Kalis dítě - Kalis Child - Wikipedia

Kali's Child: The Mystical and the Erotic in the Life and Teachings of Ramakrishna

Autor	Jeffrey J. Kripal
Země	Spojené státy
Jazyk	Angličtina
Předmět	Hinduistické studie
Vydavatel	University of Chicago Press
Datum publikace	1995
Typ média	Tisk (Vázaná kniha & Brožura )

Kali's Child: The Mystical and the Erotic in the Life and Teachings of Ramakrishna je kniha o indiánech mystik Ramakrishna podle Hinduistické studie učenec Jeffrey J. Kripal, publikovaná v roce 1995 tiskem University of Chicago.^[1][2] Argumentuje pro a homoerotický napětí v životě Ramakrishny, rituály a učení.

Kniha získala titul Americká akademie náboženství Cena historie náboženství za nejlepší první knihu roku 1995.^[2] To bylo kritizováno Ramakrishna následovníky a několik vědců, a stal se předmětem intenzivní diskuse mezi západním i indickým publikem.^[3][4] Kritici tvrdili, že k závěrům knihy došlo k nesprávnému překladu bengálský, nedorozumění tantra a zneužití psychoanalýza.^[3][4][5] Byly učiněny dva pokusy o zakázání knihy v Indii v letech 1996 a 2001, ale neprošly Parlament.^[6] Kripal vydal druhé vydání v roce 1998^[7][8] a několik esejů a vyvrácení,^[6][9] ale jak 2004 spor stále pokračoval.^[10]

Přehled

Kniha byla vyvinuta z Kripalova Ph.D. disertační práce na Ramakrishna na University of Chicago, doporučeno Wendy Doniger. Podle Kripala přijal a Freudian přístup k odhalení spojení mezi tantrický a psychoanalytický hermeneutický tradice. V předmluvě Kripal píše, že ho fascinoval a zajímal vztah mezi „lidskou sexualitou a mystickou zkušeností“.^[11] Také to zmiňuje Kaliho dítě byl ovlivněn Wendy Doniger jehož „objemná práce ve stylu rétoriky i erotickém obsahu mi poskytla vědecký kontext, žánr, chcete-li, do kterého bych mohl psát a hájit své vlastní myšlenky.“^[12]

Primární teze o Kaliho dítě je, že mystické zážitky Ramakrishny byly generovány přetrvávajícími výsledky dětská traumata, a sublimovaný homoerotický a pedofilní vášně; a že „Ramakrishnovy mystické zážitky ... byly ve skutečnosti hluboce, provokativně, skandálně erotické.“^[1]:str.2 Argumentoval Kripal^[13] že stejný názor vyjádřil před 12 lety Malcolm McLean ve svém anglickém překladu Kathamrita.^[14]

Kripal zkoumá řadu poznámek Ramakrishna některým jeho intimním žákům ohledně jeho mystických zkušeností a vizí, které po Ramakrishnovi nazývá „tajné rozhovory“ (guhya katha).^[15][16][17] Kripal tvrdí, že Ramakrishnovy postoje a orientace byly některým jeho současníkům dobře známy (i když nikoli samotnému Ramakrishnovi) a byly skryty a potlačeny, zpočátku jeho vlastními učedníky a později členy Objednávka Ramakrishna.^[15] Argumentuje systematickým bělením detailů a obecným utajováním prováděným autory životopisů a překladatelů Ramakrishna.^[15]

Recenze a reakce

Odborné recenze, 1995–1997

Kniha získala titul Americká akademie náboženství Cena historie náboženství za nejlepší první knihu roku 1995.^[2] V následujících letech byla kniha recenzována v několika západních akademických časopisech o náboženství a jihoasijské kultuře. V roce 1999 napsal bengálský učenec Brian Hatcher^[18] že zatímco několik recenzentů vyjádřilo určité pochybnosti, jejich celkové hodnocení Kaliho dítě byl pozitivní a občas velmi pochvalný,^{[19][20][21][22][23][24]} včetně jednoho v roce 1997 Malcolma McLeana, učence bengálské literatury, který přeložil Sri-Sri-Ramakrishna-Kathamrta a poezie Ramprasad.^[25] Hatcher ve svém článku citoval ukázkový bengálský text z Kathāmṛty a argumentoval tím, že Kripal pasáž přesně přeložil tak, jak to překlad Swami Nikhilananda neudělal.^[18]

Na druhou stranu v roce 1995 cambridgeský učenec Jean Openshaw kritizovala Kripalovu knihu za to, co viděla jako „kejklíř, kterým se napjaté nebo přiznané spekulativní argumenty následně transformují na pevný základ pro další takové argumenty“. Také vytýkala knize, že „sklouzla mezi zcela vhodnou skepticismem vůči zdrojům a jejich bezmyšlenkovitým přijetím, když to vyhovuje argumentu“.^[26] Podle jejího názoru nemohla být Ramakrishna považována za misogyna.^[26] Zjistila, že Kripalova znalost různých bengálských textů je „působivá“, ale zaznamenala několik překladů. Například Kripal napsal, že víra spolupracovníka Ramakršny měla „homoerotické rozměry“ z toho důvodu, že „rád prohlížel obrázky mužů, protože v něm vzbuzovaly pocity„ něhy “a„ lásky ““. Openshaw to slovo napsal Manus což Kripal přeložil jako „muže“ ve skutečnosti znamená „lidskou bytost“ bez genderové specifičnosti. Poznamenala také, že Kripal si vzal „tělo“ (ga- nebo an+ga) a „kolo“ (kol) znamená „genitálie“ a „normálně poškvrněný sexuální prostor“,^[15][26] zatímco v bengálské kultuře má klín silné mateřské sdružení. Podle jejího názoru Kripal upadla „do redukcionistické pasti sexualizací svého jazyka způsobem, který je docela nevhodný pro materiál“. Napsala, že Kripalovo odmítnutí odpovědnosti „je jistě mnoho mých závěrů spekulativních“, ale nesouhlasila s jeho tvrzením, že „společně jejich váha dohromady vede k přesvědčivému argumentu“.^[26]

Rajat Kanta Ray, bengálský vědec ve své recenzi z roku 1997 napsal, že historické důkazy, které Kripal nabízí ve prospěch Ramakrishnovy homosexuality, jsou „vratké“ a zdá se, že některé Kripalovy vlastní důkazy jsou v rozporu s nimi a otevírají možnost alternativní interpretace. překlady z primárního textu - Ramakrishna Kathamrita - se mýlí; jeho psychoanalytické postupy s textem, bez ověřování, které psychoanalytici pocházejí od pacientů pomocí „metody volného sdružení“, mě naplňují pochybnostmi, zejména pokud jde o jeho identifikaci některých symbolů Tantrik. " Ray píše, že „sem a tam“ v Kathamritě narazí na „důkazy, které se nehodí“, a které by měly přimět Kripala „přehodnotit své formulace“.^[27]

Ve své recenzi z roku 1997 Bhaskar Mukhopadhyay z Goldsmiths, University of London začíná popisem Kali's Child's jako „povzbuzujícího čtení“ a „ikonoklastické teze ... podporované solidním textovým učením“. Navzdory tomuto počátečnímu dojmu našel Mukhopadhyay Kirpalsovu metodu „čtení“ Ramakrishnova života jako problematickou. Mukhopadhyay kritizuje Kripalovu metodu „sexualizace“ Ramakrishnova těla a píše, že Kripal kulturu nezohledňuje. Mukhopadhyay píše: „Žádám, aby Ramakrishnovy vize byly brány v jejich nominální hodnotě a nebyly interpretovány jako nějaký zmatený výraz jeho sexuality.“ Kritizuje „zjevnou radost v Kripalově tónu, která někdy naráží na flippancy“, pokračuje Mukhopadhyay, „Ramakrishna je velmi vážná věc a pro zvládnutí této záhadné postavy je zapotřebí skutečné teoretické propracovanosti. S jeho popovou psychoanalýzou, bopovou prózou a hrubým smyslem pro humor, Kripal není zdaleka tak vážný učenec ... “. Ke konci píše, že kniha má „dostatečnou obtěžující hodnotu, aby zneklidňovala ty, kteří jsou na čele záležitostí v misi Ramakrishna.“^[28]

V roce 1997 Gerald Larson University of Indiana University napsal, že Kripalově knize chyběla rovnováha a správná kontextualizace, a domníval se, že se dostala do pasti monocausal redukcionismus. Podle jeho názoru by byla kniha mnohem vyváženější, kdyby Kripal hledal recenzi mimo kontext svých učitelů a kolegů, včetně misionářů Swamis z Ramakrishna (ale nedovolil jim cenzurovat) a odborníků v psychoanalytické komunitě.^[29] Larson přisuzoval problém redukcionismu postoji prostupujícím Americká akademie náboženství o vztahu mezi moderními sekulárními intelektuály a věřícími komunitami. Napsal, že psychoanalytické interpretace jsou „mimořádně problematické i při rozsáhlých a aktuálních důkazech o denní psychoanalytické terapii“ a že psychoanalytici by byli velmi opatrní při prosazování vztahů mezi sexuálními fantaziemi a mystickými nebo náboženskými zkušenostmi. Celkově Larson tvrdil, že Kripalova teze o „Ramakrishnových homosexuálních tendencích“, která určila způsob, jakým vytvořil své vlastní definované státy, byla „naprosto nepravděpodobná“ a že je nepravděpodobné, že by psychoanalytik řekl, že „homoerotické energie“ Ramakrishny byly jeho mystika. Larson napsal, že důkazy předložené v knize nepodporují „vztah příčiny a následku mezi erotickým a mystickým (nebo náboženským), natož identitou“.^[29]

V recenzi z roku 1997 Pravrajika Vrajaprana diskutovali o Kripalově spoléhání se na nespolehlivé zdroje, jako je zpráva o „obzvláště bizarní metodě, kterou údajně Ramakrishna používal ke kontrole chtíče“, o které Kripal v jednom okamžiku „vážně pochybuje“ o incidentu, který však později použil k potvrzení svého závěr.^[30]

William Radice na začátku roku 1998 napsal, že „[Ramakrishnovy] homosexuální sklony a jeho hrůza z toho, že ženy milují, by neměly být problémem: před odhalením guhya katha ["tajná řeč"].^[8][16] Radice přirovnal knihu k a majar kuti („sídlo zábavy“), napsal, že „občas se člověk zastaví, aby se zeptal, jestli nebyl oklamán kouzlem [Kripalových] argumentů“, a přemýšlel, zda by kniha nemohla být hrou „o nic hravější než vlastní zemité škádlení Ramakrishny ".^[16]

Recenzent Hugh Urban kritizoval Kripala za ignorování sociálního a historického kontextu Bengálska z konce devatenáctého století.^[3][31] Urban také kritizoval Kripala za to, co považoval za „tendenci k senzacechtivosti a někdy téměř novinářské potěšení z hraní na„ sexy “,„ špinavou “,„ skandální “a šokující povahu jeho materiálu.^[3]

Recenze Sil z roku 1997

Spor o knize opustil hranice akademická obec v lednu 1997, kdy Státník Přední anglické noviny v Kalkatě vydaly celostránkovou recenzi knihy historika Narasingha Sil (kterému Kripal poděkoval v předmluvě Kaliho dítě)^[32] která skončila slovy „prostý hovno“.^[13] Samotný Sil předtím napsal psychoanalytickou studii Ramakrishny, která naznačovala, že Ramakrishnovy mystické zážitky byly patologické a pocházely z údajného sexuálního traumatu z dětství.^[33] Podle Hugh Urban, Sil Státník recenze Kaliho dítě představil Kripala jako „chabého učence s perverzní představivostí, který bezmyšlenkovitě„ vyplenil “jinou kulturu“.^[34] Asijský věk ve stejném roce také zveřejnil negativní recenzi svého redaktora Tapti Roy.

V dopise z roku 1997 adresovaném úředníkovi mise Ramakrishna (publikovaném v roce 2001) přidal Narasingha Sil negativní pohled na Kripalovo stipendium a znalosti v bengálský.^[35] Sil tvrdil, že Kripal překládal bengálské výrazy prostřednictvím bengálsko-anglických slovníků výběrem významů, které by byly nejvhodnější pro jeho vyjádření, bez ohledu na primární, sekundární a terciární významy. Tvrdil také, že Kripal nebyl schopen ani konverzovat v bengálštině.^[36] V dalším článku z roku 1997 obvinil Sil Kripala z „úmyslného zkreslení a manipulace se zdroji“, přičemž kritizoval Svámí Nikhilananda překlad Kathamrita, který „spáchal podobný zločin opomenutí a spáchání, aby vyhovoval jeho práci“.^[37]

Recenze Sil v Státník vyprovokoval závan rozzlobených dopisů editorům. Denník zveřejnil 38 z nich a poté se rozhodl problém uzavřít,^[36] zjevně bezprecedentní rozhodnutí v historii novin.^[8] Kripal napsal, že Willian Radice se dvakrát pokusil vydat obhajobu knihy v Státník, ale redaktoři to odmítli.^[8] Kripal se brzy ocitl a kniha se dostala do dlouhodobého sporu. Cenzura knihy byla dokonce (neúspěšně) diskutována v Parlament Indie. Kripal však tvrdil, že v Indii se prodalo méně než 100 kopií a v USA jen pár tisíc; a že jen málo z jejích „oponentů“ knihu skutečně přečetlo.^[38]

Atmajnanananda kritika, 1997

Kritická recenze Kripalovy knihy byla publikována v roce 1997 Ramakrishna Mission Svámí Atmajnanananda. Tvrdil, že Kripalova kniha obsahovala mnoho chyb v překladu a tlumočení,^[15] překlady māgi jako „fena“ místo „žena“. Atmajnananda tvrdil, že Kripal nesprávně interpretoval mnoho pasáží, které citoval, někdy v překladu interpoloval slova, která v originále nebyla. Napsal například, že Krišnovo tradiční zobrazení v hinduistické ikonografii, tribhanga póza „ohnutá na třech místech“ (tj. ohnutá v koleni, pasu a lokti, s flétnou v ruce), která je posvátná Hinduisté, přeložil Kripal jako nakloněné boky. Napsal, že Kripalova teze nebyla „nic víc než kouř a zrcadla, dům karet, který se zhroutí při nejlepším dotyku“.^[15]

Atmajnananda také zpochybnil Kripalovy argumenty utajování zdrojů řádem Ramakrishna.^[15]

Druhé vydání, 1998

Kripal vydal druhé vydání Kaliho dítě v jeho předmluvě tvrdil, že opravil chyby překladu, na které upozornil Atmajnananda.^[9] Kripal nazval opravy „souborem drobných chyb“, které „šťastně opravil“, protože neodporovaly jeho hlavní tezi.^[39]

Kripalova odpověď na Larson, 1998 a Larsonova duplice

V reakci na recenzi Geralda Larsona z roku 1998 Kripal popřel tvrzení kritika, že jeho konečné závěry jsou jednobarevně redukční s tím, že ho Larson vážně nepochopil, jako v Kaliho dítě přijal „nedvojitou metodologii“ a vyjádřil „důsledné odmítání freudovského redukcionismu“. Kripal tvrdil, že Larson vytrhl několik řádků z kontextu, aby ukázal, že závěrečná analýza Kripala byla „redukcionistickým čtením“. pro Larsonův návrh, aby měl text před jeho zveřejněním „prověřit“ Ramakrišnově misi, uvedl Kripal Christopher Isherwood, který v roce 1981 napsal, že „existují limity“ toho, v co může říci Ramakrishna a jeho učedníci^[40] jakmile se kniha stala projektem řádu.^[41] Kripal psal o dalších podobných událostech a argumentoval tím, že se vyhnul odevzdání knihy do mise, aby chránil svou vlastní intelektuální svobodu.^[42] Kripal tvrdil, že kdyby to udělal, „skutečně by ne, nemohl, psali [Kaliho dítě], ale ne kvůli nějaké idealizované rovnováze „, ale proto, že„ by se bál příliš “.^[42]

V duplice Larson dodal, že „prověřováním“ nemyslel žádnou „veřejnou“ debatu nebo konfrontaci. Larson tvrdil, že redukcionismu by se dalo vyhnout, kdyby si Kripal vybral jednoho nebo dva Swamis v rámci řádu Ramakrishna a jednoho nebo dvou praktikujících psychoanalytiků pro nějakou „kritickou zpětnou vazbu“ před vydáním rukopisu a byli by ho upozornili na „vážné problémy“ nedostatku rovnováhy a redukcionismu, které jsou snadno patrné z jeho „Závěru: Analýza tajemství“. ““^[43] Larson také nesouhlasil s Kripalem, že vytrhl několik řádků z kontextu, aby naznačil „redukcionistické čtení“, napsal, že „vyzve [d] každého čtenáře, aby si přečetl závěr knihy, aby určil, zda je konečná analýza redukcionistická nebo ne“ , a tvrdil, že závěry byly „dvojnásobně redukcionistické“.^[43]

Tyagananda a Vrajaprana, 2000 a 2010

V roce 2000 Svámí Tyagananda, ministr Společnost Ramakrishna-Vedanta v Boston a u obou hinduistický kaplan Harvardská Univerzita a MIT,^[44] vytvořil trakt s názvem "Kaliho dítě se vrátilo nebo nikdo nekontroloval dokumentaci," který byl distribuován na výročním zasedání AAR v roce 2000^[2][45] a později publikován v časopise Evam.^[2][36] V dlouhém, pečlivě dohadovaném traktu^[2] Tyagananda zpochybnil Kripalovu jazykovou kompetenci bengálského jazyka, na kterém byla práce založena, a tvrdil, že Kripal zkreslil význam pasáží v celém Kathamrita.^[10][45] Tyagananda také argumentoval o dalších údajných chybách Kripala. Například Kripal nazval „chlapce“ oddaným Kedarem, který byl podle Tyaganady ve skutečnosti padesátiletý účetní; „chlapec patnáct“ osoba třicet čtyři nebo třicet pět let; a „učedníci“ skupina čtyřicátníků. Tvrdil, že Kripalova tvrzení o dětské erotice byla postavena na těchto chybných překladech.^{[36]:poznámka 62}

V roce 2010, Svámí Tyagananda a Pravrajika Vrajaprana napsal Tlumočení Ramakrishna: Kali's Child Revisited.^[46][47]V této knize autoři argumentovali křížovými odkazy na zdrojové texty, že Kripal měl „částečnou“ znalost bengálského jazyka a nedostatečné porozumění bengálské kultuře, což ho vedlo k nesprávnému výkladu textů a výrobě Ramakrishny odpovídající jeho spíše vlastní faktor „cítí se jako“ než historická postava dobře uchovaná poctivou dokumentací. Popírali pozitivní recenze západních akademiků, kteří psali, že „velká většina těch, kteří přijali druhou tezi, nebyla schopna posoudit překlad, protože většina recenzentů nebyla bengálskými čtenáři.“ Napsali, že je „extrémně nepravděpodobné“, že by jakýkoli recenzent provedl „blízké nebo rozsáhlé srovnání“ Kathamrita s překlady Nikhilanandy a Kripala.^[48]

Kripalova odpověď Tyaganandovi, 2000–2002

Odpověď Swami Tyaganandovi Kali's Child Revisited, Kripal napsal:^[9]

„Četl jsem se směsí rozpaků, smutku a naděje Kaliho dítěte Swamiho Tyaganandy znovu navštíveného. Budu zde předstírat, že na něj nebudu reagovat úplně. To může přijít až u třetího vydání knihy, pro které neexistují žádné okamžité plány. Příležitost se naskytne, mohu však říci, že jsem dychtivý vyřešit tyto problémy v přátelském a otevřeném duchu, který může být co nejvěrnější jak akademickým standardům bezplatného zkoumání a intelektuální poctivosti, tak pociťovaným potřebám významných segmentů hinduistické společenství, jehož náboženské cítění si až příliš bolestně uvědomuji, jsem urazil. “

Kripal si stěžoval, že Tyaganandovo zpochybňování jeho osobních motivů pro napsání knihy proměnilo kritiku v ad hominem útoku a popřel obvinění Tyaganandy ze „úmyslného zkreslení a manipulace se zdroji“ a „úmyslného klamného použití citací“. Napsal „hluboce lituje“ skutečnosti, že jeho kniha urazila mnoho hinduistů, ale tvrdil, že tato skutečnost neříká nic o historickém Ramakrishnovi, „stejně jako urazené odpovědi nesčetných zbožných křesťanů [na akademické vyšetřování Ježíš ] neříkejte nám absolutně nic o historickém Ježíši. “Také popřel jakýkoli negativní přístup k homosexualitě nebo Ramakrishnovi a navrhl, aby Tyaganandovo čtení jeho knihy„ jako nedobrovolné odsouzení Ramakrishny “nesdílelo„ mnoho recenzentů a čtenářů (s hinduisty mezi nimi) ". Tvrdil, že nikdy nenazval Ramakrishnu" homosexuálem "a" nikdy nehádal něco tak zjednodušujícího, jako je Ramakrishna "sexuálně zneužívané děti" nebo že byl "pederast" ", a že" to jsou slova jiných lidí "ale ne jeho. Také obvinil Tyaganandu z nesprávného citování jeho slov (například tvrzení, že Kripal použil„ sodomii ", když ve skutečnosti ne) a argumentoval tím, že vynechal ze svých vlastních citací Kathamrita části, které by podporovaly Kripalovu práci.^[9]

Pokud jde o údajné chyby překladu, Kripal tvrdil, že mnoho z nich opravil ve druhém vydání,^[9] uznal, že je ještě třeba opravit ostatní (například ty, které se týkají věku některých osob), a že by „rád provedl jakékoli vhodné opravy v budoucích tiscích“. Odmítl, že by některá z těchto chyb byla úmyslná, a tvrdil, že všechny lze snadno opravit, aniž by došlo ke změně podstaty nebo závěrů knihy, jelikož se jednalo o velmi malou část materiálu, který použil k prokázání své práce. Na druhou stranu tvrdil, že mnohé z nich nejsou „omyly“, ale jednoduše odlišnou interpretací, a že při nich stále stojí. Proti Tyaganandovi a dalším kritikům postavil „textový literalismus“ tím, že se držel pouze primárních významů slov jako uddipana, tribhanga, tana, vyakulata, rati, a ramana, neuznávající jejich alternativní významy; takže to nebyl „chybný překlad“, ale spíše „dobrý překlad“. Navíc Kripal argumentoval (podle moderního literární teorie ) to všechno interpretace, včetně jeho, jsou produkty interakce čtenářova horizontu porozumění s horizontem autorovým.^[9]

Pokud jde o obvinění, že nerozumí tantře, tvrdil, že Tyaganandova verze tantry je „pravou rukou“ asketická cesta, jak ji vysvětlují neo-Vedanta, zatímco tantra z prostředí Ramakrishny byla „levoruká“ cesta, která integruje sexuální s duchovním. Ve druhém vydání Kaliho dítě, Kripal tvrdil, že „filozofické expozice“ tantry jsou neautentické a jsou „navrženy tak, aby zbavily tantru všeho, co zavánělo pověrami, magií nebo skandály“.^[7]:28–29

Další recenze

V roce 2001 Huston Smith napsal v dopise redaktorovi Školní bulletin Harvard Divinity School že: „Pochybuji, že jakákoli jiná kniha - ani ta raných, polemických, špatně informovaných a bigotních misionářů - tak hrubě urazila hinduistické cítění. A pochopitelně, navzdory Kripalovým protestům proti opaku Secret Talk: The Politics of Scholarship in Hindu Tantrism, Kaliho dítě je kolonialismus aktualizován. “^[49][50]:.36

V roce 2002 náboženský vědec Peter Heehs napsal, že v EU neexistují žádné přímé důkazy o homosexualitě Kathamrta nebo „kdekoli jinde“ a sám Kripal připouští, že jeho interpretace jsou často „spekulativní“. Heehs napsal, že „senzacechtivost“ Kripalova přístupu „oslabuje celkovou hodnotu jeho knihy“, což „činí řadu zajímavých bodů“.^[17]

Ve své recenzi z roku 2001 se Renuka Sharma z Melbourne University a psychoanalytik sporili Kaliho dítě jako stavění na „dýze psychoanalýzy a symbolické dekonstrukci .... Imperialistické použití některých zastaralých dogmat psychoanalýzy ...“ Píše, že psychoanalýza zaměstnávaná Kripalem je „pochybná ... jako věda“.^[51]

V roce 2004 John Hawley revidoval své počáteční pozitivní hodnocení Kaliho dítě,^[24] a napsal ve své studii Poškození odloučení^[10] že ani ten gopis „Mučení ani Ramakrishnovi se nesmí nechat přecházet na tělesnou úroveň. Tvrdil také, že společenství lidí, kteří reagují na různé sexuální orientace, by neměli bez rozdílu vnucovat své myšlenky náboženským komunitám.^[10]

Somnath Bhattacharyya tvrdil, že Ramakrishnu nelze považovat za misogyna, protože hovořil o „indriya sukha (smyslová potěšení), deha sukha (tělesná potěšení), vishaya sukha (uspokojení objektu), kama (chtíč) a bhoga (požitek) jako překážky duchovního růstu “a ne kvůli strachu ze žen.^[52] Bhattacharyya také tvrdí, že Ramakrishnova celoživotní láska a oddanost bohyni Kali nezapadají do homoerotické teze.^[52]

Ve své knize z roku 2007 Napadení Sacred, Krishnan Ramaswamy a Antonio de Nicolas, tvrdil, že Americká akademie náboženství nemá dobře informované chápání hinduismu. Ramaswamy a de Nicolas tvrdí, že chyby v překladu pokračovaly i ve druhém vydání Kaliho dítě.^[50]:str.23 Tvrdili, že namísto získání ceny by měla být Kripalova kniha přezkoumána jako možné porušení akademického procesu a etických norem.^[50]:str.29

Specifická kritika

Překlady a tlumočení

Hlavní chyby, které kritici argumentovali Kaliho dítě jsou:

• chybné překlady z důvodu nerozumění jazyka Bengálský jazyk a kultura^[50]:str.30
• úmyslné zkreslení a manipulace se zdroji a potlačování faktů^[50]:str.35
• nedorozumění tantry
• zneužívání psychoanalýzy a hermeneutika, a
• falešná obvinění z potlačení zdroje misí Ramakrishna.

Mezi údajné chyby překladu patří:

• vyakulata nebo vyaakula, což z kontextu znamená „úzkost“, přeložil Kripal jako „erotické trápení“. Hawley napsal, že Ramakrišna vyakulata nesmí „být povoleno přecházet na tělesnou úroveň, kterou lze bez rozdílu sdílet“.^[10]
• uddipana, což znamená „zapálení“ nebo „rozsvícení“ bylo přeloženo jako „homoerotické vzrušení“,^{[50]:str. 34} a tak přeložit větu, která znamenala „dívat se na obrázky z sadhuové"do" erotického vzrušení při pohledu na obrázek svatých mužů ".^[26][36]
• Vrindávana lila „hrát v Vrindávan "byl přeložen jako" Krišnova sexuální vykořisťování s mlékařkami. "^[36]
• hrt-padma, což znamená „lotos srdce“, bylo přeloženo jako „pochva“.^{[36]:č. 110}
• raman karo byl přeložen jako „mít sex“ místo „spojit se“, takže to, co mělo být „spojit se se Satchidanandou“ se stalo „mít sex se Saccidanandou“.^{[36]:č. 42}
• Milán, běžně používaný ve smyslu „setkání“, byl přeložen jako „sexuální unie“.^{[36]:č. 100}

Kritici tvrdí, že několik případů, kdy Kripal údajně měl nesprávné citáty nebo nesprávné interpretace:

• Přidání frází jako „jeho téměř nahé tělo“ a „místo toužení po ženě“, které v originále neexistovaly bengálský Zdroje.^[36]
• Zastupování učitelů Ramakrishny Bhairavi Brahmini, Totapuri a vedoucí chrámu Mathur babu jako jeho sexuální predátoři, bez důkazů.^[15][36]

Gayatri Spivak tvrdil, že Kripal nesprávně vyložil „Ramakrishnův život jako bhaktajako tantrická praxe „a„ kniha je bohužel tak plná kulturních a jazykových chybných překladů, že obecný předpoklad nelze brát vážně. “^[5]

Ve své rozsáhlé recenzi z roku 2000^[36] Svámí Tyagananda tvrdil, že Kripal nesprávně citoval Ramakrišnova žáka Christopher Isherwood jako potvrzení homosexuality pána, když Isherwood ve skutečnosti řekl, že „by ho nemohl upřímně prohlásit [Ramakrishna] za homosexuála, dokonce ani za sublimovaného“, i když „by to byl rád mohl“.^[53] Podle Tyaganandy Sarkar tvrzení, že tantrické uctívání (upasana) „dívá se na ženu jako na matku“ (janani ramani) byl nesprávně citován Kripalem, což znamená opak, že matka je milenka.^{[36]:č. 73}

Tantra

Několik kritiků - včetně Tyaganandy, Sila, Urbana a Radic - tvrdí, že Kripal nepravdivě uvádí Tantru, aby tuto práci podpořila. V článku z roku 1997 Sil napsal, že se Kripal pokusil „přizpůsobit čtvercový kolík Tantriky Ramakrishny do kulaté díry homosexuálního Paramahamsy ".^[54] Urban tvrdil, že Kripal má předsudky Tantra jako „něco skandálního, pochmurného, ​​sexy a nebezpečného“.^[3] Tyagananda tvrdí, že Kripal odmítá „filosofické expozice“ tantry jako neautentické, aby podpořil svou tezi.^[36] Tyagananda tvrdil, že názor Kripala, že svět Ramakrishny je „tantrický svět“^{[1]:str. 27} přehlíží další náboženské praktiky zavázané Ramakrishnou, jako je Vaishnava, Shakti, Vedanta, Islamismus a křesťanství. Radice napsal, že eroticko-tantrická čočka není jediná, skrz kterou Kathamrta lze číst. “^[16] Amiya Prosad Sen píše o Kripalově „zmatku“ v chronologii. Sen píše, že argumenty Kripala, že některé z mystických vizí Ramakrishny jsou, ale podvědomá odhalení jeho skutečných tantrických zkušeností s Bhairavim, nejsou chronologicky možné. Například Ramakrišnova vize popisující zkoumání lidského jazyka zkoumajícího - co Kripal překládá jako - „lotosové lotosy“ jako údajné sexuální setkání s Bahiravim. Sen píše, že tato vize (kolem 1855–1858) byla před jeho prvním setkáním s Bhairavim (1861).^[55]

Povaha „tajného rozhovoru“

Kripal označil některá z Ramakrishnových slov za „tajnou řeč“ a věřil jim, že jsou „příliš znepokojující nebo důležitá, než aby byla zjevena všem kromě [Ramakrishnových] nejintimnějších žáků“^[1]:4

Několik kritiků, včetně Tyaganandy, Openshawa, Larsona a Radice, namítá proti Kripalovu použití slova tajný, který v původním zdroji neexistoval.^{[36]:č. 55} V recenzi z roku 1997 Colin Robinson poznamenal, že texty „vystavené“ Kripalem byly snadno dostupné v bengálštině od roku 1932, kdy byl vydán finální svazek Kathamrita byl publikován; a že Kripal použil třicáté první vydání knihy Kathamrita (1987).^[56]

Openshaw tvrdil, že je vysoce nepravděpodobné, že by jakýkoli čin považovaný za „homosexuální“ byl učedníky obhajován (homosexualita byla v té době přísně potlačována v indické společnosti), natož aby byl zvěčněn v tisku oddaným.^[26]

Larson napsal, že „i Freud by se všemi svými redukčními tendencemi byl velmi podezřelý a kritický“ Mahendranath Gupta "tajný" materiál, pokud z jiných důvodů než je časová vzdálenost mezi jeho poznámkami a zveřejněním Kathamrita.^[29]

Radice napsal o rozporu mezi malým množstvím „tajných řečí“ citovaných Kripalem (18 výskytů) a množstvím analýz, které z nich odvodil, a zeptal se „Vyrobil Kripal z krtince horu?“ Poté citoval Kripalovo tvrzení, že tyto pasáže plus další „tajné“ pasáže, které se dotýkají podobných témat, jsou klíčem k Ramakrishnově mystice a objektivem, skrz který lze platně číst celý Kathamrta.^[16]

Ve své rozsáhlé recenzi z roku 2000 Tyagananda napsal, že „tajné“ rozhovory Ramakrishny nebyly ani znepokojující, ani tajné, jak bylo řečeno za přítomnosti velkého počtu návštěvníků, s otevřenými dveřmi. Podle Tyaganandy jsou Kripalovy „tajné rozhovory“ chybným překladem guhya katha, což v kontextu znamená „esoterický“ nebo „hlubší význam“ písma.^{[36]:č. 59,107[57]}

Psychoanalýza a hermeneutika

Kripalovo chápání a aplikace psychologické teorie bylo kritizováno několika odborníky, například psychoanalytikem Alan Roland, autor knih a článků o aplikaci psychoanalýzy na východní kultury,^[58] Somnath Bhattacharyya (emeritní profesor a bývalý vedoucí katedry psychologie na univerzitě v Kalkatě),^[52] a Gerald Larson tvrdili, že ani Kripal, ani jeho poradce Wendy Doniger nebyli vyškoleni jako psychologové a v psychoanalýza.^[59] Tito kritici poznamenávají, že ani Kripal, ani Wendy Doniger jsou vyškoleni v psychoanalýze nebo psychologii.^[60]

Roland tvrdil, že freudovské přístupy nejsou použitelné pro asijské kultury. Jiní kritici zpochybňovali vhodnost použití freudovské analýzy na třetí strany prostřednictvím nativních informátorů nebo posmrtně.^[50]:39

Tvrzení o skrytí zdrojů

Ve vydání knihy z roku 1995^[1] Kripal tvrdil, že mise Ramakrishna skrývala nebo „bowdlerizovala“ klíčové biografické zdroje o Ramakrishně, aby skryla nepohodlná tajemství. Tyto názory mise popřela a některé z nich krátce poté Kripal stáhl.^[38]

The Kathamrita

Podle Kripala neobvyklá pětisvazková nechronologická struktura Mahendranatha Gupty Kathamrita byl navržen tak, aby „skrýval tajemství“, a Gupta „zadržel“ tajemství v prvním svazku, „naznačil“ jej ve druhém, „pohrával si s ním“ ve třetím, „odhalil“ ve čtvrtém a zjistil, že pro pátého mu téměř nezůstal žádný materiál.^[1]:str.4

Tyagananda však napsal, že části z Guptových deníků (které vlastní jeho potomci) byly publikovány v různých bengálských časopisech dlouho předtím, než se objevily v knižní podobě jako Kathamrita.^[61] Podle Tyaganandy neexistovaly žádné textové důkazy o tom, že by Gupta uvažoval o napsání knihy, když začal psát své deníky. Poukázal na to, že nejméně čtyři generace Bengálců četli Kathamrita, a napsal, že jejich vnímání Ramakrishny bylo ve většině ohledů diametrálně odlišné od obrazu uvedeného v Kaliho dítě.^[36] Tyagananda to navíc napsal Mise Ramakrishna vydal dvoudílné vydání Kathamrita uspořádány v chronologickém pořadí, poté, co vypršela autorská práva, která spočívala na Guptových potomcích.^[36]

Popírající myšlenku, že Mahendranath Gupta došel materiál, Amiya Prosad Sen píše, že pátý díl (vydaný posmrtně) neměl „žádnou poznámku o definitivnosti“ a skončil „náhle“. Amiya Sen píše, že „M.“ uvažoval o nejméně šesti až sedmi svazcích a poté doufal, že celý materiál chronologicky uspořádá do jednoho svazku.^[62] Sen dále píše, že zachování „přísně chronologického pořadí“ znamenalo odložení publikace a Gupta alternativně „obětoval“ chronologické pořadí, aby vyhovělo krátké výpovědní lhůtě. Sen také píše, že Gupta čelil dalším praktickým problémům, jako je hledání ochotného vydavatele.^[63]

Evangelium Šrí Ramakršny

Kripal to také napsal ve své knize Svámí Nikhilananda je Evangelium Šrí Ramakršny,^[64] který má být "doslovným překladem" Kathamritaobsahuje ve skutečnosti podstatné změny z textu Gupty. Kromě kombinace pěti paralelních příběhů do jednoho svazku (který se často prodává jako dvoudílný) by Nikhilananda také odstranil některé pasáže („jen několik stránek“)^[65]), které údajně „nijak zvlášť nezajímaly anglicky mluvící čtenáře“.^{[1]:329–336}

Mezi příklady chybějících pasáží citovaných Kripalem patří prohlášení Ramakršny učedníkovi: „V tomto stavu [během tantrického rituálu s ženskou guru] jsem si nemohl pomoct, ale uctívat malé penisy [dhan] chlapců s květinami a sandálovou pastou ".^[6][66] Dalším příkladem byl popis jedné ze svých vizí, kterou Ramakrishna popsal, která v bengálském originálu podle Kripala zněla: „Toto je velmi tajná řeč! Viděl jsem chlapce třiadvacetiletého přesně jako já, jak eroticky vystupuje jemným kanálem hraje [ramana kara] s pochvouyoni-rupa] lotuses with his tongue!^[6][67] but was translated by Nikhilananda as "[...] communing with lotuses with his tongue".

In his 1997 review, Swami Atmajnanananda wrote that "there are some other instances which, at first, seem to substantiate Kripal's cover-up theory" but he too believed that they were all motivated by respect the Western decorum. He argued that, had Nikhilananda been fearful of revealing hidden secrets, "he certainly would have eliminated far more of Ramakrishna's remarks than he did". Atmajnanananda also argued that Kripal's translation of the missing parts was more misleading than Nikhilananda's omissions.^[15] In 2000, Swami Tyagananda added that Nikhilananda had attempted to faithfully convey the ideas, which might have been misunderstood if he had opted for a literal translation; a to Evangelium was translated in the 1940s and one should consider the Western sense of decorum as it existed then.^[36] Somnath Bhattacharya wrote that anybody with knowledge of Bengali could check that an overwhelming majority of the passages marked guhya-katha had been translated by Nikhilananda faithfully to the letter as well as to the spirit of the original.^[52]

Jivanvrittanta

Kripal also described the book Sri Sri Ramakrishna Paramahamsadever Jivanvrittanta podle Ramchandra Dutta as a scandalous biography of Ramakrishna that was suppressed by Ramakrishna's followers.

V odpověď, Pravrajika Vrajaprana and Swami Atmajnanananda wrote that the book had been published in nine Bengali editions as of 1995.^[15][30] In 1998 Kripal wrote that he had "overplayed the degree" of his alleged suppression, noting that "to my wonder (and embarrassment), the Ramakrishna Order reprinted Datta's text the very same summer Kali's Child appeared, rendering my original claims of a conscious concealment untenable."^[38]

Kripal's responses

To Malhotra

Kripal also wrote a long response^[6] na Rajiv Malhotra esej RISA LILA—I:Wendy's Child Syndrome which argued that the Freudian psychoanalytical approach had been discredited even among Western psychologists.^[2][45] Kripal lamented the "angry tone and ad hominem nature" of the text, and charged Rajiv of spreading "a number of falsehoods" over the internet that involved his person and reputation, and of having got "just about everything wrong" about his ideas and translations, claiming that his criticisms were merely a repeat of Tyagananda's.^[6]

Závěrečné poznámky

By late 2002, Kripal combined his primary replies on his website, and wrote:^[9]

"But there comes a time when it is time to move on. After eight years of almost constant thinking, eight published essays, a second monograph, and literally thousands of paper and virtual letters, that time has arrived for me. Accordingly, I plan no future formal responses and have long since moved on to other intellectual projects and topics."

Kripal argued that sexuality and spirituality are intricately linked, and that the history of mysticism in all the world's religions is erotic. Kripal argued that the mysticism of Terezie z Ávily, Jan z Kříže a další evropské Římští katolíci were erotic and similar to Ramakrishna's ecstasy.^[68] Kripal strongly denied that Kaliho dítě was intended as a slur either against Ramakrishna specifically or Hinduism in general. Kripal later published his second book, Roads of Excess, Palaces of Wisdom which studied the alleged eroticism in Western mysticism.^[69]

Viz také

• Analytická psychologie

Reference

externí odkazy

• Limited preview of Kaliho dítě on Google books(edition 2)
• Balagangadhara, S.N.; Claerhout, Sarah (Spring 2008). „Jsou dialogy antidotem proti násilí? Dva nedávné příklady ze studií hinduismu“ (PDF). Časopis pro studium náboženství a ideologií. 7 (19): 118–143. Archivovány od originál (PDF) dne 20. 8. 2009. Citováno 2009-01-17.
• Swami Tyagananda's essay, "Kaliho dítě Revisited or Didn't Anyone Check the Documentation?"
• Kripal's consolidated responses to criticism of Kaliho dítě
• A perspective on the controversy regarding RISA scholars from the University of Chicago
• Kaliho dítě: Psychological and Hermeneutical Problems by Somnath Bhattacharyya