Madamina, katalogové è úkol - Madamina, il catalogo è questo

"Madamina, katalogové è úkol"(také známý jako Katalog Aria) je bas katalogová árie z Mozart opera Don Giovanni k Italovi libreto podle Lorenzo Da Ponte, a je jednou z nejznámějších a nejpopulárnějších árií Mozarta.

Zpívá ji sluha Dona Giovanniho Leporello Elvirovi během 1. dějství opery.[1] Zpívaný většinou veselým tónem, sestává z popisu a podrobného počtu četných výbojů jeho pána.

Text

Madamina, katalogové è úkol
Delle belle che amò il padron mio;
un catalogo egli è che ho fatt'io;
Osservate, leggete mě.

In Italia seicento e quaranta;
V Alemagně[2] duecento e trentuna;
Cento ve Francii, v Turchia novantuna;
Ma in Ispagna son già mille e tre.

V'han fra queste contadine,
Cameriere, cittadin,
V'han Contesse, baronesse,
Marchesane, ředitelka.
E v'han donne d'ogni grado,
D'ogni forma, d'ogni età.

Nella bionda egli ha l'usanza
Di lodar la gentilezza,
Nella bruna la costanza,
Nella bianca la dolcezza.

Vuol d'inverno la grassotta,
Vuol d'estate la magrotta;
È la grande maestosa,
La piccina è ognor vezzosa.

Delle vecchie fa conquista
Pel piacer di porle in lista;
Sua vášeň převládá
È la giovin principiante.

Non si picca - se sia ricca,
Se sia brutta, se sia bella;
Nákup porti la gonnella,
Voi sapete quel che fa.

Má drahá paní, toto je seznam
Z krás, které můj pán miloval,
Seznam, který jsem sestavil.
Pozorujte, čtěte spolu se mnou.

V Itálii šest set čtyřicet;
V Německu dvě stě třicet jedna;
Sto ve Francii; v Turecku devadesát jedna;
Ale ve Španělsku už tisíc tři.

Mezi nimi jsou rolnické dívky,
Služebnice, městské dívky,
Hraběnky, baronky,
Markýzy, princezny,
Ženy všech úrovní
Každý tvar, každý věk.

U blond je to jeho zvykem
Chválit jejich laskavost;
U brunetek jejich věrnost;
V bělovlasých jejich sladkost.

V zimě má rád tlusté.
V létě má rád hubené.
Vysokým říká majestátní.
Malí jsou vždy okouzlující.

Svádí ty staré
Pro potěšení z přidání do seznamu.
Jeho největší favorit
Je mladý začátečník.

Nezáleží na tom, jestli je bohatá,
Ošklivé nebo krásné;
Pokud má sukni,
Víš, co dělá.

Struktura a předchozí verze

Dvě poloviny árie obracejí obvyklé pořadí cavatina následován kabaleta: v první, rychle Allegro v 4/4, Leporello má pleskat shrnující počet a povolání milenců Dona Giovanniho, zatímco ve druhém Andante con moto ve 3/4, ve stylu polonéza (s melodií podobnou melodii Larghetta Mozartovy dříve Kvintet pro klavír a dechové nástroje ), popisuje své přístupy a preference, zatímco Donna Elvira pravděpodobně poslouchá s hrůzou.

Odpovídající scéna, ve které sluha Dona Giovanniho vysvětluje katalog milenek svého pána, byla již přítomna v několika verzích Don Juan příběh v opeře, divadle a Commedia dell'arte: pravděpodobně iniciátorem byla verze Il convitato di pietra (Kamenný host) připsat Andrea Cicognini.[3] Nejbezprostřednější předchůdce (premiéra v roce 1787, několik měsíců před Mozartovou Don Giovanni) byla opera Don Giovanni, o sia Il convitato di pietra složeno Giuseppe Gazzaniga na libreto Giovanni Bertati. V Gazzanigově opeře začíná árie, ve které Don Giovanniho sluha Pasquariello popisuje katalog svého milence Donny Elviry:[4][5]

Dell'Italia, ed Alemagna
ve ne ho scritte cento, e tante.
Della Francia, e della Spagna
ve ne sono non so quante:
fra madame, cittadin,
artigiane, contadine,
cameriere, cuoche, e sguattere;
perché basta che sian femmine
za doverle amoreggiar.
[...]

Z Itálie a Německa
Napsal jsem sem sto a více.
Z Francie a ze Španělska
existuje víc, než vím:
ať jsou to dámy, městské ženy,
řemeslníci, rolníci,
servírky, kuchařky a kuchařky,
stačí, že jsou ženy
aby se s nimi musel milovat.
[...]

Komentář

Kierkegaard pojednává o árii v sekci „Okamžité fáze erotiky neboli hudební erotika“ Buď a nebo. Domnívá se, že číslo 1003, počet španělských žen svedených Donem Giovannim, může být posledním pozůstatkem původní legendy o Donu Giovannim (nebo Don Juan ); navíc číslo 1003, které je liché a poněkud svévolné, podle názoru Kierkegaarda naznačuje, že seznam není úplný a Don Giovanni jej stále rozšiřuje. Komické stránky této árie mají dramatické a zlověstné podtóny. Kierkegaard najde v této árii skutečný epický význam opery: kondenzuje ve velkých skupinách bezpočet žen a vyjadřuje univerzálnost Dona Giovanniho jako symbol smyslnosti a touhy po ženském.

Někteří komentátoři zjistili, že několik zařízení v textu a hudbě dokáže sdělit univerzální význam, něco přesahujícího jednoduchý, vtipný seznam žen: například Luigi Dallapiccola poznamenává, že řádek „Cento ve Francii, v Turchia novantuna“ narušuje rytmus octosyllables a tak osvětluje celou árii.[4] Podle Massima Mila „toto Commedia dell'arte roubík (který byl doprovázen gestem rozvinutí svitku katalogu směrem k publiku) měl nevyčíslitelné důsledky při určování romantické interpretace postavy Dona Giovanniho. “Romantismus interpretoval posedlost vyjádřenou v katalogu jako touhu po absolutnu.[3]

Árie je základem Michael Nyman je V Re Don Giovanni (1977), jeho první práce pro Michael Nyman Band. Je to postaveno na prvních patnácti taktech, které se pak mění. Tato práce se zase stala duet mezi Wolfgangem a Leopold Mozart v Nymanově opeře Dopisy, hádanky a zápisy s názvem „Zisk a ztráta“.[Citace je zapotřebí ]

Nahrávky

CD

DVD

Reference

  1. ^ Don Giovanni, Da Ponte libreto v Naxosu
  2. ^ The NMA p. 78 obnovil Mozartovo hláskování „Lamagna“.
  3. ^ A b Mila, Massimo (1988). Lettura del Don Giovanni di Mozart (v italštině). Torino: Einaudi. ISBN  88-06-59999-2., což je podrobná analýza opery, scéna po scéně: katalogová árie je analyzována na stranách 93–102.
  4. ^ A b Macchia, Giovanni (1995). Vita avventure e morte di Don Giovanni (v italštině). Milan: Adelphi. ISBN  88-459-0826-7., který také cituje další verze katalogu, v opeře a v Commedia dell'arte.
  5. ^ Libreto Archivováno 2007-11-10 na Wayback Machine Giuseppe Gazzanigy Don Giovanni, o sia Il convitato di pietra

externí odkazy