La finta giardiniera - La finta giardiniera - Wikipedia

La finta giardiniera
Opera podle W. A. ​​Mozart
Martini bologna mozart 1777.jpg
Mozart v roce 1777, neznámým malířem
Jazykitalština
Premiéra
13. ledna 1775 (1775-01-13)
Mnichov

La finta giardiniera („The Pretend Garden-Girl“), K. 196, je italský jazyk opera podle Wolfgang Amadeus Mozart. Mozart to napsal Mnichov v lednu 1775, když mu bylo 18 let, a prvního představení se dočkalo 13. ledna v Salvatortheater [de ] v Mnichově.[1] Probíhá debata o autorství libreto, psáno pro Anfossiho opera rok předtím. Často se to připisuje Calzabigi, ale někteří muzikologové to nyní připisují Giuseppe Petrosellini, i když je opět zpochybňováno, zda je to v jeho posledním stylu.[2]

V roce 1780 Mozart převedl operu do němčiny Singspiel volala Die Gärtnerin aus Liebe (taky Die verstellte Gärtnerin), který zahrnoval přepsání části hudby. Dokud nebyla v 70. letech nalezena kopie úplné italské verze, byl jediným známým úplným skóre německý překlad.

Role

RoleTyp hlasuPremiéra, 13. ledna 1775
(Dirigent: Johann Nepomuk Cröner)
Don Anchise, Podestà (starosta) z
Lagonero, zamilovaný do Sandriny		tenorAugustin Sutor
Markýza Violante Onesti (Sandrina),
maskovaný jako zahradník		sopránRosa Manservisi
Arminda, neteř Don Anchise,
zasnoubený s Belfiore, dříve zamilovaný do Ramira		sopránSignora Sutor
Contino Belfiore, zasnoubený s ArmindoutenorGiovanni Valesi
Cavalier Ramiro, Armindův odmítnutý nápadníksoprán kastrátTommaso Consoli
Serpetta, Podestův služebník, zamilovaný
s Podestou		sopránTeresina Manservisi
Roberto (Nardo), Violanteina sluha,
maskovaný jako zahradník		basGiovanni Rossi

Synopse

Čas: 18. století
Místo: Podestà panství v Lagoneru poblíž Milán

Souhrn: Příběh sleduje hraběte Belfiora a markýzu Violante Onesti, kteří byli milenci, než Belfiore v záchvatu vzteku bodla Violante. Příběh začíná oživenou Violante a jejím služebníkem Robertem maskovaným jako „Sandrina“ a „Nardo“ a tiše pracujícími v sídle města Podestà. Violante zjistí, že se Belfiore zasnoubila s Armindou, neteří Podestà, a když Belfiore vyzná svou přetrvávající lásku k Violante, Arminda se žárlivě spikne s cílem unést druhou ženu. Když je Violante nalezena, ona a Belfiore ztratí rozum a věří, že jsou řeckými bohy. Když znovu získají své smysly, Violante hraběte odpustí a letí si navzájem do náruče. Arminda se vrací k Cavalierovi Ramirovi, jejímu odmítnutému nápadníkovi, a Roberto najde lásku se Serpettou, dalším služebníkem Podesty.

1. dějství

Zahrada se širokým schodištěm vedoucím do zámku Podestà.

Podestà, Cavalier Ramiro a Serpetta sestupují po schodech, zatímco Sandrina a Nardo pracují na zahradě. Společně chválí krásný den, ale jejich štěstí je předstíráno („Che lieto giorno“). Sandrina je ubohá, protože Don Anchise, Podestà, je do ní zamilovaná. Nardo je frustrovaný Serpettou, která ho škádlí, ale odmítá reagovat na jeho city. Ramiro je hořká poté, co ji odhodila Arminda, a protože si Serpetta nasadila vlastní čepici v Podestě, zlobí se na Sandrinu. Podestà se pokouší Ramira utěšit, ale Ramiro nemůže myslet na nikoho jiného než na Armindu („Se l'augellin sen fugge“). Když zůstanou sami, Don Anchise vyznává lásku k Sandrině („Dentro il mio petto“). Sandrina odmítá jeho postup tak zdvořile, jak je to jen možné, a když ji Serpetta hrubě přeruší, unikne jí.

Armindin snoubenec, hrabě Belfiore, přijde a je smeten z nohou její krásou („Che Beltà“). Arminda mu rychle dá vědět, že je to někdo, s kým je třeba počítat („Si promette facilmente“), ale hrabě se nedal odradit. Hrabě se pak může pochlubit svými činy a předky z Podestá a jeho rodokmen se vypátral k Scipiovi, Katovi a Marcovi Aureliovi („Da Scirocco“). Don Anchise reaguje směsí úcty a skepticismu, aniž by se staral o to, kým je tento hraběcí klaun tak dlouho, dokud se ožení se svou neteří.

Na zahradě Arminda vidí Sandrinu a neformálně zmiňuje své zasnoubení s Belfiore. Sandrina omráčená omdlí. Když hrabě přijde, Arminda ho nechá hlídat Sandrinu a spěchá, aby přinesla její vonící soli. Belfiore je šokován, když zjistil, že dívka zahradníka není nikdo jiný než jeho ztracená Violante (Finale: „Numi! Che incanto è questo?“). Arminda se vrací a je překvapen tváří v tvář Ramiro. Sandrina se probudí a zjistí, že se dívá přímo do očí Belfiore. Vstupuje Podestà a požaduje vysvětlení, ale nikdo neví, co má říct. Sandrina se zakolísá, ale rozhodne se neprozradit se jako Violante, zatímco Arminda má podezření, že je podvedena. Podestá viní všechno ze Serpetty, která zase viní Sandrinu, a Ramiro si je jistý pouze tím, že ho Arminda stále nemiluje.

Zákon 2

Hala v zámku Podestà.

Ramiro objeví Armindu a zvedne ji za její nestálost. Když odmítá poslouchat, odejde, ale ne dříve, než slíbil pomstu svému rivalovi. Belfiore vstupuje do nouze a mumlá, že od chvíle, kdy našel Sandrinu, neměl mír. Arminda ho zaslechne a postaví se mu, pak odejde („Vorrei punirti indegno“). Sandrina narazí na Belfiore a málem se prozradí jako Violante, když se zeptá, proč ji bodl a opustil ji. Belfiore je tímto výbuchem překvapen a znovu si je jistý, že našel svou lásku, ale Sandrina rychle přestrojí její převlek. Vysvětluje, že není Violante, ale že to byla smrtící slova markýzy. Belfiore je přesto nadšená, protože „Sandrina“ má tvář Violante a on ji začíná serenádovat („Care pupille“). Podestà je vyruší a poté, co omylem vzal Podestà za ruku místo Sandrininy, Belfiore ustoupí v rozpacích.

Sám se Sandrinou se Podestà znovu pokouší ji nalákat. Ramiro ji přeruší a přijede z Milána se zprávou, že hrabě Belfiore je hledán pro vraždu markýzy Violante Onesti. Don Anchise předvolá Belfiora k výslechu a hrabě, důkladně zmatený, se zaplete. Sandrina říká, že je Violante a řízení se rozpadá ve zmatku. Hrabě přistupuje k Sandrině, ale ona ho znovu popírá. Tvrdí, že předstírala, že je markýzou, aby ho zachránila, a odejde. Serpetta přijde o chvíli později a řekne Podestě, Nardovi a Ramirovi, že Sandrina utekla, když byla ve skutečnosti unesena Armindou a Serpettou. Podestà okamžitě organizuje pátrací skupinu.

Opuštěné, hornaté místo.

Opuštěná v divočině, Sandrina je téměř vyděšená ze svého důvtipu („Crudeli, fermate!“). Brzy dorazí malé pátrací skupiny složené z hraběte a Narda, Armindy, Serpetty a Podesty (Finale: „Fra quest'ombra“). Ve tmě Podestà chyby Arminda pro Sandrina a ona ho pro hraběte, zatímco hrabě si myslí, že Serpetta je Sandrina a ona ho vezme za Podestà. Nardovi se podaří najít Sandrinu sledováním jejího hlasu a Ramiro se poté objeví s lokaji a pochodněmi. Když se rozpačité a neodpovídající páry rozcházejí, Belfiore a Sandrina se navzájem najdou a ztratí smysly. Považují se za řecké bohy Medúzu a Alcida a za ohromené diváky za lesní víly. Nezapomněli na své okolí a začali tančit.

Zákon 3

Nádvoří.

Sandrina a Belfiore stále věří, že jsou bohy z klasického Řecka, a pronásledují Narda, dokud je nerozptýlí tím, že ukáže na oblohu („Mirate che contrasto“). Jsou uchváceni a Nardo je schopen uniknout. Sandrina a Belfiore odejdou a Arminda a Ramiro vstoupí s pronásledovanou Don Anchise. Arminda prosí svého strýce o svolení si vzít hraběte a Ramiro požaduje, aby Podestà nařídil Armindě, aby si ho vzala. Don Anchise je zmatený a říká jim, aby si dělali, co chtějí, pokud ho nechají na pokoji („Mio Padrone, io dir volevo“). Poté, co znovu opovrhuje Ramirovou náklonností, Arminda odchází. Osamoceně Ramiro zuřivě přísahá, že nikdy nebude milovat jiného a že zemře v bídě, daleko od Armindy („Va pure ad altri in braccio“).

Zahrada.

Hrabě a Sandrina již nejsou klamné, probouzí se poté, co od sebe usnuli v diskrétní vzdálenosti („Dove mai son?“). Belfiore se konečně odvolá a Sandrina připouští, že je Violante, ale tvrdí, že ho už nemiluje. Hrabě je zarmoucen, ale souhlasí, že ji opustí. Začnou se rozcházet, ale během několika minut váhají a padají si navzájem do náruče („Tu mi lasci?“). Arminda se vrací k Ramirovi a Serpetta ustupuje Nardovu obleku. Ponecháni osamoceni, Podestà přijímá svůj osud filozoficky. Pravděpodobně najde jinou Sandrinu (Finale: „Viva pur la giardiniera“).

Anfossi Giardiniera

Další opera stejného jména byla složena v roce 1774 autorem Pasquale Anfossi.

Arias

Mezi árie opery patří:[3]

Nahrávky

Viz také

Reference

  1. ^ Casaglia, Gherardo (2005). "La finta giardiniera, 13. ledna 1775 ". L'Almanacco di Gherardo Casaglia (v italštině).
  2. ^ Julian Rushton, „Finta giardiniera, La (ii)“, v Grove Music Online (vyžadováno předplatné), zpřístupněno 13. května 2015.
  3. ^ Podrobnosti o práci, The Aria Dabase

externí odkazy