Moderní standardní tibetská gramatika - Modern Standard Tibetan grammar

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Moderní standardní tibetská gramatika“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Březen 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Tibetská gramatika popisuje morfologie, syntax a další gramatické znaky z Standardní tibetština, a Čínsko-tibetský Jazyk. Standardní tibetština je typologicky an ergativní – absolutní jazyk. Podstatná jména jsou obecně neoznačené pro gramatické číslo, ale jsou označeny pro případ. Přídavná jména nejsou nikdy označeny a objevují se za podstatným jménem. Názvy také přicházejí za podstatným jménem, ​​ale jsou označeny číslem. Slovesa jsou možná nejkomplikovanější částí tibetské gramatiky z hlediska morfologie. The dialekt zde popsaný je hovorový jazyk jazyka Střední Tibet, zvláště Lhasa a okolí, ale použitý pravopis odráží klasickou tibetštinu, nikoli hovorovou výslovnost.

Podstatná jména a případ

Podstatná jména nejsou obvykle označena gramatický rod nebo číslo.

Přirozené pohlaví lze sdělit prostřednictvím lexikonu, např. གཡག་ "yak (muž)," འབྲི་ <'bri> "yak-kráva." V lidských nebo živých podstatných jménech může být pohlaví označeno pomocí přípon. Těmito příponami jsou obvykle པ་ nebo པོ་ „muži“ a མ་ nebo མོ་ „ženy“.

• ཁམས་པ་ pa> „muž z Kham,“ → ཁམས་མོ་ mo> „žena z Kham“
• མཛོ་ „hybrid jaka-kráva“, → མཛོ་མོ་ mo> „ženská dzo“

Číslo není nikdy označeno neživými podstatnými jmény nebo zvířaty. I lidská podstatná jména mohou mít množné číslo ཚོ་ , pouze pokud jsou specifikována nebo určitá, např. ཨ་མ་ „matka“ → ཨ་མ་ ཚོ་ tsho> „(matky).“ Tibeťan neoznačuje jednoznačnost, a takový význam by se nechal odvodit z kontextu.

Tibetská podstatná jména jsou označena pro šest případů: absolutní, agentivní, genitiv, ablativ, asociativní a šikmý. Částice jsou připojeny k celým podstatným frázím, nikoli k jednotlivým podstatným jménům. Přípona pádů je připojena k frázi podstatného jména jako celku, zatímco skutečné podstatné jméno zůstává nezměněno. Forma, kterou má přípona, závisí na konečném zvuku slova, ke kterému je přípona připojena.

Absolutní případ

The absolutní případ je neoznačený tvar podstatného jména, který lze použít jako předmět nepřechodné sloveso, předmět a tranzitivní sloveso nebo prožívající emoce.

Genitivní případ

The genitivní případ označuje vlastnictví a často se překládá jako „z“. Forma genitivové přípony závisí na posledním zvuku podstatného jména:

• pokud je posledním zvukem samohláska nebo འ་ <'a>, pak přípona je འི་ <' i>
• pokud je poslední zvuk ག་ <-g> nebo ང་ <-ng>, pak přípona je གི་
• pokud je poslední zvuk ད་ <-d>, བ་ <-;, ས་ <-s> nebo jedna ze sekundárních zvukových přípon, potom je genitivní přípona ཀྱི་
• pokud je poslední zvuk ན་ <-n>, མ་ <-m>, ར་ <-r> nebo ལ་ <-l>, pak přípona je གྱི་ .

Kolo z dharma

ཆོས་ཀྱི་འཁོར་ ལོ

kyi 'khor-lo>

Kůže z ovce

ལུག་གི་པགས་ པ

gi pags-pa>

Genitiv se také používá k formování vztažné věty. Zde je přípona genitivu připojena ke slovesu a je přeložena jako „ten“ nebo „kdo“.

དེབ་	ནང་ ལ་	ཡོད་པའི་	པར་
	nang-la	yod-pai	bar>
rezervovat	uvnitř-OBL.	je-GEN.	fotografie
„fotka, která je v knize“

Agentivní případ

Formálně agentivní (nebo ergativní) případ je postaven na genitivu přidáním ས་ <-s> do druhého; tudíž:

• pokud je posledním zvukem samohláska nebo འ་ <'a>, přípona je ས་ <-s>
• pokud je poslední zvuk ག་ <-g> nebo ང་ <-ng>, přípona je གིས་
• pokud je poslední zvuk ད་ <-d>, བ་ <-;, ས་ <-s> nebo jedna ze sekundárních zvukových přípon, potom je genitivní přípona ཀྱིས་
• pokud je poslední zvuk ན་ <-n>, མ་ <-m>, ར་ <-r> nebo ལ་ <-l>, pak přípona je གྱིས་ .

Činidlo se používá pro ergativní a instrumentální funkce. Ergativní funkce nastává u subjektu, agenta nebo původce přechodných sloves, agenta „mentálních“ a „verbálních“ akcí a vnímatele senzace.

Ablativní případ

The ablativní případ má vždy příponu ནས་ . Označuje směr od podstatného jména. Stejně jako agentivní případ může i ablativ převzít roli ergativního označení agenta akce.

Asociativní případ

The asociativní případ je označen příponou དང་ , kterou lze přeložit jako „a“, ale také jako „s“, „proti“ nebo nemusí mít vůbec žádný překlad. Když mluvíte, po použití asociativní přípony se vloží pauza, například:

པཱ་ ལགས་དང་།	ཨ་ཁུ་དང་།	ཨ་ ནེ །
houpat,	a-khu-houpat,	a-ne>
otec-OSEL.	strýc-OSEL.	teta
„otec a strýc a teta ...“

Asociativní příponu nelze kombinovat s jinými značkami pádu nebo množného čísla na stejném podstatném jménu nebo jmenné frázi:

ཨ་མ་དང་	སྤུ་ གུ་ ཚོ །		བུ་དང་	བུ་མོ་ ཚོར་	ལག་རྟགས་	སྦྲུས་ པ་ ཡོད །
houpat	sbu-gu-tsho>		houpat	bu-mo-tsho-r	lag-rtags	sbrus-pa-yod>
matka-OSEL.	děti		chlapec-OSEL.	chlapec-FEM.-PLUR.-DAT.	současnost, dárek	dát-MINULOST-být: EX.-EGO
"matka a děti"			„(dali) dárky chlapcům a dívkám“

Šikmý případ

The šikmý přípona plní funkce obou dativ a lokální případech. Dativní případ označuje nepřímý předmět akce a lze jej přeložit jako „do“. Lokální malá a velká písmena označují místo, s pohybem nebo bez něj nebo s časem, a lze je přeložit jako „zapnuto“, „zapnuto“, „zavináč“ nebo „zapnuto“.

Existují dvě varianty přípony, z nichž jedna závisí na konečném zvuku podstatného jména a druhá nikoli. Formulář - ར་ <-r> se nachází pouze za samohláskami a འ་ <'a>, zatímco - ལ་ <-la> lze najít za všemi zvuky, včetně samohlásek a <' a>. Forma <-r> se zřídka používá k označení dativu jednoslabičnými slovy, kromě osobních zájmen a demonstračních a tázacích adjektiv.

Zájmena

Osobní zájmena

Zájmena mít jeden až tři registry a tři čísla: singulární, duální a množné číslo.

Ukazovací zájmena

Tibeťan má proximální, mediální a distální ukazovací zájmena: proximální འདི་ <'di> "toto," mediální དེ་ "to" a distální ཕ་གི་ "tamto (tamto)" འདི་ <' di> a དེ ་ mají také časové významy, kde འདི་ <'di> je spojeno s přítomností a དེ་ je spojeno s minulostí nebo budoucností:

• ལོ་འདིLo di> „tento rok (současná reference)“
• ལོ་དེLo de> "ten rok (minulost nebo budoucí reference)"

ཕ་གི་ na druhé straně může vyjadřovat pouze prostorovou vzdálenost. Z těchto ukazovacích zájmen jsou odvozena následující příslovce: འདིར་ <'dir> "sem," དེར་ "tam" a ཕ་གིར་ "tamto."

Názvosloví lze použít jako zájmena i adjektiva. Jako zájmena jednají stejně jako zájmena třetích osob, ale mohou také odkazovat na předchozí věty nebo události. Jako adjektiva se objevují za podstatným jménem a fungují jako jakýkoli jiný adjektivum. Adjektivní i pronominální demonstrativy jsou schopné přijímat jak přípona pádu, tak čísla.

Třídy slovesa

Volní a netradiční třídy

Existuje důležité rozdělení sloves do dvou hlavních tříd: volní a nevolní. První se týká kontrolovatelných akcí a druhý nekontrolovatelných akcí. Tento rozdíl je srovnatelný s rozdílem v angličtině Koukni se a viděta mezi nimi poslouchat a slyšet: poslouchat a Koukni se jsou dobrovolné, protože je možné se rozhodnout, zda je uděláte nebo ne vidět a slyšet nejsou dobrovolné, protože nenaznačují úmyslné činy. Tyto dvě třídy jsou důležité při konjugaci jakéhokoli tibetského slovesa, protože každá třída může používat pouze konkrétní sadu přípon. To znamená, že doplňková slovesa nemohou používat stejné přípony jako nevolná slovesa a naopak. Například slovesný tvar མཐོང་ པ་ ཡིན་ by byl nesprávný, protože je nesvolné sloveso a je doplňková přípona. Správná forma by byla མཐོང་ པ་ རེད་ nebo „viděl jsem“.

Přechodná a nepřechodná slovesa

Volní i nevolná třída obsahuje tranzitivní stejně jako nepřechodná slovesa. Formy přechodných a nepřechodných sloves zůstávají stejné, pokud obě slovesa sdílejí stejný kořen. Rozdíl mezi přechodným a nepřechodným je patrný pouze ve způsobu, jakým se každé sloveso používá: pokud sloveso vezme objekt, pak je tranzitivní, pokud ne, pak je nepřechodné. Toto rozlišení určuje, v jakém případě budou podstatná jména trvat.

Skloňování slovesa

Slovesa v moderní mluvené tibetštině mají mezi jednou a třemi stonky. Jedná se o stopku současnost-budoucnost, stopku minulost a imperativní stopku. Mnoho sloves má však při mluvení pouze jeden kmen, který se liší pouze písemně, což znamená, že skloňování je založeno hlavně na použití slovesných pomocných prostředků. Sloveso se skloňuje pomocí připojování přípon k slovesnému kmeni podobným způsobem jako u podstatných jmen a zájmen.

Copulae

Tibetština má několik sloves, která lze přeložit jako „být“ nebo „mít“, která se objevují ve dvou třídách. Spony v první třídě jsou podstatné, což znamená, že označují podstatnou kvalitu podstatného jména. Spony ve druhé třídě jsou existenciální, což znamená, že vyjadřují existenci jevu nebo charakteristiky a navrhují hodnocení řečníkem. Rozdíl mezi esenciálními a existenciálními spony je podobný jako u sloves estar a ser v španělština.

Esenciální spony

Existují tři základní spony: asertivní Red <červená>, zjevení Red བཞག་ a egoforický ཡིན་

Esenciálně asertivní spona

རེད་ je „asertivní“ základní spona. Překládá se jako „být“ a představuje objektivní tvrzení nebo potvrzení týkající se předmětu trestu. Záporem རེད་ je མ་ རེད་ . Atributem může být adjektivum, které dává atributivní význam, nebo substantivum, které dává ekvivalentní význam. Přívlastek bezprostředně předchází slovesu.

འདི་	ཐུབ་ བསྟན་	རེད།		ཁོང་	འབྲོག་ པ་	མ་ རེད།		མོ་ རང་	སྙིང་རྗེ་པོ་	རེད།
<'di	blázen	Červené>			'brog-pa	ma-červená>			snying-rje-po	Červené>
tento	Thubtän	být: ESS.-ASSERT.		on	nomád	nebýt: ESS.-ASSERT.		ona	dosti	být: ESS.-ASSERT.
„Toto je Thubtän.“				„Není nomád.“				"Je hezká."

Tato spona, ve vzácných případech, může také vyjadřovat držení kvality:

མོ་ རང་	མིག་	ཆུང་ཆུང་	རེད།
	mig	čung-čung	Červené>
ona	oko	malý	být: ESS.-ASSERT.
„Má malé oči.“

Esenciálně-zjevující spona

Red བཞག་ je „zjevující se“ spona, což znamená, že řečník si teprve nedávno uvědomil, co uvádí. Lze jej přeložit jako „být“ s výrokem, jemuž předchází vykřičník, například „Hej!“ nebo „Proč!“ Jeho negativní forma je རེད་ མི་ འདུག་ .

ཐུབ་ བསྟན་	རེད་ བཞག་		འབྲོག་ པ་	རེད་ མི་ འདུག་		སྨྱོན་པ་	རེད་ བཞག་
	red-bzhag>		<'brog-pa	red-mi-'dug>			red-bzhag>
Thubtän	být:ESS.-REV.		nomád	nebýt:ESS.-REV.		šílený	být:ESS.-REV.
„Hej! To je Thubtän.“			„Ne, není to nomád.“			„Proč, on je naštvaný! (Právě jsem si to uvědomil)“

Esenciální egoforická spona

ཡིན་ je „egophorická“ základní spona. Obvykle se překládá jako „Já jsem“, protože se používá hlavně u první osoby. Stejně jako red může být použit s adjektivy nebo substantivy. Jeho negativní forma je མིན་ .

ང་	འབྲོག་ པ་	ཡིན།		ང་	བདེ་ པོ་	ཡིན།
	'brog-pa	jin>			bde-po	jin>
Já	nomád	být: ESS.-EGO.		Já	pokuta	být: ESS.-EGO.
„Jsem nomád.“				"Jsem v pohodě."

ཡིན་ může ve vzácných případech vyjádřit úmysl nebo naléhání na straně mluvčího:

ཁྱེད་རང་གི་	ཇ་	ཡིན།
	ja	jin>
vy: GEN.	HON.-čaj	být: ESS.-EGO.
„Je to tvůj čaj (který ti hodlám dát).“

Existenciální spony

Existují tři existenční spony: asertivní Y རེད་ , svědectví འདུག་ <'kopal> a egoforický ཡོད་ .

Existenciálně asertivní spona

ཡོད་ རེད་ je „asertivní“ spona. Tato spona se používá u zájmen druhé a třetí osoby a znamená jednoznačné tvrzení mluvčího. To lze obvykle přeložit třemi způsoby podle kontextu; „existuje / existuje“, dává existenční smysl, „je v“, „dává určité místo (situační smysl) nebo sloveso„ má, “dává přivlastňovací smysl. Jeho negativní forma je ཡོད་ མ་ རེད་ .

བོད་ ལ་	གནམ་གྲུ་	ཡོད་ རེད།		ཐུབ་ བསྟན་	ལགས་	འདིར་	ཡོད་ རེད།		ཚེ་ རིང་ ལ་	མོ་ཊ་	ཡོད་ རེད།
	gnam-gru	yod-červená>			zaostává	'dir	yod-červená>			mo-.a	yod-červená>
Tibet-OBL.	letoun	být: EX.-ASSERT.		Thubtän	pane	tady	být: EX.-ASSERT.		Tsering-OBL.	auto	být: EX.-ASSERT.
„V Tibetu jsou letadla.“				„Thubtän je tady.“					„Tsering má auto.“

Může mu také předcházet kvalifikační adjektivum, které utváří atributivní význam, ve kterém jej lze přeložit jako „být“.

འདི་	སྙིང་རྗེ་པོ་	ཡོད་ རེད།
<'di	snying-rje-po	yod-červená>
tento	dosti	být: EX.-ASSERT.
„To je hezké.“

Existenciálně-posudková spona

འདུག་ <'dug> je „posudek“ spony. Překládá se ve všech případech stejným způsobem jako ཡོད་ རེད་ , ale jemně se liší. To znamená, že řečník byl svědkem toho, co je řečeno. Jeho negativní forma je མི་ འདུག་ .

བོད་ ལ་	གནམ་གྲུ་	འདུག་
	gnam-gru	'vemeno>
Tibet-OBL.	letoun	být: EX.-TEST.
„V Tibetu jsou letadla. (Vím, protože jsem je viděl)“

Může mu také, jako ཡོད་ རེད , předcházet kvalifikační adjektivum, aby vytvořil atributivní smysl, ve kterém jej lze přeložit jako „být“.

འདི་	སྙིང་རྗེ་པོ་	འདུག་
<'di	snying-rje-po	'vemeno>
tento	dosti	být: EX.-TEST.
„To je hezké. (Vím, protože jsem to viděl na vlastní oči)“

Existenciálně egoforická spona

ཡོད je „egophorická“ spona. Stejně jako ཡིན་ je spojen s první osobou, ale místo toho označuje držení (mám) a umístění (jsem (zavináč)). Lze jej také použít k vyjádření názoru mluvčího na něco nebo k seznámení se s něčím. Jeho negativní forma je མེད་ .

དེབ་	མང་པོ་	ཡོད།		རྒྱ་ནག་ ལ་	ཡོད།		ཇ་	འདི་	ཞིམ་པོ་	ཡོད།
	mang-po	yod>			yod>			'di	zhim-po	yod>
rezervovat	mnoho	být: EX.-EGO.		Čína-OBL.	být: EX.-EGO.		čaj	tento	Chutný	být: EX.-EGO.
„Mám mnoho knih.“				„Jsem v Číně.“			„Tento čaj je podle mého názoru dobrý.“

Reference