Idomeneo - Idomeneo

Idomeneo
Opera podle W. A. ​​Mozart
Přední strana dvojjazyčného vokálního skóre
Libretista	Giambattista Varesco
Jazyk	italština
Na základě	Antoine Danchet je Idoménée
Premiéra	29. ledna 1781 (1781-01-29) Cuvilliésovo divadlo, Mnichov

Idomeneo, re di Creta ossia Ilia e Idamante (Italština pro Idomeneus, Král Kréty, nebo Ilia a Idamante; obvykle označované jednoduše jako Idomeneo,^[1] K. 366) je italský jazyk opera seria podle Wolfgang Amadeus Mozart. The libreto byl upraven uživatelem Giambattista Varesco z francouzského textu od Antoine Danchet, založené na 1705 hře od Crébillion père, který byl zhudebněn uživatelem André Campra tak jako Idoménée v roce 1712. Mozart a Varesco byly uvedeny do provozu v roce 1780 Karl Theodor, Kurfiřt Bavorska na dvorní karneval. Pravděpodobně si vybral téma, i když to mohl být Mozart.^[2] Práce měly premiéru 29. Ledna 1781 v Cuvilliésovo divadlo v Mnichově, Německo.

Složení

Stránka z původního skóre Mozarta pro Idomeneo, zobrazující zrušení

Libreto jasně čerpá inspiraci Metastasio v jeho celkovém rozvržení, typu vývoje postavy a vysoce poetickém jazyce používaném v různých číslech a secco a stromentato recitativové. Styl sborů, pochodů a baletů je velmi francouzský a scéna ztroskotání lodi ke konci aktu I je téměř totožná se strukturou a dramatickým zpracováním podobné scény v Gluck je Iphigénie en Tauride. Obětní a věštecké scény jsou podobné Gluckovým Iphigénie en Aulide a Alceste.

Kurt Kramer^[3] navrhl, že Varesco znal Calzabigi a tedy dílo Glucka, zejména jeho práce Alceste; hodně z toho, co vidíme v nejdramatičtějších pasážích Varesca, je nejnovější francouzský styl zprostředkovaný Calzabigim. Díky Mozartovi se ale tato směsice francouzských stylů (kromě několika refrénů) vzdaluje od Glucka a Francie a vrací se k italštějším (opera seria ) kořeny; všichni zpěváci byli trénováni v klasickém italském stylu a recitátoři jsou klasicky italští.

Podle gluckovské francouzské tradice využívá opera ke svému prospěchu balet. Mozart napsal jednu, která má být provedena po závěrečném refrénu třetího dějství. Je to v několika částech a trvá asi patnáct minut. Mnoho sekcí, včetně majestátních Pas Seul, byly určeny k tanci na hlavní choreograf opery, a Pane Le Grandu. Baletní orchestrální tvorba předvádí mnoho slavných technik mannheimského orchestru, včetně ohromujících crescendos a tutti pasáže.^[4]

Historie výkonu

Poprvé bylo provedeno na Cuvilliésovo divadlo z Mnichov Residenz dne 29. ledna 1781 pod hudební režií Christian Cannabich.^[5] Opera očividně vděčila za svůj úspěch hned při svém prvním uvedení scénografii: oznámení v mnichovském tisku nezmiňovalo Mozarta jménem, ​​ale říkalo (překlad): „Autor, skladatel a překladatel jsou rodáci ze Salcburku; dekory , z nichž byl vynikající výhled na přístav a Neptunův chrám, byla mistrovská díla našeho renomovaného divadelního designéra, dvorního radního Lorenzo Quaglio a všichni je ohromně obdivovali. “^[6] Idomeneo byla Mozartova první zralá opera. S ním předvedl zvládnutí orchestrální barvy, doprovázel recitativy a melodickou linii. Mozart bojoval s libretistou, dvorním kaplanem Varescem, a dělal velké škrty a změny, dokonce až po konkrétní slova a samohlásky, které se zpěvákům nelíbily (příliš mnoho „i“ je v „rinvigorir“, které se v italštině vyslovují jako v bee).^[7][8]

Idomeneo bylo provedeno třikrát v Mnichově. Později v roce 1781 Mozart uvažoval (ale neprovedl) revize, které by uvedly dílo blíže k Gluckovu stylu; to by znamenalo basu Idomeneo a tenora Idamante.

Koncertní představení bylo uvedeno v roce 1786 na výstavišti Palais Auersperg ve Vídni. Za tímto účelem Mozart napsal nějakou novou hudbu, udělal nějaké škrty a změnil Idamante z kastrata na tenora.

Britskou premiéru měl amatér Glasgow Grand Opera Society v roce 1934. První představení ve Spojených státech produkovala Boris Goldovský na Berkshire Music Festival v létě roku 1947 v Tanglewoodu.^[9]

Dnes Idomeneo je součástí standardního operního repertoáru. Existuje několik jeho nahrávek (viz níže) a je pravidelně prováděno.

V roce 2006 došlo ke sporu o zrušení produkce z roku 2003 v režii Hans Neuenfels na Deutsche Oper Berlin (vidět 2006 Idomeneo kontroverze ).

Verze Richarda Strausse

Přístup k 150. výročí založení Idomeneo 'Premiéra postavila několik velkých evropských operních domů do rozpaků: vzpomínková představení tak velkolepého a historicky důležitého skóre se zdála povinná, ale zároveň, jak se odvážili nasadit operu, kterou diváci z let 1930/31 museli odmítnout jako beznadějně nestabilní ? Řešení přijaté v Mnichově a ve Vídni mělo být Idomeneo upraveno pro moderní vkus, ale prokázat patřičnou úctu k Mozartově genialitě svěřením adaptací slavným operním skladatelům dvacátého století s bezvadnými pověřeními jako Mozarteans. Tím pádem Mnichov pověřen Idomeneo revize z Ermanno Wolf-Ferrari, provedené v roce 1931 a téhož roku Vídeňská státní opera představil výrazně intervencionistickou verzi skóre od Richard Strauss.

Pro jeho adaptaci Idomeneo, Strauss zaměstnal německé libreto u Lothar Wallerstein to byl částečně překlad původního italského libreta, ale s některými změnami, které odrážely přeskupení hudby. Strauss nahradil asi 1/3 Mozartovy partitury nějakou svou vlastní hudbou (dokonce představil motiv „Fall of Troy“ z vlastní opery z roku 1928 Die ägyptische Helena ), a přeskupil většinu hudby, která po sobě zůstala. Například Iliina úvodní árie “Padre, Germani, Addio!„je většinou neporušený s několika změnami dlouhého úvodního recitativu, ale když vstoupí Idamante (konkrétně napsaný tak, aby ho zpíval tenorista v této verzi), zpívá Mozartovo“Non temer amato bene", K. 490, (který byl přidán k Mozartově původní revizi Idomeneo) namísto "Non ho colpaBylo také provedeno několik zásadních změn v zápletce, například změna princezny Elettry na kněžku Ismene. Kritici si všimli, že Straussovy doplňky obsahují zajímavou směs klasického stylu kompozice a Straussova vlastního charakteristického zvuku. V roce 1984 vyšla v New Yorku Většinou Mozartův festival představil Straussovu verzi s Jerry Hadley v titulní roli, Delores Ziegler jako Idamante a Alessandra Marc jako Ismene.^[10]

Role

Anton Raaff jako Idomeneo v Mnichově

Instrumentace

Přístrojové vybavení je:

• Dechové nástroje: 2 flétny, pikola (pouze v bouři aktu 2), 2 hobojové, 2 klarinety, 2 fagoty. B klarinety (nástroj, který je nyní zastaralý) se používají v čísle 15 (str NMA ) a č. 19 (str. 352 a násl.).
• Mosaz: 4 rohy (v D, v C, v B-bytu (alt ) / v B (hoch), v G), 2 trubky v D, 3 pozouny (doprovází pouze hlas Neptuna mimo scénu ve 3. dějství)
• Poklep: tympány v D a v A
• Basso continuo v secco recitatives z cembalo a violoncello (období výkonu praxe často používá a fortepiano pouze)
• Struny

Synopse

Titulní stránky (italské a německé) z první verze původního libreta

Předehra

The předehra, v D dur a společný čas, je v upravené podobě sonátová forma ve kterém rozvoj je ale velmi krátká přechodová část spojující expozice s rekapitulace. Další obvyklé znaky sonátové formy jsou zřejmé: expozice moduluje z tonikum (D dur) do dominantní (Hlavní ), zatímco rekapitulace je zaměřena na tonikum. Předehra končí a coda končící D durovými akordy. Ukázalo se, že tyto akordy, měkké a nezávazné, nejsou a rozlišení předehra v toniku, ale akordy v dominanci G moll, což je domovský klíč scény, která bezprostředně následuje.^[12]

1. dějství

Ostrov Kréta, krátce po Trojská válka. Ilia, dcera poraženého trojského krále Priam, byl po válce převezen na Krétu. Miluje prince Idamante, syna krétského krále Idomenea, ale váhá s uznáním její lásky. Idamante osvobodí trojské vězně v gestu dobré vůle. Říká Ilii, která odmítá jeho lásku, že není jeho vinou, že jejich otcové byli nepřátelé. Trojské koně a Kréťané společně vítají návrat míru, ale Electra, dcera řeckého krále Agamemnon, žárlí na Iliu a nesouhlasí s milostí Idamante vůči nepřátelským vězňům. Arbace, královský důvěrník, přináší zprávy, že Idomeneo bylo na moři ztraceno při návratu na Krétu z Tróje. Electra se obává, že se Ilia, trojka, brzy stane královnou Kréty zuřivosti v jejím srdci povstává podsvětí (árie: „Tutte nel cor vi sento, furie del crudo averno“ - „Cítím vás všechny ve svém srdci, zuřivosti krutého podsvětí“).

Idomeneo je uložen Neptune (bůh moře) a je vyplaven na krétskou pláž. Tam si vzpomíná na slib, který dal Neptunu: obětovat, pokud má bezpečně dorazit na pevninu, první živé stvoření, které by měl potkat. Idamante se k němu přiblíží, ale protože se oba dlouho neviděli, je uznání obtížné. Když si Idomeneo konečně uvědomí, že mládí, které musí obětovat kvůli svému slibu, je jeho vlastní dítě, nařídí Idamante, aby ho už nikdy nevyhledávala. Idamante, zmatená otcovým odmítnutím, uteče. Krétské jednotky vystupující z Idomeneovy lodi potkávají jejich manželky a všichni chválí Neptuna.

Zákon 2

V královském paláci vyhledává Idomeneo radu od Arbaceho, který říká, že kdyby byl Idamante poslán do exilu, mohla by být obětována další oběť. Idomeneo nařídí svému synovi, aby doprovodil Electru k ní domů, Argos. Idomeneova laskavá slova k Ilii ji podnítila k prohlášení, že jelikož ztratila všechno, bude jejím otcem a Kréta její zemí. Když odchází, Idomeneo si uvědomí, že poslání Idamante do exilu stálo Ilii její štěstí stejně jako jeho vlastní. Electra vítá myšlenku jít do Argosu s Idamante.

V přístavu Sidon (fiktivní město Kréta) se Idomeneo loučí se svým synem a naléhá na něj, aby se naučil umění vládnout, když je pryč. Než loď může plout, vypukne bouře a objeví se mořský had. Když to král uznal jako posla z Neptunu, nabízí se jako odčinění za to, že porušil svůj slib Bohu.

Zákon 3

V královské zahradě Ilia požádá vánek, aby přenesl svou lásku k Idamante, která se objeví, s vysvětlením, že musí jít bojovat proti hadovi. Když říká, že by raději zemřel, než aby trpěl mukami své odmítnuté lásky, Ilia ji vyzná. Jsou překvapeni Electrou a Idomeneem. Když se Idamante zeptá svého otce, proč ho posílá pryč, Idomeneo může pouze odpovědět, že mládež musí odejít. Ilia požádá o útěchu Electru, která je posedlá pomstou. Arbace přichází se zprávou, že lidé pod vedením Neptunova velekněze touží po Idomeneovi. Velekněz vypráví králi o zničení způsobeném Neptunovým monstrem a naléhá na Idomenea, aby odhalil jméno osoby, jejíž oběť požaduje bůh. Když král přizná, že obětí je jeho vlastní syn, obyvatelstvo je zděšeno.

Před chrámem se král a velekněz připojují k Neptunovým kněžím v modlitbě, aby byl Bůh uklidněn. Arbace přináší zprávy, že Idamante zabil monstrum. Když se Idomeneo bojí nových odvetných opatření z Neptunu, Idamante vstupuje do obětního roucha a říká, že chápe trápení svého otce a je připraven zemřít. Po trýznivé rozloučení se Idomeneo chystá obětovat svého syna, když zasáhne Ilia a místo toho nabídne svůj vlastní život. Hlas Neptuna je slyšet. Idomeneo musí vydat trůn Ilii a Idamante. Každému se ulevilo, kromě Electry, která touží po vlastní smrti. Idomeneo představuje Idamante a jeho nevěstu jako nové vládce. Lidé vyzývají boha lásky a manželství, aby požehnal královskému páru a přinesl mír.

Seznam árií

1. dějství

• „Padre, germani, addio“ („Otec, bratři, na rozloučenou“), Ilia
• „Non ho colpa“ („Nejsem vinen“), Idamante
• „Tutte nel cor vi sento furie del cupo averno“ („Cítím vás všechny ve svém srdci, zuřivosti temného pekla“), Electra
• „Vedrommi intorno“ („Uvidím kolem sebe“), Idomeneo
• „Il padre adorato“ („Můj milovaný otec“), Idamante

Zákon 2

• „Se il tuo duol“ („Pokud máš bolesti“), Arbace
• „Se il padre perdei“ („Kdybych ztratil otce“), Ilia
• „Fuor del mar“ („Z moře“), Idomeneo
• „Idol mio“ („Moje zlatíčko“), Electro

Zákon 3

• "Zeffiretti lusinghieri" ("Zephyrs mazlení"), Ilia
• „Se colà ne 'fati è scritto“ („Je-li to napsáno v osudu“), Arbace
• „Ne, la morte io non pavento“ („Ne, nebojím se smrti“), Idamante
• „D'Oreste, d'Ajace ho in seno i tormenti“ („Cítím v srdci mučení Orestes a Ajax“), Electra
• „Torna la pace“ („Mír znovu přichází“), Idomeneo

Nahrávky

Zvuk

Video

• Benjamin Britten (1969, distribuce, 2008). BBC. S Peter Hrušky, Heather Harper, Rae Woodland, Anne Pashley, English Opera Group a kol., OCLC 676295503
• John Pritchard (1974) Glyndebourne Chorus. S Richard Lewis Božena Betley, Josephine Barstow, Leo Goeke, Alexander Oliver.
• James Levine (1982). Deutsche Grammophon. S Luciano Pavarotti, Frederica von Stade, Ileana Cotrubaș, Hildegarda Behrensová a John Alexander. To byl Metropolitní opera první výroba díla. Zobrazit podrobnosti: Idomeneo (Nahrávka Luciana Pavarottiho).
• Bernard Haitink (1983). NVC umění. Představil Trevor Nunn. V hlavních rolích: Philip Langridge, Jerry Hadley (zpívá tenorovou verzi Idamante), Yvonne Kenny, Carol Vaness. Natočený v Glyndebourne, stav studia.
• Marco Guidarini [fr ] (2004). Dynamický. Představil Pier Luigi Pizzi. V hlavních rolích: Kurt Streit; Sonia Ganassi; Angeles Blancas Gulin; Iano Tamar; Jörg Schneider; Dario Magnabosco; Deyan Vatchkov; Antonietta Bellon; Lucia Gaeta; Carmine Durante, Carmine Mennella. Orchestr a sbor Teatro di San Carlo, Neapol.
• Daniel Harding (2005). RAI Obchod. Camilla Tilling Emma Bell, Monica Bacelli, Steve Davislim, Francesco Meli. Představil Luc Bondy. Živě z La Scala.
• Vážený pane Roger Norrington (2006). Decca. Část projektu M22 z Salcburský festival. Představil Ursel a Karl-Ernt Herrmann na Dům pro Mozarta. S Ramón Vargas, Magdalena Kožená, Anja Harteros, Ekaterina Siurina, Jeffrey Francis.
• Kent Nagano (2008). Medici umění. Představil Dieter Dorn. S John Mark Ainsley, Pavol Breslik (zpívá tenorovou verzi Idamante), Juliane Banse, Annette Dasch Rainer Trost, Guy de Mey, Steven Humes. Živě z Bavorská státní opera.
• Nikolaus Harnoncourt (2009). styriarte Festivalová edice. Dirigoval Nikolaus, inscenoval Philipp Harnoncourt. S Saimir Pirgu; Julia Kleiter; Marie-Claude Chappuis; Eva Mei; Sbor Arnolda Schoenberga; Concentus Musicus Wien. Zahrnuje všechny originální baletní scény.
• James Levine (2017). Metropolitní opera s Matthew Polenzani, Alice Coote, Nadine Sierra, a Elza van den Heever. Živě z Metropolitní opera.^[14]
• Ivor Bolton (2020) s Eric Cutler, David Portillo Annett Fritsch, Eleonora Buratto, Orchestr a sbor Teatro Real. DVD:Opus Arte Kočka: OA1317D^[15]

Viz také

• Seznam oper Mozarta
• 2006 Idomeneo kontroverze

Reference

externí odkazy

• Idomeneo: Skóre a kritická zpráva (v němčině) v Neue Mozart-Ausgabe (Daniel Heartz, Bruce Alan Brown )
• Idomeneo: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre
• Synopse, Metropolitní opera
• San Diego OperaTalk! s Nickem Revelesem: Mozartovým Idomeneo (Adobe Flash)
• Libreto
• Italské libreto, 1781
• Italské libreto, 1803