Dům Bernardy Alby - The House of Bernarda Alba - Wikipedia

Filmové adaptace viz Dům Bernardy Alby (disambiguation).
Dům Bernardy Alby
NapsánoFederico García Lorca
PostavyBernarda Alba (60)
María Josefa (80. léta)
Angustias (39)
Magdaléna (30)
Amelia (27)
Martirio (24)
Adela (20)
Pokojská (50)
Poncia (60)
Criada (50)
Prudencia (50)
Žebrácká žena
Malá holka
Ženy truchlící
První žena
Druhá žena
Třetí žena
Čtvrtá žena
Dívka
Datum premiéry8. března 1945
Místo mělo premiéruDivadlo Avenida
Buenos Aires, Argentina
Původní jazykšpanělština
ŽánrDrama

Dům Bernardy Alby (španělština: La casa de Bernarda Alba) je hrát si podle španělština dramatik Federico García Lorca. Komentátoři to často seskupili Krvavá svatba a Yerma jako „venkovská trilogie“. Lorca to nezahrnul do svého plánu „trilogie o španělské zemi“ (který v době jeho vraždy zůstal nedokončený).[1]

Lorca popsal hru v podtitulu jako A drama žen ve vesnicích ve Španělsku. Dům Bernardy Alby byla Lorcova poslední hra, dokončená 19. června 1936, dva měsíce před Lorcovou smrtí během španělská občanská válka. Hra byla poprvé předvedena 8. března 1945 v Divadlo Avenida v Buenos Aires.[2][3] Hra se soustředí na události domu v Andalusie během období smutku, ve kterém má Bernarda Alba (60 let) úplnou kontrolu nad svými pěti dcerami Angustias (39 let), Magdalena (30), Amelia (27), Martirio (24) a Adela (20). Žije tam také hospodyně (La Poncia) a Bernardina starší matka (María Josefa).

Úmyslné vyloučení jakékoli mužské postavy z akce pomáhá budovat vysokou úroveň sexuálního napětí, která je přítomna během celé hry. Pepe „el Romano“, milostný zájem Bernardiných dcer a nápadník Angustias, se na jevišti nikdy neobjevil. Hra zkoumá témata represe, vášně a shody a zkoumá účinky mužů na ženy.

Shrnutí spiknutí

Po smrti jejího druhého manžela vnucuje matriarcha Bernarda Alba v souladu s její rodinnou tradicí osmileté období smutku ve své domácnosti. Bernarda má pět dcer ve věku mezi 20 a 39 lety, které neúprosně ovládala a zakazovala jakékoli formy vztahů. Smuteční období je dále izoluje a v domácnosti roste napětí.

Po smutečním rituálu v rodinném domě vstoupila nejstarší dcera Angustias, která tam chyběla, když tam byli hosté. Bernarda kouří, za předpokladu, že poslouchala rozhovor mužů na terase. Angustias zdědila velkou částku peněz po svém otci, prvním manželovi Bernardy, ale Bernardův druhý manžel ponechal svým malým dcerám jen malé částky. Angustiasovo bohatství přitahuje mladého, atraktivního nápadníka z vesnice, Pepe el Romano. Její sestry žárlí a domnívají se, že je nespravedlivé, aby obyčejní, nemocní Angustias dostali většinu dědictví a svobodu uzavřít manželství a uniknout z jejich dusivého domácího prostředí.

Minerva Mena v La casa de Bernarda Alba

Nejmladší sestra Adela, zasažená náhlým duchem a radostí po pohřbu svého otce, vzdoruje matčiným příkazům a obléká si zelené šaty, místo aby zůstala ve smutné černé barvě. Její krátká chuť mladistvé radosti se najednou rozbije, když zjistí, že si Angustias vezme Pepeho. Poncia, služebná Bernardy, radí Adele, aby se rozhodla: Angustias pravděpodobně zemře při porodu svého prvního dítěte. Zoufalá Adela hrozí, že vyběhne do ulic v zelených šatech, ale sestrám se ji podaří zastavit. Najednou vidí, jak Pepe sestupuje z ulice. Zůstává pozadu, zatímco její sestry spěchají se podívat, dokud služka nenaznačuje, že by mohla lépe vidět z okna své ložnice.

Když Poncia a Bernarda diskutují o dědičnosti dcer nahoře, vidí Bernarda Angustias v make-upu. Zděšená, že Angustias vzdoruje jejím rozkazům, aby zůstala ve smutku, Bernarda prudce drhne make-up z obličeje. Vstoupily ostatní dcery a za nimi Bernardina starší matka Maria Josefa, která je obvykle zavřená ve svém pokoji. Maria Josefa oznamuje, že se chce vdát; varuje také Bernardu, že promění srdce svých dcer v prach, pokud nemohou být na svobodě. Bernarda ji nutí zpět do jejího pokoje.

Ukázalo se, že Adela a Pepe mají tajný poměr. Adela se stává stále nestabilnější, vzdoruje své matce a hádá se se svými sestrami, zejména Martirio, která odhaluje své vlastní city k Pepe. Nejhorší je Adela, když se rodina dozví poslední drby o tom, jak měšťané nedávno mučili mladou ženu, která porodila a zabila nemanželské dítě.

Napětí exploduje, když se členové rodiny navzájem konfrontují a Bernarda pronásleduje Pepeho se zbraní. Venku je slyšet výstřel. Martirio a Bernarda se vracejí a naznačují, že Pepe byl zabit. Adela prchá do jiné místnosti. S Adelou z doslechu Martirio říká všem ostatním, že Pepe skutečně uprchl na svém poníkovi. Bernarda poznamenává, že jí jako ženě nelze vyčítat špatný cíl. Je slyšet výstřel, okamžitě volá po Adele, která se zavřela do místnosti. Když Adela nereaguje, Bernarda a Poncia přinutí otevřít dveře. Brzy je slyšet Ponciin výkřik. Vrací se s rukama sevřenýma kolem krku a varuje rodinu, aby do místnosti nevstupovala. Adela, nevěděla, že Pepe přežila, se oběsila.

Dům Bernardy Alby starší generací Hamazkayin Divadlo „Arek“.[4]

Závěrečné linie hry ukazují, že Bernarda se charakteristicky zabýval pověstí rodiny. Trvá na tom, že Adela zemřela jako panna, a požaduje, aby to bylo oznámeno celému městu. (Text naznačuje, že Adela a Pepe měli poměr; Bernardův morální kodex a hrdost to brání registraci). Nikdo tam není k pláči.

Adaptace

Filmové adaptace zahrnují:

  • La casa de Bernarda Alba (1987)[5]
  • Anglický jazyk Britský film produkce Royal Court Theatre, London 1986 Dům Bernardy Alby (1991)
  • 1991 indický film režírovaný Govind Nihlani, Rukmavati ki Haveli.[6]
  • V roce 2004 a do dnešních dnů se v divadlech v Maroku a po celém světě stále hraje marocká adaptace La casa de Bernarda Alba. Adaptaci provedl Yassine Fennane a hráli Nora Skalli, Samia Akariou, Nadia El Alami, Saâdia Azegoun, Saâdia Ladib a Hind Esâadidi. Později byla hra rozšířena na televizní seriál zvaný také Bnat Lalla Mennana a byla rozptýlena 2M mezi lety 2012 a 2014.

V roce 1967 choreograf Eleo Pomare přizpůsobil hru svému baletu, Las Desenamoradas,[7] představovat hudbu od John Coltrane.

Hra byla adaptována jako opera, Bernarda Albas Haus tím, že Aribert Reimann; měla premiéru v roce 2000.[8]

V roce 2006 byla hra adaptována do hudební podoby Michael John LaChiusa. Pod názvem Bernarda Alba, otevřelo se v Lincoln Center je Divadlo Mitzi Newhouse 6. března 2006, v hlavní roli Phylicia Rashad v hlavní roli s obsazení, které také zahrnovalo Daphne Rubin-Vega.[9]

V roce 2012, Emily Mannová přizpůsobeno Federico García Lorca je původní, posouvá umístění od Andalusie ve Španělsku ve 30. letech do současnosti Írán. Její adaptace se otevřela u Divadlo Almeida pod ředitelem Bijan Sheibani, v hlavních rolích Shohreh Aghdashloo jako hlavní postava a Hara Yannas jako Adela.[10]

Steven Dykes napsal v roce 2004 inscenaci s názvem „Homestead“ pro studenty amerického divadelního umění (ATA), která byla oživena v roce 2013 (The Barn Theatre). Původní produkce pokračovala v vystoupení na The Courtyard v Covent Garden se členy absolventské společnosti Shady Dolls z ATA.

V srpnu 2012 představila indická divadelní skupina Sutradhar v Hyderabadu Birjees Qadar Ka Kunba, adaptaci Urdu / Hindustani The House of Bernarda Alba.[11] Režie Vinay Varma a scénář Dr. Raghuvir Sahay, hra přizpůsobila Lorcovu originál indiánskému matriarchovanému rodinnému prostředí. Hra se chlubila obsazením více než 10 ženských herkyň s Vaishali Bisht jako Birjees Qadar (Bernard Alba) a Deepti Girotra jako Hasan baandi (La Poncia).[12]

V roce 2018 dramatik Patricia Cornelius přizpůsobeno Dům Bernardy Alby pro Melbourne Theatre Company, vypráví příběh jako rodinné drama odehrávající se v těžebním městě v současnosti západní Austrálie.[13] Adaptace byla představena na Fairfax Studio, a představoval Candy Bowers jako Martirio (přejmenován na „Marti“), Peta Brady jako Angustias (přejmenovaná na „Angela“), Julie Forsyth jako Poncia (přejmenována na „Penelope“), Bessie Holland jako Magdalena (přejmenovaná na „Magda“), Žalovat Jones jako Maria Josefa, Melita Jurisic jako Bernarda Alba (přejmenovaná na „Bernadette“) a Emily Milledge jako Adela (přejmenovaná na „Adele“).[14][15]

V roce 2019 uvedla Dulaang Unibersidad ng Pilipinas na 44. divadelní sezónu Lorca „La Casa de Bernarda Alba“ pod vedením Alexandra Corteze. "Dům Bernardy Alby Ang Tahanan ni Bernarda Alba 'byla přeložena Daisy Lopez do angličtiny a přeložena samotným Alexandrem Cortezem do filipínštiny.

Reference

  1. ^ Maurer, Christopher. (1992). Úvod. Tři hry. Podle Federico García Lorca. Trans. Michael Dewell a Carmen Zapata. London: Penguin. str. ix ISBN  0-14-018383-3.
  2. ^ Styan, J. L. (1981). Moderní drama v teorii a praxi: Svazek 2, Symbolismus, Surrealismus a absurdita. Cambridge University Press. str. 90. ISBN  052123-0683.
  3. ^ Londré, Felicia Hardison (1984). Federico García Lorca. Nakladatelská společnost Frederick Ungar. str.33. ISBN  080442540X.
  4. ^ ""Dům Bernardy Alby „Provedeno (Libanon)“. 22. února 2016.
  5. ^ Smith, Paul Julian (1996). Vision Machines: Kino, literatura a sexualita ve Španělsku a na Kubě, 1983–1993. Verso. str. 20. ISBN  1-85984-079-5. JSTOR  24487859.
  6. ^ Hood, John W. (2000). The Essential Mystery: Hlavní filmaři indického uměleckého kina. Orient Longman. str.459. ISBN  81-250-1870-0.
  7. ^ Kisselgoff, Anna (16. února 1981). „Dance: Pomare's“ Las Desenamoradas"". The New York Times. Společnost New York Times. str. 17. Citováno 16. ledna 2011.
  8. ^ Latham, Alison (2004). „Bernarda Albas Haus („ Dům Bernardy Alby “)“. Oxfordský slovník hudebních děl. str. 17. ISBN  0198610203. Opera ve třech dějstvích Ariberta Reimanna na libreto skladatele po německém překladu Enrique Becka hry Federica Garcíi Lorcy La casa de Bernarda Alba (1936) (Mnichov, ...
  9. ^ Brantley, Ben (7. března 2006). „Matka a monstrum matoucí ve slunném Španělsku“. The New York Times. Společnost New York Times. Citováno 28. října 2008.
  10. ^ „Dům Bernardy Alby“. Divadlo Almeida. Arts Council v Anglii. 2012. Citováno 14. srpna 2019.
  11. ^ Madhira, Harini (30. srpna 2012). "Curtain Call: Ženy kradou show". Nový indický expres. Citováno 23. července 2014.
  12. ^ Borah, Prabalika (26. srpna 2012). "Ženy nahoře". Hind. Citováno 23. července 2014.
  13. ^ Woodhead, Cameron (4. června 2018). „Matka se kouří, ale dcery jsou ztraceny v MTC House of Bernarda Alba“. The Sydney Morning Herald. Citováno 14. srpna 2019.
  14. ^ Byrne, Tim (2. června 2018). „Dům Bernardy Alby“. Časový limit. Citováno 14. srpna 2019.
  15. ^ Croggon, Alison (6. června 2018). „Ticho zvěrstev: Dům Bernardy Alby“. Svědectví. Citováno 14. srpna 2019.
  • Lima, Robert. Divadlo Garcia Lorca. New York: Las Americas Publishing Co., 1963.

externí odkazy