčeno příliš málo pacientů autologní transplantace krvetvorných buněk kromě chemoterapie je třeba učinit závěry. Několik pacientů s onemocněním PBL souvisejícím s HIV / AIDS, kteří byli léčeni vysoce aktivní antiretrovirová terapie (HAART) namířeno proti virus lidské imunodeficience (tj. HIV) měli remise ve svých PDL lézích.[2]

Experimentální léčba

Vzhledem k neuspokojivým výsledkům standardních režimů chemoterapie jsou pro použití v PBL zkoumány nové způsoby léčby. Bortezomib lék, který inhibuje proteazomy, byl použit samostatně nebo v kombinaci s ozařováním a / nebo CHOP, EPOCH nebo THP-COP (pirarubicin, cyklofosfamid, vinkristin a prednison), režimy chemoterapie k léčbě některých skóre pacientů s nově diagnostikovanou nebo relabující PBL. Výsledky těchto průzkumných studií byly přinejmenším skromně povzbudivé a poskytují silnou podporu pro další studie využívající kontrolovanější podmínky.[2] Studie sponzorovaná konsorciem AIDS Malignancy Consortium ve spolupráci s Národní onkologický institut je ve fázi náboru, aby studoval dávky, bezpečnost a účinnost přidávání daratumumab do režimu EPOCH při léčbě pacientů s PBL.[15] Daratumumab je připraven monoklonální protilátka který se váže na CD38 a tím přímo nebo nepřímo zabíjí buňky, včetně plazmablastů v PBL, které exprimují tento markerový protein na svých površích.[2] Probíhá studie sponzorovaná Lékařské centrum City of Hope zkoumá proveditelnost a bezpečnost genové terapie, která využívá rekombinantní RNA k cílení na klíčový prvek v genomu HIV u pacientů, kteří mají HIV / AID a non-Hodgkinsův lymfom, včetně pacientů s plazmablastickým lymfomem.[16]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i Chen BJ, Chuang SS (březen 2020). „Lymfoidní novotvary s plazmablastickou diferenciací: komplexní přehled a diagnostické přístupy“. Pokroky v anatomické patologii. 27 (2): 61–74. doi:10.1097 / PAP.0000000000000253. PMID  31725418.
  2. ^ A b C d E F G h i j Lopez A, Abrisqueta P (2018). „Plasmablastický lymfom: současné perspektivy“. Krev a lymfatická rakovina: Cíle a terapie. 8: 63–70. doi:10.2147 / BLCTT.S142814. PMC  6467349. PMID  31360094.
  3. ^ A b C d Korkolopoulou P, Vassilakopoulos T, Milionis V, Ioannou M (červenec 2016). „Nedávné pokroky v agresivních velkých B-buněčných lymfomech: komplexní přehled“. Pokroky v anatomické patologii. 23 (4): 202–43. doi:10.1097 / PAP.0000000000000117. PMID  27271843.
  4. ^ A b Liu F, Asano N, Tatematsu A, Oyama T, Kitamura K, Suzuki K, Yamamoto K, Sakamoto N, Taniwaki M, Kinoshita T, Nakamura S (prosinec 2012). „Plasmablastický lymfom starších osob: klinicko-patologické srovnání s věkem související lymfoproliferativní poruchou B-buněk asociovanou s virem Epstein-Barrové“. Histopatologie. 61 (6): 1183–97. doi:10.1111 / j.1365-2559.2012.04339.x. PMID  22958176.
  5. ^ Green TL, Eversole LR (duben 1989). „Orální lymfomy u pacientů infikovaných HIV: spojení s DNA viru Epstein-Barrové“. Orální chirurgie, orální medicína a orální patologie. 67 (4): 437–42. doi:10.1016/0030-4220(89)90388-5. PMID  2542861.
  6. ^ Delecluse HJ, Anagnostopoulos I, Dallenbach F, Hummel M, Marafioti T, Schneider U, Huhn D, Schmidt-Westhausen A, Reichart PA, Gross U, Stein H (únor 1997). „Plasmablastické lymfomy ústní dutiny: nová entita spojená s infekcí virem lidské imunodeficience“. Krev. 89 (4): 1413–20. PMID  9028965.
  7. ^ A b C Rodrigues-Fernandes CI, de Souza LL, Santos-Costa SFD, Silva AMB, Pontes HAR, Lopes MA, de Almeida OP, Brennan PA, Fonseca FP (listopad 2018). "Klinickopatologická analýza orálního plazmablastického lymfomu: systematický přehled". Journal of Oral Pathology & Medicine. 47 (10): 915–922. doi:10.1111 / jop.12753. PMID  29917262.
  8. ^ A b C d E F Li YJ, Li JW, Chen KL, Li J, Zhong MZ, Liu XL, Yi PY, Zhou H (březen 2020). „HIV negativní plazmablastický lymfom: zpráva o 8 případech a komplexní přehled 394 publikovaných případů“. Výzkum krve. 55 (1): 49–56. doi:10,5045 / br.2020.55.1.49. PMID  32269975.
  9. ^ A b C d Dojcinov SD, Fend F, Quintanilla-Martinez L (březen 2018). „EBV-pozitivní lymfoproliferace derivace B-T- a NK-buněk u hostitelů bez imunity“. Patogeny (Basilej, Švýcarsko). 7 (1). doi:10,3390 / patogeny7010028. PMC  5874754. PMID  29518976.
  10. ^ Tchernonog E, Faurie P, Coppo P, Monjanel H, Bonnet A, Algarte Génin M, Mercier M, Dupuis J, Bijou F, Herbaux C, Delmer A, Fabiani B, Besson C, Le Gouill S, Gyan E, Laurent C, Ghesquieres H, Cartron G (duben 2017). „Klinické charakteristiky a prognostické faktory pacientů s plazmablastickým lymfomem: analýza 135 pacientů ze skupiny LYSA“. Annals of Oncology. 28 (4): 843–848. doi:10.1093 / annonc / mdw684. PMID  28031174.
  11. ^ Montes-Moreno S, Martinez-Magunacelaya N, Zecchini-Barrese T, Villambrosía SG, Linares E, Ranchal T, Rodriguez-Pinilla M, Batlle A, Cereceda-Company L, Revert-Arce JB, Almaraz C, Piris MA (leden 2017 ). „Fenotyp plazmablastického lymfomu je určen genetickými změnami v MYC a PRDM1“. Moderní patologie. 30 (1): 85–94. doi:10.1038 / modpathol.2016.162. PMID  27687004.
  12. ^ Rezk SA, Zhao X, Weiss LM (červen 2018). „Epstein - proliferace lymfoidů spojená s virem Barr, aktualizace z roku 2018“. Lidská patologie. 79: 18–41. doi:10.1016 / j.humpath.2018.05.020. PMID  29885408.
  13. ^ Ott G, Rosenwald A, Campo E (2013). „Porozumění agresivním B-buněčným lymfomům řízeným MYC: patogeneze a klasifikace“. Hematologie. Americká společnost pro hematologii. Vzdělávací program. 2013: 575–83. doi:10.1182 / asheducation-2013.1.575. PMID  24319234.
  14. ^ A b C d E F G h Bhattacharyya S, Bains APS, Sykes DL, Iverson BR, Sibgatullah R, Kuklani RM (prosinec 2019). "Lymfoidní novotvary ústní dutiny s plazmablastickou morfologií - série případů a přehled literatury". Orální chirurgie, orální medicína, orální patologie a orální radiologie. 128 (6): 651–659. doi:10.1016 / j.oooo.2019.08.001. PMID  31494113.
  15. ^ https://clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT04139304?cond=Plasmablastic+Lymphoma&draw=2&rank=1
  16. ^ https://clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT01961063?cond=Plasmablastic+Lymphoma&draw=2&rank=4

Kategorie: Kožní podmínky spojené s lymfoidními buňkami