Vliv italského humanismu na Chaucera - Influence of Italian humanism on Chaucer - Wikipedia

Petrarchův Arquà dům blízko Padova v roce 1831 (umělecké zobrazení s turistou).
Petrarchův dům Arquà poblíž Padovy, kde odešel do důchodu (snímek pořízený v roce 2009).

Kontakt mezi Geoffrey Chaucer a Italští humanisté Petrarch nebo Boccaccio byla navržena vědci po celá staletí.[1] Novější stipendia mají tendenci tyto dřívější spekulace zpochybňovat kvůli nedostatku důkazů. Jak poznamenává Leonard Koff, příběh jejich setkání je „„ tydying “hodný samotného Chaucera“.[2]

Jedním z důvodů přesvědčení, že Chaucer přišel do kontaktu s Petrarchem nebo Boccacciom, je mnoho Chaucerových cest z Anglie do kontinentální Evropy. Chaucer byl shodou okolností ve stejných oblastech jako Petrarch a Boccaccio. Dalším důvodem je vliv Petrarchova a Boccacciova díla na Chaucerova pozdější literární díla.

Chaucerovy výlety do kontinentální Evropy

Chaucer podnikl několik cest na pevninu z Anglie mezi lety 1367 a 1378 na dálnici Králův obchod jako Esquire krále.[3] Během alespoň jednoho z těchto výletů je možné, že se setkal Petrarch nebo Boccaccio nebo možná obojí v Itálii.[4][5] Historik Donald Howard, profesor Walter William Skeat a Dr. Furnivall tvrdí, že existují dobré důkazy o tom, že se Chaucer setkal s Petrarchem v Arqua nebo Padova.[6][7]

Existují vládní záznamy, které ukazují, že Chaucer na návštěvě Anglie chyběl Janov a Florencie od prosince 1372 do poloviny roku 1373.[6][8] Šel se sirem Jamesem de Provanem a Johnem de Mari, významnými obchodníky najatými králem, a několika vojáky a služebníky.[8][9] Během této italské služební cesty, aby král zařídil vypořádání janovských obchodníků, tito vědci tvrdí, že je pravděpodobné, že někdy v roce 1373 Chaucer navázal kontakt s Petrarchem nebo Boccacciom.[6][10]

Milán 1368: Svatba vévody z Clarence a Violante Visconti

Chaucer se stal členem královského dvora krále Edward III jako komorník nebo vážený pan v červnu 1367.[11] Mezi mnoha místy na této pozici mnohokrát cestoval do kontinentální Evropy.[11] Na jedné z těchto cest v roce 1368 se Chaucer možná zúčastnil svatby, která se konala v Miláně 28. května nebo 5. června[12] mezi Edwardovým synem Princ Lionel z Antverp a Violante, dcera Galeazzo II Visconti, Pán Milán.[13] Výše uvedení učenci píší, že byl pravděpodobně představen Petrarchovi na této svatbě.[13][14][15] Jean Froissart byl také v účasti a možná Boccaccio.[16] Věří, že je pravděpodobné, že se Chaucer na této svatbě setkal nejen s Petrarchem, ale také s Boccacciom.[8][13] Tento dnešní názor však zdaleka není všeobecně přijímaný. William T. Rossiter ve své knize o Chaucerovi a Petrarchovi z roku 2010 tvrdí, že klíčovým důkazem podporujícím návštěvu kontinentu v tomto roce je rozkaz umožňující Chaucerovi projít Doveru ze dne 17. července. Není uveden žádný cíl, ale i kdyby to představovalo cestu do Milána, zmeškal by nejen svatbu, ale i Petrarcha, který se vrátil do Pavia 3. července.[12]

Autoři životopisů naznačují, že Chaucer se velmi dobře mohl osobně setkat s Petrarchem, a to nejen na svatbě Violante v roce 1367, ale také v Padově někdy v letech 1372–1373.[17]

Griselda

Poslední Boccacciova pohádka Dekameron se stal Petrarch "De Patientia Griseldis", který se později stal Chaucerovým Clerk's Tale.

Petrarchův dopis Boccacciovi, který tvoří předmluvu k příběhu Griselda, bylo napsáno krátce poté, co Petrarch vytvořil svou verzi Griseldy.[18] V některých kopiích má Petrarchova verze příběhu Greseldy datum „8. června 1373“, které označuje datum předpokládaného složení.[18] Petrarch byl z příběhu Griseldy („De Patientia Griseldis“) tak potěšen, že si jej zapamatoval.[18] Chtěl zopakovat ctnostný příběh svým přátelům, možná včetně Chaucera.[18][19] Nakonec ji přeložil do latiny, běžného básnického jazyka té doby (a do Petrarchu prestižnějšího jazyka než italská lidová mluva).[18] Vědci proto docházejí k závěru, že Chaucer a Petrarch se setkali v Padově v roce 1373, pravděpodobně na začátku roku.[18][19] Podle Skeatových důkazů ukazují, že Petrarch řekl Chaucerovi příběh Griseldy z paměti (i když to může být spekulace).[18][19] Jelikož oba věděli italsky a francouzsky, mohli komunikovat v kterémkoli jazyce nebo v kombinaci obou těchto jazyků.[6][18] Je zřejmé, že Chaucer získal kopii Petrarchovy verze psané latinsky krátce po setkání v Padově.[6][18] Petrarch zemřel 19. července 1374.

Chaucer překládá příběh Griseldy do angličtiny, kde se stal jeho součástí Canterburské povídky tak jako Úřednický příběh.[6][18] Vědci spekulují, že napsal hlavní část Clerk's Tale v pozdější části roku 1373 nebo v rané fázi roku 1374, krátce po své první cestě do Itálie v letech 1372–73.[20] Chaucer vzdává chválu Petrarchovi a jeho spisům.[20]The Originály a analogy některých Chaucerových příběhů z Canterbury, přetištěno a publikováno pro Chaucer Society v roce 1875 tvrdí, že Chaucer se osobně setkal s Petrarchem. Mnoho citací je správně označeno na okrajích stránek verzí v rukopisech Ellesmere a Hengwrt, přičemž každý je na správném místě. Vědci dospěli k závěru, že je zcela jasné, že Petrarch osobně dal Chaucerovi verzi Griselda v Padově v roce 1373 (ačkoli tato myšlenka byla navržena na konci 19. století a novější učenci jsou skeptičtější k návrhům, které nelze prokázat).[21]

Vliv prací Petrarcha a Boccaccia

Chaucer produkoval díla s velkým italským vlivem po jeho italské cestě z roku 1372, zatímco díla napsaná před jeho cestováním ukazují francouzský vliv.[22][23] Chaucerovy příběhy napodobují mimo jiné jeho italské současníky Dante, Petrarch a Boccaccio. Například Boccaccio nejprve vyprávěl své příběhy o Dekameron; pak Chaucer napodobil mnoho z těchto příběhů pro svůj Canterburské povídky.[10][24][25]

Canterburské povídky

Úřednický příběh

Úřednický příběh - příběh „Griseldy“

Boccaccio napsal příběh o Griselda, který později přeložil Petrarch. Životopisci říkají, že Chaucer to slyšel od Petrarcha nejprve ústně v Padově.[26] Později dostal jeho latinskou kopii, kterou používal k vývoji Úřednický příběh.[26][27][28] Mnoho pasáží The Clerk's Tale je téměř slovo od slova Petrarchovy latinské verze Griseldy.[29]

V prologu k Úřednický příběh,úředník naznačuje, že se setkal s Petrarchem:

To, co jsem se naučil v Padově hodného úředníka, jak dokazují jeho slova a jeho prodavač. Nyní je mrtvý a přibitý na prsou se modlím k Bohu, aby jeho duši poskytl dobrý odpočinek. Francis Petrarc, laureát básník, Highte tento úředník, jehož rétorika tak sladká Illumin'd celý Itaile poezie ... Ale dále k tellen tohoto hodného muže, To mi učil tento příběh, jak jsem začal ...[3][20]

To však nutně neznamená, že se s Petarchem setkal sám Chaucer.

The Monk's Tale

Chaucer Monk's Tale může také vycházet z Boccaccio De Casibus Virorum Illustrium.[30][31] Jednalo se o klasickou historiografickou tradici jednání se slavnými muži, která začala Plutarchovou Paralelní životy.[32] Chaucerův incipit zní: „Heer bigynneth the Monkes Tale De Casibus Virorum Illustrium.“ (Zde začíná Mnichův příběh „De Casibus Virorum Illustrium“ - „O osudech slavných mužů“).[31] Mnoho slavných lidí, kteří jsou v The Monk's Tale jsou také v Boccaccio De Casibus Virorum Illustrium: Adam, Samson, Herkules, Cenobie, Nero, Alexandr Veliký, Croesus.[33] Někteří z těchto lidí se objevují také v Petrarchově De Viris Illustribus.[34] Chaucer však této práci připisuje pouze Petrarch:

Nech je jít k mému velmoži Petrarku, to píšu o tom, já se zavazuji. (Střední angličtina)[35]
Nechám ho jít mému pánovi Petrarchovi, který to celé napsal, zavazuji se. (Moderní angličtina)[36]

Rytířský příběh

Některé z Chaucerových Canterburských povídek jsou založeny na Boccacciových dílech.[37] Například Chaucerův první z těchto příběhů, Rytířský příběh, je zkrácená verze Boccaccio Teseida.[37] Chaucer zpřísňuje strukturu Boccaccio Teseida, mění některé scény v obecné zápletce a prohlubuje filozofii originálu. v Rytířský příběh, Arcite si říká „Philostrate“, narážka na titul Boccaccio Filostrato. Chaucer se tím zmiňuje o tom Filostrato a Teseida jsou od stejného autora - Boccaccio.

Další příběhy z Canterbury

Chaucer Shipman's Tale má podobné vlastnosti jako Boccaccio Dekameron část 8,1.[38] U Chaucera The Merchant's Tale „Lednové“ milování lze připsat Boccacciovi Comedia delle ninfe fiorentine.[38] Chaucer Franklinův příběh čerpá z Boccaccia Filocolo IV.31-4.[38] Chaucer napodobuje Boccaccio De Casibus 8,6 postavy Zenobia v The Monk's Tale.[39] Postava Zenobia (aka Cenobia) Chaucer se mylně připisuje Petrarchovi (zmínil se v Triumf slávy), zatímco postava původně pocházela od Boccaccia v jeho 106 seznamu Na slavné ženy.[40]

Zenobia v Chaucerově Dobré ženy a The Monk's Tale je převzat přímo z Boccaccio De mulieribus claris[41]

Další díla

Legenda dobrých žen

Chaucer následoval obecný plán práce Boccaccia Na slavné ženy v Legenda dobrých žen.[31][37][42] Obě díla jsou slavných žen, čerpají z klasické mytologie a historie, jsou v chronologickém pořadí, uvádějí přehled jako úvod a jsou věnována královně.[42] Chaucerova „Cenobia“ je vypůjčena od Boccaccia Zenobia z De mulieribus claris.[41] Chaucer si také vypůjčil informace o některých ženách od Boccaccio De Casibus Virorum Illustrium a Genealogia Deorum Gentilium.[38][39][43]

House of Fame

Chaucer House of Fame byl pravděpodobně zahájen v roce 1374; považován za jedno z jeho největších děl, má velký italský vliv.[23][44] Tato práce ukazuje italský vliv na Chaucer poté, co byl v Florencie v roce 1373 a návrat do Milána v roce 1378.[45] Chaucer tvrdí, že „Lollius“ byl zdrojem pro House of Fame, i když to ve skutečnosti pocházelo přímo od Boccaccia Il Filostrato. Mezi touto Chaucerovou a Boccacciovou prací jsou také podobnosti Amorosa visione.[38]

Troilus a Criseyde

U Chaucera Troilus a Criseyde, Troilův nářek poté, co se zamiloval, napodobuje Petrarchovo sonety, S'amor non-e, che dunque e quel ch 'i' sento? („Pokud to není láska?“) Převzato z Filostrato.[40][46] Zde je Troilusův způsob myšlení petarcharchanskou kombinací inteligentní introspekce, soukromých emocí a scholastická logika.[47] Pokud vědci vědí, jedná se o první známou adaptaci sondy Petrarch v angličtině.[47] Někteří věří, že Troilova pozdější píseň (V.638-44) může napodobovat Petrarchův sonet 189 („Moje galéra nabitá zapomnětlivostí“).[47]

Alternativní hlediska

Mistrovská díla s příběhy z Canterbury

Jiní historici tvrdí, že zatímco Chaucer byl v kontinentální Evropě v letech 1372–73 a je možné, že se setkal s Petrarchem nebo Boccacciom, je to nepravděpodobné kvůli jejich odlišným sociálním statusům.[48][úplná citace nutná ] Většina však souhlasí, že ať už se Chaucer někdy setkal s Petrarchem nebo Boccacciom, byl silně ovlivněn jejich díly.

Howard nicméně tvrdí, že pouze nepředstavitelné náhody mohl dovolit, aby Chaucer neznal Boccaccia.[49] Muselo by dojít k těmto náhodám:[49]

  • Díky serendipity by se dvě nebo tři Boccacciovy práce musely dostat do rukou Chaucera a náhodou je upravil.[49]
  • Několik dalších Boccacciových děl serendipity by muselo padnout do Chaucerových rukou a on z nich citoval.[49]
  • Chaucer by musel náhodou napodobit několik Boccacciových děl Dekameron.[49]
  • Chaucer byl ve Florencii, když tam byl současně Boccaccio, ale něco by muselo zabránit tomu, aby se dva velcí básníci setkali.[49]
  • Chaucer znal slavné Rodina Visconti, stejně jako Boccaccio, ale setkání těchto dvou by muselo být vyloučeno navzdory tomuto vysoce známému vzájemnému spojení.[49]

Věrohodnější scénář pro Howarda naznačuje, že Chaucer se osobně setkal s Boccacciom.[49] Chaucer pravděpodobně věděl více Boccacciových děl, než dokážou vědci dokázat.[49] Je jisté, že Chaucer měl přístup k Boccacciovi Filostrato a Teseida kvůli kvalitě napodobenin v Dům slávy a Anelida a Arcite.[38] The Rytířský příběh používá Boccaccio Teseida a Filostrato je hlavním zdrojem Troilus a Creseyde.

Poznámky pod čarou

  1. ^ Thomas Warton, Dějiny anglické poezie, od konce jedenáctého do začátku osmnáctého století (poprvé publikováno v Londýně: J. Dodsley atd .; Oxford: Fletcher, 1774–1781) a William Hazlitt, Přednášky o anglických básnících: předneseno v Surrey Institution (poprvé publikováno London: Taylor and Hessey, 1818): oba extrahovány v Brewer 1995, s. 226–30 (str. 227) a 272–83 (str. 277)
  2. ^ Koff 11
  3. ^ A b anon, The World of Chaucer 2008
  4. ^ Liukkonen 2008
  5. ^ Skeat 1910
  6. ^ A b C d E F Skeat 1900, str. 454 (učenci profesor Walter William Skeat a Dr. Furnivall)
  7. ^ Coulton 1908, str. 40
  8. ^ A b C Gray 2003, str. 251
  9. ^ Howard 1987, str. 169
  10. ^ A b Howard 1987, str. 191
  11. ^ A b Crow, Martin M. a kol., Chaucer Životní záznamy.
  12. ^ A b Rossiter 2010
  13. ^ A b C Thomas Warton, Dějiny anglické poezie, od konce jedenáctého do začátku osmnáctého století (poprvé publikováno v Londýně: J. Dodsley atd .; Oxford: Fletcher, 1774–1781) extrahováno v Brewer 1995, str. 226–30 (str. 227))
  14. ^ Howard 1987, str. 189
  15. ^ Curry 1869, str. 157, 158, 159
  16. ^ Warton 1871, str. 296 (poznámky pod čarou: Froissart byl také přítomen.)
  17. ^ Meiklejohn 1887
  18. ^ A b C d E F G h i j Skeat 1906
  19. ^ A b C Ames 1900, str. 98
  20. ^ A b C Skeat 1900, str. 382, ​​453, 454, 455
  21. ^ Skeat 1894, str. 454–456
  22. ^ Skeat (1900), str. xvii
  23. ^ A b Borghesi 1903, str. 20
  24. ^ Boccacciov dekameron
  25. ^ Florence Nightengale Jones (1910). Boccaccio a jeho napodobitelé v německé, anglické, francouzské, španělské a italské literatuře, Dekameron. The University of Chicago Press - via Internetový archiv.
  26. ^ A b Warton 1871, str. 349
  27. ^ anon, Americká společnost pro rozšíření univerzitního učení 1898, str. 82
  28. ^ Co se opravdu testuje v Příběhu úředníka?
  29. ^ Skeat (1906), str. 196 (# 57)
  30. ^ Boitani, str. 291
  31. ^ A b C Recenze Chaucer, Sv. 24, č. 2, s. 163–165 (podzim, 1989), s. 164; Penn State University Press
  32. ^ Liukkonen, Petri. "Petrarch". Knihy a spisovatelé (kirjasto.sci.fi). Finsko: Kuusankoski Veřejná knihovna. Archivovány od originál dne 12. března 2010.
  33. ^ Boccaccio
  34. ^ Wallace, Chaucerian Řád (Bishop)
  35. ^ The Monk's Tale - Middle English
  36. ^ The Monk's Tale - Modern English
  37. ^ A b C Howard 1987, str. 195
  38. ^ A b C d E F Gray 2003, str. 57
  39. ^ A b Gray 2003, str. 58
  40. ^ A b Gray 2003, str. 375
  41. ^ A b Skeat (1906), str. 182
  42. ^ A b Skeat (1900), str. xxviii
  43. ^ Skeat (1900), str. xxix
  44. ^ „Boccaccio a Chaucer“ od Petera Borghesi, Bologna, 1912
  45. ^ Howard 1987, str. 187
  46. ^ Ames 1900, str. 99
  47. ^ A b C Gray 2003, str. 376
  48. ^ anon, setkal se Chaucer s Petrarchem?
  49. ^ A b C d E F G h i Howard 1987, str. 282

Zdroje