Ainadamar - Ainadamar
Ainadamar | |
---|---|
Opera podle Osvaldo Golijov | |
Překlad | Fontána slz |
Libretista | David Henry Hwang |
Jazyk | španělština |
Na základě | Federico García Lorca a Margarita Xirgu |
Premiéra | 10. srpna 2003 |
Ainadamar (což v arabštině znamená „Fontána slz“) je první operou argentinského skladatele Osvaldo Golijov. Libreto ve španělském jazyce je od americký dramatik David Henry Hwang. Premiéru mělo Tanglewood dne 10. srpna 2003 a po velkých revizích měla nová verze premiéru na Santa Fe Opera dne 30. července 2005.
Opera vypráví příběh dramatika Federico García Lorca a jeho milenka a múza, Katalánština herečka Margarita Xirgu. Jedinečným aspektem této opery je, že součástí mužské Lorcy je a role kalhotek provádí žena. S podtitulem „Opera ve třech obrazech“ Ainadamar je řečeno obráceně v sérii flashbacků a zahrnuje Lorcovu opozici vůči Vyváženost, obvinění z homosexuality a jeho následná vražda.
Opera
Ainadamar má rysy jak opery, tak a pašijová hra, když zkoumá silnou symbolickou roli, kterou Lorca po své smrti ztělesnil, zejména u jiných umělců. Lorca se stává mučedníkem ve jménu svobody uměleckého projevu. Souvislosti s hudebním konceptem barokní vášně nastávají také strukturálně, protože dílo se vyvíjí jako řada árií, opakujících se sborů a tanečních žánrů. Symbolický aspekt byl vizuálně zdůrazněn Peter Sellars ve své inscenaci pro operu Santa Fe.
Ainadamar také souvisí s předchozími operními tradicemi, jako při obsazení Lorca jako a role kalhot způsobem paralelním s dalšími impulzivními mladými operami, jako je Cherubino (Figarova svatba ) nebo Octavian (Der Rosenkavalier ). Tyto vlastnosti umožnily Ainadamar zahájit úspěšné představení jako inscenované nebo částečně inscenované koncertní dílo.
Rozhodující je, že se zdá, že vystoupení mladší generace zpěváků může podnítit asimilaci do kánonu - a tím i integraci iberoamerických hudebních jazyků, které zastává, do klasické hudby.
Historie výkonu
Splnilo to Chicago premiéra v Festival Ravinia dne 14. června 2006 a uskutečnil jej Opera Boston v listopadu 2007. Adelaide Festival pod uměleckým vedením Brett Sheehy uvedla produkci v režii Graeme Murphy v březnu 2008 a Cincinnati Opera uvedla operu ve dnech 9. a 11. července 2009.[1]
Prezentace na hlavních zimních zahradách zahrnovaly Indiana University Jacobsova hudební škola pod Carmen Helena Téllez (2007) a Curtisův hudební institut pod Corrado Rovaris (2008). Byla naplánována koncertní verze Carnegie Hall s Orchestr svatého Lukáše v prosinci 2008 s Upshawem a O'Connorem.
Nedávné představení opery se konalo v Granada, základní kámen života a smrti Lorcy během 60. ročníku Mezinárodního hudebního a tanečního festivalu v Granadě. To spočívalo ve zcela nové produkci na festivalech v Granadě, Santander a Oviedo pod vedením Luise de Tavira a dirigenta Corrada Rovarise. Představení se konala ve dnech 25. a 27. června 2011 v paláci Alhambra Nasrid. Teatro Real v Madridu představilo v roce 2012 inscenaci Petera Sellarse v hlavní roli Nuria Espert a Jessica Rivera v roli Xirgu a Kelley O'Connor v roli Lorcy.[2] Produkce od Kvantové divadlo v Pittsburghu, PA, s hudební režií Andrese Cladery a scénickou režií Karly Boosové, byla zahájena v říjnu 2012.[3]
Role
Seznam účinkujících je uveden na nahrávce Deutsche Grammophon 2006.
Margarita Xirgu, herečka | soprán | Dawn Upshaw |
Federico García Lorca | mezzosoprán | Kelley O'Connor |
Nuria, oblíbený student Margarity | soprán | Jessica Rivera |
Ruiz Alonso, falangistický důstojník | Flamenco zpěvák | Jesús Montoya |
José Tripaldi, strážce falangistů | baryton | Eduardo Chama |
Maestro, učitel | tenor | Sean Mayer |
Torero, toreador | tenor | Robb Asklof |
Nahrávky
První nahrávku vydal Deutsche Grammophon dne 9. května 2006. Okamžitě dosáhla vrcholu klasické hudby Plakátovací tabule grafy. To bylo zaznamenáno umělci, pro které bylo napsáno, včetně Dawn Upshaw jako Xirgu, Kelley O'Connor jako Lorca, Jessica Rivera jako Nuria a dirigoval Robert Spano s Atlanta Symphony Orchestra a ženy Atlanta Symphony Orchestra Chorus.
Nahrávka i opera se setkaly s okamžitým ohlasem kritiků. Záznam vyhrál dva Grammy Ocenění: Nejlepší operní nahrávka z roku 2006 a Nejlepší klasická současná skladba. Stejně jako většina Golijovovy tvorby zahrnuje opera do značné míry arabské a židovské idiomy i španělštinu flamenco zvuky - ve skutečnosti je do orchestru začleněna flamenco kytarová sekce.[4]
Reference
Poznámky
- ^ Jeff Lunden, "Skladatel Golijov zkouší operu s Ainadamar na npr.org, 26. května 2006
- ^ „Teatro Real: Ainadamar“. Citováno 9. července 2012.
- ^ „Sezóna 2012-13“ Archivováno 02.11.2014 na Wayback Machine, na quantumtheatre.com
- ^ „Osvaldo Golijov: Ainadamar - Fontána slz, podrobnosti záznamu na deutschegrammophon.com
Zdroje
- Ainadamar ve společnosti Opera Company of Philadelphia (nyní Opera Philadelphia)
- Programové poznámky z Ainadamar představení v Festival Ravinia, 2006
- Alex Ross, "Hluboká píseň: Ainadamar"(Recenze premiéry Tanglewood), Newyorčan, 1. září 2003
- Webové stránky Osvalda Golijova
- Granada International Music and Dance Festival